21.7.2013
Jůlinka napsala sama celé slovo TÁTA. Jinak napíše už i cokoliv jiného, když jí to diktuju po písmenkách (která zná už skoro všechna)
22.7.2013
dnes byla na prázdninách u Hořelků - s Bobem. Ráno si ji vyzvedla paní Hořelková s Bobem, zamávala mi, ahoj a šla. Čekal jsem větší problémy, ale je naprosto skvělá. Celý den si hráli, řádili v bazéně, honili se, oběd taky snědla, takže pohoda.
vyzvednul jsem ji na kole, tak byla šťastná, že pojede na kole. Ještě jsme se stavili u babi Emilky v Lověšicích.
23.7.-31.7.2013
každý den byla J§linka pečená vařená u Heožřelků na zahradě - s Bobem, v baázně, spokojenější děcko aby pohledali.
1.8.2013 - 3.8.2013
Jeli jsme na prodloužený víkend za Alenkou (sestřenice Terezky) na Salaš. Byla tam s Vojtou a malým Jarečkem. První den jsme opíkali, Julka zbufla celý jeden špekáček a potom ještě i půlku mého. Začíná být pěkná "kyseliina". Ale je dobře, že jí chutná.
V pátek jsme šli na procházku na Bunč. Cca 7 km lesem po asfaltce do mírného kopečku. Juli šlapala celou cestu. Našli jsme i nějaké maliny a ostružiny. Četla nám tabule, kde bylo napsáno BUNČ (po písmenkách, celá slova si z toho ještě nespojí). Přeskakovali jsme stíny, šlapali jsme si po nich, zkrátka jsme se snažili ji zabavit co možná nejvíc. Pak musela vést výpravu, tak o sobě prohlásila, že je "vedačka" - vede nás, tak je vedačka :). Další slovo si vymyslela, že si musíme koupit lístenku. Je s ní prča. Na Bunči jsme si dali oběd, zmrzku (pro velký úspěch dvakrát) a šli jsme zpét dolů. Asi 3 km před chalupou píchla Terezku vosa do nohy (prstu). Alča šla rychle s malým v šátku pro pomoc (kdyby bylo třeba), mě nechala kočárek. Julča už byla utahaná (celou cestu šlapala ale pak už jsme ji poponášeli za krkem), tak jsem ji šupnul do kočárku a usnula. Sice jí lezly nohy až na madlo, ale aspoň si odpočinula. Naštěstí Terka došla až na chalupu, dala si kalcium a krom opuchlé nohy a velké bolesti to bylo ok. Mě píchla vosa ráno, když jsem šel dolů z pokoje (posléze jsme zjistili, že mají u komína pod střechou asi hnízdo). K večeru jsme se šli s Julkou a babičkama okoupat do nedaleké hasičské nádrže. Juli moc do vody nechtěla, ale nakonec se mi ji podařilo přesvědčit. Držela se jako klíště a dováděli jsme s babi Lidou. Pak se chvilku usušila venku a šli jsme ještě jednou do vody. Tam se ale ohnala po vose, co jí seděla na ruce (myslela si, že je to hovado a lepla ho). Jenže vosa ji hned samozřejmě píchla a už bylo hotovo. Tak jsme dnes byli píchnutí všichni tři, aby jsme si náhodou nezáviděli. Julka ale nakonec dopadla nejlíp, nemá tam vůbec nic, asi má dobrou imunitu. Mě to trochu oteklo, ale taky celkem dobrý, Teka dopadla nejhůř, noha jako papuč.
V sobotu jsme jeli domů, dopoledne bylo takové utahané, horké, řešily se hlavně vosy, které se po včerejším zásahu (uspání a vuykouření) dostaly nějakýma skulinama do chalupy a na chodbě jich bylo asi deset. Šel jsem si s Juli pouštět bubliny ven před chalupu. Ta je ve svahu, takže tam byly schody a vedle asi metr dvacet vysoký schod. Juli letěla se bublinou a šlápla do prázdna. Tupá rána, spadla rovnou na obličej. Krve by se ve mě nedořezali, hned jsem ji zbalil a vevnitř položil na záda. Naštěstí si instinktivně dala ruce před sebe, ale i tak - odřelou pravou tvářičku, prokousnutý ret, pobité koleno, odřený loket. Na tu hrůzu to dopadlo ještě dobře. Omyli jsme jí rány, uklidinili jí. Potom ale ona uklidňovala nás, že to se zahojí. Má asi hodně vysoký práh bolesti, protože pořád na naše dotazy odpovídala, že ji nic nebolí. Viděla správně dva prsty, pamatovala si písničky apod, takže otřes asi žádný. Hlavně že si nic nezlomila (hlavně o nos jsem měl obavy). Cestou na autobus jsem ji nesl v náručí, v autobuse usnula (nejen vyčerpáním, ale hlavně asi i tím vedrem). Cesta zpět byla úmorná, ve vlaku vedro na padnutí. V Přerově se ještě vztekla na nádraží, že babi Lida nejde k nám domů si s ní hrát, takže ječela jako viktorka celou cestu domů. Po sprše se přece jen trochu zchladila, vzali jsme kolo a že pojedeme (jen sami dva s Juli) do Oseka na pivo/limču. Jenže dole zahlásila, že chce za Bobem. Tak jsme jeli směr Újezdec, na gril baru jsme si dali kofolu a přijeli jsme k Hořelkům. Bob s Anežkou byli zrovna v bazéně, tak se Juli přidala a hodinu tam řádili tak, že málem nezbyla žádná voda. Jenda jel na pivo do Oseka, tak jsem se přidal, jen jsem Juli zavezl domů. Ta pak padla jako zralá hruška do postele a spala jak budulínek.
4.8.2013
dopoledne kostel, oběd babi Lida - po obědě se dívala na svůj odřený loket: "No, mám to tady nemocný, mě to tady hnije". "?? Jak ti to hnije, kde jsi na to přišla, kdo Ti to řekl, kde ses to naučila?" ptám se. "Nikdo, já jsem se to sama naučila, logicky, víš?"... Rozumbrada :)
odpoledne bazén s Navrátilovýma - Juli měla nafukovací rukávky a oproti poslední návštěvě bazénu se školkou (cca 2 měsíce zpátky) to byl teda markantní pokrok, který ovlivnil určitě skoro 14 denní "školka" u Hořelků na zahradě s bazénem: položila se na záda a kopala nohama, rukávky nadnášely, takže tak plavala, potápěla se (resp. nevadila jí voda v obličeji, jako dříve) a dokonce šla na nerezovou skluzavku (což předtím absoluitně nehrozilo). Jezdila sice opatrně, ale držela krok s Filípkem (který je teda taky dobrý vodní živel). Pak jsme si ještě zašli do skákacího bazénu na vlnu, sami jsme si ji rozhoupali, Juli ječela blahem. No prostě jsem ji nepoznával. Poto chtěla i ven na tobogán. Poprvé jsem ho sjel s ní a pak už chtěla sama - byl opravdu jen pozvolný a krátký, jedna zatáčka a dole jen dojezdová část, takže pro prťata ideální, žádná hloubka jako v Hranicích. Prostě paráda.
po bazéně jsme se přemístili na Černou horu, kde přijela i mamka a dali jsme si kuřecí křídla. Juli se uvelebila mamce v náručí a do minuty usnula. Na cestu domů jsme ji ještě probudili (na kole), doma ale zalehla, sotva jsme jí vyčistli zuby a už zase spala.
7.-11.8.2013
Jůlinka je na prázdninách v Krkonoších s babičkou Lidou - poprvé na tak dlouhou dobu bez rodičů - zvládla to super, občas si vzpomněla a chtěla jet domů, ale jinak v pohodě. Docela tam zvlčila (hlavně díky Barborce), ale to k tomu patří
Přehled
umí všechna písmenka a umí sama napsat JULI a TÁTA.
Hru Flow free hraje už na 7 úrovni, na osmé taky, ale tam jí musím občas poradit. Je vidět, že má logické myšlení, už chápe, co tam musí dělat a některá spojení vyžadující kombinační myšlení už dělá s přehledem
je to malířka, dokáže si i dvě hodiny v kuse malovat. kreslí krásné "tříprsťáky", už řeší detaily. Vymalovává už s citem, napřed si objede hranice, aby nepřetáhla a potom vymalovává zbytek. Vodovky, fixy, pastelky... cokoliv.
moc ráda si hraje s plastelínou
"poď si se mnou malovat, kámo..." :)
je děsně ukecaná, musí mít poslední slovo, resp. když má myšlenku, musí ji vyjádřit hned, i když se třeba s někým bavíme, tak nedá pokoj, dokud nesdělí své pocity
r umí naprosto s přehledem, strká ho i tam, kde být nemá. Ř taky umí, ale to občas ještě šidí. Trochu problém pořád se sykavkama, ještě strká jazyk mezi zoubky, ale snažíme se to odstranit.
klasické dítě - prst v nose a loví "holuby" jako největší delikatesu. Snažíme se ji to odnaučit, ale je to silnější než ona :). "Juli, já ti nechám nasmrkat celou mističku a dám ti k tomu lžičku, co ty na to?" :))
miluje meruňky, dokáže jich sníst na posezení klidně i kilo
Jůlčina nová vymyšlená slova:
vedačka - paní, která vede výpravu (výlet)
lístenka - lístek nebo jízdenka? Jedno slovo to jistí
Flow Free zvládá s přehledem i osmou úroveň (s občasnou výpomocí) - už nejde cestou nejkratší cesty, ale když vidí, že by si zabránila přístup k nějaké kuličce, tak už to automaticky objíždí. Fakt hledím, že tak logicky uvažuje
s Bobem se naučila šplhat na tyči (ještě se jí musí pomoct podržet nohy)
na prázdninách v Krkonoších se naučila houpat - nohama dopředu/dozadu