8. měsíc

Ráno jsem byla jako obvykle vzhůru první. Dnes se mi musela věnovat máma, táta byl až do půl jedenácté "nepoužitelný", takže ho máma nechala spát. Hrála si se mnou a potom mě i na chvilku uspala. Dala mě za tátou do ložnice do postýlky. Ale tam jsem moc dlouho nespala. Za chvilku jsem mrkla na tátu a donutila jsem ho vstát. Dopoledne jsme si chvilku hráli, venku bylo zataženo a pršelo. Pak ale přestalo, tak jsme šli s tátou na procházku. Jenom jsme vyšli ze dveří, hned jsem spala - bez řečí, bez protestů. Táta se zašil na letní zahrádku u Cylindru, dal si 2 malá pivka a čučel na video na mobilu. Já jsem mezitím krásně spinkala. Po hodině a půl jsem se probrala, vyspaná do růžova, táta taky odpočatý, super. Odpoledne si táta šel ještě lehnout, máma se mi věnovala, potom mě zase uspala a šoupla k tátovi do ložnice do postýlky. Chvilku jsem spala, potom jsem se probrala, otočila se na tátu, jestli tam je. Když jsem ho viděla, tak jsem klidně zavřela oči, otočila se na pravý usínací bok a v klidu jsem usnula.

Po chvíli mě z venku něco probudilo. Hrála jsem si tedy s prstíky, táta po mě po očku pokukoval... Najednou jsem si strčila prstík trochu víc do krku a bléé, vyzvracela jsem natřikrát obídek. Táta vyskočil a jal se zachraňovat, co se dalo. Takže šup do vaničky, celou okoupat, převléct postýlku, no a hned bylo vzrůšo... Asi mi to nějak nesedlo, či co. Nečekaná koupel mi udělala radost, řehnila jsem se a radostně cákala.

Dostala jsem čisté oblečení a hráli jsme si s tátou, konečně se mi dnes taky trochu věnuje :) Poslední dobou mám staronovou zálibu, zrychleně dýchám jako pejsek, začala jsem to jenom v poslední době více praktikovat. Táta na mě udělal opičku (šimpanze) a já na něj na oplátku pejska ... Hehe, vydrželo nám to snad 10 minut, až z toho tátu začalo bolet v krku. Jo, a taky jsem začala stupňovat "vlasový teror". Když někoho vezmu za vlasy, tak pořádně a vší silou tahám k sobě... A když ležím na zádech, tak si přitáhnu oběť k sobě a celou silou ji tlačím obličej na své břicho, které zatínám taky na maximum... Takový posilovací stroj :)

Večer mi táta uvařil kašičku a nakrmil (máma šla ještě něco kupovat do obchodu). Pak mě musel přebalit, namazat a jak měl na zemi košíček s mou kosmetikou, jéé, to bylo něco pro mě. Jenom na chvilku odešel, okamžitě jsem se chopila šance a hurá rabovat košík. Tam bylo věcí - mastičky, ubrousky, kapičky, ušočističe a spouuusta dalších zajímavých věcí. Ale moc dlouho jsem se neradovala, máma mě zahlídla a hned mi to pobrala... Ani nenechají člověku trochu radosti. A protože už byl pokročilý čas, tak hurá do hajan....

1.6.2010 (7m+17)

Huráá, dnes mám svátek, je den dětí! Sice jsem nedostala žádný dárek, ale už asi měsíc mi rodiče slibují Fredyho (plyšový motýlek), tak třeba dneska dorazí...

Odpoledne jsme navštívili přerovskou babi, dokonce kvůli mě přišel i strejda Honza, ale toho jsem tak vyřvala, až se málem urazil a šel domů. Zkoumavě jsem si ho přeměřovala z bezpečné vzdálenosti z mámina klína. Až přišel táta a totálně mě odrovnal (když se mnou začal dělat blbiny). To už jsem pak při dobré náladě dokonce povolila strejdovi, aby si mě pochoval. Zkoumala jsem ho a nakonec jsem ho vzala na milost.

Večer jsem dostala koupel a táta zdrhnul na floorbal.

2.6.2010 (7m+18)

Je půl druhé ráno a já jsem totálně probuzená. Nade mnou se houpá strojek od kolotoče a když kopkám nohama, tak se houpe víc a víc. Takže řádím jak černá ruka, tedy spíše noha. No, dvě nohy. Postýlka se otřásá a houpe se jako loď v Atlantiku, když se Golfský proud tak trochu zblázní, strojek lítá ze strany na stranu a já se z toho mám děsnou bžundu, zpívám si u toho. Tak prosím vypadá unavený mimišák ve dvě ráno! Táta se marně snaží usnout, protože ráno vstává do práce. Jenom ať si mě ještě užije, než odjede pryč. Včera celý den pršelo, teď taky leje jako z konve, už chci sluníčko!!! Hehe, no i když teď v noci to moc dobře nepůjde, ale doufám, že ráno na mě už vykoukne. Máma se mě snaží uspat, ale moc se jí to nedaří, teprve až mě natočí kolmo k sobě, tj. jak mamka prohlásila po směru Bečvy, tak jsem zabrala a spala až do rána. Ono je to poloha dobrá, nožkama jsem zapřená o mámu, a hlavou se dotýkám táty, takže je mám oba dva na dosah. Ještěže máme tak velkou postel :)) A ráno jsem tátovi zachránila kůži, málem zaspal, ale já ho v 6:40 probudila svým zpěvem. Takže táta nám zmizel do práce a my jsme s mámou osiřely. Přes den jsme měly program. Přijela kamarádka mamky, Liba z Itálie i s její maminkou, takže jsme chodily po Přerově a povídaly si o všem možném. Potom přišla přerovská babi a vzala si mě s sebou na procházku, ať mají dospělí klid na pozdní oběd. Pak si mě vyzvedl táta, mamka šla Libu doprovodit na vlak. Cestou jsme se stavili u Navrátilů, já jsem byla celá happy, protože děti miluju, zvlášť s Vájou a Tobem si ráda hraju. A hlavně taky proto, že tam mají tolik hraček! Hned jsem si oblíbila velké nákladní auto, se strejdou Míšou jsem si asi půl hodiny vydržela hrát s kolečky od toho náklaďáku. Rodiče dostali na večeři krupičnou kaši (dodali mlíko, protože Navrátilům zrovna došlo), děcka si pohrála s tátovým mobilem - kuličku. Pak nám táta na něm pustil ovečku Shaun. Zážitků jsem tedy měla dost a dost, takže když jsme dorazily kolem půl osmé domů, tak jsem dostala kaši a hned jsem vytuhla.

Celý den jsem byla naprosto úžasná, moc hodná, máma mě tátovi večer moc chválila. A táta má teď 6 dní v kuse volno, hurá, takže si se mnou může hrát... Paráda, těším se na ráno!

3.6.2010 (7m+19)

"uááá....(to bylo zívnutí), dobré ráno, táto, vstávej, je 6 hodin a já jsem už vyspaná!" Táta, i když nerad, se mnou zmizel do obýváku, aby nechal mamku trochu dospat. Sám by ještě prý spal, ale co prý se mnou, že jo? Takovou sladkou princezničkou? :) Mamka se za náma za chvíli taky přikodrcala, takže jsme posnídali a hurá, můžeme si hrát. Přišel kočárkový čas, takže jsme s tátou vyrazili. Za chvilku jsem to zabalila a táta se mohl kochat u Bečvy na lavičce. Ale moc dlouho tam chudák nepobyl, blížila se školka a děti halasily na hony daleko. Rychle kolem nich projel, abych se neprobudila. Podařilo se, a tak se usadil znovu na lavičku. Jenže vzápětí z druhé strany další školka a rovnou dvě. To už zabalil a jel kolem rybníka na takové místo, kde 100% žádná školka nepůjde. Tak si tam sedl na lavičku a v klidu si brouzdal na Internetu. Asi za 5 minut dorazil na vedlejší lavičku nějaký člověk, jenom si sedl a čučel na rybník. Byl potichu, tak nám to nevadilo. Ale za dalších 5 minut přicházel zavousatělý mužík, bezdomovec. Nesl nějakou mísu a půllitr a halasně volal na sedícího kolegu. Takže zase jsme byli vystrnaděni. Nakonec jsme to zapíchli na nedalekém dětském hřišti, odkud právě odešla školka, takže jsme tam byli úplně sami. Paráda. Po chvíli jsem se ale už probudila, táta mě vzal k sobě na klín a já pozorovala svět.

Tolik věcí bylo okolo mě. Stromy, domy, lidi chodili okolo, tráva, prolézačky, pískoviště... Táta mě nechal sáhnout si na travičku, jů, to bylo príma, hned jsem si uškubla nějaký lísteček. Ale do pusy mi táta nedovolil dát :( Takže nevím, jak takový lísteček vlastně chutná. No nic, musím to zjistit příště. Doma jsme si potom hráli, máma vařila oběd a uklízela (chudák, má to pořád dokola, z jedné strany něco uklídí a já to z druhé strany roztahám :)). Táta, zvědavec jeden, si chtěl prohlédnout můj zoubek, tak mi ho zkontroloval prstem a přitom zjistil, že mu tam raší kolega - hned vedle, jednička vlevo dole. Tak, a jsem "dvouzubka". Pořád pilně piluju různé zvuky, dnes se mi podařil krásný, nový: mééé. Doteď samé, uááá, baba apod, takže zase trochu změna. Odpoledne jsme se původně chtěli vydat za babi, ale ještě že se prý mrknem tátovi na kalhoty. Takže jsme zaparkovali v obchůdku naproti Bati. Byla tam hrozně sympatická a pěkná paní prodavačka. Hned nám s mámou nabídla židli, my se usadily a přehlídka mohla začít. Tátovi nosila jedny rifle za druhými, a my jsme to s mamkou hodnotily. Nakonec si jedny vybral, fakt mu sedly, a že ještě tričko k tomu. Takže vystřídal několikero triček až jsme se nakonec shodly i s paní prodavačkou, že červený Levis je to pravé ořechové. Ještě nový pásek a táta byl vyfešákovanej, moc mu to slušelo. Mamka si koupila kabelku a novou peněženku.

Rodiče tam utratili peněz jako šlupek, jejda, to by bylo hraček. A mě tam nekoupili nic. Ale pak jsme šli hned vedle do DM drogerie, kde dělá teta Hanka. Tam mi máma koupila papání a spoustu dalších věcí, takže si to u mě vyžehlila. U tety Hanky v práci to mám ráda. Je tam tolik věcí, barevných, různě velkých, všechno je nasvícené, no mohla jsem si hlavu ukroutit. Teta si mě hned vzala do náruče a pustila mi elektrický kartáček na zuby, ukázala mi různé regály s rtěnkama a potom zase se zubními pastami... A já si to všechno oplácávala.... Žůžo... A protože se začala docela zatahovat obloha, tak jsme raději vyrazili směr domov obtěžkáni taškami, košík kočárku narvaný k prasknutí. A já? Místo abych spala, tak jsem čučela po všem možném, lebedila jsem si na bříšku a jenom mi z kočárku vykukovala hlavička. No nevadí, aspoň budu večer dřív spát.

Cestou do města jsme potkali Navrátilovy s dětma, jak jdou do kina, a teď jsme je zase potkali, jak šli z kina :) Tak jsme se s nima "svezli" domů a šli k nim na návštěvu. Donesli jsme si večeři a společně jsme s nimi pojedli. Pak jsme si hráli. Půjčili mi takovou kouli, ve které byly plastové korálky a ty hrkaly, když jsem s tím koulela. No hrála jsem si s tím, jako koťátko s klubkem vlny. Pak jsem se přemístíla do dětského pokoje a tam mě zaujala garáž postavená z lega. No samozřejmě jsem ji hned chtěla otestovat, jestli konstruktéři neudělali nějakou chybu a jestli drží dobře pohromadě, ale to mě táta zarazil a snažil se garáž zakrýt jakousi krabicí. NAIVKA! Si myslel, že když tu garáž neuvidím, tak že mě přestane zajímat... Hehe, to já mám dobrýho pamatováka a už asi měsíc si uvědomuju existenci předmětů, i když je nevidím. Začala jsem se vehementně dobývat přes krabici ke garáži, mrsk a krabice letěla bokem, a už jsem nabrala tryskové tempto svým partyzánským plíživým stylem. Táta na mě ale vyzrál, ukázal mi malé autíčko a já hned zapomněla na garáž a začala si točit kolečkem u toho autíčka. To je to co mě momentálně na autech baví. A hlavně ten jejich velkej náklaďák... ten je suuprovej, ten se mi moc líbí!

Potom si mě táta vzal na postel, položil na záda a já ho chňapla za pačesy a vší silou tlačila na bříško. Poslední dobou to dělám docela často, sama nevím, jestli mi to dělá dobře na bříško (že by mě nějak tlačilo), a nebo je to pro mě jen takový způsob zábavy? Když se táta snažil zvednout hlavu, tak já jsem ještě o to víc přitlačila a když se mu podařilo vysmeknout, tak jééé, to byl jekot, dokud se nevrátil na původní pozici. Dostala jsem svůj první rohlík. Ehm, abych byla přesná, máma měla rohlík, já jí ho vytrhla z ruky a už byl můj. Žužlala jsem ho tak vehementně, že mamka uznala, že ho asi zpátky chtít nebude :). A ani to dost dobře nebylo možné, pokud se mi ho snažili vzít, setkali s mým tuhým odporem! Moooc mi totiž chutnal.

No, začínala jsem být dobře přetažená, takže hopsa hejsa šup domů. Mamka mi chtěla dát jenom trochu cucnout a pak že mě přebalí a převleče do pyžamka, ale já byla tak unavená (bodejť, tolik zážitků za celý den), že jsem hned usnula. Takže mě mamka dala spát do postýlky tak, jak jsem byla, že mě převleče později, ale já spala celou noc (jenom 2x jsem se vzbudila na napití, ale hned jsem zase usnula).

4.6.2010 (7m+20)

Ráno táta zjistil, že spím na bříšku. Hehe, novinka. Ležela jsem rozpláclá jako žabička a chrupkala jsem ostošest. Při ranním hraní jsem objevila dveře. Nevím proč, ale děsně mě rozesmívaly. Jak se otevíraly a zavíraly, tak jsem propadala salvám smíchu. Inu, někdy stačí málo. Pak jsme se vypravili na mši. Sice s drobným zpožděním, protože jsme s mamkou ještě dopoledne na chvilku svorně usnuly, ale dorazili jsme. Aspoň jsem byla odpočatá a veselá. Házela jsem úsměvy na všechny strany. Jenže po mši jsem zase otočila a byla jsem trochu protivná. Jako to počasí. Táta

mi vrazil pitíčko a já si ho vzala rukama a sama držela. Nedala jsem si to od táty vzít, dokud jsem se nenapila. On mi ale nechtěl vzít, on mi chtěl pomoct se napít. Jenže já to zvládla sama. Sice jsem se trochu pocintala, ale jinak dobrý, ani jsem nebyla moc mokrá. Hehe, za chvilku budu pít úplně sama. Pak jsem se začala uspávat mrčením a zpíváním, strčila jsem si obě pěstičky do pusy, otočila se na bok a usnula. Tátovi tam zpívat ptáček, rozhazoval ty svoje trylky, sluníčko svítilo, táta se uvelebil na lavičce a relaxoval. Užívali jsme si to oba dva.

Odpoledne jsme jeli se strejdou Petrem, tetou Janou a děckama do Bělkovického údolí (kousek za Olomoucí). Je tam břidlicový lom. Děcka byla ve svém živlu, kluci lítali ze skály na skálu, chvilku byli tady, pak zase tam. Taky jsme vyšplhali na jakousi skálu a prohlíželi si břidlicovou stěnu. Pěkné to bylo, jenom mamka měla strach, aby tátovi nesklouzla noha a nespadli jsme dolů. Ještě jsme se zajeli podívat k nedaleké Těšíkovské kyselce. Bylo tam docela dost lidí, asi známé místo. Já jsem usnula, takže mě naložili do kočárku a prošli jsme si okolí hezkou procházkou.

Doma jsem se jenom okoupala a šla spát, protože těch zážitků bylo docela dost a nějak mě to zmohlo. Dobrou noc.

7.6.2010 (7m+23)

Ráno v 6:30 jsem se líně protáhla a řekla si, že bych si mohla pohrát sama, ať se rodiče trochu vyspí. Táta se pořádně probral až kolem čtvrt na osm a začal si se mnou hrát, to bylo radosti. Poté jsme se všichni odebrali do obýváku, mamka uvařila na snídani ovesnou kaši a táta mi dal trošku ochutnat. Napřed jsem se maličko zašklebila, ale pak jsem zjistila, že je to dobré... Aby ne, když byl v kaši cukr, že jo... Víc už mi nechtěli dát, sobci jedni, radši mi cpali ovocnou přesnídávku, ta byla ale taky moc dobrá. Protože čas pokročil a mě čekalo dnes plavání, tak jsem to zabalila a na hodinku si zdřímla. Kolem desáté jsem byla vyspinkaná a tak jsem měla ještě dost času si hrát. Táta dnes musel pracovat, neměl proto na mě moc času, ale chvilkama se utrhnul. I tak jsem ale už kolem dvanácté začala být trošku protivná, chtěla jsem do kočárku. Máma mě tedy vyfešákovala do slušivé oranžové variace a vyrazili jsme směr bazén.

Museli jsme vzít auto, protože jsme měli docela slušný skluz. Ale naštěstí jsme to stihli včas. Dnes mě plavání obzvláště bavilo. Když mě máma vezla na kolotočové ruce na bříšku bazénkem, jenom stačilo otevřít ústa a voda sama vplula do pusinky, vypila jsem dnes půlku bazénu. Jen aby nám to nedali k náhradě :)

Užili jsme si to dnes pořádně i s ostatníma, byli jsme docela vyřízení, hlavně mámy. Ale únava nás neodradí, právě naopak, cviků přibývá a my jsme čím dál šikovnější. Po vydatném obědě, kdy jsem už jenom apaticky a automaticky otevírala pusu, jsem v kočárku vytuhla jako ťuhýk, tolik jsem byla unavená. Rodiče si dali obídek na Černé Hoře, mají to tam teď nově opravené a vypadá to, že tam i dobře vaří. Táta si moc pochvaloval vepřovou panenku na česneku se šťouchanými brambory. Já jsem spala jako dudek, kolem chodili lidi, jezdili auta, ale mě bylo všechno jedno. Sice se trochu stahovala mračna, ale sluníčko přece jen zvítězilo. Občas by nezaškodilo aby i prohrálo aspoň na chviličku, bylo docela parno.

Odpoledne jsme dorazili domů a já jsem si hezky hrála. Zabavila jsem se leporelem - Malý beránek. Kopkala jsem si s nahou prckou na přebalovací podložce, "četla" knížku, volala jsem telefonkem babi, obírala jsem panenku, hlavně mrkací očička jsou super! Jsem zkrátka šikovný mimišák. Pak jsem dělala blbiny při kojení. Mám nový cvik - dělám mosty - když ležím na mamce a piju, tak nadzvednu zadek, celým tělem se zapřu a udělám most. Máma je z toho "nadšená", zase další hloupota, co vyvádím u papání...

Jinak jsem malá všetečka, která všude vleze, všechno najde, takže začíná období na schovávanou. Rodiče přede mnou něco schovají a já mám za úkol to najít. Třeba takové kabely od počítače, nabíječky apod. Když je uvidím u tátova stolu, tak mě nezadrží nic, a už tam valím svým partyzánským stylem.

8.6.2010 (7m+24)

V posledních dnech začínám dělat velké pokroky co se týká pohybu. Už si lehnu frajersky na bok, pořád se snažím stát na nožičkách (když mě třeba rodiče chytnou a chtějí posadit, tak našponuju nožky a nechci je "zalomit" :)). Rovnováhu v sedě už udržím docela dost dobře, dnes jsem se při dopoledním hraní dokonce mírně předklonila (seděla jsem tátovi na klíně) a dokázala jsem to vyrovnat a narovnat se zpátky. A hlavně jsem šíleně ukecaná, poslední dva dny jedu samé ba-ba-ba, už i ma-ba-ba a další zvuky, které se nedají ani zapsat. A začínám být asi pěkný mamináček, po dopoledním spánku jsem se probrala s pláčem a přišel pro mě táta. Jindy bych se na něj začala řehnit a uklidnila bych se, ale teď ne, chtěla jsem k mamince. Jak mi rostou zoubky, tak občas nemám moc dobrou náladu, ale ono to bude i těmi vedry, která teď uhodila. A taky toho moc nesním na oběd, vždycky 4-5 lžiček na oběd zeleninky s masem a to je všechno. Ráno ovocnou přesnídávku, tu zblajznu hned, i večerní kaši, ale oběd moc ne. No, snad je to jen přechodné, jinak teda moc neporostu.

Dnes mě přes poledne vozila přerovská babi, mamka šla na kosmetiku, takže jsme prošly Přerov a sešly se před kosmetickým salonem. Odtud jsme jely s mámou autem. Byla jsem naprosto úžasná, vzadu v sedačce jsem si hrála sama, takže mamka se mohla soustředit na řízení. Má z toho docela obavy, přece jen moc neřídí a není si už tak moc jistá. Ale šlo jí to docela dobře, musí si jen víc věřit.

Doma nás přivítal táta. Málem mě samou láskou celou snědl, ale já se nedala a na oplátku jsem ožužlávala jeho. Pak jsme si dali takovou rychlou osvěžující sprchu. Docela se mi líbila, i když jsem měla ručky zaťaté v pěst, což je známka, že nejsem úplně v pohodě. Postupně jsem se ale uvolnila a proudy vody si užívala. Pak jsem si četla, hrála si s kostkama. Zkrátka zabavila jsem se sama, takže táta mohl pracovat a mamka si konečně mohla trochu vydechnout u TV. Venku je vedro na padnutí, díky tomu je takové ospalé odpoledne. Kolem čtvrté máma zavelela: "do kočárku!". Vyrazili jsme tedy s tátou, zpívala jsem si v kočárku, prováděla akrobatické cviky a vůbec jsem nevypadala jako spící miminko... Ale přece jen jsem už byla unavená, začala jsem se vztekat a musel zasáhnout přítel Dudlík. Ale ani on moc nepomáhal.

Táta mě chtěl překulit na bok do mé spací polohy, ale já to pochopila tak, že chce, abych se překulila na bříško... Jenže mi nějak zavazela pravá ruka a zasekla jsem se o stěnu kočárku... Začala jsem se vztekat a plakat, tak mě táta odvalil zpátky na záda. Ale já šup a zpátky na bříško, ale zase mi tam ta ruka zavazela... Táta chvilku nechal být a když už mě chtěl zase obrátit, tak zjistil, že spím... Prcku vystrčenou nahoru, ruku zkroucenou pod sebou - no zajímavá poloha...

Ale vyloženě mi asi poslední dobou dělá dobře, protože už jsem takhle včera usnula mámě v postýlce... Po chvíli mě táta převalil na záda, ať se mi neodkrví ruka, jenom jsem zamžourala očima a spala dál... Konečně si vydechl, že už spím a on se může věnovat hledání kešky u Židovského hřbitova. Úspěšně ji našel, zalogoval se a procházel se se mnou mezi domky na Jižní čtvrtí a potom Nerudovkou pomalu domů. Po hodince jsem byla vyspaná, táta mě hodil mámě k Navrátilům, a valil na floorbal (v tomhle školním roce prý poslední).

Když se vrátil, tak nás s mámou našel na posteli. Já si krásně hrála, mamka ležela vedle mě a odpočívala. To vedro je fakt úmorný, nedělá mámě dobře, ten její vysoký tlak to moc nemá rád... Táta se rychle ospršil a valil za náma. Jé, jak já byla šťastná. Dělal na mě baf a já se mohla zbláznit smíchy. Máma byla smutná, že se směju jenom na tátu, ale to není pravda, mámu mám taky moc ráda.

Hodiny neúprosně bežely a najednou bylo osm hodin a já byla v nejlepší zábavě... Ale asi po 10 minutách už bylo znát, že je můj čas, takže kašička, dneska byla nějaká jiná (Nutrilon místo dřívějšího SINLACu), moc mi chutnala. A potom dobrou noc, mamka mě šla uspávat a jako obvykle vytuhla se mnou :)

Jo, a dneska konečně po 2 měsících dorazil Fredy, slibovaný plyšový motýlek. :)

9.6.2010 (7m+25)

Hoj, ta vedra mě zničí. Přes den bylo venku jako ve výhni, potila jsem se a celkově mi tyhle teploty moc nesvědčí. Nemám vůbec hlad, moc toho tedy nesním. I když dnes to byla docela výjimka, slupla jsem asi 3/4 jogurtu. Ale přes poledne obědu moc nedám. Odpoledne přijel táta z práce a zastihl nás, jak děláme s mámou blbiny. Radostí jsem výskala a řehtala jsem se tomu, když mě máma dala nad sebe a potom mě zaklonila a tak pořád dokola... Táta se rozhodl, že koupíme nějaký větrák, tak že se po něm půjde poohlédnout a vezme mě s sebou do kočárku. Venku sice bylo horko, ale měla jsem na kočárku slunečník. Díky tomu to zase nebylo tak hrozné a taky foukal trochu větřík... Koupili jsme na trhu nějakou zeleninu a potom jsme se stavili za tetou Aničkou do zlatnictví v Prioru. Táta si odběhl nahoru do elektra a nechal mě s tetou.

Ze začáku jsem byla celkem v pohodě, ale pak mi do kočárku nakoukla jakási cizí paní a to neměla dělat. Byla jsem ospalá, takže mě to rozhodilo natolik, že jsem začala plakat, asi jsem se i lekla. No teta to zachraňovala jak se dalo, i řetízek mi půjčila, a nakonec se jí i podařilo mě uchlácholit. Ale pořád jsem sledovala, kde se objeví táta.

Konečně dorazil, u něj jsem se ještě víc uklidnila (i když položení do kočárku a odebrání řetízku se mi teda vůbec nelíbilo). Ale táta na moje protesty nebral zřetel a vyrazil směr Hypernova do dalšího elektra. Tím pláčem i vedrem jsem za chvilku usnula. To byl spánek, až táta čučel. Letěla helikoptéra - otevřela jsem oči. Jak přeletěla, tak jsem zamžourala, otočila hlavu na stranu, a spala dál. Táta si sedl v kavárně a dal si kofolu. Po 10 minutách prošel halasný pán, probral mě, ale já zase otočila hlavu a spala dál.... Hodinu a půl, až do půl osmé... To zase dnes půjdu spát až někdy v deset....

Doma už nás netrpělivě čekala mamka, já se už taky těšila na mlíčko. Dali jsme kašičku a ta mi jela tak, že jsem ani nedutala. Žádný kraviny u jídla, padalo to do mě jak partyzáni do krytu. Pak jsem se vydatně posilněna vydala na průzkum obýváku. Kabely mi pořád zakazují, tak jsem zkusila druhou stranu židle, tam jsou na zemi boxy s CD disky. Jůů, to je paráda, šmrdlikala jsem po CDčkách prstíkama, co chvilka jsem se otočila, jestli mě rodiče nevidí, ale oni se na mě dívali z vrchu, a děsně se řehnili, jak jsem se přitom snažila být nenápadná. Asi po půl hodince jsem si začala mnout oči, tak si mě máma vzala na balon, že mě zkusí uspat.

Snažila se, ale vedro bylo k zalknutí, takže to vzdala... Jenom mě tak pohupovala. Táta se mezitím díval na Internetu na různé větráky, když zaslechl jakýsi divný zvuk - takový sičivě vrnící - napřed si myslel, že někdo venku lítá nějakým letadýlkem. Ale když přešel k oknu, tak zvuk šel z druhé strany. Vrátil se k notebooku, myslel, že je to nějaký zvuk ventilátoru na té stránce, ale reproduktory byly vypnuté... Až se otočil na mamku a zjistil, že ten zvuk jde o nás. Kuknul na balon a najednou našel příčinu - malá dírka v balone! Hned tam dal prst, aby zabránil úniku vzduchu a jal se hledat izolepu. My jsme mezitím přesedly na sedačku a pozorovali tátu v akci. Najednou, jak táta držel prst na té dírce, mu projel prst dovnitř balonu a celý balon udělal PLAM, guma se rozjela a zbyly z něj jenom cucky. Máma i já jsme dostaly záchvat smíchu, ten pohled na vyjeveného tátu, červenou hromádku bývalého balonu a ta představa, jak balon byl a najednou není - no k popukání. No jo, ale já jsem teď bez balonu! Jak já budu usínat?

Nedá se svítit, šli jsme s tátou uspávat do postele. Tam jsem se asi hodinu snažila usnout, táta mi vyprávěl pohádky, co ten den zažil, co budeme dělat zítra atd. Už jsem párkrát i málem zabrala, ale pokaždé jsem neusnula pořádně. Asi po hodině přišla mamka, dala mi mlíčko a konečně se jí podařilo mě uspat. Zítra už má být chladněji, tak snad už budu usínat lépe. Dobrou noc.

12.6.2010 (7m+28)

Dnes mám 8. měsíců. Dopoledne jsem si hrála s mamkou, pak jsme jeli na plavání. Asi se opakuju, ale MILUJU plavání. Máma mi tam domluvila podzimní kurz, takže se moc těším. Jenom nevím, co se děje s Emičkou, už 2x nebyla na plavání, tak snad není nemocná. Po bazénu jsem usnula a mamka si domluvila procházku kolem Bečvy s tetou Janou Kńurovou. Poklábosily o nás, jak jsme šikovné holky (teta má taky holčičku Michalku).

Odpoledne doma už čekal táta, máma šla s tetou Janou Spáčilovou na Zumbu (takové cvičení ala tanec), takže jsme s tátou osiřeli. Já jsem si krásně sama hrála, četla jsem si, prohlížela jsem si obrázky, potom jsem si našla dřevěnou kočičku a snažila se ji celou sníst. Ale to mě postupně omrzelo, já chtěla prozkoumávat! Táta řešil fotky na PC, takže jsem měla volné pole a zamířila jsem neomylně do předsíně. To je moje, plácat rukou po chladivé dlažbě, krásně se to rozléhá... Mamka mi dala do cesty koš s prádlem, abych se nedostala do kuchyně, našla jsem tam zabalenou náplast v originálním papírku - chutnalo to náramně. Když se mi to táta snažil vzít, tak jsem ho "vypískala", doslova, pokud se mi něco nelíbí, či mi něco chtějí vzít, tak pištím jako myška. Nakonec mě ukecal a vyměnil to se mnou za strašidýlko. Nechal mě chvilku kopkat bez plínky a já se samozřejmě nezapomněla počurkat, naštěstí jsem to zvládla na podložku.

Čas pokročil, tak mě táta nachystal do hajan - namazal mě, přebalil, převlekl do pyžamka, uvařil kašičku a nakrmil mě. Já jsem byla jako andílek, pěkně jsem papala, žádné ofuky. Ono hlad udělá své, ale hlavně, tahle kaše mi moooc chutná, takže jsem málem snědla i misku. Pak mi dal napít z hrnečku a šli jsme si lehnout do postele. Tam jsem začala dělat psí kusy, převalovala jsem se, chvilku na bříšku, chvilku na zádech, už jsem skoro spala, pak jsem si zase řekla, že ještě ne, cestovala jsem po celé posteli - no, zkrátka bez mámy to není ono. Ale naštěstí přišla brzo, hned mi dala mlíčko a za chvilku jsem spala jako dudek.

Konečně už není takové vedro, takže už se i dobře spinká... Dobrou noc.

Denní režim:

• V 5:30-6:00 budíček. Většinou si jdeme hrát do obýváku.

• Někdy usne, někdy ne, podle toho se pak odvíjí, kdy se musí do kočárku, nebo kdy usne ještě před kočárkem. Ráno usne i sama v postýlce, ale musí s ní někdo být, jinak nutno uspat na baloně. Není ráda sama.

• Snídaně - ovocné pyré.

• V 9:00 - 10:00 (někdy až kolem 11:00) do kočárku, nebo někdy se podaří uspat i doma, hlavně pokud venku prší.

• Spí zhruba hodinku a půl, potom dostane oběd (zeleninku, případně maso se zeleninou) a hraje si.

• Kolem 15:00 usíná do cca 16:30 - 17:00.

• Podle potřeby je kolem šesté až sedmé hodiny koupání.

• Večeře: kašička na noc.

• Od 19:00 - 20:00 je hlavní večerní spánek a v tuto dobu pravidelně usíná .

• Uspávání většinou na baloně, občas usne u prsu při kojení, někdy ji Terezka uspí zpíváním písniček v posteli.

• Spinká až do půlnoci, poté ještě jedno kojení cca kolem 3:00. Spí sama v postýlce, ale při druhém kojení (kolem 3:00) je většinou už více rozebraná, takže zůstává spát s námi v posteli až do rána. Ale i tak snáší postýlku docela dobře. Spí (usíná) na pravém boku.

• A my se konečně už trochu více vyspíme :)