15.9.2012 - 16.9.2012
cesta do Kyjova (babička pohřeb)
poté hned do Rosic na sraz z vysoké - trampolína, houpačky, domeček venku, houpací síť doma. k večeru chtěla co chíle domů, pak usnula a ráno pak zase nechtěla jet domů
odpoledne jsme jeli domů a stavili se ještě popřát babi Lidě ke svátku. Byla tam babi Emilka, strejda Honza s Martinou a paní Vyhnánková
večer si doma hrála s oblíbenou šňůrkou (provázkem) - přivazovala k sobě oba malé kočárky a jezdila tam a zpátky. Docela se jí uzlík dařil, a když ne, tak se děsně čílila.
17.9.2012
odpoledne jsme šli/jeli na byt (já a Juli) - Juli na odrážecím kole, já pěšky. Ze začátku se jí vůbec nechtělo, ječela, že chce jet autem, ale pak se chytla a drandila
večer s mamkou přezpívaly v posteli snad všechny písničky, než usnula
dnes se snad poprvé v noci sama probudila (kolem půlnoci, její čas, kdy ji budíme na čůrání), že se jí chce čůrat. Přes den si už chodí sama na nočník, jak potřebuje.. Paráda.
20.9.2012
večer jsme šli domů od auta a ležel tam "společensky unavený" chlápec. Raději jsme zavolali měšťáky, přece jen je teď ten alkoholovo-metanolový problém, tak kdyby náhodou... Doma ho Juli řešila, že tam ležel pán, tak jsme jí vysvětlili, že ho páni policajti zavezou domů do postýlky, aby se vyspinkal, aby mu nebyla venku zima. "Hmm, jo, zima... Aha, Bude padat sníh. Budeme stavět sněhuláka," povídá Juli. "A pamatuješ si, jak jsi lyžovala ? (někdy před 3/4 rokem v lednu na Mladkově). Jakou měly lyže barvičku? ", ptá se mamka. "Hmmm," zamyslela se Juli, "...červenou! ...A žlutou". To teda čučím, že si toto pamatuje!
24.9.2012
Dnes byl ten velký den, kdy šla Jůlinka poprvé do školky! Ráno jakoby věděla, že musí vstávat - nebyla k probuzení. Obyčejně sotva se pohnem z postele, tak už sedí a mžourá očkama, kam jdeme. Ale dnes se nemohla dospat. Budil jsem ji dobře 10 minut. Po rychlé snídani a oblečení jsme vyrazili směr školka. Juli byla v pohodě, u školky jsme potkali Elišku a Barču s tetou Káťou. Juli letěla ke schodišti školky jásajíce: "jéé, jupí, školkááá".
Přišli jsme dovnitř a teta nám šla ukázat šatnu. Juli si mohla vybrat ze dvou značek - sněhuláček nebo hruštička. Vybrala si hrušku. Pěkná, žlutá. Uvnitř jsme ji převlekli a přezuli do papučků a zrovna okolo procházela i převlečená Eliška. A to byla chyba č. 1. Juli se za ní vydala na schodiště, jenže Eliška už chodí nahoru do Koťátek, kdežto Jůlinka je dole v nejmenších Sluníčkách. Nasměrovali jsme ji do jiných dveří, Juli přišla dovnitř a děti se hned zvědavě dívaly, kdo že jim to přibyl do tlupy. Jeden chlapeček se hned chtěl družit, chytil ji za ramenu a představoval se: "Já jsem Martínek". Asi 3 sekundy ticha, pak se Juli rozbrečela a rozběhla ke mně, že ji chlapeček bije. My jsme se bohužel chvíli zdrželi (nějaké papíry na podpis) a díky tomu jsme tam byli déle, než bylo záhodno. A to byla chyba č. 2. Měli jsme zmizet hned, jak vešla dovnitř. Ale jenom jsem jí rychle vysvětlil, že chlapeček si s ní chce hrát, rozloučili se, šupli ji za dveře a zavřeli je.
Kupodivu ani jednoho z nás to nějak extra nebralo, možná máma vevnitř "krvácela" a statečně do v sobě držela. Během dne bylo spousta práce s bytem a zařizováním okolo, takže ani nebyl čas na to myslet. Mamka požehlila nějaké prádlo.
Po poledni jsme vyzvedli babičku Lidu u Prioru a jeli pro Jůlinku. Dnes ji vezmeme po obědě, aby to nebyl takový šok. Když jsme otevřeli dveře, viděli jsme ji smutně sedět na postýlce zády k nám. Ostatní se chystali na spinkání. Jenom jsme na ni zavolali, tak letěla, div se nezabila, slzy v očích, vletěla mi do náruče, celá se klepala, plakala a držela se mě jako klíště. Hned mi vykládala, že plakala po tatínkovi a mamince. Venku se jim prý trochu počurala, asi z toho stresu. Moc se nezapojovala, prý posedávala, nechtěla si moc hrát. Hned mi pak "žalovala", že chtěla hračku a chlapeček nepučil... no klasika, první dny si musí probrečet asi všechny děcka. Ale jak byla u mě v náručí, tak potom jsme odcházeli a hulákala na tetu: "ahóóój, tetoóó" jak na nějvětší kámošku.
Snědla všechno včetně polívky, teta ji raději krmila, ale říkala, že ty první dny neřeší, pak se to většinou upraví.
Venku čekala babička, Juli k ní taky letěla a hned vykládala zážitky. Pozitivní je, že na otázku, jestli zítra půjde zase do školky, tak bez rozmyšlení kývala hlavičkou, že ano. Já jsem musel odjet, ale Juli nechtěla ani slyšet, musel jsem je aspoň doprovodit k babičce do bytu a tak ji uplatili kokinkem, abych se mohl vzdálit. Odpoledne pokoupily nějaké věci do školky, protože holka nám roste před očima a už nemá pomalu žádné tričko ani tepláčky a ani botičky. Však teta Simonka nám říkala, že se schválně šla dívat, kdy se malá narodila, protože prý vypadá na 4-5 let :).
Pak šly i s babi pěšky k nám domů, cestou jsme si zavolali, já byl nedaleko, tak jsem je vyzvedl autem, zavezli jsme babi domů a jeli ještě na nákup. Doma si pak Juli stěžovala, že je jí zima, pak udělala velký bobek (konečně, skoro po týdnu), tak jsme jí napustili vaničku, aby se prohřála a taky uvolnila z toho celého náročného dne. Pak se dívala na pohádky. Sama od sebe přišla za mnou k počítači, kde jsem pracoval a donesla mi nakrájené jablíčko, které ji mamka donesla na talířku. Pak se chtěla tulit k tatínkovi, tak jsme si chvíli hráli na zemi, ale už bylo pozdě, tak mamka zavelela povel ke spánku, vyčistil jsem Julce zoubky a šup do postýlky. Tím, jak odpoledne nespala, tak odpadla během minuty.
25.9.2012
Ráno Juli do školky vedla maminka. Po včerejším prozření Juli pofňukávala, že do školky nepůjde, že bude sedět před školkou na lavičce a bude tam čekat na maminku a tatínka, až si pro ni přijdou. Nakonec ale odevzdaně šla do třídy a smutně se koukala po mamce.
Já jsem ji vyzvedával kolem poledne, přišel jsem trochu dřív (asi 5 minut po dvanácté), děti ještě dojídali. Paní učitelka otevřela dveře a Juli mě hned zahlídla a už letěla jako vítr za mnou. Paní učitelka si ji ale vrátila zpátky, že se ještě musí umýt. Juli sice šla, ale pořád se ohlížela, jestli stojím na místě a nikam nejdu. Měl jsem pro ni nachystanou čokoládu, mamka jí totiž ráno slíbila, že jestli se nepočurá, tak dostane čokoládku. Nejen, že se nepočurala, ale dokonce i sama jedla (i když paní učitelka líčila, že napřed dala ruce dozadu, že sama papat nebude a pak když teta sáhla na příbor, tak ječela, že sama, sama :)).
Doma jsme ji chtěli dát spát, aby si odpočinula, bylo vidět, že je unavená. Nicméně co jsme zažili, to se ani nedá popsat. Vrátila nám i s úroky to "příkoří", že jsme ji "dali mezi cizí lidi a opustili ji". Tak bych to její chování aspoň chápal. Protože na nás křičela, že nejde spinkat, že chce být ošklivá holčička, že chce plakat, nechce o tom přemýšlet (co dělá špatně), no prostě hrůza. Dostala dokonce i 3 pořádné lepance na zadek, protože už pohár přetekl. Nakonec po asi hodině a půl se podařilo ji udolat a usnula. Nicméně spala asi jen 3/4 hoďky, ale zato úplně jiná holčička. V pohodě, usměvavá...
Šly ještě s mamkou ven na hřiště, já jsem jel na florbal. Večer jsem ji šel uspávat a usnula ani ne za 2 minuty, jak byla hotová.
26.9.2012
Třetí den ve školce. Ráno při snídani na otázku, jestli půjde do školky odpovídala ano. Dokonce, že tam i bude spinkat. Dnes ji tam totiž chceme nechat i na spaní. Jakmile jsme se ale přibližovali ke školce, začala smutně, že nechce do školky, že bude plakat po mamince a po tatínkovi. Při převlékání se mě pořád snažila zlomit, že tam nechce. Nicméně jsem ji šupnul do třídy, dal pusu, rozloučil se a tradá pryč. Jen jsem pak přes další rodiče ve dveřích viděl, jak tam smutně stojí a dívá se ven, jestli mě neuvidí. Ach jo, tak smutnou cestu na Vsetín jsem ještě neměl. Ale co, musí bojovat.
Odpoledne ji vyzvedávala mamka. Prý byla naprosto v pohodě, bez problému prý usnula. Sice si trošku párkrát poplakala, říkala teta, ale prý se už víc zapojuje a hraje. Juli to samozřejmě líčila úplně jinak: hororový scénář, že pořád plakala po tatínkovi a mamince. Ale jinak byla nadšená z toho, že tam spala. To mě docela příjemně překvapilo, čekal jsem opak. Ono to půjde :)
Odpoledne byly holky s tetou Peťou ze Křtomile na hřišti a k večeru jsem s Juli jel na bazén za Lukáškem. To je potápka obecná, rejdí ve vodě jak ryba, potápí se, snaží se plavat. Narozdíl od Juli, která jak nemá dno pod nohama, tak je v křeči. Ale postupně odkoukává a zkouší čím dál víc třeba ponořit hlavu, poslouchá vodu (ucho na vodě), už jí nedělá takový problém, když má mokrý obličej. Dokonce mě ve sprše překvapila, že si vynutila, že chce taky umýt hlavičku. Přitom doma mytí vlasů moc nemusí, sice už tak neječí, ale když má blbou náladu, tak brečí. Ale jinak už to zvládá celkem v klidu, jen jí nesmí natéct voda do oči.
Doma pak už jsem vyčistit zoubky, trochu na mě pokřikovala, že nechce spinkat, že mě nemá ráda (nikoho, ani sebe ne), že je sama a že nemá žádné kamarádky. Bylo vidět, že je težce přetažená. Mamka s ní v posteli dělala chvíli blbiny, jen jsem slyšel jak se tam řehní (z půlky se ještě Juli rozčilovala, že nechce spinkat), ale nakonec obě svorně usnuly.
27.9.2012
Ráno opět nářek nad tím, že nechce do školky (už doma). Že bude plakat, že nechce do školky. Odpoledne nám ji vrátili s pochvalou, že je moc šikovná. Sice si před spaním trochu poplakala, ale jinak si prý už víc hraje, jí sama, prostě už se víc zapojuje. Dělali hruštičky - lepili z papíru obličej ve tvaru hrušky a potom domalovávali pusu.
Doma nám potom krásně odvykládala celou říkanku: "Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu, nebo dvě, budou sladké obě dvě". A při tom ukazovala příslušné počty na prstíkách a nakonec se hladila po bříšku, jako že je moc dobrá. Moc krásně jí to šlo. A pak nám ještě odvykládala jakousi říkanku o Sluníčku (je v oddělení Sluníčka), ale tu ještě musíme rozluštit :).
Večer šla mamka na badminton, tak jsem hlídal já. Všechno v pořádku do doby, než jsme se šli umýt po večeři. Posledních pár dní má jakýsi rituál, že si utře do ručníku jen konečky prstů a zbytek chce mít mokrý. Utřel jsem jí celé ruce a ona se vztekla, že ne, že je musí mít mokrý. Šla, pustila si vodu, namočila si je... Já jsem zase chtěl, ať je má suché. Prostě negace jak má být. Dostala propagační lepanec, začala se vztekat čím dál víc, nechtěla si čistit zuby, nechtěla jít spát. Tak jsem ji nechal v ložnici v posteli a šel pryč. Plakala tam, že je sama, ale nepřišla. Utápěla se v slzách. Po chvíli se zklidnila, tak jsem za ní přišel. "Ne, ještě nejsem hodná holčička. Ještě plakám, nedívej se na mě." (Předtím jsem jí totiž říkal, že na takovou ošklivou holčičku se nechci dívat, že chci zpátky tu hodnou a usměvavou Jůlinku). Tak jsem se otočil na bok zády k ní. Cvak. "Už jsem hodná, už můžeš dívat". Tak jsme se udobřili.
Vymyslel jsem si pohádku o nemocné holčičce, která měla nemoc zvaná zlobivka. A Juli se hned chytla, že ona je hodná, že nepláče. Oťapkávala mě pořád, sádlila se s ručkama pod mou hlavu, až za chvilku oddychovala.
29.9.2012
dopoledne přišla babi Lida, tak s Juli hrála, my jeli něco vyřídit do města
po obědě jela s babi k ní domů
kolem čtvrté usnula (byly chvíli na hřišti, ale že je moc "unanená"). babi ji nemohla probudit, kolem šesté se jí to podařilo
vyzvednul jsem ji v sedm a doma se vykoupala, povečeřela a ještě si šroubovala autíčko a pak sama zavelela, že je unavená a jde se spát. Usnula kolem půl deváté.
30.9.2012
kostel, oběd babička Emilka, odpolední posezení u dortu (Kamil a babička měli narozeniny)
při večerním hraní se zatvářila divně, zarazila se, pokřivila obličej a ztuhla asi na 10 sekund, až jsem měl strach co se stalo. "Juli, co se děje?" ptám se s obavami v hlase. Usměje se na mě a prohlásí: "Já se tvářím." a hrála si dál. :)
1.10.2012
po 3 dnech volna (pátek byl státní svátek) znovu do školky - nechtěla ani slyšet, ale poslušně se nechá převléct a jde do třídy, žádné scény, kdy by se nás držela, či se nějak fyzicky snažila zabránit vstupu. Je to čím dál lepší, ale ráno se snaží maximálně zdržovat snídani či další procedury, aby to oddálila, ale když už tam je, tak se poddá... Odpoledne potom hororově líčí, jak po nás plakala, přitom paní učitelka zase tvrdí, že si párkrát trošku pobrečela, ale jinak prý v pohodě, pěkně se prý už zapojuje :) Chce to čas...
2.10.2012
opět ranní plakání při cestě do školky
3.10.2012
dnes to bylo celkem v klidu, zapadla do třídy celkem bez řečí, že by se to zlepšovalo? Uvidíme
4.10.2012
ráno zase plakala při odchodu do školky, tak včera asi planý poplach :)
mamka dnes jela poprvé po mateřské "dovolené" do práce!
odpoledne že se jí prý točí hlavička, má teplotu 37,3
sotva přišla domů, hned mi dávala ruku: "všechno nejlepší k narozeninám!" a podávala mi jednu užmoulanou kytičku. Pak mi pořád nosila nějaké dárky (nálepky na papíře a šňůrku). Nemohla se mě nějak nabažit, pořád se po mě "válela" a tulila se. A zrovna jsem dnes měl badminton. Ale vzala to sportovně, dali jsme si pusu a pelášil jsem.
v noci se zase počurala, měla teplotu pořád ty 37.3.
nechci to zakřiknout, ale už asi 3 den se neprojevují její dřívější vztekací nálady. Na tuty to souviselo s tou velkou změnou - jako by nám dávala "sežrat", že ji dáváme do školky. A teď, kdy si tam už zvyká a je i více v pohodě, tak už ty nálady nemívá. A docela se ve školce rozjedla, nemusíme ji pořád nutit, aby jedla, ale poslušně pěkně jí. Je vidět, že to má i pozitivní vliv :)
5.10.2012
takže dnes se dostavilo hysterické loučení ve školce. Jeli jsme autobusem, vše v pohodě, jak jsme ale zabočili ke školce, tak pláč. U dveří do třídy se mi pak vrhala kolem nohou, držela se nohavic a nechtěla se pustit, ječela, že do školky nechce. Musel jsem ji šupnout za dveře a zavřít.
Odpoledne babičce líčila hororové scénáře, paní učitelka to klidnila, že si sem tam fňukla, ale jinak prý v pohodě. Na procházce se prý nechtěla s níkým držet za ruku, tak šla sama. Paní učitelka jí nechává trochu víc volnosti, má teď období negativismu, takže je s ní docela těžké pořízení.
večer jsme jeli na Miloňov.
6-.7.10.2012
Jeli jsme na Miloňov (Petr s rodinou a Spáčilci). V sobotu byl nádherný den, dopoledne jsme šli na houby, děcka šlapala celkem statečně, Juli ze začátku chtěla zpátky domů, ale pak si našla kaluže a čvachtala se v bahýnku, tak byla spokojená. Kluci si hráli spolu, holky si kreslily. Juli k večeru usnula mámě v náručí (kolem páté) a spala až do rána.
V neděli pršelo celý den, jeli jsme do kostela, potom zpět nahoru na oběd, uklidili jsme a kolem čtvrté jeli domů.
8.10.2012
Po osmé hodině přijela babi Lida hlídat. Tento týden nechodí malá do školky. Celé dopoledne si hrály, já pracoval. Není to ideální, Juli si se mnou chtěla hrát, začala to pak zkoušet se zlobivkou. Bylo by lepší, kdybych byl pryč, a nebo ony. Zítra ji zavezu babičce domů.
Po obědě se Juli vztekala, že nechce spát, nakonec jsem ji uspal a i s babičkou spaly do 4 hodin. Večer jsme si pak hráli, moc fajn večer. Usnula i s mamkou (která je 3 den v práci a je unavená, jako kdyby fárala do dolu. Spousta informací a 4 letá pauza = nezvyk).
9-10.10.2012
tento týden je každý den s babičkou Lidou - aby jsme nepřišli o poslední rodičák, tak mohla Juli do školky jen na 5 dní v měsíci (minulý týden), teď týden pauza a příští týden už nástup natrvalo. Díky tomu, že je zase v pohodě (nemá stresy ze školky), tak se už v noci nepočurává. Ach jo, příští týden si to bude muset prožít zase nanovo (sotva si zvykla, tak má teď pauzu). No musíme to zvládnout.
už od minulého pátku kašle, přes víkend se to na horách trochu zlepšilo, teď ale pořád ještě chrble.
12.10.2012
komandovala babi Lidu (hlídala ji dopoledne u nás) - nechtěla ji pustit ani do kuchyně, aby jí mohla nachystat snídani. Tak louskala suchý rohlík
docela prý zlobila, už se s ba bi po týdnu nudí. Skládala si duplo kostičky do komínu a pak vyjmenovávala postupně všechny barvičky
poslední dobou moc nejí polívky, jen druhé jídlo a to jen přílohy, maso taky moc ne.
babička ji hodinu uspávala, ale neúspěšně, až jsem přišel domů já, tak jsem babi propustil domů a jal se Juli uspávat sám. Po asi půl hodině snažení, kdy Juli vystřídala všechny polštáře a nakonec i mou ruku, oslíka a opičku, tak konečně vytuhla
spala až do půl paté (což se projevilo v tom, že pak večer šla spát až v deset).
po spaní jsme jeli zařizovat nějaké věci kolem jejích narozenin (marcipán na dort, nákup v Tesku atd), nechali jsme pak mamku doma a jeli do Lověšic za babi Emilkou
večer pak mamka dělala z marcipánu Minie, moc se jí povedla. Juli když to uviděla: "Jéé, já chci ještě radši Mickeyho... A Goofiho... ". Řehnili jsme se, až jsme se za břicha popadali :)
Juli mě dávala dárek - pokreslila a narazila razítkama papír, přeložila ho několikrát plus další razítka, vzala dětský notebook a "všechno nejlepší k narozeninám". Pak vzala další papír, namalovala něco mamce a vzala gymnastický kruh a šla do kuchyně přát k narozeninám mamince. Je tím teď "posedlá", pořád všem přeje k narozeninám. A děsně touží po červené (jahůdkové) koloběžce. Asi dva dny zpátky mi večer říkala: "Tati, já chci koloběžku, jahůdkovou... čevenou... jako chlapeček..." a přitom se odrážela nohou a napodobovala tak jízdu na koloběžce... No asi zažije první zklamání, koloběžku pro ni nemáme, ale snad se jí dárečky budou líbit.
taky si v posledních dnech našla zálibu ve vybírání "špíny" mezi prstíky. Sundá si ponožku, probere si prostíky, nandá si ponožku zpátky a to samé u druhé nohy. A potom pro jistotu ještě párkrát :)))
13.10.2012
dopoledne jsem vzal Juli do Jungle, mamka dělala dort (Minie z marcipánu, moc se jí povedla). Juli si z počátku moc nechtěla hrát, ale pak ji tam oslovila holčička (Hanička), podle jejích slov taky 3 letá, a za chvíli už skákaly po trampolíně, jak dvě kámošky. Juli potom zdrhla na skluzavku, musel jsem jí asistovat. vyměnili jsme se, ona si dole lehla do dojížděcí dráhy a já musel jet dolů, aby přede mnou uhnula. Pak si začla vyzouvat ponožky, aby mohla chodit nahoru (s ponožkama jí to klouzalo, takhle už ne). Za chvíli tam lítala polovina osazenstva Jungle bez ponožek :)))
na oběd jsme jeli k babi Lidě (ta k nám přišla z města), já pak jel ještě k volbám a vyzvednout mámu, která dodělala dort. Mezitím přijela babi Emilka, paní Vyhnánková a pak i Jakoubci. Juli sfoukla svíčku na dortu a dostala dárečky. Sadu nádobí na plastelínu (vykrajovátka, nožíky, radýlka, podložku plus 4 velké krabičky s plastelínou. Do večera jsme o ní díky tomu nevěděli .)). Asi po hodině jsme jí ještě dali další dárek - magnetickou tabulku s písmenkama, na kterou se dá kreslit fixou. Taky jí to děsně bavilo, ale plastelína je teď těžce IN.
večer jsme přijeli znavení domů, Juli se okoupala a i přes protesty, že nechce spinkat do 5 minut chrněla jak Alík a máma s ní.
14.10.2012 (3r+0)
dnes má Jůlinka narozeniny - 3 roky
dopoledne kostel - byla moc hodná, s Klárinkou tam začaly trochu vyvádět, tak jsem jim zzařídl prupisky a papírky a holky si pěkně malovaly. Po kostele dostala Juli od tety Jany Spáčilové pěkný dárek - tučňáka třepajícího se zimou (taková docela šílená hra :)).
rodinný oběd u Tobolíků - sešlo se nás tam snad přes 20. Hlavním úkolem bylo "přežít" nával jídla :) Řízek s br salátem byl vynikající, ostatní bylo taky výborné (koláčky, rolády, buchty atd). Povídalo se, dívali jsme se na fotky, prostě pohoda. Byli jsme i venku na dvoře (já s Juli a Kamílek). Jukynka nás všechny kamarádsky olízala. Juli se zpočátku moc bála, ale postupně se osmělovala, až byly s Jukšou kámošky.
potom jsme si zašli (babičky a my) ještě k Petrovi domů, kde Jůlince popřáli k narozeninám. Dostala i druhý dort od tety Jany se 3 svíčkama a jednou prskavkovou. Popřáli jsme i Terezce k zítřejšímu svátku. Ještě jsme poseděli a povídali si.
doma Juli odpadla vcelku rychle, odpoledne totiž nespala.
Co si chceme zapamatovat:
začala chodit do školky a hned druhý den se to projevilo změnou v chování - je taková více samostatná, ale více odmlouvá, má záchvaty odmlouvání, musí se vyplakat, či vyvztekat (zkrátka být škaredá holčička a až si usmyslí, tak přestane a je hodná holčička.
hned druhý den se ve školce naučila říkanku Foukej foukej větříčku
už si nenechá nic líbit od Lukáška, jde do něj natvrdo, pokud jí něco udělá, tak mu to hned vrátí
když se jí něco nedaří, tak podle nálady, někdy se vzteká, někdy pláče, ale někdy i přijde, že chce pomoct.
perfektně už umí rozšroubovat a sešroubovat plastové autíčko, naučila se během 2 dnů šroubovat, získává čím dál větší grif. Matičky už jen nasune a frnkne prstíkem a matička se zatočí a je hotovo.
začala říkat písměno "č" uprostře slov (babička, rybička atd), doteď říkala "š"
když je "škaredá holčička", tedy má svůj čas na vztekání, ohrne spodní ret a mračí se. To neguje úplně všechno: nesmíme se na ni dívat (protože je ošklivá holčička), nesmíme ji hladit, nic říkat cokoliv nabrhneme (i v jejím zájmu), tak je špatně. Vydrží jí to tak 5-10 minut, pak cvak a je z ní "hodná holčička". To si utře (většinou) uplakané oči, usměje a prohlásí: "už jsem hodná holčička"...
maluje na papír fixama, zamotá to a pak občas i rozstříhá :)
přeje k narozeninám - namaluje obrázek, přidá šňůrku či plastelínový koláč nebo sušenku a podá nám ruku "všechno nejlepší k narozeninám"
hrozně se vytáhla, je to už kus "baby", vypadá tak o rok starší.
ještě docela vynechává zvratné zájmeno jsem - já byla, já spadla atd