11. měsíc

ráno jsem se vzbudila s tátou, než se vypravil, tak jsem si hrála v postýlce, mamku začalo bolet v krku a v noci se moc nevyspala (pořád jsem se budila). Táta se se mnou rozloučil, pochoval si mě, dal mi pusu a já se ho držela jako klíště, nechtěla jsem ho pustit. Mamce jsem dělala pápá, jakože jedu s ním do práce. Jenže to nešlo, takže nakonec mě táta předal mamce a musel zavřít dveře, já se za ním smutně koukala... Snad přijede brzo. Ještě jsme si trochu s mamkou zdřímly a pak jsem posnídala. Už jsem byla oblečená na venek a musela jsem si samozřejmě piškotek rozmatlat po kalhotkách, no máma měla radost. Pak volal táta, nechápu, jak se do tak malé krabičky může vejít. Zazpívala jsem mu, udělala indiána - i když to jsem dělala, jen když mluvila mamka, když mi dala telefon k uchu, tak jsem jenom poslouchala a nezmohla jsem se ani na hlásku. Potom jsme se vypravily ven a pak za babí. Krásně jsem tam i usnula, ale po 10 minutách začali vrtáci vrtat - babi zateplují dům, takže rachotu jako na stavbě..... No nic, budu to muset dohnat večer.

Odpoledne jsme se domluvily s tetou Janou Přibylovou a Káťou, že se sejdeme v Michalově. Zrovna jsem demontovala brzdu na kočárku, když najednou se na mě zubí - táta! Vrhla jsem se mu do náručí a už se ho nepustila. Muchloval se se mnou, ukazoval mi prolézačky, šel si se mnou koupit pití do stánku, no zkrátka jsem na něm byla navěšená jako klíště. Měla jsem oči navrch hlavy, kolem bylo dětí jako smětí, moc se mi tam líbilo. Všem jsem ukázala, jak krásně umím udělat svou sestavu - jak jsem veliká, jak se mám a pápá - úplně ukázkově, teta Jana byla u vytržení, jak to krásně umím. Dělám pokroky každý den, takže když mě viděla po měsíci, tak to pro ni byl velký skok.... Bylo docela pošmourno a chladno, i čas se nachýlil, takže jsme vyrazili domů...

Doma jsem se vyráchala ve vaně, dostala večeři a usnula jsem mámě v náručí.

19.8.2010 (10m+5)

výlet na Hostýn

22.8.2010 (10m+8)

táta včera pojedl smaženici z hub a celou noc mu bylo těžko. Myslel, že ho to do rána přejde, ale i ráno mu nebylo dvakrát do zpěvu, takže raději nejel do práce a zůstal doma. Jéje, já jsem skákala radostí. Málem jsem si ho snědla.. :). Na rozdíl od táty jsem se já vyspala královsky, takže i díky tomu jsem měla supr náladu.

Poslední dobou toho moc nepojím, máma z toho moc velkou radost nemá. I dnešní snídaně byla z mé strany poněkud odfláknutá a přitom to byla taková dobrá přesnídávka i s piškotkem. No nevím, snad to doženu obědem. Ale i to málo mi stačilo k dodání tolika energie, že jsem po mámě neúnavně hopsala dobrých 10 minut. Mamka už umdlévala, ruce ji bolely, ale já jsem pořád pérovala nožkama a chtěla jsem skákat výš a výš.... Běda, když se mamka rozhodla mě sundat dolů... Jekot, nářek, dožadování se ještě, ještě... Tak ještě na chvíli povolila, ale pak už to zarazila. Nakonec mě musela umlčet mlíkem, jinak bych skákala až doteď. Pořád jsem se dožadovala pozornosti, až jsem si na křesle, kde mamka seděla, všimla riflové sukýnky - zaujaly mě tam knoflíky a od té chvíle o mě rodiče nevěděli. Hrála jsem si s nima, potom jsem si našla i další hračky... Už to vypadalo, že půjdu spinkat, když zazvonil zvonek - Navrátilovi.

Jůůů, děcka přišly i s tetou na chvíli na návštěvu. Pohrála jsem si s nima, obývák pak taky podle toho vypadal, všude rozházené hračky, no docela síla. Ale byla jsem moc spokojená. Pak už jsem ale opravdu musela jít do hajan, oči za mi zavíraly. Jenže jak jsme lehly s mamkou do postele, šup a očička jako tenisáky. Zpívala jsem si, hulákala na celý pokoj, no uspávala mě mamka dobrých 20 minut. Ale pak jsem si konečně dala říct a usnula jsem. Klasika, po půl hodině jsem se celá zpocená probrala. Mamka mě dala na nočníček a protože dalo fušku mě tam zabavit, tak táta vymyslel novou hru. Mamka nám poslala míček a táta do něj kopnul mojí nohou. No já se mohla uřehrat. Díky tomu jsem ale zapomněla proč na to nočníčku sedím. Takže po 10 minutách nic. Nevadí, tam mě sundali, jenže já si chtěla ještě kopat... hehe, to jsou extrémy. Ale naštěstí jsem to nevyžadovala nijak vehementně, takže jsem se batolila bez plínky po koberci. Mamka odešla pro plínku a táta se otočil k PC. Asi za 10 sekund se otočil a zjistil, že na koberci trůní bobek a druhý zrovna dokončuju, ještě jsem si ho stačila rozpatlat po nožičce... hehe, však stejně mě chtěli koupat po tom dopoledním spaní, kdy jsem byla celá splavená, tak se to všechno sjelo do jednoho... :) Jsem prostě šikulka.

Po koupeli jsme s mamkou vyrazily do Michalova na deku, mezitím tam dorazila i přerovská babi.... Nebyla jsem moc vyspaná, takže jsem mámu pěkně vyřvala. Sice jsem si pak i pěkně hrála na dece, ale celkově jsem byla nějaká rozmrzelá. Pak jsme šly ještě do hračkářství koupit něco Tobíkovi k narozkám a já tam zahlédla nádherného plyšového pejska... Hned bylo a! a už jsem ho nepustila.. Takže máma mi ho nakonec "musela" koupit a teď je to moje hračka numero Uno! Takže jsme šli i s tátou popřát Tobovi, jak jsme zazvonili u Navrátilů a otevřely děcka, tak jsem na ně začala radostně mávat a už mě táta málem neudržel, jak jsem se za něma drala... Pohráli jsme si, dostali jsme dort, já jsem prosmýčila zase celý byt.

Doma večerní klasika, užila jsem si koupání, dneska výjimečně s mamkou. Když mě donesla do obýváku, tak táta čekal, že se začnu vztekat, když mě mamka položí, ale já ne, čekala jsem na tátu a ten nezklamal, začal na mě dělat obličeje a blbiny. Já jsem radostí kopala rukama, nohama, až jsem mu dala takovou do drně, že odletěl jako balonek. Samozřejmě to bylo nechtěně. Ale mě to přišlo vtipné, tak jsem se mu řehtala, i když ho to chudáka asi docela bolelo. Pak oblékání do pyžamka už bylo s protesty a sice proto, že jsem si chtěla stavět komíny z kostek - natahovala jsem se po krabici, ve které kostky byly a volala jsem bác! Nakonec se podařilo dopnout pyžamko a už jsme stavěli komín... Mamka mezitím uvařila kaši a po té jsem šla poslušně spinkat. Dobrou noc.

25.8.2010 (10m+11)

dnes Juli změnila tá-ta na ta-ti - vydržela s tím celý den, dokonce mi to i volala do telefonu do práce :)

26.8.2010 (10m+12)

Dneska tátovi začíná 6 dní volna, ale chudák se moc nevyspal, hned ráno musel brzo vstávat, jel totiž pomáhat do Lověšic stěhovat nábytek po malování. Teta Anička už tam čekala, vzala si to všechno na svá bedra a odedřela si to tam, takže táta aspoň malou troškou přispěl ke konečnému výsledku, který je super (odpoledne jsme to tam jeli zhodnotit, ale to později).Než se táta vrátil, tak jsem se probrala, posnídala, pohrála si a když táta dorazil, tak jsem zrovna chrupkala na sedačce. Taková má obligátní dopolední dvacetiminutovka.

Probudila jsem se akorát, oblekli jsme se a vyrazili k paní doktorce, dnes mám prohlídku v 10 měsících. Vážím 9,09kg a měřím 77,5cm. Jedu přesně v křivkách, paní doktorka měla radost, jak pěkně prospívám. Dokonce mi dnes našla další dva zoubky (2 vlevo a vpravo)... Takže už jsem šestizubka :)

Odtud jsme jeli k přerovské babi na oběd. Tam jsem standardně polozila po tygrovi, ukázala jsem táovi, jak krásně umím sama vylézt z postele na peřináč, okukovala jsem chlapy na lešení (zateplují dům), opravila jsem babi počítač a nakonec jsem zakotvila u rádia. Opět jsem si zesilovala hudbu (zrovna hráli dechovku na přání), tancovala a zpívala jsem u toho.... Až z toho rámusu šla pradědovi hlava kolem.

Potom musel táta odjet pro lověšickou babi (vyzvednout nějaké léky atd) a my s mámou a babi jsme vyrazily ven. Vzaly jsme to přes lagunu do Michalova, kde na nás mezitím počkal táta s lověšickou babi. Ta mi ukázala králíčky, co tam mají v kleci, potom jsem si mohla vykroutit hlavu, jak jsem pokukovala povšech pejscích, co tam procházeli, dokonce jsem si málem jednoho pohladila, na dece jsem si polozila, kamínky nasbírala... No zážitků plno....

Pak jsme vyrazili směr Lověšice. Tady jsme zkolaudovali krásně vymalované místnosti a uklizenou zahrádku od dřevěné šopy a skleníku. Chvilku jsme poseděli a pak jsme jeli zavést přerovskou babi do Chropyně za dědou Zdenkem.

Tam jsem prožívala euforické stavy, když jsem se na pohovce zamotávala do přehozu, schovávala jsem se do něj a dělala jsem na všechny BAF. Moc se mi tam líbilo. Zdenečkova maminka ze mě byla úplně u vytržení a nechtěla věřit, jak jsem čilé a chytré dítě v 10 měsících. Cestou zpátky jsem u Přerova usnula, takže mě táta vytáhnul nahoru i se sedačkou a dokonce se mu podařilo mě předělat na postel, tak si se mnou hodinku schrupnul. Pak ale musel na badminton, tak ho vystřídala mamka. Já pořád spala... A mamka se mnou...

A pak o půl desáté přišel táta a já byla vzhůru. Vyspaná do růžova, tak jsem dostala kaši a šla si hrát do obýváku. Byl to moc hezký čas, pěkně jsem si hrála, žvatlala jsem si zabavila jsem se s krabicí od kosteček, potom jsem zase našla tátovu fusekli, tak jsem se snažila si ji obléct! Jsem prostě chytrá holka a vím, že to patří na nohu. Jenom mi neštymovala ta velikost... Tak mi táta pomohl a měla jsem ji až pod zadek :)))

Pak jsem polozila po mámě, tátovi jsem dělala plác-plác na břicho, otrhala mu pár chlupů z břicha, pohopsala jsem po tátovi... Táta mi pak pustil ovečku Shaun - no to byl svátek. Poslední 2-3 dny, když mi to pustí, tak hned začnu u úvodní znělky tancovat, mávat pápá na všechny postavičky, zkrátka tuhle pohádku miluju. A hlavně je tam pejsek! Tenhle díl jsem viděla s tátou poprvé a byl moc srandovní, i já jsem se řehtala, protože jedna ovečka tam dostala škytavku a nemohla se jí zbavit, tak se jí ovečka Shaun a pejsek snažili od ní pomoct - bafali na ni, bouchali pytlíkem, aby se lekla, atd... Rodiče se docela divili, že už tak chápu děj... No jak jsem už psala, jsem holka šikovná....

Pak se mi začaly klížit oči, ale ještě jsem si rodičů řekla hlasitým a! a ukázáním na plastovou nádobku s kostečkama, že si s nima chci pohrát (kostečky, které se prostrkávají do otvorů). Tak jsme si dali jednu sérii, ale pak už jsem opravdu sotva držela očička... Krásně jsem se tím hraním uondala a bez reptání jsem šla spinkat... Dobrou noc.

29.8.2010 (10m+15)

A taky že jo, vyjeli jsme nahoru a svítilo sluníčko. Sice se občas prohnal nějaký mráček, ale nepršelo. Zaparkovali jsme a já mezitím usnula. Máma s tátou chtěli abych spala déle jak obvyklé půl hodinky, proto se vydali směrem k lesu. Prohlíželi si cestou domečky a zahrádky v ulici. Z lesa nás ale vyhnali komáři, neřádi jedni, a také parta povykujících dětí, tak jsme společně prchli do zoologické zahrady. Ještě jsme si stihli cestou prohlédnout i vzorový dům. Takové bydlení by se nám moc líbilo. Pracovna, pokoje, ložnice, kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem. Paráda i šatna by se našla. Když se rodiče dostatečně pokochali, tak jsem se konečně dočkala slibovaných zvířátek.

Po vstupu do areálu jsme si dali svačinku. Všude kolem bylo už jen pár lidiček a dětiček, protože bylo těsně před zavírací hodinou. U opiček si malá holčička hrála tak nešikovně že dostala el. ránu z ohradníku. Hmm, to asi raději zkoušet nebudu, asi jí to hodně bolelo, protože ječela víc jak přítomní orangutani. Chudinka. Pak mě táta vzal na žirafy, jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů, ty mají dlooooooooouhý krk a jsou moc krásné. Přítomné kozy obecné mne moc nenadchly, i když jsem si je mohla pohladit, tak se mi to moc nelíbilo a docela jsem se i bála. Tiskla jsem se k tátovi a snažila se ho přesvědčit, že tu v ohradě už nechci dál být. Víc se mi zamlouval pejsek před výběhem. Máma mi dovolila si ho pohladit. Zbytek procházky po zoo mě nejvíc zajímali pejsi a děti. Tak bych se za nimi rozběhla. Ale ještě mi to nejde. Trošku jsem vzala na milost pižmoně, pěkné zvířátko a také se mi líbili sobi.

Cestou domů jsem se v autě hezky dívala ven a hrála si v sedačce, takže cesta rychle utekla. Doma jsem měla taky super náladu, ve vaničce jsem se vyřádila, s tátou jsme si zase hráli na předávání pejska z pusy do pusy. Po kaši mě mamka šla uspat, ale sotva jsme dolehli do postele, tak navzdory předchozí únavě jsem ožila a lozila po mamce, zpívala si, hopsala, no spát ani náhodou. Tak mě ještě vzala za tátou do obýváku, ten mezitím udělal večeři. Pěkně jsem si hrála na zemi, rodiče pojedli a potom si mě vzal do parády táta. Už jsem byla tak unavená, že mě jenom položil vedle sebe, a sotva začal zpívat Holku modrookoou, tak jsem byla ťuhýk. Jenom mě přendal do postýlky a chrupkala jsem jako nemluvňátko... Dnes byl moc hezký den.

Ale jenom na chvilku, po 20minutovce jsem se probrala pláčem. Táta nereagoval, tak jsem si z postýlky přes šprušle vydobyla knížku o ošklivém káčátku a listovala si v ní. Táta obdivoval moji úpornou snahu a vytrvalost. Snažila jsem se listovat po jedné stránce (v té knížce je jich 6 takových tlustých tvrdých stránek i s puzzlíky). Tam a zase zpátky - dobrých 5 minut. Mezitím se přišla i mamka podívat, proč jsem tak vyváděla a když viděla, že si hezky hraju tak odešla. Ale za chvilku už mě to omrzelo, tak už jsem si ji zavolala. Nechaly jsme tátu spát a po zhruba dvou hodinách mě mamka zanesla spíci zase k tátovi. To se nám spalo už mnohem líp, probudili jsme se až kolem půl páté. Já se probudila s parádní náladou. Sotva jsem se začala vrtět, tak se táta probudil a jenom otevřel oči, tak viděl moji rozesmátou tvářičku. Pak je ale zase zavřel a já na něj dělala baf, aby je zase otevřel :) Pak jsem si lehla obráceně a snažila se dát jeho deku na svou hlavu, aby mě neviděl... No přišli jsme do obýváku rozesmátí a veselí. I díky tomu jsem si pak zase moc hezky hrála. Mám teď objevitelské období, musím všechno prozkoumat, žádný kout neobstojí. Asi dva dny zpátky si mamka třídila moje oblečení, co vyřadit apod, kdy najednou zjistila, že mě nevidí. V předsíni být nemůžu, to by mě viděla projít kolem ní, ale hned jí svitlo. Zavolala na mě, a já se ozvala zpoza sedačky pod oknem. Objevila jsem tam super skrýš, kde jsou navíc pod radiátorem zaparkovaná autíčka... Mamka to sice moc ráda nevidí, přece jen se můžu praštit hlavou do radiátoru, ale mě se tam moc líbí..

Ke konferenčnímu stolu se už postavím bravurně sama, dřív jsem se stavěla o tu dřevěnou přepážku co tam je, ale tím jsem se dostala pod desku stolu a nemohla jsem díky ní vstát a nešlo mi to ani dolů (to jsem se bála), ani nahoru... Teď už v pohodě dosáhnu až na desku stolu, a vytáhnu se do stoje jenom rukama. Tam pak úřaduju, stejně jako dnes. Většinou to odnese ovladač, který ukořistím.

Po 14 hodinách se vstávalo docela dobře, jenom táta nebyl moc vyspaný, ponocoval, takže si mě ráno vzala na starost mamka. Hrála si se mnou, až jsem se z toho unavila, tak mě strčila za tátou do postele. Vstávali jsme v 10 hodin. Hehe, není nad to, když má táta volno. Ale aby táta moc nezlenivěl, tak ho mamka vyslala se mnou na procházku. Dneska poprvé jsem měla na sobě botičky, takové capáčky, no prohlížela jsem si nožky, jsou moc krásné. Akorát v nich nemůžu moc krčit paleček, takže jsem si je snažila co chvíli sundat, ale nedařilo se, tak jsem je aspoň pořádně ožužlala.

Dneska jsme si vyšli na Horní náměstí, byla tam zrovna svatba, táta mě na těch kočičích hlavách udrndal (i za pomoci Holky modrooké, dala jsem mu docela zabrat). Jenže sotva mě uspal, tak přijížděla další svatba a auta houkala klaksony jako o život, táta s pohledem bernardýna posunky prosil, ať jsou ticho, ukazoval na každé projíždějící auto na kočárek, no ale já byla ťuhýk, takže to se mnou ani nehlo. Pospala jsem si hodinku.

Po dobrém spaní jsme si doma dali dobrý oběd, kupodivu jsem snědla skoro všechno což je div, protože poslední dobou toho moc nepojím. Odpoledne jsme si hráli, ale byla jsem jakási rozhozená, asi možná zoubky. Kolem čtvrté jsem na hodinku usnula a pak jsme se vydali na nákup do Kauflandu.

Chvíli jsem vydržela sedět ve vozíku, pozorovala jsem paní, která jezdila s mycí mašinou, zpívala jsem si na celé kolo. Dostala jsem rohlík, ale pak už mě to ve vozíku omrzelo a začala jsem se vztekat. To je činnost, kterou poslední dobou začínám provozovat docela často, když se mi něco nelíbí, tak se hned propnu jak luk a ječím jako by mě na nože brali. No snad je to důsledek těch mých rostoucích zubů a brzo to přejde. Ale už moc dobře rozumím tomu, když rodiče řeknou ne!, nebo když třeba pohrozí prstem, či zvýší hlas. Jsem šikulka vnímavá, takže vím, že se asi zlobí a něco dělám špatně.

A ještě jedna věc, stráášně se mi líbí v autosedačce, poslední dva-tři dny z ní nechci vystupovat, kopkám si do sedadla a je mi tam fajn. Rodiče už dokonce odešli, já jim zamávala pápá a ahoj, líbejte mi paty, já zůstávám v autě... No nakonec mě vždycky nějak překecali a když nepřekecali, tak "násilím" vyvlekli :)

12.9.2010 (10m+28)

tak dneska šla mamka k zubařovi, táta mě sbalil do kočárku a vyrazil ven. Zabalila jsem to asi po 10 minutách a pospala si asi hodinku. Pak jsme zamířili k přerovské babi na švestkové knedlíky (já měla květák, hmmm). Dali jsme si "do nosu", i když já tedy moc ne, snědla jsem asi 5 lžiček a finito. Pak dorazila i mamka a když obědvala ona, tak jsem začala somrovat, tak mi dala můj květáček a pane, jak mi jel. Babi mě při té příležitosti naučila další blbinu - "kýchat" - zvednu hlavu, nakrčím nosík a vyprsknu. No všichni se mohli v kuchyni smíchy umlátit. Jo, babi, to je kanón, ta mě už naučila věcí: cvakat prupiskou, rozsvěcet a zhášet světlo vypínačem, dělat jazykem blblbl, a další super věci. Na oplátku jsem babi zase ukázala já, jak umím dělat paci-paci.

Mamka potom odešla na návštěvu tety Věrky v nemocnici, je tam chudina s malým Filípkem (ještě nenarozeným), nějak chce brzo na svět (asi o 2 měsíce), takže mu v tom páni doktoři brání seč můžou, ať si ještě pobude v bříšku. My s tátou a s babi jsme si ještě chvíli hráli a pak jsme se vypravili ven. Babi mě vozila a čekala na mamku, táta šel domů něco dělat do práce.

Babi s mamkou si pak sedly do kavárny a povídaly si. Ještě jsme slíbili, že zavezeme tetu Aničku domů, takže jsme se sešli s tátou na parkovišti u Prioru - přijel pro nás autem.

U tety jsme byli moc hezky přijati, táta něco opravoval na počítači a já mu samozřejmě chtěla pomáhat, ale naštěstí (pro něj i pro počítač) se mi všichni moc hezky věnovali a hráli si se mnou. Jezdila jsem si tam autíčkem, hrála s pichlavým balonkem, dělala pejska, strejda na mě dělal ksichtíky, pohověla jsem si u tety v náručí. No bylo mi tam moc fajn, spokojená jako želvička. Cestou zpátky domů jsem už usínala, tak musela nastoupit budicí četa - mamka. Nechtěla, abych usnula v autě, ještě jsem se měla koupat. Koupel mě trochu rozebrala, takže jsem ještě zvládla kaši a pak už hurá do peřin, usnula jsem jako špalek.

14.9.2010 (11m+0)