19. měsíc

• • Ovečka Shaun vzata na milost! Asi po měsíci jsem jí ráno zkusil pustit Ovečku místo Krtečka a místo protestů se dívala. Nicméně poté si poručila ještě i Krtkadnes bylo plavání, zase jsme si to užili. Oba. Zase si ji teta Eva pochvalovala, jak je šikovná. Juli začalo plavání děsně bavit....

  • Jeli jsme na oběd k babi, ale cestou jsme ještě jeli do drogerie. Sotva jsme přijeli před barák, kde babi byslí, Juli to zalomila, tak byla z plavání uondaná.

  • Přenesl jsem ji do postele, spala asi hodinu. Když jsem odcházel, bral jsem si věci z obýváku a zrovna se probudila. Lehl jsem si vedle ní, sice si sedla, čučela jak sůvička z nudlí, ale potom se ještě položila a usnula... Spala další půl hodiny...

  • Odpoledne si hrála s babi, šly ven na písek

  • v hračkářství se jí děsně líbil takový šílený balón s úsměvy - žadonila tak dlouho, až babička vyměkla a koupila jí ho.

  • šel jsem jim dolů pomoct s věcma a před barákem jsme si pak ještě hráli s tím balónem - perfektně držel ve vzduchu, podařilo mi s ním bez problémů udělat asi 10-12 nožiček (a to jsem měl nazouváky). Juli se mohla potrhat smíchy, jak balón poskakoval. Pak jsme si i zakopali, honila balon...

  • Doma se usadila a že chce Krtečka. Celý den neměla, tak jsem jí ho zapnul.

  • začala odpovídat jo takovým krátkým rozmarným způsobem, jako puboška - "jop'!" - dívala se na Krtečka a pojídala její oblíbené hrozny. Přišel jsem za ní, a měla prázdno, tak jsem se zeptal, jestli chce ještě. Podívala se na mě, podala mi misku a rozšafně řekla: "jop´!" a zase se otočila na monitor (jakoby stylem - "ale jo, klidně mi teda dones, žán" - ne nijak panovačně, ale roztomile).

  • večer mi usnula v náručí při čištění zubů, dnes byl pro ni opravdu náročný den

16.4.2011 (18m+2)

Ráno se probudila o půl sedmé. Napřed chtěla mlíko a pak: "tatí, tááátí...". Otevřu oči a ona natěsno naproti mému obličeji a směje se na mě. Chvilku se po mě tulila a pak: "K-tek". Pustil jsem jí tedy Krtečka, potom Ovečku a nakonec ještě jednou Krtka. A dokonce si dala říct, že už stačí, vypnuli jsme mobil a hotovo. Slezla z postele, otočila se a čekala na mě. Povídala něco ve smyslu: "tatí? poď...". "Mám jít s Tebou?" "Jop'". V obýváku ležela na stole knížka s Krtečkem a hned si ji nesla, že si ji chce prohlížet... Asi po 10 minutách jsem ji chtěl odložit (knížku a i Juli), ale Juli se nedala, pořád se mi držela v klíně, že chce ještě.. Dokonce hned sama od sebe začala prosit. Nemohla se knížky nabažit... Pak vzala kabel od vysavače a hrála si s koncovkou... Kam to patří? šla k zásuvce... "toto?" a pokývala hlavou "jo!" ... sem to patří... Potom jsem jí ukázal, jak se nohou dá kabel "vcucnout" do vysavače. Okamžitě to napodobila a hned byl oo zábavu postaráno (viz. foto)

Asi začíná období vzdoru: domluvili jsme se na snídani - přesnídávka a piškoty. Když jsme si to vzali z kuchyně a šli do obýváku na její místo na krmení,

tak najednou nechtěla "né, né".. Ale nakonec se nechala ukecat... :) Snědla něco málo, ale nemám strach, že by si neřekla o jídlo, když by měla hlad. Pak si řekla o pití: "brm, brm" - krásně se jí to povedlo i s "r". Nachystal jsem jí hrozno do misky a pustil Krtka na TV (potřeboval jsem něco dodělat). Nabídl jsem jí misku, ale nechtěla, tak byla zaujatá Krtkem (táto, neruš, teď se přece dívám, nemám čas a navíc je to napínavý, jestli ten Krtek sežene to plátno na kalhotky). Dal jsem misku na stolek a nechal ji být. Po chvíli vidím, jak se natahuje pro misku, dává si ji před sebe mezi rozkročené nohy a už se láduje :)

Původně jsme odpoledne chtěli někam jet na výlet, ale máma pořád ještě umývala okna a prala, tak jsme se prdolili doma. A že pojedeme do Arboreta Horizont v Olomouci - koupit nějaké kytičky a zeminu na balón. Jenže čas plynul a najednou bylo půl páté a já zjistil, že tam mají jen do pěti. Nevadí, plán B - směr Baumax. Tam se Juli děsně líbil vodotrysk s malým jezírkem, pohoupali jsme se na zahradních houpačce pod pergolou, prošli se po "japonském" mostku. Pak jsme jeli ke Kauflandu do Sportissima pro mé reklamované boty plus já si šel koupit nové. Juli lítala mezi regály a furt volala "boty, boty, boty". Moc se jí tam líbilo. Pak jsme ještě nakoupili v Kauflandu (tam ztopila lízátko a nechtěla ho za nic dát, furt ho lízala - nerozbalené). Ale nakonec si u pokladny dala říct a slečně pokladní ho pučila. Pak jsem jí dal kartu, aby ji taky nakonec podala a nechal jsem ji zmáčknout zelený čudlík na klávesnici k zadávání PINu. Mezitím se mi jí podařilo nenápadně vzít lízátko, takže bylo po "problému" (ještě moc nechceme, aby jedla tady ty sladkosti). Domů jsme dorazili po půl osmé, takže rychle koupat (dnes i s vláskama). Zamilovala se do koncičky a furt s ní ve vaničce všechno zalívá. Já si k ní zase strčil nohy, takže mi je hezky umyla. Pak zase nalívala vodu do hraček přidělaných na stěně. Moc hezky si hrála a vůbec se jí odtud nechtělo, ale už měla studenou vodu a byl čas jít spát, tak i přes mírný odpor jsem ji odnesl. V obýváku měla ještě z odpoledne bunkr z deky na sedačce, tak jsme dělali blbiny a už byla v pohodě. Po převlečení ještě zuby a pak se přisála k mámě. Tu už to i bolelo, tak jsem zavelel, že jdeme spát. Juli na mě mrkla oknem, zavrtěla hlavou a ještě víc se zavrtala k mámě :) říkal jsem jí: "Dobře, tak zůstaň u mámy, ale zavři oči a budeš spinkat a ne dělat blbiny". Vší silou zavřela oči, jakože spí... Šašourek jeden... Nakonec jsem ji od mámy uzmul, sice trochu protestovala, ale hned jsem jí odvedl pozornost jinam a už jsme byli v ložnici. Tak jsme ještě chvíli blbnuli, ale jenom trochu, aby si zlepšila náladu a nechtěla mámu. Sotva jsem přestal, tak usnula, měla toho za celý den dost. Však toho taky dnes napracovala, hlavně dopoledne na tom hřišti.

17.04.2011 (18m+3)

Dnes jsme vyrazili na výlet do Velkých Karlovic. Je květná neděle a ke všemu krásné slunečné počasí, škoda sedět doma. Mamka nasmažila řízky a vyrazili jsme. (Jen vsuvka, Juli se nachystala na snídani - vylezla si do židličky, s sebou si vzala v kuchyni misku a vařešku a "jedla" tou vařeškou z prádné misky a dělala mňam, mňam :)). Juli usnula po pár kilometrech a spala až do cíle. Co víc si přát. Stihli jsme to na minutu přesně, vylezli jsme z auta a venku zrovna začal kněz světit kočičky. Potom jsme všichni šli dovnitř, naštěstí nebylo narváno, takže jsme si i mohli sednout do lavice.

Juli se fakt dobře vyspala, měla povídací náladu a nedala si vysvětlit, že by teď měla být potichu. Její výkřiky nadšení z obrázků v modlitební knížce se mi nepodařilo pacifikovat, takže jsem zavelel na ústup a odešel s ní ven. Procházeli jsme se na přilehlém hřbitově, ptáčci zpívali, sluníčko svítilo, malá si ťapala a hrála s kamínky. Pak už jí ale bylo smutno po mamce, tak jsme šli zpátky. Jenže po 5 minutách repete, na chvíli pomohla šrajtofle a v ní kreditky a kartičky. Ale vydrželo jí to na hraní jen na chvíli. "tatíí, lalala" domáhala se zpěvu. "Za chvilku budou zpívat, Juli, tiše"... "lalalalala....". Tentokrát jsme už vypadli všichni tři a zůstali venku (jsou tam reproduktory), jinak by ty pašije ani nebylo slyšet. Po skončení mše bimbal zvon, to si zvědavě prohlížela, jak se zvon kolébá tam a zprátky a vydává ten zajímavý zvuk.

Najednou zatroubení a kolem jela místní lokálka - "ššš, hůů" zahlásila neomylně. Zamávali jsme mašince a nasedli do auta. Popojeli jsme kousek dál nahoru do údolí, k penzionu Kyčerka. Ještě není letní sezona, takže by zavřený. Ale to nám nevadilo, venku byla skluzavka, houpačky, tak jsme se zabydleli tam. Vytáhli jsme řízky a užívali si picknickového oběda. Juli byla během půl minuty jako to čuně, kolena černá jako viks, ale spokojená jako želva. Počasí vypadalo sice letně, na sluníčku bylo teplo, ale pokud přešel mrak, tak bylo ještě docela zima. Takže jsme se pak sbaili a jeli zpátky dolů k Pepišovi (pizzerka na hlavní cestě naproti koupaliště). Chtěli jsme tam ohřát jídlo pro Juli a dát si nějaké kafe a zákusek. Měli tam pro děcka koutek, Juli se hned zabydlela a začala vařit v dětské kuchyňce. Zpočátku, než se zorientovala, byla trochu jako sloník v porcelánu, ale za chvili jsme hleděli, jak bravurně si počíná. Jako rozená kuchařská televizní hvězda. Naházela si do kastrolku pastelky (jako špagety). Pak si vzala solničku (i když teda mám podezření, že to byla pepřenka) a zkušeně solila do hrnce... Pěkně pak i po sobě uklidila rozházené pastelky - řekl jsem jí, ať to posbírá a po chvíli začala sama sbírat pastelky ze země a dávat je na stůl.

Jako každou sobotu, kdy nemusíme vstávat jsem byla vzhůru v 6 hodin :). Máma se mě sice snažila uplatit mlíčkem, ale to jí zabralo jen na chvilku, stejně jsem pak už vstávala (slezla jsem z postele). Podařilo se, máma se (ač nerada) vykolébala za mnou, abych prý zase něco nevymamlasila. Jako bych já někdy něco mohla provést. Dostala jsem snídani a hrála si. Něco po osmé hodině jsem si došla pro tátu. Tatí.., tátí... Vstávat, holomku, já si chci s tebou hrát a ty si tu klidně spíš. Ohnula jsem ho o jeden díl krtečka na mobilu, ale tak lehce se mě nezbaví. Nakonec se mi to podařilo a táta vstal. Protože ale doma nebylo žádné pečivo, vzal mě s sebou do obchůdku na rohlíky a koláčky. Dala jsem si druhé kolo snídaně. Krmila jsem se koláčem tak vehe-mentně, že mi táta musel pomoct (vykousala jsem v něm díru a už se mi začal rozpadat v rukou). Vzal mi ho a nalámat na 3 kusy. Jenže já si myslela, že mi ho chce vzít. Jej, to byl jekot. Sáhněte mi na jídlo (hlavně sladké) a neznám bratra! Táta mě ještě v mezičase ládoval jogurtem. Dorazila jsem svůj koláč a zálibně jsem se dívala na tátův (měl ho nachystaný na talířku na mém stolku). Zmocnila jsem se ho a táta jenom vyjekl: "Juli, ale ten je můj!". Podívala jsem se na koláč a provinile ho vrátila zpátky. Ale táta si dělal legraci, ulomil kousek a dal mi ho do ruky. Ví, jak mám koláče ráda.

Pak jsme vyrazili ven, na hřiště. Mamku jsme nechali doma vařit a uklízet. Cestou jsme ještě vynesli tříděný odpad. Chodila jsem od popelnice k popelnici a ukazovala tátovi, kam má ještě co dát. Ukázala jsem a on tam něco vhodil (papír, plast, sklo). Takhle jsme postupně vyprázdnili obsah tašek a konečně dorazili na hřiště. Už od popelnic jsem si nesla kyblík a lopatku a hned jsem zaparkovala na mém prvním stanovišti - kamínky u lezecké stěny. Pak jsem si to zamířila na písek a už jsem byla ve svém živlu. Sluníčko svítilo ostošest, táta do měl furt cpal pití, pak mi už i sundal bundičku, fakt dnes bylo velké teplo, skoro až horko. Na písku jsem měla menší incident, chlapeček si pučil moji formičku (mašinku). Moje obrana - pláč. Prostě to zatím jinak neumím. Táta furt řiká, že se mám otrkat a nenechat si to líbit. Jenže to se mi lehko řekne. Naštěstí mě hned zabavil děláním bábovky v kyblíku, takže jsem mašinku pustila z hlavy. Potom jsem se chtěla pohoupat na řetízkové houpačce, tu mám moc ráda, tam vydržím i 20 min. Pak kolotoč, provzový žebřík. Vlezla jsem i do lanového "teepee", místo abych překročila spodní lano, tak jsem se pod ním skoro plazila :) Na skluzavku jsem vylezla už úplně sama, táta mě jen jistil, šup a už jsem byla dole. Paráda, dřívější obavy jsou tytam a už jezdím sama jako fitipadli.

Posbírali jsme hračky a šli jsme domů za mámou. Bez problémů jsem to přijala, zamávala jsem hřišti a ruku v ruce s tátou jsme vyrazili. Ještě jsem si proběhla šikmé nájezdy a vedlejšího domu, to mě baví. Pokaždé, když táta zavelel, že jdeme dál, tak jsem ho poslechla. Byl docela překvapený, že i z hřiště i odsud be řečí ťapám s ním. Pak už jsem si i řekla, že chci vzít do náručí, přece jen mě už bolely nožičky. Doma byla rychlovka. Vyžebrala jsem banán, měla jsem už velký hlad a oběd ještě nebyl. Takže jsem pak snědla jen trochu polívky, druhé jsem už nechtěla. Taky to bylo tím, že jsem byla šíleně unavená. Měli jsme vézt babi do Chropyně, takže mě rodiče nechtěli dávat spát, abych usnula až v autě. jenže já už byla tak vyřízená, že jsem usnula už doma. Táta mě tedy přenesl do auta, vyzvedli jsme babi a jeli. Vyklopili jsme ji u Zdenečka a pokračovali do Kroměříže.

Rodiče zaparkovali a ještě chvíli počkali, až jsem se probudila. Vydali jsme se do podzámecké zahrady. Všude samá pampeliška, sedmikráska. Drozdík si tam tahal žížalky ze země, kačeny se koupaly v jezírku, rackové lítali nad vodou. Zašli jsem se mrknout na zvířátka, krmila jsem daňka pampeliškou a moc se mi to líbilo. Jemně mi olízl ruku a já se málem pučůrala smíchy. Pak jsme si sedli do zahradní restaurace. Dostala jsem pozdní oběd, sice postudenu, ale už mi to jelo, přece jen jsem už měla hlad. Odtud jsme šli kolem opiček a pávů na náměstí.

Už z dálky jsme slyšeli hudbu a na náměstí jsme našli - kolotoče. Táta hned zavelel - směr želvy Ninja (něco jako labutě). Já měla oči navrch hlavy, ale s tátou jsem se nebála. Mávala jsem mámě (hlídala dole kočárek) a užívala si projížďku. Jelo to docela dlouho. Hlavičkou jsem si kývala do taktu písničky a prohlížela si náměstí z ptačí perspektivy. Ještě jsme si dali cukrovou vatu, sedli si na chvíli na zahrádce před restaurací. Dali jsme si zmrzku, mě dali kornoutek a byla jsem spokojená. Cestou zpět jsem proti pravidlům usnula - a kde jinde, než těsně před Přerovem. Takže opět přesun spící princezničky z auta do postele. Sice jsem se probrala, ale otočila jsem hlavu na stranu zavrtala jsem se do své oblíbené polohy žabáčka a spala jsem dál. Kolem půl sedmé (asi po hodině a půl) slyšel táta cvaknout dveře od ložnice. Šel mi naproti a viděl, jak si otvírám dveře a už se na mě smál. Dáchla jsem si teda pěkně, usměvavá, odpočatá. Asi bych spala dál, ale táta diagnostikoval přítomnost chemických látek v mé plíně, takže jsem šla rovnou do vaničky. Vůbec se mi z ní nechtělo, ráda si teď hraju s konvičkou. Přelívám vodu do druhé nádobky, zalívám hračky na stěně (točí se jim vrtulky apod, když se do nich leje voda). "Točí" hlásila jsem tátovi, že se mi podařilo roztočit jednu vrtulku :) Jak jsem psala, vůbec se mi nechtělo ven, ale nakonec mě táta odsud dostal pomocí ručníku s krtečkem. Provedl večerní procedury, převlekl mě do pyžamka a četl si se mnou knížku o Krtečkovi. Pak jsem si i hrála sama, vyprosila jsem si i Krtečka na DVD a kolem deváté jsem sama zahlásila: "hají". Dala jsem pusu mamce, táta mě vzal do ložnice a položil do postele. přitulili jsme se k sobě a já ho hladila po tváři. Pak jsme si povídali o dnešním dnu, já jsem tátovi taky sdělila své dojmy. Pak jsem chvíli hledala tu správnou polohu na spaní. Konečně jsem ji našla a usnula . Dobrou noc.

Ráno mi vykramařila všechny kreditky, kartičky a vizitky z peněženky. Hrozně ji to baví vytahovat. Tomu ale předcházelo dobré divadlo. Začala se natahovat po peněžence, ale já moc nechtěl, aby se mi v tom hrabala a tak říkám, že ne. Začala natahovat, že jóó, ale já trval na svém. S pláčem si tedy šla "stěžovat " mámě do kuchyně. ta ji poprvé odmítla se slovy, ať si to vyřídí se mnou. Šla to tedy zkusit znovu, ale já trval na svém, že kramařit v peněžence mi nebude. Opět pláč tahaný až z paty, který by neobstál ani na úrovni oblastního ochotnického spolku. To už drapla mámu za ruku a dotáhla ji až ke stolu a snažila se působit svým hraným pláčem. Mamka to vyřešila chytře, přemluvila ji, aby si vzala peněženku, co měla v hračkách. To Juli na chvíli uspokojilo, ale měla tam jen 2 staré vyřazené kreditky. Věděla, že v té mé je jich mnohem víc. Opět tedy zkoušela štěstí, ale tentokrát jsem jí trochu "pomohl" tím, že jsem se jí rovnou zeptal, jestli to chce, tak ať hezky poprosí. Okamžitě začala šmydlikat ručkama a když viděla, že ji vyhovím, začala se šťastně smát. Ale pochopila, že se mnou jenom hned tak nezamete a výsledek je ten, že pak chtěla znovu jakousi hračku a poprosila hned a sama!

Přitom jsme venku potkali babi i s tou druhou paní, konečně se setkaly a hledaly nás, aby nám to řekly :). Paní totiž na zastávce vyměkla a šla pěšky, protože do prvního autobusu se samozřejmě nevešla, ale protože nevěděla, že jedou i další posily, tak vyrazila pěšo. A troch uzacházkou, přes Chvalčov :). Byli jsme rádi, že se shledaly, protože babi nám hupsla do auta bez peněz i mobilu. Ale nakonec tedy šťastné shledání a my si oddychli, že ač byl původní záměr pomoct, tak jsme málem udělali víc škody než užitku :) Já se ještě vrátil na přijímání, holky mezitím šly do restaurace, Juli měla asi už i hlad. Jenže jsme se špatně domluvili a já je asi 15 minut hledal v naší oblíbené zadní restauraci v Poutním domě č. 3 a okolí, kdežto holky zaparkovaly v nové restauraci poutního domu č. 2. Nakonec jsme se tedy shledali. Pojedli jsme (taky s menší ostudou) a vyrazili na procházku ven. Počasí bylo fajn, trochu pod mrakem, takže nebyla až takové vedro jak odole v Přerově, ale na druhou stranu taky dobře, oblékli jsme se spíš tepleji, takže nám nebylo horko. Juli jsem ukázal zídku vedle schodiště a bylo vymalováno. Ťapali jsme nahoru a dolů, nemohla se toho nabažit. Koupili jsme nějaké drobnosti babičkách, Juli dostala perníkovou kočičku, kterou se hned jala okusovat i přes celofán :) Byli jsme hodní a rozbalili jsme jí ji. Kočka okamžitě přišla o ucho, část hlavy a nožičku. tak byla dobrá... :)

Protože jsme chtěli jít ještě na vodu, zaparkovali jsme kočárek do auta a šli pěšky, stejně by nám na těch schodech byl jen na obtíž. Juli pokračovala ve svém radostném ťapání po zídce až úplně dolů, tam ještě pár schodů a už jsme byli u pramene. Nabrali jsme dědovi a babi vodu a šli kousek dál pouštět bubliny. Máma totiž koupila bublifuk. Byl docela vítr, takže bubliny byly skoro hned pryč, ale i tak Juli pár ulovila. Pak chtěla foukat bublinky taky, tak to zkoušela, zkoušela až se jí to podařilo. Měla z toho takovou radost až zapištěla a zatleskala rukama. Cestou zpátky Juli vytuhla, přece jen toho nachodila docela dost. Jenže nespala ani půl hodiny a při vyndávání z auta se probrala. Rychle jsem s ní spěchal nahoru a nakonec se mi ji podařilo doma uklidnit a dokonce i znovu uspat. Bez mámy, bez mlíka. Uff. Protože jsem byl taky uondaný jako kotě, lehl jsem si s ní a spali jsme spolu asi dvě hodiny do pěti.

Pak cvakly dveře a Juli se vydala za mámou. Na mlíko, samozřejmě. A jakoby se vyspala ze zlobivky, najednou to byla ta hodná holčička, co známe. Hezky si hrála, četla si knížku o Krtkovi. Pak mi donesla plínečku a musel jsem ji navlíct miminkovi. Hodila si ho na rameno a chodila s ním po bytě. Plácala ho po zádíčkách (aby si odbrklo). Občas ho položila na zem, zkontrolovala mu plínku a případně mu ji přelepila (docela zručně). Pak si ho posadila naproti sobě a kroutila mu hlavičkou, zavírala očička a přála všechno nejlepší :)) Tím, že spala odpoledne se jí naštěstí nijak nenaboural její režim. Po osmé hodině, kdy už byla okoupaná a nachystaná na spaní, si ještě hrála, ale potom zavelela "hají", dala pusu mámě, já ji vzal do ložnice a během 5 minut spala. Spousta zážitků udělá své, nejlepší na spaní dítěte je - utahat jej :)

25.4.2011 (18m+11)

Usnul jsem v obýváku, takže ráno se malá probudila a neviděla mě vedle sebe na posteli. "Tati, není.. kde je? Tatííí? aáa.. Tatí je pá...". Na mamčinu radu slezla z postele, otevřela si dveře a z obýváku slyším: "Tatí?" ... "áaa...". Klapnou dveře na záchod: "Tatííí?". Na záchodě jsem nebyl, tak mírně znejistěla a už volala s větším strachem... "Tatí?" ... Slyšel jsem ji doťapat až do obýváku a slyším úlevné "Tady jé... tátí... aho-i".... "já ci k-tka (já chci krtka)". Posadila se vedle mě, pustil jsem jí Krtečka, položil hlavu vedle ní a dívali jsme se společně jak si Krtek zařizoval kalhotky. Potom jsme si nachystali snídani, nakrájel jsem mazanec na malé kousky a k tomu jogurt. Ze začátku se krmila statečně, potom postupně začala obírat kůrku a jíst jen střed mazance a nakonec mi uzmula celý plát a začala do něj dloubat prstíkama a hrát si s tím. Ale podařilo se do ní natlačit aspoň něco. Mezitím vstala i máma. V klidu se producírujeme ještě v negližé po bytě, když zazvonil zvonek - Míša, Tobík a Filda. Ti si teda přivstali. Postupně se při mrskání vystřídali všichni tři, i Filda držel tatar a s Míšovou pomocí "vyplácel". Mamka potom rozdala výslužku. Samozřejmě, že se přihlásila i Juli, tak dostala taky zajíčka :)

Pak jsem obě dvě "vypomlázkoval" i já, aby mi celý rok neuschnuly. Juli hleděla a poslouchala básničku, vůbec nevnímala, že ji "mydlím" tatarem. Vzhledem k tomu, že by celé dopoledne doma Juli zvlčila a nevydržela, vzal jsem ji s sebou na objížďku. Trošku problém nastal při oblíkání šatečků. Zrovna si hrála se stužkou, když ji mamka chtěla oblíknout šaty. Děs, běs a hrůza, hysterický záchvat. Po oblečení je ze sebe rvala, brečela, slzy jako hrachy... Zabralo až naše vydatné "vzdychání" nad tím, jak jí to strááášně moc sluší a ať se na to jde podívat do zrcadla. To teprve zabralo, ještě si prohrábla vlásky a spokojeně si dál šla hrát se stužkou. Uff, tohle mají snad ženské v genech. Vyrazili jsme tedy do terénu, postupně obrazili Kolečáře (Ľuďa byl nachcípaný, takže letos nechodil), švagrovou Martinku (ta zase ležela naložená ve vaně po víkendovém maratonu v Praze po památkách, takže smůla), Evku Punčochářovou (tam jsme se nedozvonili) a nakonec i Danušku. Ta byla moc mile překvapená, že jsme se tam objevili. Šli jsme na chvíli na návštěvu, Juli se tam hned zabydlela a už tahal Lukáškovy hračky. Ten byl naštěstí s taťkou pryč, takže se nemusely řešit případné konflikty. Danuška nám pak naložila výslužku a Juli si odnášela na "prázdniny" natahovací myšku, která po natažení vibrovala. Byla z ní naprosto uchvácená a nechtěla ji za nic na světě dát. Ještě jsme se i s Lukym potkali dole u výtahu, zrovna se vraceli zpátky. Tak si aspoň zamávali a že se uvidíme v pátek na plavání.

Po telefonické domluvě s Terezkou jsme na ni čekali dole u baráku v autě, že se rychle dobalí a pojedeme směr Spáčilovi, Přibylovi (v Újezdci) a pak do Lověšic. Sedíme v autě a najednou přijíždí Přibylovic oktávka. Nic netuše zaparkují vedle nás. Takže si navzájem vyšmigrustujem holky. Pak pokračují k nám na Terezku. Juli ale chtěla za dětma, tak jsme šli taky. Ještě jsme na chvilku zapadli k Navrátilům, i když tam jsme už byli hned ráno. Ale aspoň jsme počkali na mamku. Ta si nás za chvíli vyzvedla a jeli jsme ke Spáčilům. Tam jsme se potkali s Míšou a Tobíkem a těsně minuli s Honzou a Míšou. Nahrnuli jsme se dovnitř jako velká voda. Juli a Klárka na sebe hleděly, už se zase nějaký čas neviděly, takže to byla taková oťukávaná. Pak ale Klárka vzala iniciativu do svých rukou a přišla Jůlinku pohladit. Juli to tak rozhodilo, že začala bulet. Cíťa malá...:) Nakonec ale překonala počáteční ostych a dokonce pak Klárku taky pohladila a navzájem si udělaly cink-cink na nosík. Tak že by ledy prolomeny? Uvidíme příště :).

Odsud jsme ještě neplánovaně (po telefonátu s bráchou Petrem) jeli do nemocnice za tetou Janou, která bohužel byla dnešní den v práci. Juli dostala od tety taky čokoládového zajíčka, aby jí to nebylo líto. Samozřejmě Mńam, mňam, hned ho chtěla ochutnat a mamka jí to povolila. Docela jsem hleděl, čokoládu jsme zatím moc dávat nechtěli, ale budiž. Prý už měla první seznámení s čokoládou někdy minulý týden, takže už věděla, že je to mňamka. Pusu hned celou hnědou a mlaskala až za roh :)

Ráno, sotva jsem se stihla trošku rozkoukat, mě máma sbalila i se snídaní, že jdeme pá. Nebrala ohled ani na mé nedorozumění s botami, prostě mi je sundala z nožiček, když jsem se vztekala a nechala je doma. Volala teta Věrka, že potřebuje chviličku pohlídat Filípka, protože usnul a tak nemůže doprovodit Váju a Tobka do zaměstnání:-) Máma mi dnes dopřála na snídani Bio tvaroh, banán a koláček... mňam. Všechno jsem spapala a hurá na průzkum. Nejvíc mě zajímalo mimi, no a když tedy Filípek spinkal (veliká škoda), musela jsem si vystačit s plastovou náhradou. Tak jsem se tedy o Valentinčina miminka vzorně starala, chovala je, krmila a různě rozhazovala po zemi a po mámě. Filípek se nechtěl vzbudit, zkoušela jsem tedy různé pokřiky a nápěvky a furt nic. Teta se rychle vrátila, proto jsem od svých budících pokusů raději upustila.

Máma s tetou se domluvily na vycházce, takže jsme se spěchaly vypravit. Samozřejmě se máma ještě jednou vracela domů, když už jsme všichni stáli před barákem. Jaksi nepočítala s chladnějším počasím. Běžela mi pro deku, kterou nakonec za celý den nepoužila, prostě klasika (co kdyby náhodou). Protože jsem neprotestovala, že nejdeme na hřiště, a nedělala vylomeniny v kočárku, dostala jsem za odměnu loupáček. Žužlání této chutné stravy mi vydrželo až k tetě Danušce, kterou jsme cestou do centra sluníčka vyzvedávali. Chvilku, při houpání Filípka a čekání na tetu, jsem využila k pozorování čilého dopravního ruchu. Nejvíc jsem maminku pobavila, když jsem rozmlouvala s projíždějícím autobusem, a při tom jak mi mizel v zatáčce, jsem ho chtěla uplatit loupáčkem se slovy, ňa? Máma se mi snažila vysvětlit něco o tom, že snad autobusy jezdí na naftu či benzin, nebo zemní plyn, ale já vím přece svý.

Hehe, mám novou "závislost" - zalívání kytiček na balkóně. Vezmu si konvičku, táta, nebo máma mi do ní musí napustit vodu, vezmou mě do náruče a já zalívám napřed jeden truhlík, potom řeknu "taky" (což znamená ještě i ten druhý) a zaleju druhý truhlík. Problém je tehdy, když venku třeba prší a zalívat není potřeba. To stojím u balkónových dveří a nešťastně volám "kytí, kytí". Ale to naštěstí není dnešní případ, venku svítí sluníčko, takže jsme zalili kyti a po snídani jsme vyrazili na výlet do zoologické zahrady v Lešné. Vyzvedli jsme Lukáška s tetou Danou. Jeli jsme vedle sebe, Lukášek po mě furt pokukoval, já po něm, rozdělil se se mnou o jablíčko. Cesta utekla rychle, takže za chvíli jsme už stáli před zoo. Luki měl trochu víc energie, takže běhal, lítal, zkrátka ho všude bylo plno. Já se ze začátku držela zpátky, ale pak mě to strhlo taky a už jsme lítali oba dva. Rodiče si nás chtěli vyfotit na takovém starém pokáceném stromě, takže jim to dalo docela zabrat, aby nás na chvilku zabavili. Ani mě nezajímaly zvířátka jak oto, že tam byla různá zákoutí a cestičky, po kterých se super běhalo.

Pak jsme se projeli vláčkem přes celou zahradu, to bylo žůžo. Seděla jsem jako přikovaná a pozorovala míhající se krajinu. Na konečné stanici byly houpačky a prolízačky. SUPER. Hned jsem to šla testnout. Vylezla jsem nahoru a táta pro jistotu se mnou. Bylo tam dětí jak osmětí, takže jsem občas měla co dělat, abych ustála "průlet" nějakého rychlejšího (a hlavně staršího) prcka. Nakonec jsem se vyškrábala k takové točité skluzavce a na chvíli jsem ji zacpala. Nechtěla jsem jet dolů a táta na mě nemohl dosáhnout. Nakonec se ke mně nějak dostal a s jeho pomocí jsem tak trochu akrobaticky sjela dolů.

Ve Šternberku jsem předal foťák mámě, ta se smutně dívala na spící Juli, bylo jí po ní smutno. Ale nedá se ni dělat. Vyrazil jsem tedy směr Tatenice. Cesta byla klikatá, cesty nic moc, třetí, čtvrtá cenová, ale příroda krásná. Skoro žádní auta, takže se jelo dobře. Juli se probudila až na místě, tedy z tohoto hlediska naprosto luxusní. Hned jak jsme přijeli, tak se kolem nás seběhly všechny děti: Kulíšek, Anežka, Bobek, Valentýnka, Tobiášek, Míša a Klárka. Juli z toho byla trochu vykulená, přece jen ještě nebyla úplně probraná. Ale to, z čeho jsem měl největší strach, a sice z reakce na Honyho či Jendu, nakonec dopadlo výborně. Jako by nikdy předtím žádný problém nebyl, brala je naprosto v pohodě. Pravda, musel jsem být pořád nablízku, jak jsem se jí ztratil z dohledu, tak hned plakala. Ale postupně se otrkávala a pak v neděli už byla naprosto v pohodě. Ale to předbíhám.

Ohřál jsem nabalený oběd a pojedli jsme. Zpočátku nechtěla, ale pak se rozjedla a snědla slušnou porci. Trochu jsem si oddechl, protože ještě řešit dítě, který nechce jíst, se mi moc nechtělo. Venku se mezitím chystalo grilování makrel, děcka řádila na dvou vlečkách, Klárinka si hrála s balónem, tátové lítali kolem ohně... Převléknul jsem tedy Juli do pískového oblečení (i včetně přebalení). Jarda (kněz, u kterého jsme byli na faře) tam měl dříve hromadu písku, když rekonstruoval faru, ale už ji měl uklizenou do takového malého pískoviště. Ideálka. Juli se okamžitě chopila lopatky a snažila se z toho vysušeného písku udělat bábovičky. Za chvíli byla jako to čuně, ale byla spokojená jako želva.

Dali jsme drobnou sváču (banín) a k večeru jsme ještě vyrazili na procházku. My jsme se s Juli zdrželi kvůli dalšímu přebalování, to je už dnes po čtvrté a ke všemu průjem... Hmm, že by reakce na "nekojení". Uvidíme. Díky zdržení jsme tedy šli z fary sami, ostatní už byli napřed. Jak viděla Juli auto, chtěla jet pá. No stálo to docela dost přesvědčování, naštěstí byl nedaleko kravín, kde jezdil traktor, tak ji to zaujalo a v kočárku jsme vyrazili směr hřiště. Tam už vesele řádila všechna děcka. A dokonce hned vedle měli dva koně. Ten jeden raději prchnul do stáje, ale druhý se nechal krmit natrhanou trávou a vším možným, co děcka našla na trávníku (šutr s díky odmítl :)). Nakonec se mi ho podařilo nalákat tak, že si vzal i pampelišku přímo od Julky. Ta měla oči navrch hlavy, když jí olízl ruku. Pěkný zážitek.

Zadováděla si na houpačce, probrala kamínky. Ostatní děcka pak hrály fotbal. Bylo to fajn, byli tam i rodina Horákova, místní, kteří s náma byli i na makrelách. Cestou zpátky z hřiště nám dokonce donesli ukázat králíčka. Chudák, krčil se v košíku před nenechavými ručičkami asi 10 děcek. Juli se nakonec taky dostala k tomu, aby si ho pohladila a hrozně se tomu řehtala. Ještě pak byla drobná etuda s uplavaným míčem, museli jsme provést záchrannou akci, naštěstí úspěšnou, takže asi po 200 metrech se za nadšeného povzbuzování děcek Míšovi podařilo míč z potoka vylovit.

Na faře se začalo s koupáním a chystáním dětí do pelechů. Já jsem si zabral koupelnu jako první, protože Juli měla opětovně naděleno v plíně :-/ Rychle jsem ji tedy okoupal, namazal, převlékl do pyžamka a nachystal večeři. Dožadovala se Bo na mobilu, tak jsem jí vyhověl, aspoň jsem měl čas na chystání. Tím, jak má teď oblíbenou epizodu Krtek a kalhotky, kterou jsem bohužel neměl nahranou v mobilu, tak se přeorientovala na Ovečku Shaun. Jiné díly Krtka prostě nechce vidět. Dal jsem před ní talířek s celozrnou bulkou namazanou sýrem nakrájenou na kostičky, aby si to mohla sama dávkovat. Postupně při sledování Ovečky sfutrovala celou nachystanou dávku. Moc jí to chutnalo. Vyčistili jsme zoubky a šli spát nahoru k Jardovi. Ten nám uvolnil svou postel a sám si nachystal matračku vedle. Je zlatej. Má takovou rozšířenou postel, takže jsme se na ní pohodlně vešli. Tedy zpočátku, později v noci jsem musel Juli trochu usměrňovat, protože se klasicky rozvalila a já si pomalu neměl kde lehnout. Uspávání bylo docela v klidu, byla unavená, plná zážitků, takže to po chvíli volání mamky zalomila. Měl jsem sto chutí zůstat s ní, ale nechtěl jsem se stranit ostatních, navíc dole pili určitě něco dobrého, tak abych o něco nepřišel :) Našteloval jsem chůvičky a ponechal spící Juli s rybičkama. Myslel jsem, že si i něco zahrajeme, ale tak nějak jsme se zakecali a řešili zásadní politicko-ekonomickou situaci ve státě. Debata byla plodná, svorně jsme si poznadávali na politiky, na drahý benzín, přeladěnou kabelovku a další nešvary dnešní moderní společnosti. Čile nám k tomu asistovala Klárinka, díky promítání filmu pro starší děti se "přetáhla" a nemohla usnout. Tak seděla a hrála si tátovi na klíně. Kolem jedenácté se rozloučil Jarda, že jde spát. Pro jistotu jsem šel s ním, protože jsem tušil, že se tím malá probudí. Taky že jo, takže jsem ji aspoň ukonejšil. Volala po mámě, ale nakonec pomohlo pitíčko a zase usnula. Bobíšek. Ještě jsem skáknul dolů, mezitím usnula i Klárka, dořešili jsme poslední témata a taky se uložili ke spánku. Přece jen ráno musíme být funkční, děti nezajímá, že jsme šli spát pozdě :)

Noc byla opět celkem v klidu, vzbudila se asi kolem druhé ráno, volala po mámě, ale hned se mi ji podařilo ukonejšit a spala dál. Ráno ve vzbudila zase kolem půl páté, pak nás probudil Jarda, když vstával v šest hodin "do práce". Probrali jsme se pak kolem půl osmé, akorát čas na snídani a nachystání se do kostela na mši. Průjem pokračoval i v noci a to pořádně, pochopil jsem, proč se probudila o té půl páté. Chudina byla proteklá až na pyžamko. Takže jsem ještě přečváchnul pyžo a pověsil ven. Tam nebylo dvakrát teplo, bylo pod mrakem. Oproti včerejšku docela zima. Na snídani jsem zase nakrájel vánočku, takže se Juli nakrmila sama. Je to paráda, když je dítě samostatné. Aspoň jsem v klidu mohl posnídat i já. Po snídani jsem nás oba teple oblíknul, prý je v kostele docela zima. Naštěstí to nebyla moc pravda, bylo tam přijatelně, mezitím se totiž začaly mraky roztrhávat a sluníčko zase začalo hřát na plný výkon.

Sedli jsme si s Juli dopředu, ale dlouho jsme se tam neohřáli. Juli má v kostele vždycky strašně moc práce, musí si se vším hrát (tentokrát s sebou měla modrý Ford Galaxy v poměru 1:50) a hlavně musí povídat. Kecla do toho Jardovi statečně asi 5 minut, než jsem zavelel na zbabělý ústup. Však venku je taky hezky a občas jsem i něco zevnitř zaslechl :).

Kostel je uprostřed hřbitova, takže jsme si prohlíželi květinové výzdoby, Juli zajímaly kamínky, což jsem ale zase nerad viděl já. Takže meší konflikt zájmů byl vyřešen odvedením na točité schody na kůr. Tam se jí moc nelíbilo, chtěla dělat ťapy, ťapy (ale tátovi v náručí) po těch zajímavých točitých schodech. Ony totiž pokračovaly ještě víc nahoru a tam byly zamčené dveře na půdu. Juli tam samozřejmě chtěla a nedala si vysvětlit, že jsou zamčené. I když si to sama zkusila, nevěřila, že nemám klíče. Nakonec zabral motýl chycený do pavučiny. Drbnul jsem do něj, ale otočil se vzhůru hlavou - už byl mrtvý. "Není" zahlásila Juli. Hmm, vnímavé dítě. Šel jsem i k přijímání a Juli dokonce snesla křížek od Jardy, ale asi jenom proto, že ho znala z předchozího dne. Jinak v Přerově je to vždycky jekot na celý kostel, sotva se kněz přiblíží. Ona ty cizí chlapy prostě nemusí.... Ještě mi vyrazila dech, když jsme prošli kolem kříže s Ježíšem. "Au... hají" prohlásila po jeho zběžném prohlédnutí.

Na faře už Jenda jako hlavní šéfkuchař pekl kachnu a kuře. Hony s Klárinkou strouhali brambory, rýže se vařila. Časový plán naprosto perfektní. Kuchyní se linula vůně pečeně. Oběd byl naprosto famózní, olizovali jsme se všichni až za ušima. Po obědě si děti hrály dle svého věku a možností. Juli si vzpomněla na mámu, respektive chtěla telefonovat s maminkou jako včera večer. Ta to ale nebrala, tak po ní plakala, ale stačilo jí dát pusinku na displej, udělat jí pápá a pustit jí Ovečku Shaun. Hned přišla na jiné myšlenky a už bylo dobře.

Mamka měla dorazit něco kolem jedné odpoledne, ale bylo čtvrt na dvě a holky nikde. Juli už přetahovala, bylo vidět, že by spala. Strčil jsem ji do autosedačky a vyrazil na projížďku. Ta radost, že jede v autě, nešla ani popsat. Moc si toho radování ale neužila, asi po 200 metrech usnula jako špalek. Vrátil jsem se tedy zpátky na farní zahradu a nechal ji spát ve stínu košaté jabloně. Asi 10 minut nato přijela máma :). Tak si musela počkat, než se vyspí. Mezitím aspoň v klidu pojedly a sdělily naše dojmy, my zase své. Byly mile překvapené, jak jsme to všechno zvládli v pohodě (jako tatíkové). Po hodině se Juli probrala a čekalo na ni milé překvapení - přes okno se na ní culila máma. Juli ji vzala jakoby nikde ani nebyla. Ale asi po půl hodině se pak v kuchyni na otomanu přitulila asi na 5 minut jako klíště k mámě a nechtěla se jí pustit. Jakoby si ji chránila, aby jí znovu neujela. Měla takové smutné oči, vůbec jsem jí nepoznával, jakoby si chtěla vynahradit ten čas, kdy nebyly spolu. Samozřejmě se pak svezla do kojící polohy, tak se snažila vysomrovat mlíčko, ale mamka trpělivě vysvětlovala, že mlíčko už není, že je pá.

Fara postupně osiřovala, Navrátilovi ujeli už dopoledne, Honza Spáčil pak kolem druhé a zbyli jsme tam jen my a Přibylovi. Původně jsem chtěl už jet taky nejpozději kolem třetí, abych stihnul hokej (ČR-Rusko), ale nakonec jsem se nechal ukecat a zůstali jsme ještě asi 2 hodiny. natáhli jsme si deku a spacák do stínu a užívali se slunečné odpoledne. Juli s Bobkem si hráli na písku. Pak jsem je přesunul za zbytkem dětského osazenstva na vlečku a házeli jsme si míček. Já jsem se uklidil k TV na začátek zápasu, Juli šla se mnou a hrála si. Pomáhala i fandit, když jsme dali gól, zvedala ruce nad hlavu a hulákala jako já :)). Miláček...

Oželel jsem konec utkání a vyrazili jsme domů. Juli nespala, dívala se celou dobu na jeden díl Ovečky, asi v půlce cesty jí tam mamka dala druhý díl. Už z toho musela být tumpachová, ale pokusy o vypnutí se setkaly s hlasitým nesouhlasem. Zato mamka vytuhla a spala skoro celou cestu. Doma jsme rychle okoupali a šup do hajan. Uspávala nakonec mamka s mou částečnou asistencí, Juli nás prostě chtěla mít u sebe oba dva.

Celkově shrnuto měl tento víkend několik pozitiv:

• • Juli se otrkala v dětském kolektivu (na začátku když jí někdo vzal hračku tak zůstala stát a čekala, že jí to zařídím. Ale já jsem je nechal, ať se pošéfují sami, a bylo super pozorovat, jak ty starší brání toho slabšího. Ochranitelsky vraceli hračku zpátky Juli. Postupem času si už hračku nenechala vzít tak snadno, případně už nehledala pomoc u mě, ale u ostatních děcek)

  • Postupně taky zvládala mé odchody - na začátku, kdykoliv jsem se jí vzdálil s dohledu, okamžitě začala břečet a volat mě. V neděli odpoledne už v pohodě, prostě když mě neviděla a toužila po mé přítomnosti, tak mě v klidu začala sama hledat

  • neměla u sebe "lákadlo" - mamku s mlíčkem. Takže ho nevyžadovala a odvykla si naprosto v klidu, čekal jsem větší problémy. Jak říká jeden známý, největším problémem dětí jsou jejich rodiče a asi na tom něco bude ;)

  • netesknila po mámě, což mě taky velice mile překvapilo. Občas si vzpomněla, ale stačilo jí říct, že není, že je pá, případně zavolat mobilem (mám tam Terezčinu fotku u jejího kontaktu).

9.5.2011 (18m+25)

• • dnešní první společná noc od ukončení kojení - budila se asi 5x, pokaždé chtěla od mamky mlíko, ale podařilo se jí ukecat pitíčkem. Když byla jenom se mnou, tak byla víc v pohodě, zkrátka když je u mamky, tak si ještě vzpomene, že by si mohla cvaknout

  • naučila se rozepínat zip na tašce (vytahal všechny mokré kapesníky)

  • mamka dělala bum-tarata kdo je ten a Juli to pak sama od sebe opakovala.

  • k večeru u Navrátilů jsem choval Filípka a Juli hned začala plakat - žárlivka :). Žárlila na kohokoliv, kdo si mi sedl na klín, ať už Vája nebo Tobík. Hlídá si nás jako oko v hlavě :)

  • večerní usínání je už mnohem více o rituálech - musíme mít s sebou plyšáka Krtka, ten se musí přikrýt peřinou i včetně Juli, ta se sice po chvíli odkope a většinou mi vrazí Krtka ke mně, ale už snese mít na sobě aspoň chvíli peřinu :) Položila si hlavu naproti mě na polštář a usnula.

10.5.2011 (18m+26)

• • dnes kupovala mamka s Juli nové sandálky - Jůlince se tak líbily, že je nechtěla sundat z nožiček a už si v nich vyšlapovala po venku

  • na písku si je pořád leštila kapesníčkem, nesnesla na nich ani zrnko písku :)

11.5.2011 (18m+27)

• • řekla "Juli"

12.5.2011 (18m+28)

• • malovala si - kreslila jednotlivé čmáranice, už ne jen čáry přes celý papír, ale jakoby jednotlivé "objekty" (vypadající jako trsy trávy). Snažila se napodobit plánky na mém papíře... :)

13.5.2011 (18m+29)

• • poprvé spala celou noc až do rána bez probuzení! Ale že bysme se vyspali, se říct nedá. Cestuje po posteli jako Amundsen po Jižním pólu

  • ráno mi v posteli strčila pitíčko do pusy, že se mám napít :)

  • na telefonu umí "vytočit" mámu (mám ji uloženou i s fotkou, dotykový displej, takže brnkačka), pak i zavěsí (červené tlačítko na displeji).

  • nasadila si na sebe plavací kruh, seděla v něm a četla si knížku :)

  • Na oběd jsme šli k babi, je tam i teta z Rumburka, přijela na zítřejší pohřeb Zdenečka...

14.5.2011 (19m+0)

Dnes je smutný den, "děda" Zdeneček má pohřeb. Zemřel po krátké a těžké nemoci. Bude nám moc chybět, hlavně je nám líto babičky, že ztratila svou životní lásku. Juli je teď její velikou oporou a i díky ní to babi zvládá. Vezeme ji autem do Chropyně na 10 hodin, takže jsme ráno dělali všechno pro to, abysme vyjeli načas. Mamka včera usnula s Juli při uspávání. Já jsem šel spát v jednu ráno, mamka v tu jednu ráno vstala a šla žehlit. A žehlila až do rána. Klobouk dolů, jela celou noc. Já s Juli jsme chrněli do půl osmé, potom jsme se nasnídali, Mamka ještě stačila během půl hodiny! zabalit věci na zbytek víkendu, protože hned po pohřbu pojedeme do Čáslavi. Zkrátka, dnes se překonává. V 8:58 jsme přijížděli k babičce, v 9:00 jsme odjížděli směr Chropyně. Naprosto přesně podle plánu, to se nám už dlouho nestalo.

Pohřeb byl krásný a smutný zároveň. Rozloučení v kostele rušila jenom Julie, musel jsem s ní jít ven, protože si chtěla povídat a hrát, čímž rušila okolí. Venku jsme aspoň natrhali dědovi kytičku ze sedmikrásek. Juli ji pak dala babičce a ta ji potom dala dědovi do hrobu. Původně jsme měli hned jet, ale ještě jsme byli pozvaní na trachtu, takže jsme zamířili do nedaleké restaurace.

Já jsem šel zpátky ke kostelu pro auto, když jsem pak míjel Juli s mamkou, tak Juli začala plakat, že ji ujíždím bez rozloučení. Ale jenom jsem zaparkoval auto před restauraci a už jsem uháněl za ní :). Dostali jsme řízek a bramborový salát, pro Juli jsme vyptali brambory. Moc jí chutnalo, a hlavně chtěla pít jahodové cappy. Ze skleničky už pije obstojně i sama, když je šikovná, tak se ani nepokecá. Rozloučili jsme se a vydali se směr Čáslav. Cesta trvala 2 hodiny a celou dobu ji Juli prospala, krásně nám to vyšlo na odpolední spaní. I mamka si dospala tu noční šichtu, takže svěží a odpočatí jsme dorazili k Přibylům. Ti mezitím byli i s Kolečářovýma na výletě ve Žlebech. Než dorazili, tak jsme si dali v cukrárně zmrzku, Juli samozřejmě musela dostat kornoutek, bez toho by to nešlo :) Při vybalování věcí z auta jsem Juli posadil do kočárku, Kulíšek, že jí poveze. Jenže při nájezdu na chodník se mu svezlo přední kolečko a kočárek se trochu naklonil. Juli visela přes madlo kočárku a asi se i lekla. No jekot jako kdyby spadla min. z druhého patra. Od té doby měl Kulíšek drobný vroubek :)

U Přibylů bylo veselo: 6 dospělých a 6 dětí. Chvílema jako v židovské škole, člověk neslyšel vlastního slova, ale bylo to fajn. Dělali jsme bublifukem bubliny, děcka si hrála, vařila se večeře. Eliška si hned zbudovala u Juli respekt, ta to řešila svým klasickým způsobem - ječela, kdykoliv se jen přiblížila. Holt, budeme muset chodit ke Kolečářům na zvykací terapie, společná dovolená se blíží :)

K večeru jsme ještě zašli do kostela sv. Alžběty na krátkou modlitbu, zazpívali s kytarou pár písniček, pomodlili se. Když jsme se vraceli, tak si Juli kontrolovala, kdo ji veze. Běda, jak to byl někdo jiný, než táta s mámou. To hned ječela, asi vzpomínka na drobné odpolední vyklopení :) Pak chtěla ťapat, tak si to štrádovala po pěší zóně. Já jsem vzal Elišku do náruče a chvíli ji nesl. Sotva to Julka zaregistrovala, okamžitě ztropila žárlivou scénu, musel jsem Elišku dát na zem a vzít do náruče Julii. Sotva jsem ji vzal, tak přestala a hned, že chce dělat ťapťap. Postavil jsem ji tedy na zem a už si to zase špacírovala po svých. Vzal jsem do náruče Anežku a repete. Scéna, slzy, náruč, ticho, ťapťap.... Pak už jen ze zvědavosti jsem vzal do náruče Boba (jestli je to žárlení jen na holčičky). Ale kdeže, okamžitě znovu jekot, tentokrát ale stačilo se jen sehnout, nastavit náruč, Juli přestala, natáhla ruky, hned je zase sundala, zahlásila ťapťap a už jí zase nebylo. No dospěláci se řezali, jenom mamka z toho byla smutná, že si Juliina traumatu děláme srandu a že si z ní děláme pokusnýho králíka. Na náměstí byli zrovna kolotočáři, Juli nemohla spustit z jedné velké atrakce. Fascinovaně na ni hleděla a už se hrnula, že na ni půjde. Ale to nebylo nic pro takové malošky, takže jsem ji vzal na mašinku jezdící dokola po kolejnici. Seděl jsem tam raději s ní jako vosa na bonbóně, všichni z toho měli děsnou prču, asi jsem tam vypadal zábavně.

"Doma" jsme povečeřeli a dali ji spinkat. I díky cizímu prostředí chtěla usínat s mamkou. Opusinkovala mě celýho takovýma mlaskavýma pusama - na kždou tvář, na nos, na čelo a nakonec na pusu. Dobrou noc.

Nová slova: brýle, kam deš?, já, ty, letadlo, já chci pití (já ci pipí)

Nové dovednosti, co si chceme zapamatovat:

• • ráda nakupuje, nejlépe do vozíčku

  • chce pít přímo z PET láhve

  • větná spojení se rozšiřují a docela si už i pokecáme. Rozumí naprosté většině věcí, které po ní chceme (přinést, zanést, udělat atd). Jenom když nechce, tak dělá, že nerozumí :)

  • používá "já chci", "já nechci". jo, ne atd... tedy už zvládá fázi rozhodování.

  • je to pěkná svéhlavička, když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Nabere směr a nehledí napravo, nalevo. Nechce se jí poslouchat, dělá si co chce.

  • nočníček je zatím jen zábavná hračka, na kterou se dá sednout ... :)

  • dřevěné zvířátkové puzzlíky skládá sama

  • na odrážedle se sice snaží, ale pořád ještě nepřišla na to, že musí dát nožky víc od sebe, aby nezakopávala o zadní kolečka. Doplnění: Postupem času se to ale zlepšuje

  • někdy je to fintilka, kdy dokáže ztropit hysterák kvůli "v tu chvíli nevhodným kalhotům", prohlíží se v zrcadle pohazujíce si vláskama a někdy je jí zase úplně jedno co má a že vypadá jako čuně (většinou venku na písku)

  • už hledá tvary na prostrkávací kostce, aby tam mohla strčit tu správnou kostičku. Už rozpozná rozdíl mezi kolečkem a elipsou, donedávna to pro ni bylo jedno, teď už ví, že to patří jinam. Čtvereček je taky OK, trochu problém je s rozlišením trojúhelníku a lichoběžníku, ale taky se to postupem času lepší.

  • skládá a rozkládá hranaté kelímky do sebe. Hraje si s tím jakože dělá bábovku (plácá po dně a povídá svým dialektem: "bábovičko, jestli se mi nepovedeš, dostaneš na zadek".

  • auto už je "Brrrm, brrrm"... a taký "tytýt"...

  • skládá do sebe plastové kelímky podle velikosti

  • začala používat sama od sebe citoslovce "udivení" - slyší třeba sanitku, tak udělá nadechnuté "h?" a poslouchá. Nebo vidí něco zajímavého, tak zase :)

  • poprvé si sama donesla nočník, že chce dělat "ble" a skutečně se jí i zadařilo :)

  • sama smrká do kapesníku (s pomocí)

  • pije ze sklenice (s pomocí)

  • od 5.5.2011 mamka nekojí (odstavení bylo celkem bezbolestné, občas si vzpomene, ale prostě mlíčko není a hotovo. Asi to i chápe a smířila se s tím)

  • hraje si s autíčkem (jezdí si s ním za zvuku brm, brm)

  • bezpečně dává dřevěné puzzlíky zvířátek do správných otvorů

  • umí se krááásně vzteknout (v náručí se propne jako luk, případně se schoulí na zem do klubíčka, někdy k tomu přidá mlácení hlavičkou do země)

  • na požádání dá pusu

  • krásně už umí napodobit všechna zvířátka, co zná (pejsek, kočička, ovečka, kravička, sova, koník, rybičky, lev, oslík, opička...)

  • umí se stydět, když má něco předvést, tak dělá drahoty, ale pokud je to z její hlavy, tak se umí krásně předvádět

  • hodí míček (balón), kope do něj

  • je to tulidlo, má ráda mazlení jak u mámy, tak u táty. U mámy je to po odstavení od mlíčka prozatím s požadavkem na mlíko, ale mamka jí trpělivě vysvětluje, že mlíčko není a že je pá...

  • umí si říct o pití - "pipí"

  • fouká (pofouká si třeba horké jídlo, fouká bubliny z bublifuku atd)

  • rozpoznává množství - když je něčeho víc, tak je to "taky" - 2 autobusy = "brm, taky brm" :)

  • trochu změna v uspávání - chvíli si hraje s Krtečkem a pejskem, Krteček musí být přikrytý, stejně tak i Juli, občas si vleze do postýlky, pak si hledá tu správnou usínací polohu. Při případném nočním probuzení už nebrečí, jenom si řekne o pití a dál usne.

  • strká jacky od sluchátek do zdířek

  • je to docela "cíťa" a žárlivka - pokud chováme cizí dítě, tak hned ječí a tlačí se nám do náručí

  • když se jí něco nelíbí, propne se do luku, ječí jako na lesy a volá au, au, i když se jí nic neděje.

  • tahá za sebou hračky na provázku (kačenka na kolečkách apod)

Denní režim:

• • ráno vstává kolem půl sedmé

  • snídaně

  • dopoledne hraní doma, na hřišti (písek, houpačka, písek)

  • oběd

  • po obědě spánek

  • odpoledne hraní doma, na hřišti (písek, houpačka, písek)

  • koupání

  • večerní spánek ve 20:00

  • od té doby, co už nemá mlíčko, tak spinká celou noc, někdy se probudí, ale jenom se napije a spí dál.

pokračovat na 20. měsíc --»