12. měsíc

dnes vyrážíme na prodloužený víkend do penzionu Sluníčko v Ostravici. Ještě ale mamka musí nachystat věci, jídlo pro mě apod, takže táta mě dopoledne vzal na procházku do města, šli jsme vyzvednout doklady, které si nechal dělat (nakonec jen řidičák, občanka ještě nebyla hotová). Chvíle čekání jsem vyplnila pleněním tátovy dokladovky, hlavně zapínaní cvočku mě hrozně bavilo. Paní za přepážkou se na mě culila, já sice ze začátku moc ne, ale potom jsem na ni u pápá udělala :). Táta dostal chuť na zákusek, tak jsme si zašli naproti do cukrárny, je tam dětský koutek, takže mě táta vypustil na koberec, jenže já jsem chtěla smejčit i mezi stoly, dokonce jsem zdrhla i za pult, no táta to zhltnul a raději jsme se pakovali, obsluha moc pochopení neměla, suchaři...

Zamířili jsme do Michalova, těsně u brány to vypadalo, že už zaberu, ale zaujaly mě listy na zemi, takže hned jsem zase byla vyplajznutá z kočárku a stuodvala jsem zem. Táta si sednul na lavičku a myslel si, že usnu jenom tak, bez ježdění... Ono skoro jo, ale to by nesměly jít kolem děcka s balónama - asi nějaký trénink nebo tak něco. Pak ještě prošla školka, takže to nakonec táta zabalil a jel se mnou do odlehlejší části parku, no asi za 5 minut jsem byla v pánu. Pospala jsem si hodinku, pak jsme doma poobědvali, trocha té cestovní horečky - balení věcí, uklízení před odjezdem, no takový trochu šrumec, takže to bylo trošku nervózní, ale rodiče se nakonec "domluvili" :) Nemám to moc ráda, když se přede mnou handrkují, ale já taky nejsem dokonalá. Chvílema to vypadalo, že nikam ani nepojedeme, ale nakonec jsme v potu tváře v 16:00 vyrazili (původní plán byl odjezd ve 12:00, takže jenom 4 hoďky sekera, hehe).

Ráno jsem se probudila a byla tma jako v pytli. Táta měl vybitý mobil, takže jsme ani nevěděli, kolik je hodin, ale mohlo být něco kolem čtvrté. Já už byla vyspaná, a nechtěla jsem spát. Mamka mě ukecávala dobrou hodinu, ale já si chtěla zpívat. Vzhledem k papundeklovým stěnám hotelu - ne moc dobrý nápad (jak už večer poznali rodiče, od sousedů je toho slyšet docela dost :o)).

Ale nakonec jsem zabrala a spali jsme až do půl osmé. Pak jsme šli na snídani, měli tam nádherně tmavě modře vymalovanou jídelnu. Když mě táta fotil v jídelní židličce, tak to pozadí - hmm, dost dobré... Docela jsem i pojedla, ale pak už mi byla v židličce dlouhá chvíle, takže tátovi nezbylo než opustit plný taliř a vydat se se mnou do herny do kuliček. Jej, tam jsem byla spokojená. Vyhazovala jsem kuličky ven z ohrádky, snažila se vylézt po skluzavce nahoru, potom mě táta vyndal ven a já to zkoušela po schůdkách na skluzavku... No zkrátka jsem byla ve svém živlu.

Po snídani táta zajistil jiný, mnohem větši pokoj, takže jsme se stěhovali o patro níž. Výhled byl taky super (ten samý, ale z mnohem většího okna :)), velká koupelna, TV s digiTv, nevytečená lednice, mnohem více zásuvek a dokonce vypínač světla přímo u postele - no luxus :). Jenom nám kluci z údržby došli srazit postele k sobě, abych mohla spát s rodičema.

dnes bylo krásné nedělní ráno v posteli. Jůlinka seděla, vykládala nám, jak dělají zvířátka (kravička, slepička a pejsek). Hlavně ten pejsek jí šel úžasně, "hafala" jako o život. Nechali jsme mamku spát a šli jsme "zdevastovat" obývák. Jůlinka řádila jako černá ruka, během chvíle byly poskládané hračky rozmetané po celém koberci, z krabice, ve které jsou hračky jí čouhala jenom prcina a urputně něco hledala až na dně :))) Venku leje jako z konve, takže dobře, že jsme z Ostravice přijeli domů.Dopoledne jsme valili do kočárku, a protože trochu pršelo, tak jsem oproti původními plánu jel do kostela. Julka totiž ještě nespala a tam nemá šanci usnout. Ale co na dešti. Jenže tam mě vyvedla z omylu. Myslel jsem, že se bude domáhat, abych ji vzal do náruče a bude všechno obkoukávat, ale ona jenom seděla v kočárku a po 10 minutách sama usnula. No paráda, prospala celou mši, až venku se probudila.

Na oběd jsme jeli do Lověšic za dědou a babi. Julka byla celá happy, vykládala si, ukazovala, co všechno umí, zkrátka nás dobře bavila. Pak ještě dorazili kluci s tetou Janou, takže hned bylo ještě víc veselo. Kuličkovali jsme (hráli kuličku na mobilu), kouzlili (jedna šňůrka a co je s ní zábavy), Lukášek i Julka si spolu docela pěkně pohráli.

Doma kolem čtvrté usnula, měli jsme domluvenou návštěvu - spolčo, ale nakonec jsme se sešli v okleštěné podobě až kolem šesté hodiny, ale i tak to bylo fajn, poklábosili jsme, děcka si pořádně zařádily, až jsme je museli krotit. Julka tam poprvé jela na odrážedle, na motorce a moc se jí to líbilo, dokonce se i odšprtávala sama nožkama, no nebylo možné ji z toho dostat dolů, málem jsme ji museli brát domů a vypadalo to, že s ní bude i spát... :)

Koš na prádlo. Taková zdánlivě obyčejná věc. Ale kdeže, to je ta nejlepší schovka, tedy pokud se do něj vlezete. Julka ano. Musel jsem ji přiklopit tím košem, dělala tam na nás baf, no další věc, se kterou jsme málem odcházeli domů. Ještě, že je ve věku, kdy se dá opít rohlíkem a rychle zapomíná :)

Ale když něco chce, tak si o to dokáže říct. Takže sotva jsem polevil s přikrýváním košem, tak už po mě ječela a vztekala se. Hu, to tak na mě, takže jsem ji mírně zkorigoval, že takhle teda ne, no ono asi je to i těma zoubkama.

Doma jsme se potom bavili s Terkou, Julka byla zalezlá kdesi v kuchyni (prozkoumávala pračku, plácala do ní) a jak jsem Terezce líčil nějakou story, jejíž součástí bylo: "No a tak jsme všem ukazovali, jak Jůlinka umí: Jak dělá kravička". A v tu chvíli se z kuchyně mimochodem ozvalo: bůůů a Juli pokračovala v sondáži pračky... :))

27.9.2010 (11m+14)

dnes mají rodiče výročí svatby. Zároveň má lověšická babička narozeniny a Kamil rovněž. Tento den je takový bohatý na oslavy :). Takže jsem se dnes rozhodla být hodná holčička. Hned ráno jsem se probudila příjemně naladěna, broukala jsem si, vykládala, smála se na rodiče, tátovi jsem dělala plác, plác na břicho a zároveň i indiána, no i když věnku bylo nehezky a pršelo, tak nám to náladu nepokazilo :)Dopoledne měla mamka domluvenou kosmetiku, takže táta bude hlídat. Vyřešil to šalamounsky, drapl mě, vrazil do sedačky a jeli pro lověšickou babi. Naložili jsme ji a jeli kupovat novou televizi. Už končí éra analogového signálu (pro čtenáře v budoucnu - archaická doba, co? :) ). Takže nakonec jsme v Prioru koupili, stavili jsme se i za tetou Aničkou, ta byla moc ráda, že mě vidí, i já jsem ji hned poznala a hlavně toho krásného velkého zlatého slona na zdi... V Lověšicích to ještě táta dával dohromady, takže já jsem si hrála na zemi - no byla jsem úplně zlatá, babi hleděla, jak si hezky hraju sama i jak jsem zvládla to cestování autem a neustálé přesouvání ze sedačky a zpátky. Jenže už bylo kolem dvanácté a já jsem pořád nespala a hlavně jsem měla i hladeček, no uplatili mě sušenkou a já žvýkajíc to suché sousto jsem usnula tátovi v náručí. Takže mě položili na postel a já se půl hodinky prospala - akorát k obědu. Táta nepočítal, že se tak zdržíme, takže pro mě oběd neměl, ale rozdělil se se mnou o své brambůrky - ty já mám moc ráda, hlavně, když mi je dává na vidličce, takže jím jako dospělá - to vždycky otevřu pusu a opatrně si vezmu kousek bramboru z té vidličky.

Konečně jsme dorazili domů, mamka už byla celá nervózní, kde jsme, hned jsem dostala oběd a už bylo fajn. Rodičům TV moc dobře nefungovala (asi špatným signálem), takže táta si TV vzal domů, aby to vyzkoušel na signálu kabelové televize. Takže si s tím hrál a neměl na mě moc čas. Ale já jsem si vystačila sama. Potom se přesunul na počítač, no a já samozřejmě hned za ním. Přilezla jsem k židli, zvedla se a psíma očima prosila, aby mě vzal na klín. Co mu zbývalo, chudákovi, to se nedalo odmítnout. Jenže já jak vidím klávesnici na notebooku (ta externí mi nestačí, protože ta nic nedělá - je totiž odpojená, to jsem už prokoukla tak měsíc zpátky), tak se neznám - začnu se na něj (notebook) sápat a chci psát. Takže táta mi musí nastartovat psací program, vždycky mi tam nastaví obrázkové písmo a velký font a já začnu. Prstoklad je celkem dobrý, jedu všemi deseti, sice občas zmáčknu víc kláves najednou, tak se počítač rozpípá (asi mu to vadí, sic!), ale jinak techniku už mám docela zvládnutou (táta mě musel odnaučit mlácení do kláves, vysvětlil mi, že jsou to nízkozdvihové klapky, takže stačí jen lehce - a já opravdu jen tak zlehka pohybuju prstíkama a ono to píše!). Dnes jsem měla ještě i dobrou náladu, takže jsem "psala", cosi jsem si u toho povídala (no vypadala jsem strašně důležitě), ukazovala jsem cosi na monitoru, pak jsem se podívala na rodiče, jestli to jako chápu, ten můj výklad, cosi jsem k nim prohodila a psala jsem dál... No ti mysleli, že se umlátí smíchy. A tátovi spadla brada podruhé, když jsem se zaměřila na myš, jednu ruku na klávesnici a druhou jsem naprosto s přehledem profesionálního grafika drapla myš, a začala s ní klikat a pohybovat, jak jsem to viděla u táty. No nic, příští měsíc asi začnu konstruovat raketové motory, jinak to nevidím :).

dnes jsem se zase probrala ve tři ráno a hodinu a půl se mě máma snažila uspat. Už byla úplně zoufalá, táta taky (nemohl spát), takže se raději sbalil, a šel spát do obýváku. V tu ránu jsem usnula. Jsem si s ním chtěla hrát, tak když mi odešel, tak jsem to teda milostivě zabalila .)Táta dnes měl jet do práce, ale protože jsem měla plavání a mamka se mnou nemohla jít, tak si to domluvil a zůstal doma. Když jsem ho ráno našla v obýváku, to bylo radosti.

Táta ale musel pracovat, a já chtěla samozřejmě s ním (programovat na notebooku). Vysvětloval mi trpělivě, že to nejde, což jsem NECHTĚLA chápat, sice jsem mu rozuměla, ale nechtěla jsem to přijmout. Naštěstí jsem se nechala ukecat mamkou a ta si se mnou moc hezky hrála, takže mě to ani moc nemrzelo. Nakonec mě táta za odměnu na PC pustil, já si zaprogramovala a byla jsem spokojená.

Přišla na návštěvu teta Peťa s Terezkou, takže jsme šly ven na procházku. Pak jsme přišly na oběd, moc se mi nelíbilo, jak mi Terezka brala hračky, nejsem na to zvyklá, ale táta říkal, že se musím trochu otrkat a nenechat si to líbit. No jo, ale tahejte se s o rok starší babou... .)

Pak jsme rychle jeli na bazén, dneska jsem neměla svůj den, takže jsem byla i trochu protivná, ale jenom do té doby, než jsem vlezla do bazénu. To jsem otočila o 180°, pořádně jsem si tam zařádila, cákala jsem jako divá, kopala rukama, nohama, jako vždy jsem vypila půlku bazénu, zkrátka jsem si to maximálně užívala.

Po bazéně jsme ještě vlítli do Hypernovy na plenky, tedy jenom táta, já jsem mámě usnula v autě v náručí, ten bazén mi dal co proto. Přenesli mě potom domů do postele, se mnou to ani nehnulo. Pospala jsem si hodinu, ale byla jsem taková všelijaká, takže jsme ještě zašli za děckama k Navrátilům. Jenom jsem uviděla Váju, už jsem jí visela kolem krku. Pohráli jsme si a pak už všichni do hajan, zítra je taky den.

30.9.2010 (11m+17)

- návštěva Klárinky Spáčilové u nás

dneska byl docela náročný, ale zajímavý den. Ráno se mnou vstával táta, aby se mamka trochu dospala. Já se v obýváku snažila navléct do jeho bermudů, to ostatně moje "úchylka" posledních dní. Snažím se obléct do čehokoliv - mámina noční košile, bota!, kabel od klávesnice!, moje tepláky, tátovy ponožky, no parádnice největší :)

Při dopolední procházce jsme s tátou navštívili Horní náměstí, pospala jsem si asi hodinku. Bylo nádherné počasí, babí léto jako vymalované, sluníčko svítilo, bylo krásně teplo, no dobře se spalo.

Po probuzení jsme se s mamkou sešli na oběd v Cylindru, v restauraci mě všechno zajímalo, jak jinak, takže ze stolu zminely všechny propriety včetně ubrusu, jinak bych všechno uklidila na zem :). Na oběd mi mamka cestou koupila špenát s těstovinkama, bála se, jestli to kupované budu jíst, ale to bylo tak dobré, že jsem málem snědla i skleničku.

Když jsme se nasytili, tak jsme honem spěchali do Chobotničky. Jak to? Však plavání bylo včera, ve středu. No dnes máme domluvené natáčení. Jak se potápím, jak plavu a tak. Když jsme vešli dovnitř, tak klasika, sprchování moc nemusím, takže jsem se trochu rozčilovala, ale jenom jsme vlezli do bazénu, tak pusa od ucha k uchu, navíc tam byla moje oblíbená teta Petra a ještě ke všemu jakýsi cizí pán s legračním udělátkem (kamerou v ochranném boxu). Tak jak se bojím cizích mužských, tak tady toho pána jsem vzala okamžitě na milost. Předváděla jsem se v tom nejlepším světle, jako správná herečka před kamerou. Když mi řekli, abych ukázala, jak jsem veliká, neváhala jsem ani vteřinu a ruce vystřelily vzhůru málem rychlostí světla. Stejně tak i další pokyny (jak se mám, paci, paci, kopání do vody) jsem poslouchala a plnila na 100%. Cítila jsem tu šanci. Být slavná. Holywood. Showbusiness. Takže jsem se moc snažila a všichni okolo měli radost. Pak jsme se i potápěli, docela mi to šlo, i když mamka byla trochu svázaná nervozitou, takže se mnou praktikovala tzv. hladinové potápění, pak to ale převzal táta a ten se se mnou nepáral, šup, a už jsem byla skoro půl metru pod vodou :). Užili jsme si to všichni náramně, jsem hodně zvědavá, co z toho vznikne. Samozřejmě až to bude hotové, tak se podělím a dám sem do deníčku odkaz.

Po plavání jsme se šli projít do Michalova, cestou jsme pod mostem navštívili kačenky, táta mi vysvětlil, proč jsou různě barevné... Cestou jsem pak hlásila každého pejska, žádný mému ostřížímu zraku neunikl. Jak už jsem psala, konečně udeřilo babí léto, takže jsme míjeli zlátnoucí stromy, nebe bylo jasně modré, jenom drobné obláčky se tam vznášely. V Michalově bylo mírně řečeno překočárkováno, je to logické, kam jinam v Přerově, než do Michalova. Ale i tak tam bylo moc fajn. Rodiče si dali zmrzlinový pohár, já mezitím usnula, tak se se mnou přemístili do zadní části, kde byl větší klid a sepisovali, co vše je potřeba zařídit na oslavu mých prvních narozenin.

Ale jak se postupně sluníčko sklánělo k obzoru, stíny se prodlužovaly, tak i klesala teplota a tak jsme vyrazili k domovu. Já si ještě chvíli chrupkala, ale pak už jsem se probudila, abych z té procházky taky ještě něco měla.

Protože jsme s sebou měli moje oblečení na pískoviště, tak jsme se stavili ještě na hřišti. Jéje, no já jak jsem viděla děcka a kamínky a houpačky, třetí vánoce, fakt. Úplně jsem si v kamínkách rochnila blahem, zaprášená jsem byla až za ušima, ale šťastná jako bleška. Sice se mi moc nechtělo domů, ale pravda, už začala být docela zima a i čas se nechýlil.

Cestou jsme se ještě stavili u Navrátilů, teta byla doma sama, tak jsme ji chvilku dělali společnost. Strejda s děckama dorazil asi za hodinu, ale to my jsme už šli nahoru, bylo už moře hodin. Akorát na večerní procedury a na spinkání. Dnes byl opravdu hezký den, moc jsem si ho užila a těším se, co bude zase zítra!

Jo, a mám další zub! Dvojka vlevo dole. Takže už jsem sedmizubka, 4 nahoře a 3 dole, hihi.

Ráno bylo pošmourné, pod mrakem a to slibovali poslední pěkný slunečný den podzimu. Ale snad se to rozebere. Jako bych cítila, že mám dnes narozeniny, tak už v sedm hodin jsem byla vzhůru a snažila se donutil vstát i rodiče. Ti chvíli odolávali, ale nakonec jsem zvítězila. V obýváku jsme si udělali fotografické studio, naaranžovali mě s pejskem, skládačkou apod. a fotili mě. Byla to docela sranda, jako modelka bych se ale živit nechtěla. To bylo pořád, Juli, sem se dívej, hele, ptáček, kuk a blikali mi pořád do očí bleskem... No ale já jsem pro každou špatnost, takže jsem jim to trpěla, ať mají radost, že jo. Pak jsem jim utekla do chodby a objevila tátovy boty. No boty, pro mě jsou to mega galoše. Tátu nenapadlo nic lepšího, než mě do nich nasoukat. Takže focení pokračovalo tam, zase pózy, cukrdliky, úsměvy. :) No jo, ale pak mě odtud nemohl dostat, já si chtěla hrát s tkaničkama, ale přece jen boty z venku, no nic na hraní pro mě... prý... chm... Tak ty boty schoval do botníku. Ještě jsme si i pohráli s mým dětským notebookem, u toho taky bleskal foťák, no vidím, že dnes se jich nezbavím, paparrazi jedni :)