Embedded Files
«-- zpět na 3. měsíc
19.1.2010 (3m+5)
20.1.2010 (3m+6)
teploty po očkování se naštěstí nekonaly, zato se dostavily změny nálad a to teda pořádné. Julka začíná být plačtivá, i když je v pohodě, najezená, přebalená a nic jí nebolí. Z ničeho nic začne natahovat (hodí pusu "do krabičky") a pak spustí řev jako pardál. Uvidíme, snad to bude dočasný stav. Kde je to veselé miminko??
22.1.2010 (3m+8) - 24.1.2010
Do Česka dorazily tuhé mrazy, přes den je až -16°C, průměrně je každý den cca kolem -10 až -12°C. Nemůžeme proto chodit ven s kočárkem. Je to tedy náročnější, Julka je zvyklá pospávat v kočárku na čerstvém vzduchu, takže spaní přes den je takové všelijaké. Naštěstí v noci jsou v pohodě.
23.1.2010 (3m+9)
Kontrola ve 3 měsících. Mrňousek měří 64 cm a váží 5670 g. Váhový přírůstek je podle paní doktorky pořád malý, proto nám doporučila dávat před krmením Nutriton. Průhledná hustá kašička velmi podobná škrobu, která se podává před i během kojení. Jůlinka ji statečně plive ven, asi není moc dobrá. (jo chutná opravdu jako škrob). Na bříšku se zlepšila, ale prý je ještě nestabilní, pokud se nezlepší, tak nás čeká Vojtova metoda. (stejně jako 80% miminek v Přerově). No nevím, každé dítě je jiné a nemyslím, že by byla na bříšku až tak nestabilní. Holt, nejsme v tabulkových hodnotách. Naštěstí je MuDr. Šlechtová rozumná a nechává Jůlince na zlepšení ještě dostatek času. Dostali jsme první dávku očkování - hexavakcína a pneumokoková vakcína. Terka to i obrečela, ten úpěnlivý pohled Jůlinky, že ji necháme takhle trápit budu vidět ještě dlouho. Ale následná náruč maminky a dávka mlíčka to spravila :-). Byli jsme upozorněni, že se může vyskytnout teplota a výkyvy nálad. Jůlinka byla ráda, že to trápení už má za sebou.
24.1.2010 (3m+10)
Terka si potřebovala jít něco vyřídit do města a vzhledem k mrazivému počasí nemohla vzít Jůlinku s sebou. Hlídal jsem tedy já. Spala a asi 5 minut po odchodu Terky se samozřejmě probudila. Zapomněli jsme vypnout radar. Dostala jeden ze svých záchvatů bezdůvodného pláče, i když mohla mít trochu hlad, ale s tím jsem stejně nemohl nic dělat. Utěšování v náruči nepomáhalo, dudlík pomohl jen na cca 3 vteřiny, než ho naštvaně vyplivla ven. Byl jsem tedy nucen praktikovat metodu "položit do postýlky nechat vybrečet". Trhalo mi to sice srdce, ale nedá se svítit. Nechal jsem Julku v postýlce a odešel pryč z ložnice. Tak srdceryvný brekot jsem u ní ještě nezažil. Úplný hysterický záchvat. Když se trochu uklidnila, tak jsem přišel, vzal ji do náruče a láskyplně k ní hovořil. Sjela mě opět hurónským řevem, že jsem málem upadl. Znovu jsem ji položil do postýlky a šel pryč. Vše jsem musel ještě dvakrát zopakovat až si všimla toho, že když začne ječet odejdu a když nepláče, přijdu. Seplo jí to v hlavičce, napotřetí si už dala říct a nechala se utišit. Naštěstí brzy přišla máma a Julka dostala cucnout mlíčka. Byla vším moc unavená, hned vytuhla :)
25.01.2010 (3m+11)
Vypadá to že následky prvního očkování už pominuly, včetně náladovosti. Uf zvládli jsme to celkem v pohodě.
26.01.2010 (3m+12)
Dnes mám narozeniny: 32 let. Šli jsme k babi Lídě na sváteční oběd. Na po obědové kafe potom přijeli i babi s dědou z Lověšic. Malá moc nespala, dala jen 2 x 20 minut, ale asi jí to v tu chvíli stačilo. Byla v pohodě, bavila se s ostatními, i když nás tam bylo docela dost, tak jí velké množství lidí nevadilo, spíš naopak. Předvedla své povídání ala "uááá", rozdávala úsměvy na všechny strany, byla hvězdou odpoledne.
Zato večer si vše vybrala, byla tak přetažená, že se uspání podařilo až na 3 pokus včetně neplánovaného koupání. Teď už mrňousek konečně spí a já můžu dopsat deníček :)
Vzhledem k inverznímu počasí se na Moravě a hlavně v Přerově výrazně zhoršil vzduch. Vyhlásili doporučení nevycházet ven s dětmi do 3 let, těhotným, nemocným a starým lidem. A proto taky doma převládla mrzutá nálada, protože už včera (v pondělí) byla Julka díky mrazivému počasí zavřená celý den doma. Na večer se s ní už nedalo domluvit. Nic se jí nelíbilo. Zkrátka potřebujeme k životu čerstvý vzduch. Ale až do čvrtka hlásí zhoršené rozptylové podmínky. Tak jsem holky sbalil a vzal je s sebou do práce na Vsetín, kde pěkně svítilo sluníčko a vzdoušek byl řádově o hodně svěžejší. Terezka vozila venku kočárek, já jsem pracoval. Zašli jsme si pak společně na oběd a odpoledne už byly holky se mnou v kanceláři. Julka to zvládala naprosto super, poprvé se hlasitě smála, ne jen "dásnila", ale opravdu se chechtala. Dělal jsem na ní opičky a skákal jsem jako jojo, mohla se umlátit smíchy. Je super, když stačí k radosti tak málo :) Julka byla středem pozornosti, měla úžasnou náladu, tak házela úsměvy na všechny strany. I cestu zpět zvládla naprosto v klidu, cestování jí nevadí, už si zvykla. Sedačku bere jako druhý kočárek, takže trénink na cestu do Itálie probíhá úspěšně.
Pokroky: Objevila nožičky, začíná si s nimi hrát, prohlíží si je a různě zkoumá ze všech stran
Začíná se převalovat na bok
28.01.2010 (3m+14)
kontrolní vážení: 5810 g, tj. 140 g/ 9 dní znamená to mírné zlepšení, Nutriton pomáhá jak proti blití, tak i na přibírání. Na bříšku se Julka také lepší, i když pořád to není ono. Je nestabilní na jak bříšku tak i na zádech, Vojtova metoda nad námi stále visí ... Ale prý je to dobrý základ pro správné používání svalů. Absolvování je sice náročné, ale vyplatí se,...uvidíme co bude za 14 dní na další kontrole...
29.1.2010 (3m+15)
jedeme za Přibylkama do Čáslavi. Cesty jsou zapadané sněhem, snad dojedeme v pořádku a včas.... Jak se vrátíme, tak napíšu více....
6.2.2010 (3m+23)
Konečně jsem se po týdnu dostal k deníčku. U Přibylů bylo moc fajn. Jůlinka zvládla cestu perfektně, přece jen 2,5 hodiny je docela dost, ale pěkně to prospala. Do neděle jsme byli bez Kulíška a Anežky, jen Daneček zůstal doma, takže byl celkem klid. Julka byla 2x denně v kočárku, proto byla spokojená jako želva, spí v něm prostě nejradši. V neděli k večeru dorazili z prázdnin Kulda s Anežkou a s dědou, takže se osazenstvo bytu téměř zdvojnásobilo. Jůlinka si děti užívala - když seděla při večeři v autosedačce, všechny tři se kolem ní srotily, říkal jsem si že to bude s řevem, ale vše bylo naopak. Malá se na všechny řehnila, pusu od ucha k uchu. Změna prostředí jí doteď nedělala problém.
V pondělí večer měla ale "menší záchvat paniky" - poprvé jsme ji nebyli schopni ani jeden utišit. Nepomáhalo nic, dudlík, mlíko, houpání na baloně. Absolvovali jsme půlhodinový cirkus, nakonec si ji Terezka vzala do ložnice, kde ji konečně ukonejšila. Asi Jůlince nesedla změna režimu, byla hodně venku v kočárku, tak měla přetočený rytmus a už v 19 hodin měla noční spaní.
V úterý si střihla něco podobného při odjezdu. Byl boj dostat ji do autosedačky, ale nakonec se zadařilo. Cesta zpět do Přerova proběhla celkem hladce. Ze začátku se Julka dívala po krajině, tím se unavila a usnula. Museli jsme zastavit na benzince kvůli dálniční známce, při té příležitosti Terezka nakojila a Jůlinka díky malé zastávce vydržela bez jídla až domů.
Doma byla jakási zaražená, najednou kolem nebyl takový ruch. Byla sice ráda, že je doma, může si kopkat v postýlce pod kolotočem, ale z náhlé samoty byla přepadlá. Kde jsou všechny ty zábavné děti? Večer pak byl problém s usnutím, zase měla řvavku. Ve středu nanovo, asi si zase zvykala na původní režim. Od čtvrtka je vše už ve starých kolejích, opět ta hodná usměvavá Jůlinka.
Dcerka nám jinak roste jako z vody, i mentálně pobytem v Čáslavi za těch pár dní hodně porostla. Pěkně už drží hlavu, při pasení koníků je čím dál jistější, rozevírá prstíky a snaží se sahat po hračkách. Odráží se, aby se dostala ke hračce.
Vydává hlasité táhlé zvuky, kdy zkouší různé "frekvence". Moc se jí líbí, jak se tóny rozléhají po místnosti. Je zvídavá, všechno ji zajímá, při kojení se musí pokaždé otočit za původcem nějakého zvuku, či pohybu.
Kojení je činnost, která také prošla svým určitým vývojem. Na začátku pěkně papala, ručičky byly v klidu, jen měla problém s od říhnutím, většinou se "upila" do spánku. Tento průběh byl cca do 2-3 měsíce. Teď je stav kojení následující: ručičkami šermuje všude možně, nakonec ručičky zakotví tak, že si majetnicky drží prso. Grkance má jako starý chlap :).
Problém je pořád to "blití", Nutriton to vcelku úspěšně řeší, ale dostat do ní kašičku po lžičkách je čím dál složitější. Už přišla na to, že to, co jí nechutná může vyplivnout, čehož mrška, řádně využívá. Jak pořád máchá rukama, mění se papání spíš v krmení divé zvěře, než hodné holčičky :)
Největší zábava je prohlížení a spínání ručiček před obličejem, a hlavně jejich neustálé žmoulání v puse. Pravá ruka je čokoládová, levá je vanilková. Občas si dává i míchanou (snaží se narvat si do pusy obě pěstičky). Jednou se jí to podaří :)).
Při hraní s nožičkama podává artistické výkony, začíná si "sedat." Když ji zvedneme za obě ručky už zvedá hlavu a snaží se přitáhnout se do sedu.
Koupání si moc užívá a vychutnává, po kojení je to druhá nejoblíbenější činnost. Jsem zvědavý, jak v úterý dopadne první "vaničkování" - koupání pro batolata od 2 do 5 měsíců. Dám pak zase echo a nějaké fotečky. Tak zatím dobrou....
07.02.2010 (3m+24)
Dnes byl docela nabitý den. Jůlinka se probudila už kolem třetí hodiny ranní, chtěla si povídat. Terezce nezbylo nic jiného, než se malé věnovat. Díky tomu pak byla dopoledne nevyspaná, tak jsme šli do kostela sami. Terezku jsme nechali doma aby dohnala spánkový deficit. V kostele spala Jůlinka jen krátce. Po deseti minutách se probrala, otevřela oči a zkoumala výzdobu na protější stěně. Dalších deset minut klidně ležela, ručičky zachumlané v dece, dudlík vedle hlavičky. Čekal jsem, že brzy začne plakat, vzpínat se a vztekat, protože nemá ráda, když si nemůže hrát s ručičkama. Ale jak se tak dívám, očička se jí pomalu přivírají, až jsou z nich docela tenoučké čárečky, a najednou spí. Bez hojdání i bez dudlíku. Asi byla hodně unavená. Po mši jsem šel zpátky k domovu. Vyvezl jsem auto z garáže, zazvonil na Terezku a společně jsme jeli do Lověšic na oběd. Babička a děda na nás už čekali, na Jůlinku se obzvláště těšili. Babička si jí přece jen moc neužije, proto je vděčná za každou možnost si mrňouska pomuchlat. Byli tam na návštěvě i teta Jana a strýc Pavel, tak si ještě chovali i oni. Respektive jen Jana, Pavel se bránil :-).
Po obědě se začínal u Jůlinky projevovat nedostatek spánku a tak šla Terezka raději vozit. Byla pěkná zima, i když bylo jen nějakých -6 °C. Studený vítr a minimum sluníčka udělali své. Venku se nedalo vydržet bez teplého spodního prádla déle jak hodinu. Naštěstí je Jůlinka vzorňásek, studený větřík na ní zapůsobil, a tak spala ještě chvíli v chodbě.
Mezitím dorazila Janička (od Petra) a Skácelíkovi, takže nás byl hned plný obývák. Jůlinka šla z náruče do náruče, bavila nás svými ksichtíky (grimasami), úsměvy a povídáním. Opět byla středem pozornosti a moc si to užívala...:-). Najednou tu byl čas k odjezdu. Jůlinku jsme nasoukali do sedačky a tradá domů.
09.02.2010 (3m+26)
V autě samozřejmě usnula. Bylo nám líto spící "Růženku" budit a tak jsme se rozhodli zajet do Kauflandu na nákup. Vzhledem ke 100% platnosti Murphyho zákonů se po zastavení auta probudila a zase mě mile překvapila. V obchodě byla po celou dobu hodná. Dívala se po lidech, regálech, světýlkách... vše ji moc zajímalo. Nevěděla kam se má dívat dřív. Všude kolem bylo přece tolik nových věcí. U pokladen jsem jí už musel vzít do náruče, nákup se trochu protáhl. V sedačce nemohla vydržet, neměla takový rozhled, jako z mé náruče. Čekal jsem, že při tom jak ji budu dávat zpět do sedačky začne plakat, ale dala si říct a ještě se nechala v klidu usadit... Po návratu domů jsme začali chystat koupání. Terezka napustila vaničku a já jsem s naháčkem cvičil na bříšku. Pak jsme se k sobě tulili. Dal jsem si malou na své holé břicho, zkrátka tělo na tělo, kůže na kůži. Malá byla spokojená, žužlala si ručičky, zkoumala mi rameno, přitom si vrněla tou svou hatmatilkou. Vydržela tak asi 20 minut, ale pak už se těšila do vody. Okoupala při té příležitosti i mě a podlahu. Nakonec si ji vzala do parády Terezka, takovou tu běžnou pokoupelovo údržbu už mají holky v malíčku. Namazat, přebalit, zazpívat, obléct pyžamko a při krmení uspat. Mezitím jsem udělal večeři, zapečené toustové chleby se salámem a sýrem. Než Terezka dořešila Jůlinku, staly se z chlebů v troubě "sušenky". Ale to nám chuť nezkazilo:). Dnešní den byl rodinný, milý a pohodový.
Na dnešek jsme se všichni moc těšili. Čekalo nás plavání, respektive první "vaničkování" a po plavání cestování.Hned ráno nás náš malý zpěváček probudil asi o půl šesté. Nedala nám žádnou možnost, museli jsme si povídat a hlavně poslouchat :) Maminku to naše klábosení vyhnalo z postele. Zjistila, že nám zpěváček trošku protekl, a tak zachraňovala situaci. Při té příležitosti už Jůlinku nachystala na ten slavný den D. Musím se pochválit, byl jsem šikovný, podařilo se mi Jůlinku ještě cca na hodinku uspat. Díky tomu pak byla dobře naladěná a pěkně na plavání spolupracovala.
Vaničkovala se s námi 5 měsíční Viktorka, je přibližně stejně velká jako Julka, i když Jůlinka možná o kousek delší... Takže si Terezka vyléčila komplex z malého dítěte :). Teta, která kurz vedla, byla moc příjemná. Bylo vidět, že to s dětmi umí. Jůlince se ve vaně (velká, bazénová vana) moc líbilo, je to šikulka. Mile nás překvapilo, jak to vše dobře snášela. Sice při plavání naznak ještě cítí nejistotu (mrská s sebou jako ryba na suchu), ale to se tréninkem poddá. I "polévání" obličeje, přípravu na potápění, zvládla na 1*. Pěkně si plavání vychutnala, dostala mlíčko a sama od sebe pěkně usnula, tak ji to zmohlo. Oblékání a přípravu na odjezd si asi ani neuvědomovala. Bez problémů jsme ji nasáčkovali do autosedačky a vydali se směr Olomouc.
Byli jsme objednaní u dermatoložky. Měli jsme ještě poměrně dost času, tak jsme se stavili na oběd ve Svatováclavské restauraci, kde jsme si objednali meníčko. Jůlinka si dala mlíčko, my kuřecí maso s bylinkovým máslem a sázeným vejcem. Chtěli jsme si dát ještě zákusek, ale měli jen koblížek nebo palačinku, což nás moc nenadchlo. Přebalili jsme mrňouska (mimochodem za pět minut dvanáct, skoro protekla :-) a tradá k paní doktorce. Tam jsme mimochodem zjistili, že nejsme objednaní (paní doktorka ani nebyla v ordinaci).
Přesunuli jsme se tedy k Markétce, aby nás trochu zkrášlila. Ostříhala jen mě a Terezku, Jůlinka je krásná tak, jak je, uvidíme kdy a jestli budeme stříhat vlásky i jí. Opět se mrňousek na všechny culil, zkrátka zavládla dobrá nálada. I cesta zpět byla OK, na chvíli i usnula. Doma šla potom pěkně spát. Zase jeden den jako vymalovaný :) Už se hrozím toho, až začne zlobit, nebo mít svoje nálady, zatím je až podezřelé, jaké je to "zlaté" dítě :)))
10.2.2010 (3m+27)
12.2.2010 (3m+29)
Za svítání jsem se probudil, chci se otočit a .....na poslední chvíli jsem se zarazil. Otevřu oči a koukám Jůlinka leží kolmo k nám, Terezka nalepená na kraji postele a malá do ní buší nožičkama, že chce mlíčko. Já ji na druhé straně málem zalehl hlavičku. Je to malá cestovatelka :). Dnes proběhlo kontrolní vážení a měření. Aktuální míry jsou: 6110g, délka 66,5cm, obvod hlavičky 41cm. To znamená týdenní přírůstek cca 190g :-)) Hurá už jsme se báli, že budeme přikrmovat. Výsledky má i bez Nutritonu, proč jí ho také dávat, když už tolik nezvrací.
Paní doktorka byla samý superlativ, chválila váhu a celkovou motoriku. Jůlinka krásně a dobrovolně předvedla vše, co se doposud naučila.
Beruška našla nové zvuky (nafoukne pusinku a "prdne" pusou - něco ve stylu "a bůůůů":)), dále vynalezla nová artikulační "zvolání" - ječí jako na lesy dlouhými táhlými zvuky o různých frekvencích. Nazvali jsem to Delfínštinou.
13.2.2010 (3m+30)
Ráno bylo takové trošku horší. Jůlinka měla pusinku od ucha k uchu, samý úsměv a spoustu "řečí". Honzíkovi se nechtělo do práce a já jsem měla co dělat, abych vůbec rozlepila oči. Při večerním uspávání Jůlinky jsem zřejmě napřed uspala sebe. Brouček se budil každou hodinku, hladovec malý, a tak jsem toho opravdu moc nenaspala. Vždy si jen cucla, aby zjistila, jestli ji máma neodložila, a zase hezky usnula. Tatínek se nakonec přece jen vymotal z teplé postýlky a se zaťatými zuby vyrazil směr Vsetín. Jůlinka si zatím celkem spokojeně kopala v postýlce a zaujatě sledovala zvířátka na kolotoči. Občas zkontrolovala, jestli se na ni dívám, a poslouchala zda ji dostatečně chválím za její artistická čísla. Když už jsem ji téměř na kolenou prosila, aby zavřela očička a ještě si trochu odpočinula, tak si dala říct. Asi půl hodinky jsme si spolu ještě zdřímly.
Probudil nás telefon, zapomněla jsem ho dát na tiché vyzvánění:-// Chvíli jsme si povídaly v posteli a pak jsme se snažily vypravit na vycházku. Trošku nám to trvalo. Jůlinka by byla raz dva hotová, ale já jsem se motala jako mátoha a stále jsem nemohla nic najít. Korbička s pokladem čekala v chodbě a často se z něj ozývalo něco jako uááá a ggggrrrrrrrrrrrr:-) V překladu: honem všeho nech a pofrčíme. Konečně jsme i my vyrazily. Místo obvyklého vycházkového času (10:00-10:30), jsme se z domu slavně vymotaly ve 12:00. Nabraly jsme směr k babičce na oběd. Jídlo bylo vynikající, ostatně jako vždy (pozn. vývar a jahelník).
Jůlinka si s babičkou a pradědou pěkně popovídala, všechno jim na rodiče požalovala. Užívala si, že je středem pozornosti a úsměvy nešetřila. U babičky jsme zůstaly opravdu jen na oběd. Nebylo moc času, protože jsem měla domluvený badminton. Opět jsme Jůlinku bez nějaký velkých protestů oblékly a vyrazily jsme směrem k domovu.
Babičku a Jůlinku jsem opustila kousek od porodnice a spěchala jsem na ten vytoužený badminton. Stav na badmintonu byl vyrovnaný. S Ferkou jsme se víc nasmály než hrály, ale také to bylo fajn. Smích přece léčí a prodlužuje život. Mezitím babička předala Jůlinku tatínkovi a šla si domů vařit čaj a večeři pro pradědu. Stihly jsme s Ferkou ještě nakoupit v Albertu a dát fábinku do garáže.
Doma už mě čekal malý hladoveček. Ten úsměv, že už jde máma a dá mlíko, byl neodolatelný. Nakrmila jsem Jůlinku i sebe a šla jsem uspávat. Tentokrát jsem uspala pouze Jůlinku :-)) S Honzíkem jsme se po dlouhé době dívali společně na film, na Primě dávali Slavnosti sněženek. Svorně jsme se střídali ve spaní, takže jsme každý viděl asi jinou část filmu. Nakonec Honzík zůstal spát v obýváku, protože se mi ho nepodařilo probudit.
K ránu jsem šla zkontrolovat, jestli není moc polámaný. Byl vzhůru a díval se na zahájení zimních olympijských her ve Vancouveru. Dívali jsme se nakonec všichni.
14.2.2010 (4m)
Jůlince se zahajovací ceremoniál líbil tak moc, až z toho usnula. Pravda, tatínek ji při sledování TV houpal na balóně, takže Julča neměla jinou možnost... Spinkala jen chviličku, dopřála si pouze dobíjecí dvacetiminutovku. Po probuzení byla nevrllá a stále unavená, proto jsem mrňouska i tatínka vyhnala krmit kačenky. Mezitím jsem uklidila rybičkám akvárko a chtěla jsem i žehlit. Jenže, čištění akvária se trošku protáhlo (nemohla jsem poskládat zpět filtr), a tak se žehlení nekonalo. Zmrzlíci se vrátili z procházky a doma nic hotového. Tatínek si hrál s Jůlinkou, já jsem se snažila ohřát oběd.
Jůlinka z toho čekání usnula, tak měl Honzík čas nastrouhat mrkev a nachystat talíře. Po obědě jsme se vypravili koupit kytičku. Teta Martinka slavila narozeniny. Došli jsme jako poslední, zábava už byla v plném proudu. Jůlinka ještě chvilku spinkala v kočárku, ale opravdu jen chviličku. Prostě jak to nedrndá, tak se nespí. Nebo se možná bála, že jí něco uteče, je to přece jen zvědavá ženská. Vybalili jsme ji tedy z kočárku, předali kytičku a dárek tetě a pustili jsme se do zákusků.
Denní režim je plus mínus stejný jako ve 3 měsících, jen už se třeba i v kočárku probudí a to kouká ven, zajímá ji všechno okolo a případně ještě i usne. I večerní režim se upravil, cca mezi 17:00-18:00 se koupeme (pokud je koupací den), do 20:00 si hraje a kolem 20:00 začíná sama dávat najevo, že se jí chce spát. Někdy usne s mámou v posteli u kojení, někdy s použitím balonu, ale používáme ho jen když je přetažená, nebo má nějaké bolení. Pěkně usíná i bez houpání.
Dovednosti:
dokáže pást koníky i půl hodiny, má tuto polohu už celkem ráda. Dokáže tak sledovat okolí, hračky před sebou, knížku, zrcátko apod
lépe uchopuje předměty, cíleně si je cpe do pusy a ykoumá je
nejoblíbenější činnost je žužlání ručiček, rekord je 8 prstů najednou. Časem se jí podaří narvat si tam obě ruky najednou :)
vyluzování různých zvuků a zkoušení různých intonací a délek (většinou jak jí stačí dech), práce s hlasivkami.
překuluje se na bok, sama to zpět na bříško ještě nezvládne, zavazí ji ruka kterou má pod sebou. Pokud jí ale pomůžeme, tak se překulí a zaseknutou ruku si při troše pomoci z pod těla vytáhne.
smích ala krteček (jak to nazvala Lenka) - hlasitý "štkavý" smích, už ne jen tiché "dásnění"
je hodná, pláče jen když má problém: například má hlad, něco ji trápí (bolest, samota či jiné neduhy) a nebo pokud je přetažená - a nemůže sama usnout.
je hyperaktivní - při kopkání na zádech frituje jako motorová myš, kope nohama, máchá rukama, radostně a hlasitě výská :)
Dnes má Jůlinka 4 měsíce. Dostala krásnou novou knížečku (leporelo) s krtečkem a hned si ji zamilovala (začala ji strkat do pusy). To je teď ostatně standardní postup se všemi předměty. Odpoledne jsem si s ní šel lehnout, aby usnula a nakonec jsme usnuli oba. Moc krásné nedělní odpoledne, neznám lepší způsob trávení nedělního oběda... Když se probouzela začala si broukat a otáčet hlavičku (za sebou měla barevnou obrázkovou knížku, která ji zaujala). Najednou s sebou švihla tak že se skoro sama přetočila na bříško, jen tak lehce jsem do ní "šťouchnul" a rázem se ocitla tam kde chtěla. To bylo radosti, "četla" si knížku a spokojeně si povídala. K večeru jsme se ještě zastavili na krátkou návštěvu u Navrátilů, kde jsme si domluvili koupání v jejich vaně. Máme totiž jen sprchový kout a potřebujeme potrénovat na bazén :) Příští týden jedou na lyže, tak můžeme vytápět sousedy, hehe...
Page updated
Report abuse