25. měsíc

Dnes byl naprosto úžasný den. Jednak krásně svítilo sluníčko po několika zamračených dnech a jednak jsme dnes měli domluvenou oslavu u přerovské babičky (včetně oběda). Mamka musela jít babičce (připravovat oběd, dort a další věci). takže jsem dostal na starost Jůlinku. Slyšeli jsme, že jsou dnes nějaké oslavy na železnici a má tam být i parní mašinka. Tak jsme se vydali na nádraží. A taky že ano, byla oslava 170. let železnice v Přerově. Už z dálky na nás "funěla" parní lokomotiva. Lidí tam bylo jako máku, hlavně rodiče s dětmi. Juli se mě držela jako klíště. Lokomotiva byla velká a majestátně se tyčila na kolejích, funěla, syčela, pára všude kolem, Juli měla i docela strach. Zjistil jsem, že asi za půl hodiny vyjede do Prosenic, potom po spojce kolem Přerova do Brodku a zpátky do Přerova. Zpátky v 11:30. Super, akorát na oběd. Tak jsme se uvelebili ve starodávném vagónku a čekali na odjezd.

Konečně se vlak rozjel a Juli měla oči navrch hlavy, pozorovala ubíhající krajinu a nadšeně glosovala co viděla. Svítilo nám do kupé sluníčko, takže jsme mžourali a snažili se aspoň trochu schovat do stínu. Juli zahlásila: "Juli není brýle". No jo no, sluneční brýle jsem jí opravdu nevzal... Cesta ubíhala celkem rychle, ale stejně rychle se Juli začala nudit. Tak jsme se přesunuli na chodbičku, ať je trochu změna. Jenže ta byla z úsporných důvodů dělána a tak pro 11,5 člověka, takže když chtěl někdo projít, tak to bylo hodně natěsno. Raději jsme se uklidili zpět do kupé.

Pak přišel pan konduktor. Ponovu pan průvodčí. Měl moderní krabičku, ze které nám vytiskl normální lístek. Chodil s ním ale ještě (asi) jeho syn, který měl tu pravé průvodcovské štípačky a staré kartonové lístky, které rozdával k těm normálním lístkům. Jako na potvoru zrovna u nás mu došly, takže Juli se smutně dívala, že pro ni nemá... Ale za chvíli se objevil i s lístkem, tak byla Juli spokojená. Sluníčko bylo opravdu úmorné, tak se Juli ke mně obkročmo přitulila a za chvíli jsem cítil, jak těžkne. Usnula. Přijeli jsme do Přerova a spala jako šípková růženka. Musel jsem ji obléct a odnést z vlaku. Před nádražím jsem jí ještě koupil u stánku perník (kočičku). Batoh, dítě, odemknout si auto a konečně jsem jii usadil do sedačky. Byla totálně kantáre, ani se neprobrala.

U babi jsem ji přenesl na gauč, tak se probudila, protože máma začala vysávat, ale za chvíli už zase spala. A spala a spala a spala. Až někdy do dvou hodin. My jsme mezitím pojedli moc dobrý oběd. Na oběd přijela i lověšická babi a strejda Honza s Marťou. My s mámou jsme se hned po obědě dali do sestavování dárku pro Juli - kuchyňky. Po hodině usilovné práce se zadařilo a to i přesto že nám pár dílů chybělo a některé jsme měli dvakrát (i vícekrát).

Jeden sáček byl v té krabici rozbalený, i krabice jevila známky, že už byla otevřená. Část věci už byla vyloupaná a sestavená. No nevadí, to pořešíme s eshopem po víkendu, teď si radost kazit nedáme. Jen škoda, že chyběly zrovna dvířka od trouby. Ale nakonec to až tam moc nevadilo, vypadalo to jako otevřená skříňka. Takže když se malá probudila, tak jenom valila očička, co že to tam v předsíni stojí. Moc se jí to líbilo, hned se chopila nádobí a vařila. Něco uvařila, ochutnala, dal ochutnat mě. Pak mi dala talířek s dobrotou. Když jsem jí ho vrátil, tak ho dala do dřezu, pustila (jako) vodu a umyla ho. Já si vzal látkový kapesník jako utěrku a talířek jsem utřel. Samozřejmě chtěla taky, takže jsme se prohodili :)

Pak jsme ji naobědvali a už se scházeli další gratulanti. Přišel prastrejda Jarek s Andulkou. Ta nám (jí) dala ruční kresbu Jůlinky podle fotky. No krása. A další gratulanti popřáli napřed Jůlince a pak i mamce, která má dnes svátek. Přinesli jsme dort, na kterém hořela svíčka. Juli na naše pokyny foukala co jí síly stačily, plamínek se párkrát zachvěl, ale sfouknout jí to ještě nešlo. Tak jsme trochu pomohli a bylo to. Oficiálně měla 2 roky :). Pak jsme se snažili i vyfotit s dortem, ale celkem úspěšně to sabotovala, nicméně nakonec se podařilo. Kluci Tobolíkovi potom obsadili kuchyňku. Museli vyzkoušet všechny dvířka, sporák, co všechno to umí. Vařili, pekli, smažili na pánvičce lupínky, no zabavilo je to skoro na dvě hodiny. Juli to ani moc nevadilo, měla další dárky na zkoumání (nádobíčko od tety, knížky, 2 bublifuky atd) a hlavně se věnovala hostům :) Zábava šla plynule a čas utíkal přímo mílovými kroky. Teta Janička se musela omluvit a odejít, šla totiž na noční do práce.

Ráno v sedm hodin se začala probírat, chvíli si hrála sama se sebou, ale pak už mě nemilosrdně probudila pusinkou :) Takže jsme si šli hrát do obýváku. Kuchyňku jsme ještě nechali u babi, tak si s ní nemohla hrát, ale ani si na ni naštěstí nevzpomněla. Dívali jsme se na pohádky, hráli si. Mamka ještě vyspávala, nechali jsme ji ať si odpočine. Juli mi poprvé pomáhala v kuchyni utírat nádobí, stála na židličce a utěrkou se oháněla jako stará kuchařinka. Vypravovali jsme se na desátou do kostela. Juli si klasicky postavila hlavu, že nechce jít pá, chtěla si hrát doma. Chvíle přemlouvání, pak jekot, srdceryvný herecký pláč, nakonec jsme ji ale zpracovali a s 10 minutovým zpožděním vyrazili. Před kostelem ale zahlásila, že nechce "bim-bam" (kostel). Vzhledem k tomu, že už víme, že ji nemá cenu lámat, protože stejně pak bysme museli ven, páč by pořád chtěla pá apod, tak jsem navrhnul, že bysme šli do Michalova. Dnes byl den jako vymalovaný. Tak jsme si ještě v Bille koupili svačinku a šli se projít do prozářeného parku.

Tam jsme se honili kolem stromů, sbírali žaludy, pozorovali rybičky v jezírku, zkrátka pohoda.

Nebe bylo blankytně a až azurově modré, nádherný pozdně letní den. I když bylo jen nějakých 9 stupňů :). Kolem dvanácté jsme vyrazili k přerovské babičce na oběd. A klasika, Juli za druhou zatáčkou usnula. Má teď to poobědové spaní přesné jako hodinky (kolem dvanácté je její čas). Takže jsme ji nechali vyspinkat, mami si s ní četla knížku, já se zase bavil s babi a pradědou v kuchyni. Po spaní si dala oběd, spořádala polévku a skoro celou porci brkaše a kuřecím masem. Pochvalovala si jaké je to "mňam, mňam". Pak nám šla za odměnu uvařit zase k sobě do kuchyňky. Chodila kolem ní jako profesionálka, zapnula si sporák, hodila tam pánvičku, cosi si žbrlala pod vousy. Pa k šla k pokladně, co měla ještě od včerejška na stole a namarkovala to jídlo. Takže jsme rychle prozřeli, že dnes se zadarmo nenajíme, byli jsme v restauraci :)

Pak se tam začaly s babi štrngat a "fackovat", což se mámě moc nelíbilo, ale babi prohlásila, že se musí naučit taky se trochu "bít", aby nebyla mezi děckama taková puňťa. Je pravda, že je takový otloukánek, třeba Lukášek ji čas od času samou lásku počastuje šťulcema, potom dnes odpoledne na Laguně ji taky jakýsi cizí chlapeček plácal do ruky (a docela agresivně)...

Posledních 14 dní si s náma docela Julis hraje. Zkouší co vydržíme, jinak se to ani nedá klasifikovat. Když se jí něco znelíbí, nebo jí něco "nutíme" (obléknout se, něco udělat, chodit!), tak předvede takové divadlo, že se divím, že na nás ještě někdo neposlal sociálku. Všechno se snaží "vybrečet". Je to velká zkouška naší trpělivosti, zpočátku vysvětlujeme, potom už přitvrdíme a častokrát dojde i na "bum-bum" na zadek, což je zatím velké strašidlo - většinou stačí jen pohrozit a už se spolupracuje lépe. A začíná docela stupňovat svou "agresi", občas ve vzteku už pěkně silou dokáže zašmátrat v našich obličejích apod. Ale snažíme se to eliminovat a vysvětlovat jí, že ji máme sice rádi, ale toto jí tolerovat nebudeme. Ale abych jen nehanil, pokud je v pohodě a nemá ten svůj vztekací rituál, tak si umí krásně sama hrát. Vymýšlí si různé hry, skládá třeba sáčky s piškotama vedle sebe, dělá kašičku a krmí "momo", schovává se a dělá na nás KUK... Poslední dobou si oblíbila velké "lego" kostky. Ráda vaři ve své kuchyňce. Když ji zlobím a ona nemá náladu, nebo se jí něco nelíbí, tak mě razantně ručičkou zastaví "nene, tati", případně zahrozí "tytyty" :)

Dnes dopoledne šly s mamkou ven za tetou Danou a Lukáškem. Pohráli si v Jungli, pak šli na oběd. Kolem druhé hodiny mi ji dovezla mamka spící domů, já ji přenesl do postele. Cestou se probudila, ale sama si řekla, že chce ještě dělat hají. Za 5 minut spala jako dudek. Dáchla si teda pořádně, spala až do pěti hodin!!! A dokonce se ani nepočurala.

Dopoledne jsme byli v kostele - mamka šla pomáhat vařit přerovské babičce, kam jsme byli pozvaní na Martinskou husu. Pro změnu ale se mnou s Juli byla lověšická babička, která byla taky pozvaná. Sešli jsme se před kostelem a měli ještě chvíli čas, tak jsme zašli k Bečvě se suchýma rohlíkama, co pořád vozíme v autě a krmili jsme kačenky. V kostele byla Juli moc hodná, chvilku seděla u babi, ale pak přišla za mnou. Když bylo kázání, poslal jsem ji mezi ostatní děti dopředu ke knězi a ona šla. Sama. Konečně získává trochu samostatnosti. Chvilku tam postávala a pak proti ní šla asi o pl hlavy menší holčička - Juli samozřejmě jí raději uhnula z cesty a už se po mě dívala. Babička si taky všimla, že už bere roha, tak ji vzala do náruče a byla tam s sní. Pak si ji vzala k sobě do lavice a já šel vybírat - zkouška toho, jestli to Juli zvládne (že půjdu pryč bez ní). Naštěstí mě neviděla, takže než se vzpamatovala, tak jsem byla zase zpátky. A byla naprosto v klidu. Paráda. Dřív byl jekot, že chce jít se mnou. Šli jsem pak spolu i před oltář, chtěla tam sama jít.

Dopoledne šly s mamkou na procházku - bez kočárku. Juli celou dobu bez řečí ťapala (až na dvě minižadonění, které se ale podařilo odvrátit). Honila se s Michalkou, chodila v listí. Pak šly chvíli ještě na hřiště, ale všechno bylo mokré. Pak mi ji zavedla mamka do obchodu s koly, který máme nedaleko domu. Zavezl jsem tam mezitím kočárek na opravu. Mamka spěchala na pedikůru. Vyšli jsme s Juli ven a hned se zase vrhla do listí. Dobrých 20 minut jí to bavilo. Pak jsem zašli do Prioru na jezdící schody. Už umí nastoupit a dnes jsem jí ukázal i jak musí zvednout nožičku, aby mohla nahoře vystoupit. Napodruhé se jí to podařil a krásně sama vystoupila. Samozřejmě jsem ji jistil. V druhém patře pořád řešila, že další schody už nejsou. Museli jsme sejít pěšky schody dolů a opět bez řečí šla. Cestou četla nápisy na schodech (NEJČI) - "cé.... tady cé.... tady taky cé"... Dvakrát jsme je ještě sjeli a pak jsme zaparkovali na chvíli u tety Aničky ve Slonovi. Prý se tam už před chvíli holky stavovaly, tak viděla Juli znovu. Předtím se jí vrhla do náruče, teď se zase styděla. Ale jen chvíli. Za chvíli si vlezla za ní za pult a dělala na i KUK. Teta se hned zapojila a Juli měla o zábavu postaráno. Rozloučili jsme se, cestou koupili koláčky a před Priorem jsme zjistili, že mamka je nahoře a kupuje ponožky. Tak jsme jeli zase po schodech nahoru. Malá si zajezdila na autíčku a šli jsme domů. Ještě jednou jsme se mihli kolem tety ve zlatnictví, takže si nás dnes užila :)