17. měsíc

Mezitím máma vařila oběd, když jsme přišli domů, tak byla v plném nasazení. Trochu to časově nevycházelo, nakonec jsme do Lověšic odjížděli až před jednou hodinou. Juli už byla hladová a hlavně unavená. Takže jsme rychle pojedli. Polívka byla dle Juli mňam, mňam, ale králík s bramborem jí už moc nejel. A přitom včera ho slupla jako malinu. No ty zuby dělají své, i únava. Naložili jsme babičku a vyrazili směr Oskava. Juli vytuhla hned za vesnicí, posléze i Terezka složila hlavu a spala. Cesta uběhla rychle, po hodince jsme byli na místě. Juli se probrala, když babi vystupovala, ale bylo vidět, že by ještě spinkala. Nicméně byla dobře naladěná. Sice, když poprvé viděla tetu Lidu v tmavé chodbě domu, tak začala pobrekávat, ale za chvilku už byla v dobrém rozmaru. Ono tam totiž byla spousta zajímavých věcí - okrasné talířky na stěně, barevné polštáře na otomanu, poličky s různými věcmi, zkrátka bylo co studovat a prohlížet si. A co nás překvapilo nejvíce byla reakce na strejdu Jožina. Čekali jsme virvál, ale ono nic. Naopak, ščůřila se na něho jako měsíček. Předváděla všechny své dovednosti, a hlavně ji zajímalo, co je za těmi dveřmi, ze kterých vždycky teta donesla něco zajímavého. Tu hračky (plyšáky), tam zase maňásky, zkrátka pokaždé něco. Nakonec ukecala babi a ta s ní šla. A byly tam věci. na zdi visely krásné preparáty kamzíků (kamzice a kamzíčátka). Juli z toho byla úplně u vytržení, hned nám to přišla "říct" - mlaskala jazykem jako u koníka a ukazovala tím směrem. Musel jsem se jít podívat a hned mi to ukazovala, jako by jí to patřilo :). Jeěště jsme ve vedlejší místnosti našli pianino, ale z toho moc nadšená nebyla, pradědovy klávesy jsou prý lepší...

Bylo nám tam fajn, najedli jsme se dobrot, ale začalo se stmívat a museli jsme zpět. Babi jsme tam nechali na noc, zítra si ji mají vyzvednout Skácelíkovi. Po 10 minutách to Juli zabalila a usnula. Ještě jsme se stavili v TS Bohemia něco vyřídit. Juli se po zastavení vozidla probudila a zrovna hrála rytmická hudba z rádia. Jenom otevřela oči, už se jí hlavička kývala do taktu... Trvalo mi to však trochu déle, tak se (po přebalení) holky přišly podívat dovnitř. Juli, jako technická nadšenkyně kvitovala s povděkem veškerou vystavenou elektroniku (televize, počítače, notebooky). Chtěla na jednom psát, jako doma, ale nebylo jí to náma dovoleno. Což způsobilo kvičení podřezávaného podsvinčete pušteného na 100W repráky. Zkrátka ostuda č. 1 na celé kolo. Ostuda č. 2 následovala o cca hodinu později. V Přerově jsme se ještě stavili v Kauflandu na nákup. Už bylo kolem sedmé, ale protože v autě spala, tak by snad měla být v pohodě. Vyspaná byla, ale zato pěkně náladová. V oddělení zeleniny uviděla dotykový displej váhy, kde byly obrázky ovoce. Chtěl jsem po ní, aby mi ukázala banán. Neomylně ťápla po obrázku banánu a zahlásila: banán. A úplně hrozně moc jí bavilo mačkat ten obrázek. Pak se dostala i do servisního menu té váhy :) Naštěstí to chtělo číselné heslo, takže jim to nepřeprogramovala. Ale dostat ji odsud? Nadlidský úkol. Ječela jako kdyby jí na nože brali. Ale zadařilo. Pak zase našla oddělení hraček. Míčky. Do každé ruky jeden. Nechtěla si je nechat vzít. Nakonec jsme ukecali jeden. Ale vyváděla kolem toho, až nám uši zaléhaly. I když neradi, nakonec jsme podlehli a jeden míček (s Myšpulínem) jsme koupili (druhý míček s Fifinkou jsem v nestřeženém okamžiku ztopil a vrátil zpět). Ještě nás čekalo poslední trauma - zaplacení. Bohužel kulatostí toho míčku nešel čárový kód načíst čtečkou, tak to musela paní pokladní přepsat ručně. To bylo řevu, když jsme jí ho vzali. Paní pokladní ale byla rychlá a chápavá a okamžitě po namarkování ho strčila Julce do ruky. Jako když utne. Hérečka vydřidušská :))

Doma jsme ještě okoupali, to byla zase scéna č. 3. Nechtěla z vody ven. Jenom jsem ukázal ručník, otočila se a "ne, ne, ne"... Napotřetí jsem se už neptal a vytáhl ji ven. Joj, to jsem neměl dělat. Propnula se jako luk, no měl jsem co dělat, aby mi nevyklouzla na zem. Vztekala se, kroutila, když jsem jí položil na sedačku, tak plakala jako o život. Najednou ale "prc" - ujel jí prdánek. Začal jsem se tomu řehnit a ona z pláče plynule přešla do smíchu. Začal jsem s ní dělat blbiny až z toho chudina dostala škytavku. Když jsem ji utíral, zjistil jsem, že jí rostou další zuby (špičáky dole i nahoře). Tak už chápu ty její nálady, musí to děsně bolet. Ještě jsme dali kaši. U toho zase přišla s novinkou, vcucla si pusu :D Pusu našpulenou jako vyzáblý kapřík... Pak jsme zamávali mámě a šli uspávat. Asi v půlce si sama vypla ovečku, otočila se a vypadalo to, že usne v postýlce. Ale za chvilku se už zvedala, tak jsem se dopředu zeptal, jestli chce jít za mnou. Její prosebné "joóó" jsem nenechal bez odezvy, vzal ji k sobě do postele, přitulila se ke mně a do 10 sekund spala jako kotě. Měla toho dnes za sebou docela dost, tak se ani nedivím.

20.02.2011 (16m+6)

Hrála jsem si sama, táta něco řešil do práce a nějak se do toho zabral. Takže když přišla máma, tak jsem nebyla ani přebalená, ani nasnídaná. Tak to máma hned napravila. Máma mi dnes poprvé udělala culíčky. Já jsem si hrála s gumičkama a držela jsem jako helvétská víra, spíš jsem si ani nevšímala toho, že mi něco dělá s vlásky. Máma měla strach, abych si to hned nesundala. Táta okamžitě začal můj nový účes obdivovat a to mě zaujalo, šla jsem se na něj podívat do zrcadla a moc se mi to líbilo. Prohlížela jsem se ze všech stran a nemohla se vynadívat. Ale čas běžel rychle, takže rychle obléct, nasoukat se do auta a vyrazit. Kam? No k babi, máma tam vezla bio maso (hovězí z farmy) na rozdělení a roztřídění. My s tátou jsme jeli na nádraží pro tetu Líbu a její maminku, které měly přijet z Olomouce. Přijeli jsme tam o chvilku později, už nás hledali po vestibulu, ale našli jsme se rychle. Odsud jsme jeli do Jungle.

Tam to mám moc ráda. Táta tam byl poprvé a tak musel zjišťovat, jak to chodí, ale já si to už šmarovala do balónků... Teta Líba i její mamka z toho byly unešené, v Olomouci prý nic takového není. Jsou tam prolézačky, nášlapný klavír, trampolína, skluzavky, houpadla a další super věci. A všude se mnou může táta, či jiný dospělý. Dospěláci si dali kafe a povídali si, občas za mnou zaběhla teta Liba (vlezli za mnou i s tátou do balónků). Pak přišla i mamka. Táta se mi věnoval, dnes mě má prý celý den na starost, takže se snažil :)

Po hodině jsme se přesunuli nahoru do restaurace Floria na oběd. Já jsem měla tagliatele se špenátem, mňam, mňam, to mi moc chutná. Pojedli jsme a já už jevila známky únavy, takže táta zavelel odchod. Mamka s návštěvou ještě zůstala. Původně se mnou chtěl táta jezdit v kočárku, ale pak si říkal, co s autem. Vymyslel to tedy tak, že mě zavezl domů a tady uspal (s pomocí Bou, jak jinak). Já jsem byla úplně vyřízená, jenom jsem z postýlky natáhla ruky, že chci za ním do postele. Sotva jsem dolehla, už jsem spala. Pospala jsem si necelou hodinku, pak jsme se chystali ven za ostatníma. Nicméně na chvilku jsem ztichla a tátovi to bylo jasné... Bude velké přebalování. A taky že jo, nicméně tak velké to nečekal. Dokonce jsem i protekla, takže jak body, tak punčošky musely do pračky. A já byla odshora až dolů, takže do vany. ALe spolupracovala jsem docela dobře, jenom když pustil sprchu, tak jsem si začala chránit vlásky, bála jsem se, že mě bude umývat hlavu. No, po očistě a oblečení do čistého jsme konečně vyrazili v kočárku do cukrárny u Suma, kde mezitím dorazila i babi Lida. Paráda, měla jsem je všechny pohromadě. Dospěláci se bavili a já chodila po cukrárně tam a zpátky. Držela jsem v každé ruce jednu část zipsu od mikinky a štrádovala si to tam a zpátky. Občas jsem jukla za pult, smály se tam na mě paní prodavačky. Postupně jsem se čím dál víc osmělovala, až jsem začala na celou cukrárnu vybřeskávat Tatí a další svoje neopakovatelná slova. Všichni se na mě usmívali, naštěstí jim to nevadilo.

Pak už jsme se rozdělili, mamka šla vyprovodit návštěvu na nádraží a my jsme s babi a tátou šli procházkou po městě. Táta si ještě skočil vyzkoušet nějaké rifle, tak jsem venku hospodařila s babi. Ta mě po chvíli strčila do kočárku, protože byla zima jako v psírně. Táta nás doběhl zrovna, když jsem obdivovala autobus. Miluju autobusy. Musela jsem mu zamávat a hned jsem se dívala, jestli nejede další... Nejel :(... "Není" zahlásila jsem smutně. Ale naštěstí kolem prohjížděla aspoň auta, tak jsem pozorovala je. Babi se pak odpojila a šla domů, my jsme taky zamířili k domovu. Táta pořád s někým telefonoval, až jsme se postupně ocitli před hřištěm. Vynutila jsem si sundání z kočárku, chvíli jsem se přehrabovala v kamínkách, ale to táta moc rád neviděl. Pak jsem zpozorovala kolotoč a bylo vymalováno. Táta mě točil a přitom ještě mluvil do mobilu. Pak už konečně skončil. Byl vymrzlý jako jahodová dřeň, takže mě po chvíli za mého velkého protestování sundal dolů. Ještě mě vrátil zpátky, ale podruhé už byl neoblomný a i přes můj nářek a slzy jako hrachy mě odvezl z hřiště pryč. Chjo, už aby bylo jaro a mohli jsme tam být déle... Bylo kolem půl šesté, spala jsem jen v poledne, ale pokud by mě dal spát teď, tak by to dopadlo jako včera, že bych mohla spát 3-4 hodiny a pak vyvýdět do půlnoci... Takže ještě zajedeme k babi do Lověšic. Babi byla šťastná, že nás vidí a my taky. Hned jsem zaregistrovala, že něco není v pořádku. "Di-dá" - hledala jsem dědu... Nebyl tam, je v Holešově v pečovatelském domě. Babi byla na operaci a nemohla by se o něj starat. Ale už nohu už má babi celkem v pořádku a příští týden už bude děda doma. U babi to bylo moc fajn, byla jsem celá happy, malovala jsem si barevnýma pastelkama, to se mi moc líbilo. Seděla jsem babi na klíně, žvatlala jsem si a přitom si čmárala na papíry, občas i trochu na obrus :). Babi byla v sedmém nebi a moc si to užívala. Podívali jsme se ještě na večerníčka (Krteček) a jeli jsme domů, přece jen toho dnes už bylo hodně.

Doma jsem se okoupala, dostala jsem kaši a hned po ovečce jsem se otočila na bok a usnula jsem jako špalek. Výjimečně mě uspávala mamka, táta dnes měl badminton. No užívá si dobře. V úterý floorbal, včera sauna a dnes badminton. Ale zato jak se o mě dnes hezky a obětavě staral si to zaslouží. Posílám pusu a dobrou noc! Jo, a mamka mi prý šije nějaký obleček na sobotní karneval, tak se moc těším. Juchů....

25.02.2011 (16m+11)

Tak rodiče se asi zbláznili, táta šel spát někdy ve 3 ráno (sepisoval deníček) a mamka dokonce až v 5! Ta mi zase šila kostým na sobotní karneval. Teda, to jsou obětavci. Za odměnu jsem je nechala spát až do půl deváté! Mamka si pospala ještě o půl hodinky déle, ani se nedivím, po té noční šichtě.... Hned jsem našla šatičky na sedačce, mamka mi je chtěla zkusit. Byla jsem zvědavá, tak jsem se do nich nechala navléknout, i když to bylo na růžové pyžamko, takže to moc neladilo. To mi ale vůbec nevadilo. Nosila jsem se jako pávice, pořád jsem se chodila dívat do zrcadla a když mi to chtěli sundat, tak jsem ječela, že ještě ne... Teprve až když mi dával táta snídani, tak jsem se dobrovolně nechala svléknout, abych si to nezabryndala. Potom mi jako náplast ještě dali na hlavu havajské květy, to se mi taky moc líbilo. Už se moc těším.

Když jsem se vyblbnula s převlekem, donesla jsem si plínku a snažila se ji dát "momovi". Nedařilo se, tak jsem poprosila tátu. Ten mu to odborně nasadil a chodila jsem s přebaleným miminkem po bytě. I na plavání jsem si ho vzala :)

Po plavání jsme se rychle autem dopravili domů a táta si se mnou šel lehnout. Díky ponocování byl rád, že si může taky zdřímnout, i když původně spát nechtěl. Ale tak nějak se mu se mnou dobře leželo či co, že najednou spal. Já se párkrát probrala, ale když jsem zjistila, že je se mnou, otočila jsem se na druhou stranu a spala klidně dál. Ve 14:05 (po hodině a půl! spaní) jsem tátu píchla do očička - haló, vstávej :). Jinak by spal jako Šípkový Růženek až do večera. Máma už byla trochu "nervózní", ale jenom naoko, byla moc ráda, že jsem se dobře vyspala. Táta mě poslal za ní do kuchyně, slezla jsem z postele, otevřela si dveře a doťapala až do kuchyně za mámou, která vařila oběd. Pak jsme šly společně ještě probudit tátu, který pořád ještě pospával. Prý volala paní Hořelková, kdy že si pro tu Anežku přijedeme. Takže táta se rychle zmobilizoval a vyrazil autem pro Anežku do Újezdce. Máme ji u nás do neděle "na prázdniny". Paráda, budu mít kamošku na hraní. Prý za mnou chtěl přijet i Bobek (její brácha), ale ten je u "malé přerovské babičky" a od té ji asi nedostaneme. No uvidíme zítra, třeba se podaří. Když Anežka přijela, dala mi mamka oběd (brokolici s bramborem), ale vůbec jsem nechtěla jíst. Hmm, přitom zrovna tohle mám ráda. Nu co, prý to dostanu na večeři (nakonec ale ne, byla krupice).

Takže nakonec to dopadlo tak, že kolem půlnoci, kdy se budím na první kojení, si mě mamka vzala z postýlky do obýváku a nechali jsme Anežku s tátou spát samotné, aby měli klid a nerušili jsme je. Ráno jsme se všichni tak nějak probrali kolem osmé hodiny. Posnídali jsme a my dvě si hrály. Táta na mě náhodou mrknul a u nosu jsem měla svíčku jako víno. Jenom tak ze srandy mi při utírání nosu povídá, abych udělala fu-fu nosem, to znamená, abych zasmrkala. No, a já ho vzala za slovo a poslechla! Tedy dnes jsem se poprvé sama vysmrkala! Myslel si, že to byla náhoda, ale já to zopakovala i podruhé. Máma tomu taky nechtěla věřit, ale Anežka nám to dosvědčila. Tak uvidíme, jestli to zase nezapomenu.. Bylo by to super, už by mi nemuseli odsávat nos odsavačkou, i když zrovna v poslední době se mi to docela líbí, odsávám si nos sama...

Máma s Anežkou dopoledne dělaly z tvrdého barevného papíru princeznovskou korunku. Tedy spíš mamka, Anežka si kreslila a já jim "pomáhala" - brala jsem ze stolu všechno, co mě zajímalo - nůžky, lepidlo, kůň.... Ale už si mě bral do parády táta, zabavil mě skládáním kostiček. Pak jsem si sedla k velké plastové bedýnce, ve které mám hračky. Postupně jsem je všechny vyskládala ven. Táta si říkal, že zase kramařím, ale nechal mě být, byla jsem hodná, hrála jsem si, takže neprotestoval. Jak jsem vytáhla poslední hračku, tak táta zjistil, že to nebylo jenom kramaření, ale účelové vyprázdnění - abych si do bedýnky mohla sednout. Když se na mě po chvíli otočil, tak už jenom viděl, jak se salaším dovnitř a hrozně se chechtal. Seděla jsem tam jako mylady, je to akorát moje velikost. Anežka nám dělala DJ, pouštěla písničky z dětského notebooku. Pak jsem se šla houpat, v domečku jsem si hrála. Je to super, když mám k sobě kámošku. Rodiče se mi sice věnují, ale vrstevník je vrstevník...

Dětí tam bylo jako smetí, jedna maska hezčí než druhá. Taky nás dvě přestrojili: Anežka šla za princeznu a já za vílu z Havaje :). První co bylo, tak jsem asi po půl hodině snažení urvala tu krásnou kytičku, co jsem měla na šatečkách. Pak jsem si už i sundala z hlavy ty květy. Užívala jsem si to dosyta. Tančilo se, pro děti bylo připraveno spousta soutěží. Táta mě vzal, abych něco zkusila, ale hned u druhého úkolu jsem se žvejkla - obsluhovali to 2 kluci a já to nedala. Disciplínu bych možná zvládla (hodit kytičku do kruhu), ale jenom jsem je zmerčila, už jsem ječela... No nic, tak jsme šli tančit. Byli tam i Spáčilovi. Míša má zlomenou nohu a tak originálně vyřešili jeho masku - šel za Švejka, měl kočárek jako invalidní vozík, na něm berličky, na hlavě vojenskou čepici, prostě super maska :) Klárinka měla krásné modré šatičky s pelerínkou s bílými puntíky. I ostatní masky byly moc hezké - televizor, kašpárek, princezen nepočítaně a další... Postupně jednotliví účastníci odcházeli, až tam zůstalo tak třetina lidí. Parket se vylidnil a hned bylo více místa. Míša se z "invalidního vozíku" přesunul na podium, kde i se sádrou řádil s ostatními dětmi. Honil se s nimi, sice trochu s handycapem, ale skoro to nebylo poznat, má energie za 2. Potom se vydal i na parket, kde se najednou začal plazit po břiše, že je had :D Tahal za sebou sádrovou nohu a jenom rukama se pohyboval po břiše a klouzal po plovoucí podlaze sem a tam takovou rychostí, jako kdyby s nohou vůbec nic neměl. Ostatním dětem se to moc líbilo, začaly ho pokoušet a on je takto honil. Nakonec jsme tam zůstali jen s Kolečářovýma a ještě jedním klučíkem sami. Už jenom uklidit stoly, zamést, a byl konec.

• • ráno kdesi mezi hračkama našla dudlík - zkoumala ho, na co to asi je a pak ho začala žvýkat. Ne, že by to potřebovala, ale dělalo jí to asi dobře na dásně a rostoucí zoubkydopoledne se snažila zavřít se do skříňky v koupelně :))

  • dnes bylo plavání v Chobotničce - dnes jí to moc šlo, po počátečních protestech jí už ani nevadilo potápění při "skoku" do bazénku přes bříško (naučil jsem ji signá 3-2-1-teď, stáhl jsem ji ze břehu do vody, díky signálu se nadechla ještě na vzduchu a ne ve vodě, jako minule :) a díky tomu už to pak zvládala v pohodě.

  • u oběda na Černé Hoře si začala "šmydlikat" prstíkama (sevře paleček mezi ostatní prstíky a vystřelí ho ven - na střídačku jednu a pak druhou ruku)

  • koupě autosedačky v Olomouci (www.kocarkydavidek.cz) - Maxi cosi Tobi 2011

  • večer jsme přijeli z Olomouce, hrála si s klíčema od auta. Po klasickém rituálu (sedne si, odlepí si suché zipy na botičkách a sundá si čepičku) jsem jí je vzal, že si jdeme umýt pacenky. Začala ječet, že je chce. Nedal jsem se a slíbil jí je po umytí rukou. V koupelně se trochu zklidnila, zase dělala prstíkem ďubky do mydýlka, usušila si ruce a pusu. Postavil jsem ji na zem a hned natáhla ruku: "e..?" "Já vím, však už pro ně jdu, když jsem ti je slíbil". Podal jsem jí klíče a byla spokojená. Mačkala čudlík, kterým se vystřelí klíč ven. Vždycky jsem jí ho zase zamáčkl, pak jsem jí ukázal, ajk si to může zamáčknout sama. Párkrát jsme si to zkusili, pak mi klíče podala "na!" a šla si hrát s něčím jiným :)

03.03.2011 (16m+17)

Dnes jsme byli očkovat Juli proti neštovicím a dalším nemocem - ze začátku byla ok, hrála si v ordinaci - chodila po schůdkách na vyšetřovací lůžko nahoru a dolů. Našla si malou židličku a už na ní chtěla sedět u stolečku a úřadovat na něm. Ještě jsme se stihli potají zvážit na dosplácké váze a ta nám ukázala 11,2 kg. No, řekl bych, že docela i ubírá, já bych to viděl minimálně na 15kg, ruce mám jako rambo z nošení do a ze schodů... Už se nám docela pronese.. Než přišla paní doktorka, tak byl tedy klid. Pak ale, sotva vstoupila do ordinace, propadla Juli v srdceryvný pláč. A když si ještě paní doktorka nasadila roušku, tak byl konec. Poslechnutí srdíčka a mrknutí na zoubky byl větší stres než samotná injekce, tu ani nezaregistrovala... :) Naštěstí se ale rychle uklidnila. Rychle jsme z tama prchali, protože všude nemocné děti, tak abysme ještě něco nechytli, nebylo by to dobré po tom očkování. Prý 5-12 dne, můžou být teploty, reaguje takto 1 z 15 dětí. Tak doufáme, že jsme v těch zbývajících 14... :) Minulé očkování byla jen 2-3 dny podrážděnější a teplotu nějakých 37,5, takže ve své podstatě v pohodě, snad to bude stejně bezproblémové i teď... Pak jsme si jeli pohrát na hřiští a mamka šla vařit oběd. Na hřišti jsme si popovídali s jakousi mamkou a její holčičkou Magdalenkou. Povozili jsme je na kolotoči, pohoupala se na houpačce a šli jsme domů na oběd.

Doma Juli usnula - asi na hodinu a čtvrt. Pak stála v postýlce, plakala, slzy jako hrachy. Když jsem přišel, tak pláč utichal, žmoulala nožičkou "vajgla" (jakoby nožkou típala cigaretu :)), dala si ručku pod bradu a opřela si ji o "virtuální stůl" a čučela na mě smutnýma očima bernardýna. Začal jsem na ni dělat baf, chmatal jsem ji za nožičku skrz šprušle a postupně jsem ji tím rozchechtal... Pak se houpala na houpačce, hrála si a byl oběd. Tak jako nesnáší být přikrytá, tak poslední dobou přestala snášet brynďák, dnes kvůli tomu bylo i dusno a byla posazena do kouta - vztekala se, chtěla jíst sama polévku, ale nechtěla bryndák. A i potom byla náladová, protivná, asi to očkování, jako minule, 2 dny byla na zabití a pak to už bylo OK... Tak uvidíme. Za dveřma volala tatí, tátí... aáa! .... :) Potom zase tátí, snažila se mě upoutat pozornost, aby mě mohla česat... No to toho teda do té práce udělám ... :)

Vzala si ovladač a pustila si DVD, posunula si na další písničku, položila ovladač a začala tančit :) Hráli jsme si, já přitom odbíhal pracovat, mamka uklízela kuchyň.

No, nakonec jsem šel včera spát dnes ve 3 ráno... Juli se tak nějak probrala, zvedla hlavu, a řekla: "tá-tí,.... ty-ty-ty..." a hrozila mi prstíkem... :D Musel jsem se držet zuby nehty, abych nevyprskl smíchy, Terka jakbysmet. Jak jsem ráno zjistil, včera ve cvičení zpívali Šla Nanynka do zelí a tam se to naučila. Ale že to použije ve 3 ráno, když jsem přišel neplánovaně pozdě z badmintonu (šli jsme si potom ještě s Honym sednout na pivo), by mě nenapadlo ani ve snu. Ráno se probrala klasicky kolem sedmé a první co bylo: Bo! Tak jsem jí v polospánku pustil Ovečku. Za chvíli vidím, že leží na bříšku a obličej má přilepený na mobilu. Tak jsem ji posadil tak jak je zvyklá a to už se pak dívala pěkně z dálky. Když to skončilo, hned mačkala čudlíky, ptám se, jestli chce ještě: "jóóó" je jasná odpověď... Ještě jsme tedy dali jeden díl, ale pak jsem se už trochu zdrchal a ukecal vstát. Terka byla utahaná jako kotě, prý ji v ty 3 ráno uspávala hodinu! Plus kojení = nevyspalá manželka :)

Ale vydrchala se za náma asi za 10 minut. Já jsem dnes jel za dědou a babi do Lověšic, takže holky doma ošiřely. Dále je to přepis Terezčina vyprávění:

"Je to hrozný hospodáříček. Když jsem jí zakázala lézt do odpadkového koše, tak zahlásila: "ble". Když jsem se už dívala, že bysme mohli jít (do Jungle), tak vidím, plinečka jí visí mezi nožkama. Hmm, to je jasný :). Měla ho tam, říďáka jakýsiho :) A spokojená jako želva.. Vůbec se nechtěla nechat přebalit. Když jsem ji přebalovala a sundala jí plínku, tak nahuláč tady lítala, nechtěla se nechat oblíct. Je to nehaňba :) Umývala jsem jí prcku v umyvadle a hned "au" (ona pokaždé, když jí umýváme pod vodou, tak říká au :) ). Až jsem jí oblíkla, tak si hrála se sprchou, takže byla celá mokrá. Když jí chvilku nehlídáš, tak hned něco vymamlasí. Lezla do botníku, furt tam něco řešila, když jsem jí oblekla a obula, tak mi utekla v botičkách do ložnice, tak jsem ji tam naháněla... Je to prostě malý eroplán... Janča (Kňurová) nakonec přišla až k nám, já díky neplánovanému přebalování nestíhala. Vyrazily jsme teda do Jungle.

V Jungli byla totálně happy, hned všude vlezla, do kuliček, na skluzavku, hrála na piáno, byla z toho úplně nadšená. Pak jsem jí dala půlku jogurtu. Potom jsme šly k babičce. Celou cestu, co šla Jana domů, tak jí mávala a posílala pusinky. U babičky, první, co v předsíni zahlásila: "dě-dá, ... ch-pší..". Děda se ale z kuchyně hájil, že nespí, že obědvá :)) Vysvlekli jsme se a že chce mandarinku. Snědla jednu mandarinku, druhou mandarinku a pak furt vykřikovala mňam, mňam, mńam! Měla nachystanou polívečku a máma mi říkala, proč jí nedám tu polívku. A já říkám: "protože je horká". A Juli pořád "mňam, mňam, mńam". Říkám: "co chceš, chceš polívečku?". "Jjjoóó" :) Spapala teda polívku, pak jsme ohřály zelí s knedlíkem a masem a ona furt že nechce. "Ne!" Tak jsem jedla svou porci, pak se na ni podívám - a ona spala na tom stolečku. Schoulila se do klubíčka a usnula. Tak spala v jídelní židličce. Ani se nedivím, kolik toho naťapala. Vzala jsem ji do náruče a šla jsem ji uspat k babi do ložnice, dvakrát si cucla a spala. Tak jsem si pak lehla k ní. Za hodinku se probudila:"Ta-tí". "Tak co, budeme ještě spinkat?" A ona nic, očička otevřený. Na chvíli jsem ještě zavřela ty svoje, byla jsem unavená. Pak se otočím, podívám se a ona otočená na bříšku, prcku vystrčenou nahoru, ručičku položenou na mě a ch-pší, ch-pší... A ještě jsme hodinu spaly. No my jsme tam spaly dvě hodiny, místo toho, abysme šly s babičkou do města, jak jsme měly domluvený.

Když jsme se teda tak pěkně vyspaly, tak jsme daly svačinu (snažila jsem se do ní narvat oběd). A že půjdeme na autobus. Samozřejmě měla spoustu jiných povinností, než ťapat na autobus, málem nám to ujelo. V autobusu měla očička vypleštěný, seděla babičce na klíně, držela se madla, koukala ... :) Sly jsme do velkého Tesca. Tam chtěla strašně moc nakupovat (její oblíbená činnost), ale my jsme ji nenechaly. Tak se rozčilovala a šponovala se do oblouku v kočárku. Když jsme v potu tváře dorazily domů, tak jsem zjistila, že nejsi doma, abys mi pomohl s nákupem. Tak jsem vzala Julku a nákupy a táhla to nahoru. Nechala jsem pak Jůlinku na návštěvě u Navrátilů a šla jsem domů zanést ten nákup. Když jsem se pro ni stavila, tak byla vysmátá a spokojená jako vždycky, když je s děckama." Tolik tedy Terezčino autentické povídání. Když holky dorazily od Navrátilů, už jsem byl doma. Juli se mi hned vrhla do náruče. Prý po mě celý den tesknila a hledala mě. Chtěla si se mnou hrát a hlavně se mnou dělat blbiny. Měl jsem jí přebalit a opláchnout prcku, ale to prostě nešlo. Chechtala se, jenom jsem se jí dotkl a když jsem přidal pár opiček, tak zase dostala škytavku ze smíchu. Kopala do mě, no měl jsem co dělat, abych ji zklidnil. Pořešili jsme tedy plénku, převlečení do pyžamka, kašičku a hurá do hajan. Byla úplně hotová, hned po ovečce to zabalila (tedy po chvíli mechlení, to je vždycky takový poslední záchvěv energie, ale po půl minutě válení se po mě se poskládala do své usínací polohy - na bříško s rukama poskládanýma pod sebe a s prckou vystrčenou nahoru jako žabička a hlasitě oddychovala. Ani se nedivím, když toho dnes tolik napracovala.

Tak už pomalu začínám skloňovat - teta - teto, děda - dědo... Jenom máma a táta je pořád tatí :) A taky čím dál víc rozumím tomu, co mi rodiče (a nejen oni) říkají, či na co se mě ptají. Třeba dnes: odpoledne jsme šli s tátou k Navrátilům, máma už tam byla. Táta mi říkal, abych zaťukala na dveře. Poslechla jsem ho a jemně zabouchala pěstičkou na dveře. "Musíš trochu víc" povídá táta. Tak jsem ještě zabouchala a s trochu větší silou. Pořád nikdo neotvíral. "Tak zkus zavolat" radil mi. Hmm, tak jo. "Áa!" zavolala jsem nesměle. "Musíš trochu hlasitěji, ještě jednou". "AÁa!" :) Nebo když se mě třeba zeptají, jestli něco chci, tak už na to odpovídám "jo" nebo "nene" s cca 90% pravděpodobností, že odpovídám na jejich dotaz a ne jen papouškuju naučená slovíčka. Třeba taky dnes u Navrátilů se mě táta ptal, jestli chci pití. Odpověděla jsem že jo. Několikrát jsem se napila ze skleničky a pak když mi táta nabídnul ještě, tak jsem zahlásila "nene" a zdrhala jsem za děckama :)

Když jsme byly s mamkou a babi venku, šly jsme kolem lavičky. Vylezla jsem si na ni, posadila se jako paša a pozorovala jsem projíždějící auta. Nemohy mě odsud dostat, ale když jsme šly o chvíli později kolem na autobus, tak jsem si vzpomněla, že jsem tam už byla a chtěla jsem na ni znovu. Ale máma mi vysvětlila, že pojedeme autobusem a to je větší kalibr, než nějaká lavička. Autobusem já jezdím moc ráda. Vždycky mu zamávám, když jede okolo.

Jinak zoubků už mám plnou pusu, nějak mi to začalo hopem růst. Mám krásné bílé perličky s mezírkou mezi předními horními zuby a když se usměju, tak mi to moc sluší. Jsem parádnice. Když mi něco chtějí dát na hlavu, kolem krku či obléct něco atypického, co bych si dříve sundávala (já totiž nesnáším věci, které "nepřijmu" za své, ty pak hned ze sebe rvu), tak už na mě našli fintu. Stačí obdivně zvolat "ijéééé, jůůů, Tobě to sluuuší..." a to se hned začnu pýřit a většinou si danou věc nechám třeba na hlavě. A když mě ukážou ještě v zrcadle, tak se obdivně prohlížím, jak mi to sluší :) Taky si už docela osvojuju rituální návyky. Třeba když přijdeme domů, postaví mě k zrcadlu v předsíni a řeknou, abych si sedla a sundala botičky. Snažím se oddělat suché sipy na botičkách, čímž se zabavím během doby, kdy se rodiče vyzouvají a svlékají. Pak mi pomůžou boty sundat, rozvážou tkaničku u čepice, já si sama sundám, rukou si počešu vlásky. Pak si to zamířím do koupelny (tedy dnes jsem to tak udělala poprvé sama bez toho, aby mi to někdo říkal), kde mi umyjou ruce. Musím si vzít mydýlko a udělat do něj palečkama "ďupky". Pak si utřu pusu (sama!) a ruce mi většinou pomůžou doutírat rodiče, nicméně sama si je trochu otřu.

V čem pokulhávám je krmení. Sice se chci krmit sama, ale rodiče mi to moc nedopřávají a to je asi chyba. Jenže já tu lžičku držím jako prase kost, zásadně kulatým nahoru, takže se mi nedaří jídlo nabrat do mističky, ale jenom se v tom patlám. A vzhledem k tomu, že si odmítám nasadit bryndák, je to docela problém. Prý budu jíst ve vaničce :). Z hlediska chození je to už docela dobré, stabilitu mám vcelku dobrou, občas si ještě kecnu na zem, ale někdy už vybírám i docela slušné terény. Do schodů chodím sama kolem stěny či zábradlí, dokonce už mám tendenci i střídat nohy a ne jen chodit "jednou nohou napřed". I ze schodů už to umím, ale tam si musím dávat větší pozor, abych neopackla nebo mi nepodjela noha při "dopadu" na nižší schod. Ale pokud jdu za ruku s někým dospělým, tak si to hasím nahoru i dolů jedna radost.

Uspávání je teď mnohem lepší. Rituál je pořád stejný, bez ovečky přes spaním ani ránu. Ale už si i sama někdy "řeknu", že jdeme dělat hají. Vypadá to, že už budu spát jen jedenkrát denně kolem oběda. Podvečerní spaní už asi týden vynechávám.

A umím se vztekat, či spíše účelově brečet, když se mi něco nelíbí, nebo mi něco berou. Slzy jako hrachy, bulím, až se kolem všechno třese, jako kdyby mě trápili nevím čím a když teda rodiče podlehnou a třeba mi ty klíče vrátí na hraní, tak jako když utne. Ale už mi na tu fintu přišli a někdy to na ně nepůsobí a stojí si za svým. To pak většinou použijí oni zase fintu svou, že mi dají výměnou něco jiného, či odvedou pozornost na něco jiného. Ale já jim to už zase na oplátku taky někdy nežeru a mooc dobře si pamatuju. Třeba táta mi dal klíče od auta, přišli jsme domů, vzal mi je a dal na věšák. Chtěla jsem spustit řev, ale utnul mě hned na začátku, že si jdeme umýt ruce a pak mi ty klíče půjčí. Ok, umyli jsme ruce, já si zaďubala do mydýlka, utřela ruce a táta mě postavil na zem. Myslel si, že jsem na ně už zapomněla. He, chyba lávky, milý Jíro! Okamžitě jsem začala vyvádět, tak mě hned uklidňoval, že na to nezapomněl a že mi ty klíče půjčí. Jak řekl, tak udělal. Dal mi je, já si pohrála s čudlíkem na vytahování klíče a po chvíli jsem je tátovi bez řečí sama vrátila a šla si hrát s něčím jiným. Taky umím být i hodná, když je na mě někdo hodný. Miluju miminka. Filípka zbožňuju. Je takový malý, prťavoučký, roztomiloučký, hýbe se a když mu udělám cink na nosík, tak udělá grimasu. Hladím ho po ruce, po hlavičce, občas mu dám čelíčko, nejraději bych ho opusinkovala. A že umím dát pusu. Jé, to se vždycky rodiče rozplývají, když jim dám hubana. A když mám náladu, tak i francouzáka :). Pusu taky posílám (rukou), když se s někým loučím a nebo i když ho zdravím. To byste nevěřili, jak to působí hlavně na cizí lidi. Zasmušilí, unavení jdou po ulici a když se mi někdo líbí, tak mu zamávám, pošlu pusu a to máte vidět ten obrat. Hned se na mě usměje, taky mi zamává a culí se jak prasklá veka. Jo, kdyby to bylo všechno vždycky tak jednoduchý.

V noci jsem si musela trochu popovídat, drmolila jsem ty svoje slabiky asi 10 minut, ale pak už mě naštěstí mamka ukecala a já usnula. Ráno byli oba rodiče zbití jako psi. Mámu trápil ucpaný nos a tátu zase nemocné očičko. Zato já měla energie na rozdávání. Snídani jsem tak trochu odflákla, začínám být docela "vymyslo". Sice to sním, ale ty štrapáce co s tím nadělám... Ale zase někdy to splivnu jako malinu. Po snídani jsem se snažila o totální rozebrání domácnosti: nasísala jsem do všech skříněk, do vestavěné skříně, tahala jsem mamčinu botu z předsíně do obýváku a snažila se ji na koberci obout (nevím, ale nesetkalo se to s pochopením), donesla jsem z kuchyně všechny utěrky, co jsem našla, do pračky jsem naházela magnetky, pásek od klíčů a autíčko (až na magnetku mamka vše v pračce odhalila, tak jsem zvědavá, jestli ještě bude po praní magnetit :)). No zkrátka a dobře, rarášci se mnou pěkně cvičí. Přebalit jsem se nechtěla nechat, pořád jsem mamce se smíchem utíkala. Naoko se trochu zlobila, ale nakonec mě "přeprala" a plínku nasadila. Chvíli jsem si zaprogramovala s tátou. Dokonce jsem se nevztekala, když řekl, že stačí. Zamávala jsem počítači, slezla dolů a šla si hrát. S mamkou jsem potom ještě probrala skříňku s moukama v kuchyni - tam jsem ale už tak hodná nebyla. Ještě jsem chtěla, ale mamka už potřebovala dělat něco jiného - takže jsem se vztekala, třískala hlavou do země... Puberta hadr... Ale funguje na mě "rozloučení s věcí". Stejně jako večer při koupání, když ještě nechci vylézt z vaničky, tak to na mě táta zkusil aplikovat a ono to fungovalo. Chvíli mi dopřál pohrát si s mikrovlnkou, pak jsme jí udělali pápá a najednou jsem z linky slezla sama a dobrovolně...

S mamkou jsme se vypravily ven. Tedy já byla tak trochu proti, pořád jsem se nechtěla oblékat, ale pak mi mami dala nádherný bílo-růžový svetřík, který mi mooc slušel. Zálibně, až narcisticky jsem se prohlížela v zrcadle - hmm, líbila jsem se sama sobě. Holt ženská se nezapře. Ale nakonec se tedy zadařilo a konečně jsme s mámou vypluly ven. Táta má nemocné oko, tak nechce moc chodit ven, a navíc musí pracovat. Tak jdeme za babi samy. Tam jsem si jako vždy pořádně zařádila. Přetřídila jsem čočku. Krásně jsem pila z flašky, ale vždycky jsem pal začala dělat blbiny a máma mě musela celkem 3x převlékat :)) A taky jsem zdrhla na chodbu, takže i babi už musí zamykat vchodové dveře. U babi to mám moc ráda, je tam vždycky legrace a spousta věcí na probádání.

K večeru jsme vyrazily zpátky domů, ale máma byla utahaná, tak si objednala "taxi". Sotva jsme ušly pár kroků (díky mě a mému zájmu o lavičku opravdu jen pár kroků), už u nás zastavovalo auto - táta pro nás přijel. Celou mě opusinkoval, jéé to se mi líbilo... Ještě mamka rychle zaskočila pro uzeninu do masny v Pennymarketu a už jsme konečně byli doma. Se mnou ale cloumala puberta na entou, nechtěla jsem se vyzout, když na mě mluvili, tak jsem je ignorovala, zkrátka rarášci mě pořád neopustili. Ale pak jsem se koupelí zklidnila, pěkně jsem si sama hrála. Poslední dva-tři dny vždycky přijdu do kuchyně, začnu mlaskat jazykem a ukazovat na ovladač - to znamená, že chci pustit rádio. Sotva se rozezní první zvuky, hned začnu pohazovat hlavičkou, dupat nožkama, někdy zapojím i ruky - tanečnice každým coulem. Táta mě uspal asi během 2 minut, byla jsem docela unavená, takže jsem se i těšila do postele. Dobrou noc.