6. měsíc

hodin ráno zpěvavou náladu. Nedám jinak, než že si musím zazpívat. To je jasné, dobrá nálada přetrvala od včerejšího plavání v klubu Chobotnička. Maminka neprojevuje moc nadšení nad mým talentem. Divím se, že ani táta nejásá. Nevadí, já si prozpěvuji a ostatní ať se buď přidají nebo si zacpou uši. Chytla mě taková múza, že mě máma musí přestěhovat do jiného pokoje. Chvíli nevím kde jsem, je tma jak v pytli, ale už se rozkoukavám a začnu řádit. Jů, já mám takovou radost, že si můžu kopat nožkama a máchat ručkama. Ve čtyři hodiny jsem už moc unavená, máma mi dává cucnout mlíčka únavou jí usínám v náručí. Ráno mě opatroval táta, s mámou nebyla řeč. Spala a nebyla k probuzení, ještě že je táta tak šikovný. Musel však brzy do práce, ráda jsem mu pomohla mámu vzbudit. No, že to ale trvalo. Máma se ploužila co noha nohu mine. Moc se jí se mnou nechtělo na procházku, jsem však holka šikovná, proto mi nedalo moc práce jí nakonec přesvědčit. Trošku jsem zahrála divadýlko, a až jsem byla oblečená a v kočárku, nešetřila jsem úsměvy. Jak jsme byly jednou nohou venku, zavřela jsem očička a dokud kočárek drndal, spala jsem jako Šípková Růženka. Máma mi zatím koupila pár kousků oblečení na léto. Hned jsem se probudila a dožadovala jsem se obědu.

Doma jsme počkaly na babičku, která mě hlídala než si máma vyřídila rodičovský příspěvek. No jo, čas letí. A máma také létala z jednoho úřadu na druhý a zpět. Měla ale štěstí, protože tam nebylo moc lidí, takže ji zbyl ještě čas jít mě nakrmit do cukrárny. Dala jsem si mléčný koktejl, babička mě ještě pomuchlala v náručí a tradá domů.

Cestou z města jsem už oka nezamhouřila, prohlížela jsem si lidi, domy a chtěla jsem hlavně ven z kočárku, abych na vše lépe viděla. Máma mě ven nevytáhla, tak jsem křičela jak na lesy. Pak jsem si všimla stromečků, a nevím proč, ale musela jsem se od srdce smát. Co strom, to záchvat smíchu. Mám náladu jako jarní počasí. Konečně jsme přijeli domů. Doma jsem si hezky hrála, naučila jsem se přitahovat za ručičky do sedu a moc mě to pobavilo. Chtěla jsem stále sedat a tak jsem natahovala ručičky po mámě, aby mi pomohla. Máma mě ale nakonec přesvědčila, že nic se nemá přehánět. Raději jsem si tedy začala strkat palečky od noh do pusinky. Jů, to byla zábava. Táta přišel z práce později, měl angličtinu. Už jsem se nemohla dočkat, až spolu budeme dělat neplechu. Máma mě navlékla do pyžamka a šla jsem spát. Nakonec jsme svorně usnuly obě :-) "

18.3.2010 (5m+4)

Ráno jsem se probudila vyspinkaná do růžova - v 7:50!!! Táta je dnes doma, tak jsem ho nechala vyspat, aby si se mnou mohl hrát. Chvíli jsme jen tak polehávali v posteli, až táta musel vstávat. Maminka mě přebalila, převlékla z pyžamka a zavolala tátu, aby si mě vzal. Ten mě položil na hrací deku, kde jsem si hrála na zádech. Potom jsem byla moc šikovná, protože šup a najednou jsem byla na bříšku, táta se nestačil divit. Potom na mě přišlo spaní, táta to vycítil, tak mě vzal na balón a zkoušel, jestli zaberu. A já jsem byla opravdu unavená, tak jsem skoro hned usnula. Maminka mezitím sepisovala moje paměti, tak ji táta musel na chvilku vyrušit, aby nachystala spaní. Přenesli mě do postele a tam se mi krásně chrupkalo. Táta na mě občas mrknul, jestli nejsem vzhůru, ale já jsem statečně spinkala. Asi po hodině a půl jsem otevřela oči a začala jsem si prohlížet látkovou knížku, se kterou jsem usnula. Potom mě zaujalo sluníčko, co jsem měla za sebou, to jsem se ale musela otočit, abych na něj viděla. Táta mezitím přišel a zjistil, že jsem vzhůru. Dal mě do postýlky a nechal hrát s kolotočem. Snažila jsem se dosáhnout na ty otáčející se potvůrky, ale byly moc vysoko. Táta mi tam přidal ještě další, aby byly níž a pak už to šlo!!! To byla paráda, občas se mi podařilo plyšovou mouchu chytit za nožku a když jsem ji pustila, tak to celé vystřelilo a začalo se divoce houpat - no to byla bžunda. Mezitím jsem stíhala i kopat do overbolu.

Maminka zjistila, že jsem poonděná, tak mě přebalila i s umytím prcinky, což se mi moc nelíbilo, ale nakonec jsem to zvládla. Máma mě zkoušela držet za ruky a já se ze všech sil přitahovala do sedu, to byla taky děsná sranda. Moc jsem se z toho radovala, protože v sedu mám větší rozhled! Ale potom jsem už začala být zase unavená, takže máma mě oblekla, že půjdu do kočárku. Ale protože musela vařit a táta pracovat, tak mě jen oblekla a táta mě uspal na baloně. Potom mě položili do postele a otevřeli okno... haha, mysleli si, že mě tím přečurají... nene, spala jsem sotva 10 minut, asi mě probudilo projíždějící auto... Ale těch 10 minut mi prozatím bohatě stačilo na to, abych si hrála v posteli....

Po obědě už mě máma lifrovala do kočárku a pádily jsme ven. Maminka měla domluvenou kosmetiku a tak mě bude vozit babička...

Večer jsme ještě šly na návštěvu k Navrátilům, tam jsem si hrála s Valentýnkou a Tobíkem. Oni mě mají rádi a já mám ráda je. Já mám vůbec děti moc ráda.

Když jsme se vrátily domů, tak si mě táta hned vzal do náruče a málem mě samou láskou umačkal. Vrátila jsem mu to nádherným úsměvem. Hráli jsme si spolu a když mě držel v náručí, tak jsem si začala sedat. Dal si mě tedy na klín a nevím, co mě to popadlo, přišlo mi strašně k smíchu jeho koleno. Řehnila jsem se sama od sebe a vždycky, když jsem se na to koleno podívala, tak se záchvat zintenzivnil ... hehe, to je slovo, to mi poradil táta, heč... :)

Pak už mi chtěli rodiče dát pyžamko, ale byla jsem trochu proti. Sice jsem začala být už unavená, ale ještě jsem se chtěla otáčet na bříško... Máma mě otočila na záda, a než si nachystala pyžamo, tak šup, a byla jsem na bříšku... Asi 2x to máma zchroustla, ale pak už mě vzala do náruče a oblékla...

Postupně jsem začala uvadat, až jsem na baloně usnula.... Dobrou noc!

20.3.2010 (5m+6)

Ve 4 hodiny ráno jsem se probudila a až do 6 byl mejdan... Nechtělo se mi spinkat a také musím natrénovat přechod na změnu letního času, který začne platit už za týden. :) Ještě jsem usnula a nechala jsem rodiče odpočívat. Tátovi přišla SMS od strejdy Petra, jestli nechceme jet na Hostýn. Rodiče se nemohli rozhodnout, ale nakonec nás máma začala chystat. Přece když je tak krásné jaro, je škoda sedět doma. Ještě před odjezdem jsem mámě "pomáhala" s mým nakrmením. Kašička byla dobrá, pěkně jsem otevírala pusinku a hlavně jsem chtěla papat úplně sama. Se lžičkou jsem si do pusy strkala i palečky a ostatní prstíčky, mámě jsem pořád brala lžičku. Nebyla zrovna nadšená, protože spěchala. Rozhodla jsem se ji trochu rozesmát. Zkusila jsem svůj oblíbený vtip "zaprdění" pusou, ale jaksi jsem zapomněla, že tam mám trochu mlíčka... ohodila jsem mámu i sebe, obě jsme z toho měly záchvat smíchu :)

Konečně jsme vyrazili, cestou jsem pěkně usnula a chrupkala až na Hostýn. Překládání z autosedačky do kočárku mě ale probudilo. Vše bylo moc zajímavé, že jsem už neusnula. Maminka se mnou jezdila celou hodinu, ale já ne a ne zamhouřit oko. Čerstvý vzduch mě nabil novou energií. Chtěla jsem si kopkat, ale v kočárku to nešlo. Tak jsme počkaly na tatínka, který byl na mši i se strýcem Petrem, tetou Janou a bratranci. Šli jsme všichni na oběd do poutního domu. Jů, tam bylo lidí jako much, oči jsem měla navrch hlavy. Nevěděla jsem na koho se dřív dívat. Rozdávala jsem úsměvy na všechny strany i na pláč přišla řada. Už se projevil nedostatek dopoledního spaní.

Rodiče poobědvali, já také dostala mlíčko a už jsem byla ochotná svolit ke spánku... Hodinku jsem si pospala, z prohlídky větráku a rozhledny jsem opravdu moc neměla. Nevadí hlavně, že jsme nezmokli, počasí bylo totiž aprílové, vyhnalo nás zpět do Přerova.

Doma jsem si moc hezky hrála s maminkou, zpívaly jsme a povídaly jsme si. Já jsem si vesele kopkala nožičkami, taky jsme si četly. Tedy četla jsem především já mámě z brožurky nutrilonu, aby věděla jak mi má správně připravovat příkrmy. viz. video.

Zpívala jsem si, pouštěli jsme si písničky z mobilu. Táta se pak asi zbláznil - když dělal "beat-box" a házel hlavou jak rocker, tak jsem z tohu učurávala (doslova, protože jsem "větrala" s holou prckou a samozřejmě jsem si musela udělat "značku" - naštěstí jsem byla na savé plíně, táta už mě zná :)). Maminka mezitím uvařila brambůrek a jala se mě krmit. Ne, že by byl špatný, ale mrkvička mi jede víc. Nakonec jsem to zalila decilitrem mlíka a šla spát do kočárku. Ještě předtím jsme si ale zahráli naši oblíbenou hru - na bafanou schovávanou. Měli jsme jet za babi a dědou do Lověšic na oběd, tak abych se trochu vyspala, tak tatínek šel se mnou pěšky a maminka potom dorazila autem. Krásně se mi spinkalo, takže jsem si potom kopkala, smála se na babičku i dědu. Rodiče si naťápli břivho super kachničkou se zelím a knedlíkem (mamka měla radši br. kaši). Podívali jsme se na pohádku, já se pomuchlala s babi a jeli jsme domů. V autě jsem samozřejmě usnula, ale doma se přenos do postele nezdařil, maminka mě potom musela uplatit mlíčkem a i hojdáním na baloně. Tatínek mezitím počkal v posteli a mamka mě tam pak zanesla. Spinkali jsme asi hodinku.

Pak jsem začala tátovi zpívat do ucha, ale ten mě moc nevnímal (musel dospávat noční šichtu + pozdní odchod do postele), až po 10 minutách jsem ho ukecala, že mě zanesl mamince na další porci mlíka. Ta si mě vzala a šla se mnou zpátku do ložnice, kde jsme obě zase na hodinku usnuly... Díky tomu jsem se krásně vyspala a byla jsem mimořádně dobře naladěná.

Večer jsme si tak s tátou moc pěkně hráli, já se řehtala kdejaké blbině, co udělal, a to se ani nemusel snažit. Občas jsem se smála a ani jsem nevěděla čemu. Vzhledem k posunutému času jsem místo v klasických 8 hodin šla spát až v 9. Mámě se moc nedařilo uspat mě na baloně, tak si mě vzal do parády táta. Během 2 minut nebylo co řešit, přitulila jsem se k němu a za hojdavých pohybů jsem usnula jako dřevo. Krásně jsem spala až do dalšího krmení...

29.3.2010 (5m+15)

Dopoledne hraní, spolupracovala jsem a o půl desáté jsme už byli venku v kočárku. Oběd u babičky Lídy, odpoledne jsme si s babi hráli, měla jsem totální záchvaty smíchu z květinkového ubrusu. Tak se už začínám zvedat na rukách, začínám mít docela sílu. Však taky posiluju, jak to jde...

Pak jsme vyrazili domů, cestou jsem usnula. Doma jsem netrpělivě čekala na tátu, ten dorazil z práce a hned si šel za náma hrát. Byl to takový rodinný podvečer, měla jsem super náladu, dělala jsem s tátou blbiny, kopkala jsem nohama jako na Velké pardubické (viz. video). Potom mě máma okoupala a šla jsem spinkat. Zase jeden hezký den.

Babička mě včera vozila velmi zodpovědně. Vůbec jsem ráno neměla svou hrací hodinku. Pěkně jsem si chrupkala, jen cca kolem šesté jsem se už už ozývala, že mě ležení v postýlce nebaví. Táta mi dal dudlík, a tak jsem ještě usnula. Budíka jsme měli nastaveného na 7:30. Dnes bylo plavání. Můj první zkušební bazének. Máma nevěděla, co má dělat dřív, táta se snažil pomáhat kde mohl, ale máma z toho byla ještě nervóznější. Já nestačila kulit očka. Dalo to zabrat, ale stihli jsme se vypravit včas, i s dvojím zkoušením plavek. Ty moje plavečky jsou bohužel velké, budeme je muset pořešit přímo v Chobotničce. Táta nás zavezl do Chobotničky. Teta Petra mámu a ostatní maminky seznamovala s průběhem první hodiny. Táta se zatím rozkoukával spolu se mnou a zkoušel mi nové plavky. Máma se musela jít připravit do bazénu, a táta mě zatím ukazoval tolik nových věcí. Pak jsme se konečně dostali do bazénku. Tedy já a máma a ještě tři další miminka s maminkami. Mám tři nové kamarádky Emmu, Sofinku a Sárinku. Plavání se mi moc líbilo. Tolik volnosti a nezvyklých cvičení. Chvilinku jsem se bála, tak jsem mámě cucala ruku a měla jsem zatnuté pěstičky... i na nožičkách. Ale pak jsem se trošku rozkoukala, "osahala" si vodu, (vypila jsem trošku bazénku) a už jsem byla ve svém živlu. Kopala jsem nožičkama, krásně mi to plavání šlo. Máma byla víc nejistá než já, ale nakonec se také naučila se mnou plavat. Postupně jsme si obě zvykly a pak jsme si to i užívaly. Teta Petra se nám krásně věnovala a nakonec se s náma všema rozloučila básničkou.

Po plavání jsme šly do sauny a tam se mi vůbec nelíbilo. To je nápad dávat saunu, když mám prázdné bříško. Máma začala hledat dudel. Jenže dudlík nikde. Tak mě zabalila do osušky a dala mě tátovi, který mě vzorně oblékl. Slzičky mi tekly proudem, plakala jsem zoufale jako kdyby mě na nože brali. Když já měla takový hlad. Táta mě dooblékal a hned mě přitiskl k sobě. To jsem se celkem uklidnila, sice jsem ještě pofňukávala, ale už jsem se cítila v bezpečí. Konečně se máma vykutálela ze sprchy a dala mi napít. Moc jsem jídlu nedala, protože jsem po třech tazích usnula. Táta nás nechal v Chobotničce, musel jet k paní zubařce. Máma mě dala svetýrek a čepičku, chvíli se snažila najít dudlíka, ale marně. Ani ostatní maminky ho nezahlédly. Tak jsme vyrazily do města koupit nový. Máma už zařídila větší dudlíček, tedy raději dva, když je pořád ztrácím. Zaplatily jsme, pozdravily tetu Hanku a šly jsme před obchod. V tom zvonil mámě telefon. Volali z Chobotničky, že našli našeho dudlíka. Jsem šibalka, schovala jsem si dudlíček před ostatními dětmi do košíku s novými plavečkami. Máma se mohla smíchy potrhat. Po minulém dudlíkovém de javu mi už říká Dudlíkový Houdiny. Nakonec jsem usnula dříve, než mi máma dudlík vyzvedla. Šly jsme pak koupit maso do Penny a procházkou přes park Michalov k babičce. Máma stihla ještě koupit petržel pro mě na oběd a až pak jsem se probudila. Vyspinkala jsem se do růžova. Babička si se mnou povídala, máma vařila a mixovala petržel. Babička mě trochu odrazovala od jídla, ale já jsem se nedala. Máma to uvařila moc dobré, slaďoučké. Pomáhala jsem jí, jak jen to šlo. Strkala jsem si lžičku do pusinky tak vehementně, že máma nestíhala nabírat kašičku. Babička se dobře bavila. Po jídle jsem si hrála, přišla i teta Martinka, tak bylo veselo. Kolem půl třetí jsem už ale byla moc unavená, tak mě máma nasoukala do kočárku, dala mi dudlík a šly jsme domů. Sotva jsme vyšly od babičky ze dveří, letěl dudlík do koutu kočárku, zavřela jsem očička a v tu ránu jsem usnula. Protože začalo foukat, tak mě máma jen dovezla domů a pak jsem si doma hrála s tátou.

Stavěli jsme spolu stan z přehozu na posteli (moc se mi líbily ty namalované kytičky a prosvítalo přes potah sluníčko) a povídali jsme si. Jů, to byla zábava. Když tatínek odešel na floorbal, tak jsem posmutněla. Hned bych šla s ním. Plakala jsem a hledala jsem ho. Máma se mi věnovala, ale už to nebyla taková zábava. Raději mě tedy vzala na návštěvu k Valentýnce a Tobíkovi. Podívala jsem se s nimi na večerníček (Karafiátovi Broučci) a sotva to začalo, tak jsem usnula. Máma mě zanesla do postýlky, ale ani to se mnou nehlo. Jsem taaaaaaaaaaak utahaná:-) Dobrou noc.

31.3.2010 (5m+17)

Dnes jsem měla aktivní noc. Zapůsobil na mě úplněk. Probudila jsem se v jednu hodinu a zpívala jsem novou árii. Kolem druhé hodiny jsem už byla unavená maminčiným neustálým přemlouváním ať už spinkám, ať nezpívám, že vzbudím celý dům, a tak podobně. Proto jsem to raději zabalila. Jenže mi to nedalo a ve čtyři hodiny jsem si árii pro jistotu zopakovala, abych nezapomněla tu krásnou melodii. Máma nás rychle vypravila na procházku, ale i tak nás babička zastihla ještě v pyžamu. Máma měla co dělat, aby stihla badminton. Babička mě naložila do kočárku a cestou do parku si se mnou povídala.

4.4.2010 (5m+21)

Cestou si rodiče dali zmrzlinku, pokrmili kačeny na Bečvě a v Michalově si sedli na lavičku a užívali si siestu - četli si, povídali si. Já jsem totiž samozřejmě v kočárku usnul. Ze začátku mě sice všechno strašně zajímalo, ale nakonec mě dostaly dlažební kostky na náměstí... Cestou zpátky jsme se stavili v Bille koupit něco na večeři a tam jsem se probudila vyspaná do růžova. Táta si naivně myslel, že budu chtít zůstat v kočárku, ale to se přepočítal. Jo, já budu ležet jako plazmerko a nic neuvidím, když tam je tolik zajímavých věcí! To tak. Tak mě vzal do náruče a všechno mi ukazoval.

Ještě jsme se stavili nakrmit mě na sportoviště na Černé hoře, ale tam byl turnaj v minigolfu, takže tam bylo asi 150 lidí, tedy z posezení nebylo nic, opravdu jen nakrmit a pryč. Už jsem se příšerně těšila domů, až si budu kopkat, bo už mě to začalo v kočárku trochu vadit, jakási deka a malý prostor...

Hned, jak jsme dorazili domů, tak mě táta dal do postýlky a to byl rachot! Nožičky a ručičky mi radostí rajtovaly rychlostí dostihového koně :) Pořád jsem ale díky naklonění postýlky skouzávala dolů (mám ji podloženou, abych neblinkala, když jsem byla ještě malinká). Tatínek mi tedy vytáhnul slovníky a jiné knížky z pod postýlky a najednou ležím skoro narovno! Je to supr!

Odpoledne, i když venku pršelo, jsem chtěla do kočárku a tak táta déšť nedéšť se mnou musel ven. Naštěstí jsem hned usnula, takže se mohl "zašít" na zahrádku U cylindru, kde si dal zákusek a četl si pod střechou časopis. Asi po půl hodince jsem se začala vrtět. Vyrazil tedy dále směrem k Bečvě a pak to stáčel ke Kolečářům na návštěvu, kde mezitím mířila i máma. Vyšlo to skoro akorát, probrala jsem se a dostala příšerný hlad. Naštěstí máma dorazila asi 10 minut po nás, takže jsem se nakrmila a mohla si hrát s Eliškou. Ta mi snášela hračky, chtěla, abych si sedla, chodila a vůbec si sní hrála. No jo, já ale mám sotva půl roku a ne 2 roky jako ona :)). Rodiče poklábosili a šli jsme procházkou domů. Já v kočárku samozřejmě usnula, ale před domem jsem se probrala, takže mě nemuseli budit. Hned, jak jsme dorazili domů, tak zvonili poslední koledníci; Přibylovi, cestou domů do Čáslavi se ještě stavili u nás. Těch zážitků dnes bylo dost a dost, byla jsem z toho docela uondaná. Ale na spaní bylo ještě brzo, tak jsme ještě dali koupel. To bylo žůžo, super nápad, rodičové! Cákala jsem si, hověla si ve vaničce a vůbec si užívala vody. Mamka si mě potom vzala do parády, a pěkně zgruntu mě narychtovala na spaní (včetně ostříhání nehtíků, vyčištění nosíku, uší, namazání, i masáž zad mi mamka dala, no prostě bááájo...!). Potom stačila chvilka na baloně a už jsem byla v limbu. Dobrou noc!