15. měsíc

Dnes ráno místo "kde je tati" to bylo samé "máma, mami"... A zase jsem si "vzpomněla" na znak pro "ještě" :). Po snídani jsme si s mamkou hrály, občas jsem jí utekla do předsíně, i když to mamka nerada vidí. Lákají mě tam totiž boty. A klíče. Ty jsem se snažila dostat do zámku. No téměř se mi to podařilo :). Mamka si dopisovala s tátou po Skype. Tedy snažila se, ale počítač stávkoval. Nakonec ho mamka ukecala (ten počítač), aby fungoval (po asi 3 telefonátech tátovi). Já si mezitím hrála na podlaze, ale to mě dlouho nebavilo. Mamka si mě nevšímala, tak jsem si našla zábavu. Chvíli jsem něco kutila a pak jsem zahlásila "Hají". Mamka nic (prý si myslela, že chci spinkat, hihi). Tak jsem znovu a hlasitěji řekla: "HAJÍ". Mamka se otočila a zjistila, čemu říkám hají. Moje oblíbená puzzlíková knížka byla rozebraná a roztrhaná. Když něco není, je to vypnuté nebo je to pokažené, tak to dělá "hají", to je přece logické, ne? No mamka nestačila valit oči, ale co moha říct jiného, než jaká jsem "šikulka" a "velký čtenář". Takže si mě raději vzala sobě na klín. Pořád jsem jí sahala na klávesnici, takže si s tátou psala s neustálým odháněním mých prstíků z klávesnice... Dlouho to tak provozovat nešlo, to je jasný. Takže rychle vyřídila co potřebovala a napadlo ji, že se stavíme na návštěvu za Navrátilkama. Vája byla doma s pásovým oparem, chudinka nemocná, je mi jí líto.

Když jsme si hrály, kýchla jsem směrem na Váju, Ta mi to "vyčetla", že si mám dávat pusu před ruku. Mamka se mě ale zastala, prý jsem ještě moc malá na to, abych to zvládla udělat. Jenže to mě nezná. Chtělo se mi kýchnout ještě jednou a těsně před tím "pčíknutím" jsem si pusu zakryla rukou! Maminka i Vája překvapeně zíraly. Pche... Si myslí, že jsem nějaké béčko, nebo co?... :) Potom jsem Tobíkovi vyskládala všechna auta z kufříku, na to jsem expertka, moc mě baví vyskládávat a pak i zase dávat zpátky věci z košíku, krabičky, kufříku. Takhle vždycky večer po koupání úřaduju v mamčině košíku s mastičkami. Má z toho "děsnou radost", ale jsem u toho moc hodná, takže mi to tiše trpí :).

Pobědvaly jsme u nich a pak jsme šly nahoru, už jsem cítila, že jsem unavená. A taky že ano, usnula jsem jako špalek (12:25). Asi jsem si spojila dopolední a odpolední spánek, protože jsem spala přes 2 hodiny...! Paráda, vyspaná do růžova..

Pořád jsem chtěla dělat pisi, pisi (psát po čemkoliv a hlavně prupiskou :)). Chodila jsem s botičkama na rukách po předsíni, což jak jsem už psala mamka nerada vidí. Ba co víc, téměř ji to přivádí k šílenství (její slova). Prý proto, že si vždycky vyberu nezablácenější boty a ťapu s nima na koberec do obýváku. No, já bych to tak černě neviděla, zkrátka si vezmu "nějaké" boty a jdu.

Mamka mě odpoledne nabalila, že se mnou půjde ťapat ven (spojené s drobným nákupem). Ať se aspoň trochu provětrám, když jsem celý den byla doma. Jenže cestou jsme se opět stavily u Navrátilů a pak volal táta (už byl na cestě z práce), že mě vezme za babi do Lověšic na návštěvu. Táta tedy přijel, sbalil mě do auta a jeli jsme. Ještě předtím nainstaloval do auta půjčenou autosedačku, takže už nesedím zády (proti směru jízdy), ale normálně a vidím dopředu. Paráda!

U babi jsme předvedli, co všechno nového umím: Jak je kytička, jak dělá sanitka (á-a-á-a-á-a), jak jsou hodiny (tik-tak) a další už obehrané věci. Hlavně sanitce se moc smála, to má úspěch zatím všude. Dostala jsem méďu - Hajánka... hladila a pusinkovala jsem ho jako malé miminko. Okamžitě se mi zalíbil a je to moje nová oblíbená hračka. Doma jsem si pohrála, mrkla jsem na moje oblíbené DVD s plaváním, okoupala jsem se a šla spinkat.

16.12.2010 (14m+2)

Ráno jsem Juli pustil její oblíbené DVD s plaváním a posadil ji na sedačku. Odešel jsem a když po chvíli vešla Terka, tak nestačila zírat. DVD skončilo (má nějakých 5 minut), Juli slezla dolů ze sedačky, vzala si ze stolu ovladač, namířila ovladač na TV a pustila si to znovu. Včera jsem jí ukazoval ten správný čudlík, kterým se to dělá a asi si to zapamatovala :)). Když jsem ji krmil jogurtem na snídani, tak jsem se zeptal: "Juli, stačí papání". Odpověděla: "Jo.". Zkusil jsem tedy, jestli to nebyla náhoda a zeptal se v opačném významu: "Juli, chceš ještě jogurt?". Odpověď: "Ne!". Asi si budeme muset začít dávat pozor, stává se z ní malý záznamník. Hlavu má teda dobrou, pamatuje si jako slon.

Dopoledne jsem jel do Olomouce k zubařovi, Terka s Juli měly domluvenou procházku s Oli a Adámkem, sešli jsme se u babi na obědě, odkud jsme jeli nakoupit do Tesca. Juli tam chodila sama mezi regály, pak si našla nádobu, ve které byly role vánočního balícího papíru. Vzala si do každé ruky jednu rolku (na výšku zhruba stejně jako ona sama) a ťapala s tím jako s lyžařskými hůlkami. Měla svou hlavu a svůj směr. Při jakémkoliv pokusu o změnu směru chůze, či pokusu jí vzít ruličku, začala neskutečně ječet, vztekat se, válet se po zemi. Odpoledne totiž nespala a tak už byla přetažená. Ale takhle poslední dobou reaguje na všechno, co se jí nelíbí. Vzteká se, ječí, propíná se do luku, mlátí hlavou do země. Asi miminkovská puberta :)

Od Vánočního koncertu, kdy jsem uspával Juli sám (půlhodinový srdceryvný nářek po mámě a po mlíku), je i uspávání noční můra. Zvláště dnes to bylo horší ještě o to, že odpoledne nespala. Díky tomu byla tak přetažená, že už ani nemohla usnout. Terka se hodinu snažila zpívat, povídat... Nic, řev, vtekání. Chtěla si dudlat, ale to už nešlo, Terka měla prsa úplně rozžvýkané. Nakonec ji dala do postýlky a odešla, protože už neměla sílu. Po chvíli jsem šel do ložnice, vzal jsem si Juli do náruče a snažil se ji utišit. Pořád to samé, řev, ječení, vztekání. Dal jsem jí pusu na čelo, řekl jí, že ji máme rádi, ale nedá se nic dělat. Položil jsem ji do postýlky, lehl si vedle na postel a začal vykládat pohádku o Pejskovi a kočičce. Monotónní hlas ji začal utišovat, až se překulila na bříško, vystrčila zadek a za utichajícího vzlykotu usnula. Uff, asi v tom budeme muset pokračovat (uspávání v postýlce bez dudlání prsa).

22.12.2010 (14m+8)

Dnes je Štědrý den. Maminka se vzbudila a vstala v 7 hodin, aby ještě umyla podlahu a dochystala poslední detaily. Pak se probudila Juli a protože nenašla maminku, začala po ní plakat. Dostala mlíčko a začala na mě dělat baf :). Šel jsem se nachystat ke stromečku s kamerou a čekal na příchod našeho pokladu. viz. video. Juli byla trochu rozespalá (a taky rozcuchaná :)), ale překvapení to pro ni určitě bylo. Pozorně si ho prohlédla a hned ji zaujaly slaměné ozdoby. Hned si na jednu sáhla, tak jsem řekl, ať jí udělá malá, malá a pak že ozdoba dělá hají a ať na ni tedy nesahá. Pohladila ji a už si jí nevšímala, jenom si je prohlížela.

Dopoledne jsme si chvilku hráli doma (chodila po bytě a kopala do balonu jako fotbalista :)), ale pak jsme vyrazili ven do města. Měl jsem ještě nějaké vyřizování po obchodech. Stavili jsme se za tetou Aničkou, ale ta měla plné ruce práce. Taky jsme jeli něco koupit do DM, a byla tam teta hanka, ale ta měla taky zákazníky. Pak Juli usnula, jezdil jsem po městě, po dlouhé době jsem zavítal i na Jižní čtvrť, kde se i probudila. Doma už čekala Terezka s obědem.

Ráno v 5 hodin se Juli probudila a myslela si, že je čas na vstávání. Marné bylo přesvědčování, že je ještě tma a že se má spinkat. Naštěstí si po chvíli dala říct a usnula. Kolem půl deváté jsme se probrali z mrákot. Já jsem spal na Terezčině místě, natlačený na šprušlích postýlky. Juli na mě byla vyvalená, byl jsem celý polámaný a nevyspaný. Přece jen, jak je člověk zvyklý na své místo.... Jůlinka se byla přesvědčit, jestli jí hračky zůstaly od včerejška na svém místě. Hned si vlezla do domečku a postupně si projela všechny hračky. Ještě rozbalila zbytek dárků. Stejně nejlepší na těch dárcích bylo to rozbalování :). My s Terezkou jsme byli jacísi polámaní, tak jsme relaxovali u TV a Juli si hrála. Najednou vidím, jak na mě vykoukne její hlava z okna domečku a v puse žmoulá - lanýžovou čokoládovou figurku v alobalu. Mrška si to našla pod stromečkem (schválně jsme na stromek nedávali žádné figurky ani jinou kolekci, ale pod stromek jsme na večer dali krabičku s lanýžovými figurkami a zapomněli na ni). Podařilo se jí otevřít krabičku a nakonec se i prokousala přes staniol až k čokoládě. Proto byla taková hodňoučká. Když jsem jí to zabavil, jéjé, to byl ryk. Ani se jí nedivím. Sama si to našla, bylo to něco nového, navíc i moc dobrého, sladkého, čokoládového a já jí to beru. Ale nedá se svítit, na to je ještě moc malá. Udobřil jsem si ji aspoň kouskem lineckého, to má moc ráda.

Dnešní noc byla suprová, málo jsem se budila, zřejmě se na tom podepsalo i včerejší klidné uspání. Ráno jsme vstávali o půl osmé, ale moc se rodičům nechtělo. Po snídani jsem začala provozovat bytovou turistiku. Chodila jsem z obýváku do kuchyně a zpátky. V obou rukách jsem měla dominové kostičky. V kuchyni jsem vždycky "přeprogramovala" budík na sporáku (rodiče jen slyšeli pípání). Halasně jsem to komentovala, stejně jako při chůzi jsem nad čímsi "lamentovala" :). Dopoledne jsme šli procházkou k přerovské babi na oběd. Venku bylo nějakých -6°C, ale foukal studený vítr, takže docela čína. Čekaly jsme s mamkou na tátu na hřišti. Musela jsem, prostě jsem tam musela! Já to do jara nevydržím. Aspoň kamínky trochu probrat. Když táta přišel, hned jsem ho zapojila a už jsme ťapali - oba rodiče za ruku a jdem! Ale všeho dosti, po chvíli jsem byla i před drobné protesty uložena do kočárku, kde jsem skoro vzápětí usnula. Mamka se potom odpojila a šla už za babi, táta trpělivě chodil a vozil. Po hodině a 10 minutách jsem se k tátově velké radosti probrala a chudák už konečně mohl do tepla.

U babi jsem si hned obšlápla svoje hračky, jestli jsou na svém místě. Poobědvala jsem výbornou polévku, druhé jídlo už jsem moc nechtěla, polívka mi docela stačila. Odpoledne jsme strávili hraním. Já chodila po bytě, nemůžu se toho nabažit. Nechápu, proč jsem s tím tak dlouho otálela, je to supr.

K večeru jsme se vydali domů, já v kočárku zase usnula. Byla jsem přenesena do postýlky, kde jsem další půl hodiny spala. Potom jsem si zavolala, táta mě donesl do obýváku mámě a při dávce mlíka jsem zase usnula na další půl hodinu. Docela vydatný spánek a to bych ještě spala, ale při dalším kojení mě už táta rozebral, co prý bych dělala v noci...

Na krátkou navštěvu k nám zavítala teta Ferka. Ukázala jsem jí všechny moje dárky, ještě jsem si rozbalila poslední zapomenutý. Potom jsem se šla koupat a spinkat. Táta mě zase vzal na uspání, ale dnes jsem nezopakovala včerejší klidné usínání. Začala jsem fňukat po mámě, táta se mě zeptal, jestli chci, aby přišla i mamka. Odpověděla jsem: "Jo". Tak ji tedy zavolal. Já celá napjatá čekala, co bude. A ona přišla. To mě uklidnilo, ale pak táta musel odejít, tak jsem zase volala po něm. Nicméně únava byla velká, tak jsem to po chvíli zabalila a usnula. Dobrou noc.

27.12.2010 (14m+13)

Ráno byla zlobivka. Nebo ani ne zlobivka, jako spíš Juli špatně spala. Pořád chtěla mlíko, tedy spíš si chtěla dudlat. Jenže to se zase samozřejmě nelíbilo mamce a tak po každém odpojení brekot. Od půl šesté do sedmi. Nakonec se probrala tak, že po nás začala hopsat, tak jsem ji sebral a šel si s ní hrát. Nechali jsme mamku vyspat asi do 9 hodin. Během té doby ale malá stačila 2x přijít ke dveřím ložnice a bušit na ně, že chce se mámou. Nasnídal jsem ji, přebalil, dokonce i malou loužičku do nočníčku jsme zvládli. Ale holt máma je máma, dnes ráno jsem nějak nebyl v kurzu. Ale přece jen byly asi 2 momenty, kdy jsem ji zabavil. Na jídelní židličce byla po včerejší Filípkově návštěvě byla ještě hrazdička a Juli se snažila donutit rybičku vydávat ten srandovní zvuk. Což se jí po chvilce zkoušení podařilo. To ji bavilo. A potom jsme seděli na sedačce a nějak mi "zavrzaly parkety" či co a Juli vyprskla smíchy a pravila: "Pfrrr.....". A když jsem to pak později líčil mamce, zkusil jsem se Juli při té příležitosti zeptat: "Juli, jak je prdánek". A Juli bez zaváhání znovu zaprděla pusou: "Pfrr" :)

Dopoledne kolem 11 hod jsme vyrazili ven na mráz. Venku bílo, sněhu tak akorát. Samozřejmě musela ťapat mimo chodník po trávníku, kde byly muldy. Potom zase z chodníku na cestu a zpátky (taky to bylo přes patník, na kterém byl nahrnutý sníh). Aspoň pořádně pocvičí stabilitu :) Teta Anička dnes v Prioru nebyla, tak jsme aspoň zašli na jezdící schody. První jízda byla ok. Zvědavost. Druhá jízda už byla mírně nervóznější. Respekt. Přece jen to dělalo Bvvvv, jak Juli zahlásila. Potřetí už si to celkem užívala. Jeli jsme i výtahem (s kočárkem to ani jinak nejde). Venku jsme vyrazili směr centrum, během 5 minut usnula. Přemýšlel jsem, co teď. Zima byla docela fest, chodit se mi moc nechtělo, ještě pořád mi nějak není dobře. Nápad! Restaurace U Bukáčků. Juli jsem nechal venku a sednul si dovnitř, abych na ni viděl. Je to zastrčené uprostřed dvora, takže klidné místo. Dal jsem si čaj a posléze i Marlenku. Seděl jsem hezky v teple a seroval po Internetu na mobilu. Značka Ideal :). Když jsem to potom doma líčil Terezce, tak prohlásila, že je to na tom světe nespravedlivé. Ona prý musí jezdit, jinak se Juli budí a mě v klidu spí, i když já si hovím taky. No jo no, když my máme s Juli tajnou dohodu :)

Na oběd byla brokolicová polévka, Juli málem snědla i talířek. Dokonce mě popošoupávala a ukazovala ještě. Holt lžička byla malá a nestačila velikosti jejího hladu. I masa s rýží snědla skoro celou svou porci. Nato, že snědla takový kotlík polévky dobrý výkon. Odpoledne jsem si lehl na zem a Juli se po mně začala "válet". Nakonec mi vylezla na břicho a hopsala po mně. Ještě mě trochu pobolívá břicho, tak jsem ji otočil na záda. Ležela mi na břichu a pozorovala TV. Najednou cítím, že je nějaká v klidu a těžkne jí hlava. Usnula :) viz. fotka. Vydržel jsem tak asi 15 minut, ale pak jsem začal usínat i já a tím pádem se mi špatně dýchalo (přece jen 10 kilo je 10 kilo). Přesunuli jsme se tedy na sedačku a chrupkali až do půl páté.

Z původně plánované návštěvy Betléma v kostele tedy nebylo nic. Ale asi za půl hodiny zazvonil zvonek. A po schodech se hrnou děcka Přibylovi. A i Káťa s holkama. Najednou byl byt plný štěbetavých dětí. Juli z počátku moc ráda nebyla, "cizí" děcka se jí hrabou v hračkách, ale postupně se zapojila. Nakonec ještě dorazili i Navrátilovi, takže náš obývák pojmul 7 dospělých a 8 dětí. Tedy převaha dětí. A byla znát. Během 5 minut proměnili domeček v chumel látky, dětí a plastových kuliček. Po hodině a půl jsme už docela i rádi zamávali poslednímu návštěvníkovi. Ale byli jsme moc rádi, že přišli a že jsme se po dlouhé době zase všichni takhle sešli. Dokonce jsme se neplánované domluvili na Silvestra (původně jsme měli být u Spáčilů, ale Klárinka onemocněla, takže z toho sešlo..). Pojedeme tedy do Tatenice. Tak jsem zvědavý. Loni tam měla Juli 3 měsíce, letos by to mohlo být zajímavější, už chceme zkusit jezdit na saních.

Po osiření bytu jsem Juli okoupal, osušil, namazal, vyčistil ouška, nosík. Vyfénoval vlásky a vyčistil zoubky. Full servis jak má být. Mamka jenom dala mlíčko a už jsem Juli táhnul na kutě. Ta už v obýváku tušila zradu a začala pobrekávat, že chce mami do postele, ale já na maloška vyzrál. Vzal jsem si mobil a slíbil pohádku na dobrou noc: Ovečku Shaun. To zabralo. Bez dechu sledovala příběh malého uličníka (ovečka Shaun je totiž beránek :)) a když to skončilo, udělali jsme pápá a mobil šel dělat hají. Čekal jsem prostesty, ale kupodivu nic. Začala si vykládat, jako když jsem uspával před pár dny. Odvykládal jsem postupně všechny oblíbené říkanky (Bramboru a Mravenečka) a Juli si dál hrála s kartáčkem. Takže jsem to začal monotónně drmolit pořád dokola a to zabralo. Za chvilku se přetočila na bříško, vystrčila zadeček (usínací poloha) a během půl minuty byla ťuhýk. Drobný problém byl při odchodu, za přispění našich vrzajících parket se probudila a musel jsem ji uspat znovu (už to bylo i trochu z brekem, chtěla mami). Ale zadařilo se a druhý pokus opustit nepozorovaně pokoj byl úspěšný.

31.12.2010 (14m+17)

Dnes jsme tedy odjížděli na silvestr do Tatenice. Z původního termínu odjezdu v 9:00 mírné sešlo, "už" 11:45 jsme vyjížděli jako na koni :) Ale to prostě k tomu patří, než my se vypravíme, tak to zkrátka trvá. Cesta byla naštěstí v pohodě, Juli usnula hned za Přerovem. Cesty byly suché, relativně prázdné, jenom na dálnici do Mohelnice byla trochu mlha. Mohelničák byl taky v pohodě a zbylých 10 km přes "kotěhůlky" až do Tatenic taky ušly (uježděná vrstva sněhu, díky ESP pohodička). Přijeli jsme akorát k obědu, dostali jsme vynikající polévku a klasicky výborné Jendovo kuře s rýží. Ubytovali jsme se a hurá bobvat a sáňkovat. Juli jsme posadili na sáňky a táhl jsem ji od fary ke kopečku. Okamžitě pochopila, že se má držet, oči navrch hlavy, čekala, co bude :). Na kopečku jsem si sedl za ni, narychtoval ji, aby nožkama nebrnkala po zemi a jedéééém... Studený vzduch nám zatajoval dech, padaly drobné vločky a my svištěli dolů. Vyhnuli jsme se výmolu a krásně dojeli až na rovinku. Juli byla nadšená!

"Juli, chceš ještě??" ptám se.

"jo!" zní jasná odpověď.

Vyrazil jsem tedy nahoru, Juli se jen třepala hlavička a držela se sáněk jako klíště. Sjeli jsme to ještě několikrát, potom jsem ji dole i vysypal, ale naštěstí dopadla do měkkého sněhu. Až na tuto drobnou nehodu to bylo super, Juli se sáňkování moc líbilo.

Hmm, tak škrábání v krku přes noc nepolevilo, právě naopak :(. Ráno to bylo už docela dobrý struhadlo. A nejen to, docela mě i bolela hlava, celkově jsem se necítil dobře. Terezka se ráno postarala u Juli a já tak mohl spát. Kolem deváté jsem se vykulil z postele, ale pořád mi nebylo do skoku. Díky tomu byl celý den takový ... o ničem. Juli taky není úplně zdravá. Kašle, chrčí v ní, jako ve starých pendlovkách. Naštěstí teplotu ani jeden zatím nemáme, tak snad to přejdeme bez větších potíží. Dopoledne jsme si hráli, s Juli máme oblíbenou hru na rozdělávání puzzlíkové knížky. Je to 6 silných (tvrdých) stránek se 6 velkými obrázkovými puzzlíky. První jí vždycky musím načnout, a pak vylupuje jeden za druhý. Každý mi podá se slovy "Na!" a čeká, dokud si ho nevezmu. Já pokaždé poděkuju. Postupně tak vyloupe celý obrázek a já ho mezitím skládám. Když mi podá víc spojených kousků najednou, tak jí řeknu: "Ne, dej mi jenom jeden". Rozdělí je tedy poslušně na jednotlivé dílky a zase mi je postupně podává. Stejně tak, pokud nějaký chybí, tak na něj ukážu, poprosím o něj a ona mi jej podá.

Dnes si s ní takhle chtěla hrát Terezka, načla jí první obrázek, ale Juli to podávala mě. Terka se snažila si dílek vzít, ale Juli trvala na tom, že si to musím vzít já. Zkrátka tahle hra se hraje podle určitých pravidel a přes to nejede vlak... :) Terezka z toho byla smutná, ale utěšoval jsem ji, že Juli je v tomhle puntičkářka, stejně jako i v jiných věcech a že je to jen hra, kterou má zafixovanou se mnou.

Dopoledne jsem ji vzal do ložnice na uspání. Podařilo se mi ji uspat, Terezka mezitím vařila oběd a ani nevěděla, kde jsme a co děláme. Docela divný v našem supervelkém bytě :). Pak pochopila, že asi spíme. Já byl rád jak rádio, že Juli usnula, mohl jsem si tak pospat s ní. Po hodince odpočinku jsme se šli najíst. Jídlo je v posledních dnech zase trochu problém, asi jí rostou horní stoličky (soudě podle slintání a rukách nestále v puse). Snědla sotva pár lžiček polévky a masa s brkaší asi 2 kousky. Dohání to sice trochu mlíkem, ale dělá nám to starosti.

Odpoledne bylo vzhledem k deštivému počasí opět takové smutné, Juli evidentně chyběl pohyb venku. Jak ráda by si ťapala a pak pospala v kočárku. Našla si tak aspoň novou zábavu - lozit do skládací bedýnky. Donesl jsem ji do obýváku a Juli měla hned o zábavu postaráno. Lozila tam, a pak zase zpátky. Když si hověla vevnitř, dal jsem jí tam nějaké hračky, ale zase to vyházela ven. Snesla tam jenom miminko, to tahá skoro pořád s sebou. I domeček byl docela v kurzu, bafali jsme na sebe, házeli po sobě míčky. A naučili jsme ji dnes novinku: popřát. Natáhla ke mně pravou ruku, tak jsem ji vzal a říkám: Všechno nejlepší! A při každém slově jsem rukou potřásl. Juli chtěla ještě, popřála tedy mamce, a pak zase mě... Seděla přitom v křesle a chystali jsme se ven. Terezka šla něco chystat a já se taky otočil. Najednou vidím, že Juli si chytila pravou ruku levou, potřásla si jimi sama a přitom cosi brebentila :))) Opička chytrá... Jak jsem psal výše, nakonec jsme šli alespoň na krátkou procházku do Pennymarketu a zpátky. Juli ťapala celou dobu, v obchodě musela projít turniketem pro vozíky (pod oranžovými plastovými zábranami). Já mezitím i s Terkou prošel taky dovnitř. Potom se Juli otočila a prošla zase zpátky ven... No, kdyby se vydala směr dveře, nevím, co bych dělal. Naštěstí se ale zase otočila a prošla otočným turniketem. Musí přece jít jako dospělá, no ne? Vzhledem k tomu, že je to všetečka, raději jsme ji posadili do vozíku, přece jen nenechavé ručičky a zvědavá holčička je nebezpečná kombinace. Dostala makový rohlík a byla spokojená jako želvička.

Doma jsem potom Juli okoupal včetně vlásků. Nemá vůbec, ale vůbec ráda, když se jí něco leje na hlavu a už vůbec ne, když je to sprchou. Musím vymýšlet různý figle, abych odvedl pozornost a přitom ji zase nezpůsobil "trauma" z leknutí. Takže pomocí houbičky ji postupně polévám až zezadu na vlásky. Ono jí tak ani nevadí to polívání vodou, ale spíš to, že jí to pak teče do očí a do pusy. Pokud tohle uhlídám, tak je to celkem OK. Ale i tak je to neoblíbená činnost. Ale dělat se holt musí, nedá se svítit. Jednou to bude sama dělat ráda.

Večerní uspávání je už asi týden moje doména. Po pokoupacích procedurách jsem si ji zase vzal, zamávali jsme mamce, poslali pusu na dobrou noc a šli do ložnice. Dřív ječela jenom jsme vstoupili do ložnice, teď se těší, až si lehne a pustím ji Ovečku Shaun. Asi v půlce dílu se otočila na bok, že chce spinkat. Vypnul jsem mobil a přitulil se k ní. Párkrát hodila prckou a já preventivně spustil Mravenečka. Než jsem ho dopovídal, už spala. Bobíšek malej.

9.1.2011 (14m+26)

V noci byla Juli jakási neklidná, pořád chtěla sosat mlíčko, či spíše jenom dudlat. A podle toho i vypadalo ráno, kolem půl sedmé se probrala a začala brečet, že chce mlíko. Máma už byla trochu "vytočená", Juli nás probudila už asi poosmé. A klasika, Juli si cucla a už jen dudlala. Mamka jí prso sebrala a Juli začala ječet. Pak si sedla a ukázala na mobil, že chce "Bou" (= Ovečka Shaun). A začala se toho domáhat. Já jí říkám, že takhle se to neříká. Hned začala šmydlikat ručičkama. No každopádně už bylo po spaní. Terezka do noci vařila dnešní oběd, tak jsem ji nechal spát, drapl Juli i mobil pod paži a vypadli jsme do obýváku. Po ovečce jsme umyli packy, pusu i prcku, přebalili do čisté plíny a hráli si. Klasika, našla si zase bedýnku v kuchyni a už ji táhla do obýváku. Pomohl jsem jí a něco mě napadlo. Dal jsem dovnitř plastovou naběračku (alias šufánek), kterou si Juli včera dotáhla z kuchyně a nevrátila ji zpátky do šuplíku :). No a přikryl jsem bedýnku velkou látkovou plenou. Mezitím jsem nenápadně šufánek vytáhl ven a schoval vedle nohy, aby ho Juli neviděla. Pak Juli strhla plenu z bedýnky a...? "Kde je?" ptala se... Asi 10 sekund nehnutě hleděla do té bedýnky a bylo vidět, jak jí šrotuje hlavička na plné obrátky. "To nechápu, vždyť tam byl, viděla jsem ho, kde je teď...??" a další podobné otázky se jí daly číst v očích. Přikryl jsem bedýnku (přitom jsem nenápadně vložil šufánek dovnitř), Juli ji strhla a ??? Už je tam! Nekecám, vystačili jsme si s tím 10 minut :)))

Mamka se kolem půl desáté vykolíbala z postele. Struhadýlko u mě v krku pokračuje, mamku prý tam taky trochu škrábe. Vymačkala nám multivitamínový koktejl z citronu, limetky a pomeranče. Juli taky ještě kašle, ale už tolik, co včera, kapky proti kašli asi zabírají. Dnešní den byl obdobný, jako včerejší, tedy co se dopoledne týká. Oběd byl vynikající (vepřo-knedlo-zelo), ale Juli opět snědla jako vrabec. Nakonec díky všelijakým výmyslům a hračkám jsme ji zabavili natolik, že do ní Terka dostala aspoň půlku polívky, druhého nesnědla ani 2 lžičky, asi jí to nechutnalo. Pustil jsem DVD Čechomorů Co sa stalo - záznam živého koncertu. Díky tomu už byla mnohem lepší nálada a i nám víc šmakovalo. Juli se tím taky trochu zabavila a něco málo snědla.

Odpoledne jsme se vypravili na regulérní procházku. Juli čekala v předsíni na obutí, seděla na botníku. Podal jsem jí sluchátko domovního telefonu a hned spustila: "Haló, ........, haló...... a @#$*&@*@*(*($(". "Rozčilovala" se do toho sluchátka, halekala do něj jako na lesy. Venku si to štrádovala po chodníku tam a zpátky. Sníh už roztál, takže se jí dobře chodilo. Jenže to bylo 2 kroky tam, 4 zpátky. Pořád jsme museli čekat, volat, že už jdeme. Nakonec jsme aplikovali 1-2-3-hop, ale to taky zabralo jen na chvíli. Zkrátka si užívala, že je po dvou dnech pořádně venku. Musela osahat a olízat sklo vitríny, kecnout si na špinavou zem, neustále si ty špinavé ručičky strkat do pusy... No dětské bájo, rodičové byli nadšení o něco méně :). Zašli jsme do cukrárny Cylindr, je tam dětský koutek, tak ať si trochu zařádí. Hned jsem ji šupnul na skluzavku, potom do autíčka. Mezi hračkama si k velké radosti okolosedících vybrala plechový xylofonek, na který se jala "preludovat". Šlo jí to náramně, doma má praxi s klavírkem, kde to už zvládá obouruč. Tady bylo jen 8 klapek, takže pohoda. My jsme si dali zákusek a kafe a užívali si nedělní pohodu. Terka potom pustila houpací autíčko (za bůra, no už to začíná, penězoroutské hračky :)). Napřed Juli hleděla, ale pak se začala smát, že se jí to líbí. Pak vyrazila na obhlídku terénu, seznámila se tam s o něco mladším chlapečkem. Stáli tam proti sobě a dlouho se pozorovali. Počáteční rozpaky jsem tak musel rozseknout já, napřed mu na mou pobídku nesměle zamávala a pak ho tak neznatelně pohladila. Chlapeček jenom stál a nehnul ani brvou, jenom pozorně sledoval to naše střapaté individuum. Stojící a nicnedělající chlapeček Juli přestal po chvíli bavit, zamávala mu a odešla :).

Doma jsem opět uspal Juli i sebe. Asi po hodině se probudila a začala srdceryvně plakat. Asi se jí něco ošklivého zdálo, protože nepomohlo, že jsem ji vzal do náruče, chtěla jenom mámu. A i když přišla a dal mlíčko, tak byla taková divná, plačtivá. Trvalo to půl hodiny, než se trochu otřepala. Ale pak už to bylo celkem dobrý. Přišla do koupelny a začala se sápat do vaničky. "Juli, ty chceš dělat cáky, cáky?". Odpověď je více než jasná: "Jo!". Hmm, říkám si, aspoň se koupelí uvolní. "Juli, ale napřed se musíš svlíknout". Poslušně se nechala odstrojit a už sama lezla do vaničky. Napustil jsem vodu a už to mohlo začít. Řádila jako řerná ruka, cákala, stříkala vodu, zkrátka blbiny. Super, aspoň už má dobrou náladu. Najednou se ozvou bublavé zvuky, na hladinu se vyvalí bublinky a Juli má vykulený a vzápětí vysmátý výraz ve tváři. Hehe, to je sranda. A za chvíli znovu. Ta potvůrka to dělala schválně a strašně ji to rozesmívalo :))) No hlavně, ať tam neskončí i bobek :)

Tím, že spala do půl sedmé se jí trochu posunul večerní spánek, tak si tady s námi hrála. Tedy hrála si sama, my se dívali na TV. Mezitím jsme dali kapičky (jak proti kašli, tak probiotika a Vigantol) a vyčistili zoubky. Zmerčila můj telefon a hned že chce "bou" (ovečku). Tak jsem ji to pustil a vydržela se dívat skoro na celý díl. Pak ale klasicky pomačkala displej a vrátila mi to se slovy "na!". "OK, díky, hají"... "Nene, špatně jsi mě pochopil, táto, já to chci pustit ještě jednou". Po asi třetím "na!" jsem rezolutně řekl hají, další pohádka bude až před spaním. "Hmm" rozhodila rukama a šla si pro knížku :). Pak dostala mlíko a šli jsme už do hajan. Zase se úplně třepala na ovečku. Jenom jsem to pustil, tak začala radostně mávat rukama a šťastně se smát. Hleděla na to bez dechu (podotýkám, že tuto epizodu viděla dnes asi popatnácté) a komentovala část, kde ovečky spinkají slovy "chhr, pššš... " :). Konec, pápá, hají. Vypnul jsem telefon, Juli se jako včera otočila na bok a já zkusil nic neříkat. Po chvíli se ozvalo "hmm?". "Mám ti povídat? Chceš Mravenečka?". "Jo!". Tak jsem začal vyprávět. Juli šmydlikala ručkou po prostěradle, no nevypadalo to, že by chtěla spát. Dokonce si tam i něco povídala. Hmm, tak to bude dnes na dlouho. Přesunul jsem se tak, abych jí viděl do obličeje. Chvíli ležela na bříšku, jak šmydlikala tou rukou, tak mi nahmatala vlasy, začala mě hladit, potom kudlit. Začal jsem zase vyprávět, tak se zklidnila a vypadalo to, že zabrala... Postupně jsem přestal povídat. Asi po půl minutě jako kdyby ze spánku prohodila: "táto,.. tatí".

"Copak, Juli, mám ještě vyprávět?". "JO...". Další dvě várky Mravenečka a už konečně usnula. Užíval jsem si ty hezké chvilky. Dal jsem jí pusu do vlasů, přendal do postýlky, přikryl a šel sepisovat deníček :).

Skřítek jeden upovídanej. Tím posunutým režimem se staly dvě věci. Za prvé: spala od cca 22:00 do 3 ráno. Docela výkon, když standardně chce zhruba do 3 hodiny cucnout mlíko. A za druhé: v ty 3 ráno už byla vyspaná :). Tedy začala nám v posteli zpívat, válela se po nás, chtěla pustit ovečku Shaun (neúspěšný pokus), cestovala po posteli... Ve 4:08 jsme s Terkou rezignovali, oba dělali, že spíme a Juli to po 5 minutách, kdy nikdo nereagoval, přestalo bavit a zabalila to taky :). V mrákotách jsme se probrali kolem osmé. Dnes se obětovala mamka (vzala Juli pryč z ložnice) a nechala mě spát. Já se vybatolil asi o hodinu později. Juli už po snídani, přivítala mě úsměvem a slovy "Ta-ti!". Dopoledne jsme odstrojili vánoční stromeček. Škoda, byl krásný, nádherně voněl. Ale aspoň už zmizelo to špičaté jehličí, i když Juli s tím problém naštěstí neměla, vůbec se toho nedotýkala, a když, tak s velkým respektem.

Kolem poledne Terka Juli uspala. Dala si prodlouženou spánkovou směnu, vzbudila se okolo 13:45. Slyším, jak z ložnice zahalekala: "a-a!...., a-a-a!". Čekal jsem, že bude plakat, ale naopak. Stála v postýlce a volala na nás. Zároveň halekala i na mimi (panenku), které leželo na naší posteli. Chtěla ji podat. Přinesl jsem obě dvě do obýváku, ale kupodivu nechtěla za mámou, ale chtěla se chovat a tulit se ke mě. Postupně se probrala a začala řádit.

Oběd byla zase problém, nechtěla ani sousto polívky, prostě nic. Jenom mlíko. Ráno jeden a půl vánočky. Potom odpoledne 2 měsíčky mandarinky. A k večeru půlku bílého jogurtu. K tomu se pak ještě vrátím. Kolem třetí jsem s ní vyrazil ven, na procházku. Prošli jsme si město. Kolem nádraží (potřeboval jsem na poštu), dále Škodovou ulicí (jaký je aktuální stav s bouranými cikánskými domy), kolem školy B. Němcové k Bečvě. Tam jsem nakrmil kačeny starým pečivem. Juli to zmerčila a že chce taky. Musel jsem vysvětlovat, že to není pro ni, ale pro kačenky. Naštěstí si dala říct. Stavil jsem se na zákusek u Sumů. Juli si tam dala epizodku ovečky Shaun, vyloudila na mě kousek věnečku a pak jsme vyrazili domů. Cestou jsme ještě po dlouhé době potkali Peťu s Emičkou, takže jsme poklábosili o tom, jak jsou holky šikovné a podobné "důležité" věci.

Doma se mamka snažila trochu uklidit, jak se do toho Juli obuje, tak je to tam jak po výbuchu. Ohřála jí polívku od oběda, ale ani teď neuspěla. Tak zkusila jogurt - a ten prošel. Hmm, tak že by přece jen to byla malá mlsoňka a vybíravka... No uvidíme, zatím má hájení s tou nemocí, ale takhle by to dál nešlo, milá slečno. Ale po pár lžičkách udělala máma podfuk. Přidala na lžičku k jogurtu trochu masa a nudlí z polévky. Jenže Juli se obalamutit nenechala. Zašklíbila se a už to plivala ven. Problém byl, že pak už nechtěla ani samotný jogurt. No jo no, jak se jednou dítě cítí zrazeno, tak je to špatné... Ale máma vymyslela super lest. Dala Juli druhou lžičku a ukázala jí, že se může krmit sama. To ji zaujalo a pak se začala krmit sama. Sice toho víc rozpatlala kolem sebe, ale je to další drobný mezník. Věk už na to má, šikovná je taky dost, tak proč ne. Uvidíme, jak jí to půjde dál...

Ještě drobnost, když jsme šli z koupelny o umytí rukou a pusy (tzv. deratizace), zkusil Juli říct: "Udělej indiána". A Hned začala vydávat bojový pokřik ala Velký Inčučůna. Docela mě to překvapilo, protože jsme jí to nikdo neříkali, ani neukazoval. Že by si to pamatovala, jak to dělávala někdy před půl rokem? Hmm, možná. Každopádně nás tím mile překvapila.

Díky absenci odpoledního spánku (díky prodlouženému a posunutému dopolednímu) začala být už kolem sedmé ospalá. Ještě rychlá koupel, nezbytné procedury včetně antibiotik a kapiček a šup do postele. Já jsem dnes šel na badminton, tak po dlouhé době uspávala mamka. Ovečka Shaun musela být, to už asi jinak ani nepůjde. Pak se sice vztekala, že chce ještě, ale byla umlčena pádnými argumenty - mlíkem. A díky únavě i celkem rychle zabrala a usnula.

14.1.2011 (15m+0)

Hihi, dnes mám 15 měsíců. Toto letí. Rostu jako z vody, vlásky mi rostou taky docela rychle, za chvíli si na nich už udělám i culík. Pěkně se mi vzadu "prstýnkují". Co můžu, to prošmejdím, zvědavá jsem jako opička. Hlavně v kuchyni se mi líbí. V šuplíku je tolik zajímavých věcí - šufánek, vařečka, kvedlačka, obracečka a další věci, které ani nevím, jak se jmenují. Nesnáším nudu, pořád musím něco "mamlasit". Ráda maluju. Fakt. Zrovna včera mě chytla múza, táta o tom nějak zapomněl napsat, tak tady je fotečka toho mého díla: