18. měsíc

Ráno jsem byl vyspaný už kolem půl sedmé, protože jsem šel spát docela brzo. Zato holky si dobře pospaly, vstávaly až někdy kolem osmé hodiny. Julík nebyl zrovna dobře naladěn, chtěla mlíčko, ale máma musela na záchod. Tolik slziček kvůli mlíku. Ale spravila to tátova náruč a prohlížení zvířátek na zdi. Na snídani si pochutnala na koláčku a jogurtu. Dopoledne zase zmýšlela, co se dalo. Vytáhla si houpačku, pohoupala se (samozřejmě muselo i momo), potom chtěla dolů a uklidila si houpačku na svoje místo. Kramařila v botech (i přes výslovný zákaz), dokonce je i žužlala, takže měla pusu černou jako "viks". Mamka se s ní chystala ven, ale protože jí nebylo vůbec dobře (dle jejích slov: potila se jako ...), tak jsem se "uvolnil" z práce a šel místo ní.

Na hřišti bylo dětí jako smetí. Juli si našla zaoblený kámen, kecla si do kamínků a hezky si hrála. Najednou se přivalily dvě holčičky (cca 4-5 let) a úplně dojemně ošetřovatelsky se začaly o Juli zajímat. Chtěly vědět, jak se jmenuje, samy se hned představovaly, hladily ji po tvářičkách, až jsem hleděl. Pak přiběhly další 3 plus chlapeček. Toho ale holky brzy vystrnadily, že není holka, tak tam nemá co dělat. Juli ze začátku proti jejich přítomnosti neprotestovala, ale pak jí kterási vzala kamínek, že budou péct koláčky, ostatní se na Juli mezitím mačkaly, jako kdyby viděly holčičku poprvé a to už Juli přestávala dávat. Změnšený životní prostor udělal své a tak se přihlásila o pomoc u táty. Zasáhl jsem a vytáhl ji z chumlu pečovatelských děvčátek. Ještě asi na dvou atrakcích nás "pronásledovala" Jeniffer, ale na skluzavce se už zapojila do zábavy s ostatními vrstevníky a nás nechala být. Juli se zase uklidila na zem a hrála si s kamínky. Když už byl čas odchodu, těžce, přetěžce se loučila...

Ještě jsme měli za úkol koupit na trhu nějaké ovoce. Juli, jak viděla mandarinky, hned se chopila nakupování. Brala mandarinky a dávala mi je do sáčku. Celkem vybírala dobré, vyměnil jsem jenom dvě. Potom jsem jí dal sáček, vzal do náruče a ona předala sáček ke zvážení paní prodavačce. Pak jí ještě zamávala :). Postavil jsem ji na zem, abych mohl zaplatit a Juli toho hned využila, přešla naproti ke konkurenci a sbalila tam další dvě mandarinky, do každé ruky jednu. Musel jsem jí vysvětlit, že stačí, že už máme dost. Pochopila a na požádání vrátila zpátky na místo. To je ostatně docela dobré, že už takhle rozumí. I doma, když mi dnes donesla nějaké svoje staré botičky (co našla v krabici na vyřazení), tak je pak vrátila zpátky. Nebo třeba donesla krabici mléka, sotva ji uzvedla, ale dotáhla ji až do obýváku. Pak ji zase donesla tam, kde ji vzala...

Doma mamka vařila oběd, Juli už byla docela unavená. Zeptal jsem se jí, jestli chce jít dělat hají. Joóó. OK, šli jsme tedy do ložnice, vyžádala si ještě Ovečku, nuže dobrá, vyhověl jsem. Po ovečce se trochu šprajcovala, ale nakonec jsem ji ukecal a usnula. A spala přes dvě hodiny! Paráda. Kolem půl třetí jsem slyšel z ložnice nějaký podezřelý zvuk. Takový šustivý. Nakouknu dovnitř a vidím, jak se Juli snaží dostat z krabice svoje staré botičky. "Bo-ta" hlásí vítězně. Vlásky střapaté, tvář pomačkanou, očička rozespaná - úplně kouzelný pohled! Je supr, že si už dokáže slézt z postele a sama se zabavit, případně si otevřít dveře a přijít za námi...

Asi by spala ještě dál, ale měla bobíka v plínce, takže to ji asi probudilo. Nevadí, přebalíme... Hehe, Juli byla proti. Nechtěla plínku ani za nic. Tak jsme ji nechali vyvětrat a obědvala na naháče, jenom bodyčko jí plandalo na bříšku. Mamka jí do sedačky dala látkovou plínku, aby neseděla na tom plastovém sedáku. Šla jí ohřát druhé jídlo (polévku splivla jako malinu) a já od počítače slyším nějaké pachtění. Otočím se a vidím, jak Juli leze nahoru, jenom prcka jí svítí do prostoru. A plínka trůní na zemi. Snažil jsem se jí tam vrátit, ale marně, Juli protestovala a vždycky si ji vyhodila ven :). I druhé jídlo ji jelo, jako zákusek měla hrozno. Pak volala babi, že za chvilku dorazí a vezme Juli ven. Paráda. Babi přišla i s její motorkou. Terka je šla vyprovodit dolů. Všechny stály přede dveřma, Juli seděla na motorce a dělala pusou Bvrrr.. Mamka jí zavazela, tak na ní volala: tytýt.... Mamka kousek popošla a Juli zase Bvrrr.... :) Babička hlídala zodpovědně, Juli přišla usměvavá a vyvětraná. Ještě jsme se ale rozhodli, že pojedeme koupit botičky. Nasvačili jsme toho nenasytu (dnes teda papá přímo ukázkově) a po troše přemlouvání jsme ji znovu oblékli a vyrazili směr Kaufland.

V Daichmanu byla ve svém živlu. Ťapala si mezi regály, občas jsem ji prohnal jejím oblíbeným "až tě chytím, tak tě sním" - to se zajíkala smíchy a málem se přizabila, jak zdrhala. Nakonec jsme tedy boty vybrali, Juli si je zaplatila (podala moji kreditku paní prodavačce) a ještě jsme rychle proletěli Kauflandem. Juli seděla ve vozíku a když jsme projížděli kolem čokoládových vajíček, natáhla se a už je ládovala do vozíku pod sebe. Já je z druhé strany zase vracel zpátky :) Když jsem odjel kus dál mimo dosah regálu, udiveně se dívala dolů do vozíku, že tam nic není. Naštěstí to nijak nekomentovala, takže se to obešlo bez nějakých scén. V autě si zase postěžovala na pásy v sedačce (posledních pár dnů je to furt samé au, au, ale přitom ji nic netlačí)...

Doma jsme museli ještě zalepit paleček (dělá si záděry, mrška jedna). To se jí ale vůbec nelíbilo, ráno byl první pokus a to si to hned sundala. Takže teď večer jsme na to museli chytře - zalepili jsme paleček i momo a to zabralo. Furt sice kontrolovala, jestli má momo taky ten palec zalepený. Pak se s tím smířila, ale pořád si s tím palečkem šmydlikala, i při uspávání si vzpomněla, že jí to vadí. Připomínka moma ji zase odzbrojila. Ještě že je to taková autorita!

16.3.2011 (17m+2)

• • dnes byla s mamkou na cvičení ve Sluníčku - vylezla sama po žebřinách až nahoru...

17.3.2011 (17m+3)

• • Juli dvou tváří - dopoledne byla hodnoučká, po podvečerním spánku jako by ji vyměnili - protivná, uplakaná, vztekací ... no grr...

  • dnes byl výletní den - napřed, že babička přijde vozit (i když venku lilo), ale Juli si usmyslela, že usne. Jenom co za mámou zaklaply dveře se Juli probrala... Hezky poobědvala, snědla všechno. Pak jsme zavezli babi do Chropyně. Odtud jsme se cestou stavili u druhé babi v Lověšicích (povinná návštěva pejska na dvoře + vyzkoušela poděděnou motorku od Lukáška). Pak jsme babi vzali na poštu a potom do Hypernovy. Zavezli zpátky do Lověšic. No drandili jsme celé odpoledne.

  • podvečer stál za houby (viz. výše), koupel to trochu spravila, sama si pak už vylezla z vaničky, že chce už jít..

  • usínala poněkud déle (nějakých 10 minut oproti standardním 5 :)), jednou to vypadalo, že už si zase půjdeme hrát (už jsem myslel, že spí, ale najednou se rozzářila: tatí... aáa... :) Naštěstí se nechala ukecat...

18.3.2011 (17m+4)

Dnes dopoledne jsem si šla hrát do Jungle. Táta šel s náma, měl to cestou k panu doktorovi. Chvíli tam se mnou pobyl, hned jsem byla ve svém živlu. Prolézačky, trampoška, paráda. Akorát klavír nehrál. Neva. S mamkou jsme prolezly úplně všechno včetně balónků. Za chvíli byla máma docela zřízená :) Ti dospělí nic nevydrží... Pak si nás vyzvedla babi a šly jsme k ní na oběd. Moc mi chutnalo, až se mi dělaly žbuliny za ušima. Babi mě vozila, ale po hodině mě troubením probudil nějaký nedočkavý řidič v dopravní zácpě. Byly jsme zrovna kousek od salonu, kde se mami nechávala zkrášlovat, tak jsme se tam jely podívat. Ale to vůbec nebyl dobrý nápad. Mamka byla zrovna v nejlepším, hlavu měla nazdobenou alobalovými papírky. Úplně jsem se jí polekala a hlavně jsem nechtěla, aby to měla na hlavě. Odešly jsme tedy s pláčem a celkově jsem byla taková přešlá. Kdo by nebyl. Venku pršelo, špatně probuzená, děsivý zážitek.. Takže táta si mě dole v baráku přebíral od babi zaraženou jako puk v brance. Ale rychle mě rozebral, když mě chtěl chytit. Na to já funguju spolehlivě.

Doma si myslel, že mě ještě uspí. Chvíli jsme si hráli s klíčema od auta. Naučila jsem se ho otevírat a i zavírat. tedy táta se o to snažil a mě se ta instruktáž moc líbila. Ale dělat ch-pší jsem nechtěla. I když táta se mě snažil přemluvit, mé jasné nene bylo dostačující. On ještě ležel, ale já si slezla dolů z postele a našla si tam knížečku na čtení. Tátovi bylo po chvíli podeřelé, jak jsem hodná, a hned věděl proč. Sedla jsem si na krabici a udělala bobka. Sice žádná hrůza, ale aby mě trochu rozveselil, napustil mi vaničku a dal do ní pěnu. Jé, to bylo príma. Nechal mě tam tak dlouho, až jsem si sama řekla, že chci ven. Zababušil mě do osušky od hlavy až k patě a schoulená u něj v náručí jsem se dívala na krtečka. A to už přišla i máma. Celá vyfešákovaná, včera na kosmetice, dnes u kadeřníka, úplná kočka. Pokračovali jsme v dívání a během toho došlo už i na oblékání. A táta z restaurace donesl mamce pizza tyčinky. Jak jsem to zmerčila, hned jsem chtěla taky: mňam, mňam... Zbufla jsem 3 malé pásky a pak jsem zahlásila: není. Tak táta musel ještě donést z kuchyně. Nasáčkovala jsem se i kouskem do mého oblíbeného plavacího kruhu, vyvalila jsem se v něm a ládovala se... :)

Mamka mě sbalila a ještě jsme šly zařizovat nějaké věci: koupit mi druhé botičky do lékárny (ty co jsme kupovali včera jsou fajn, ale ať mám na střídačku lepší, kožené), na poštu pro dopis a ještě pláštěnku na golfáč... Stihly jsme ale jen ty boty, zbytek musíme pořešit zítra dopoledne. Stavily jsme se u Navrátilů, ale doma byla jenom teta a Filda... S děckama si zařádím víc, ale i tak jsem to tam stačila otočit vzhůru nohama.

Byla jsem tak uťapkaná za celý den, že večerní uspávání probíhalo stylem, že jsme si s tátou lehli, sotva jsem se otočila na bok, už jsem spala.

19.3.2011 (17m+5)

Kdyby nebylo mě, tak rodiče spí až do oběda. Ale já je hlídám, aby moc nevlčili. Dopoledne jsme se vypravili ven na společnou procházku. Dnes jsem poprvé sešla všechny schody ze 4. patra až dolů. Ťapala jsem od baráku, až k masně u ČSOB. Tam už mě táta dal do kočárku. Koupili pláštěnku na kočárek, stavili jsme se pro dopis na poště. Z pošty jsem chtěla taky chodit, ale jezdilo kolem chodníku dost aut, a já jsem nechtěla chodit za ruku, tak jsem byla i přes posazena do kočárku. Asi po 5 minutách rodiče zjistili, že zhasínám a za další chvilku bylo hotovo. Vytuhla jsem tím chozením jako alík. Mamka ještě rychle koupila na trhu nějakou zeleninu a táta už se mnou pomalu drandil domů. Přenesli mě do postele, při svlékání jsem se probrala, ale jedno cucnutí mlíka a byla jsem zase ťuhýk. A spala jsem nějaké 2,5 hodiny až do půl třetí. Dostala jsem suprovej oběd, polévka mi moc jela a koprovka taky (naprosto excelentní, táta si 2x přidával). Pak jsem si "poručila"=poprosila o krtečka a sjela jsem asi 4 díly. Seděla jsem jako přibytá, některé díly už mám zmáknuté tak, že dopředu třeba foukám, když má přijít vítr, co odvane slunečník apod.. Ovečka má teď v Krtečkovi těžkého konkurenta...

Odpoledne jsme ještě vyrazili ven a tátu napadlo, že bysme mohli zajet k babi do Lověšic podívat se na pejska. Babi byla šťastná, že nás vidí a já se jí taky hned vrhla do náručí. "vv-haf" a už jsem se hrnula na dvůr. BYL tam! A pak jsem se začala shánět po kočičce, ale ta tam nepřišla. Tak snad příště. U babi doma jsem viděla fotku, kde jsou všichni na zahradě. CHtěla jsem ji vidět, tak mě babi zvedla. Prohlížela jsem si ji a táta se mě zeptal, kde je babi. Otočila jsem a ukázala na babičku :). Táta tedy zpřesnil dotaz, kde je babi na fotce. Chvíli jsem se dívala a hledala a pak jsem zapíchla prst na babičku. Pak jsem správně ukázala dědu i mamku, jenom tátu jsem nepoznala. Jsem malý chytrolínek.. :) Vzali jsme Ketynku na vycházku, držela jsem ji na vodítku, ale kousek od baráku zastavilo auto a vyskákali kluci Tobolíkovi - David, Kamil a Lukášek. Nahrnuli se ke Ketyně a já tolik chlapů neskousla, tak jsem raději vyklidila pole. Tak jsem ťafla tátu a babi za ruku a nechali jsme kluky, ať se s Ketkou vyřádí a šli jsme si svým tempem. Na točně jsme se pohoupali a stočili to zpátky. Najednou jel autobus. Mávala jsem jako o život, pan řidič mi taky zamávala za zablikal na mě! Táta ho poprosil, jestli by nás nesvezl jednu zastávku a nebyl problém. Jé, já byla na vrcholu blaha. Jenže zastávka tu byla cobydup a já chtěla jet dál. Takže slzy jako hrachy, ale když jsem mu zamávala a udělala pápá, tak jsem se uklidnila. Prý příště zase pojedu, slíbil táta.

Už byl čas jet domů, takže jsme se s babi rozloučili, popřála nám šťasnou cestu do Belgie a jeli domů za mámou. Ještě jsme stihli krátkou návštěvu u Navrátilů, pak jsem se okoupala i s vlásky a hurá do hajan. Dobrou noc.

Nechť žije úplněk! A zvlášť ten dnešní. Podle astronomů je Měsíc v úplňku nejblíž k zemi za posledních 18 let a bylo to poznat. Ve dvě ráno se Juli probrala a do půl šesté řádila!!!!! Síla. Napřed jsem si povídala a zpívala v posteli, ale pak jsem si slezla dolů a šla z ložnice pryč. Takže jsme oba vstali a balili věci na dnešní odjezd... Kolem páté jsem si s ní šel zkusit lehnout, pustil jsem ovečku Shaun, ale po skončení se zase sbalila s šla za mamkou do obýváku. Na její otázku, co dělá tatí, odpověděla jasně: ch-pší, ch-pší. Za půl hodinky ale už byla mamka úspěšnější a usnuly obě dvě. Ráno jsme vstávali někdy kolem půl deváté a na to, že půlku noci nespala měla energie na rozdávání. Poslední dobou je z ní děsnej rarach. Když ji chceme oblíkat nebo přebalit, tak začne utíkat, že "nene". Mrská s sebou jako splašená, kope nohama - ve své podstatě ona v legraci, ale už dokáže pořádně kopnout, takže se to snažíme korigovat. Nasnídali jsme se a vyrazili na mši.

Cestou nám vykládala, ostatně jak už asi týden. Drmolí tou svou hatmatilkou, ale vypadá to, že používá stejná "slova", protože když se baví o botičkách, tak mi to zní pořád povědomě. Říct bo-ta umí krásně, ale když o nich mluví třeba za pochodu, tak nám vypráví úplně romány. S takovým anglickým přízvukem, válí to v té puse jak Burian horký brambor :)).

V kostele vydržela v kočárku jenom chvíli, pak už chtěla oddělat madýlko a jít dolů. A začala řádit jako neřízená střela. Vykřikovala, ukazovala na všechno možný, sundala podušku ze zpovědnice, aby si tam mohla pohodlněji sednout... Pak se na nás začala "sápat", chtěla chovat. Ukazovala mi, kde jsou světýlka (blik) - "tady, tady, tady" a přitom vždycky ukázala na konkrétní světlo. Ukazoval jsem jí obrázkovou knížku a krásně poznávala a ukazovala zvířátka, co už umí... A líbilo se jí, když hrála a zpívala scholka. Jak skončili, hned začala, že chce ještě "la-la-la-la". To je to samý, jako doma - projde kolem kytary, nebo sotva přijdem domů, tak valí do kuchyně a ukazuje na ovladač k radiu, že chce pustit "la-la-la".. Po mši jsme dorazili domů, mamka ještě dodělávala oběd, já jsem dochystával věci a sepisoval deníček. Juli jsme uklidili před Krtečka, a tak prožívala, jak Krtečkovi postavili na jeho louce město. Pak jsme se naobědvali a o půl čtvrté vyrazili směr Bratislava (a odtud zítra letadlem do Belgie).

Cesta autem do Bratislavy byl v pohodě, Juli po půl hodině usnula a spala až do cíle, kde jsme dorazili v půl šesté. V hotelu jsme se ubytovali. Hotel je nově opravený, takže i vybavení bylo nové a moderní. Juli se tam hned zabydlela, všechno prolezla a sotva našla telefon, tak se od něj nehnula. Pořád někam telefonovala, asi objednávala pizzu a nemohla se dovolat. No bodejť, když jsem jí pro jistotu vypojit telefonní kabel :)

Pak jsme se šli projít ven. Okolí nebylo zrovna nejklidnější, rušná silnice, tramvaje, auta, z dálky vlak, občas proletělo letadlo z nedalekého letiště. Ale Juli si ťapala a byla spokojená. Ještě jsme si zašli do hotelové restaurace na večeři. Tam Juli mrkala na hosty (dámská sešlost asi z Ruska) a ty z ní "učůrávaly" :) Na pokoji jsme jen dořešili večerní hygienu a šli spát... Dobrou noc.

21.4.2011 (17m+7) - let do Belgie

Juli se vnoci docela budila, pořádně zabrala až kolem třetí ráno. Jenže to zase probudila mě a já od té doby nemohl zamhouřit oko. Takže jsem až do rána čučel do mobilu a četl si na internetu. Kolem půl šesté jsem asi na hodinku zabral, ale pak už jsme museli vstávat. Ale vedle Juli by mohli střílet z děla, ta měla těžkou půlnoc. Museli jsme ji budit a to docela fest. Rychle jsme se nasnídali, posbírali věci, zaplatili nocleh a vydali se na autobus. Měli jsme jet dvěma spoji. První jel vcelku načas (svezli jsme se jen jednu zastávku, kdyby jsme věděli, že je to tak blízko, tak bysme šli pěšky :). Zato druhý autobus nás pěkně vydusil - přijel o 15 minut později a už jsme začínali chytat nerva. Navíc zastávka byla u rušné silnice, takže prach, špína, výfuky... ble. Ale Juli se aspoň měla na co dívat, takže se nám ji celkem podařilo udržet v kočárku.

V autobuse si seděla jako Lady na sedačce a důležitě se dívala z okna a pozorovala ubíhající krajinu. Těch pár zastávek uteklo jako voda a už jsme vystupovali na letišti. Nezbytné procedury dopadly v pořádku. Zrentgenovali nás, kočárek, kufry, chvíli jsme si postáli ve frontě na gate (bráně) a pak už tradá do letadla. Lidí jako smetí, konečně jsme se usadili, připnuli pásy a s cca 10 minutovým zpožděním jsme odstartovali. Juli to zvládla naprosto super, první půl hodiny si hrála se stolkem, ukazovala nám a povídala o obrázcích na sedadlech před námi (obrázkové instrukce), pak se dívala na pohádky na mobilu (krteček, co jiného). A pak to zabalila a usnula. A zase fest. Tak tvrdě, že když jsme přistáli v Charleroi, tak jsme ji málem neprobudili. Chudina, zase měla půlnoc. To je dnes už podruhé. Z letadla jsme odcházeli poslední.

Po chvilce hledání jsme se potkali s tetou Lindou, sedli do auta a jeli k nim domů. Tam už na nás čekal její přítel Martin. Zrovna vařil, v červené zástěře chystal oběd. A mezi nohama se mu pletla kočka. Juli hned oči navrch hlavy - "mi-jau". A bylo vymalováno. Nerozlučná dvojka. Celý pobyt ji Juli pronásledovala, hladila, cinkala ji na nosík, tahala za ocas, myslím, že si Amálka oddechla, když jsme odjeli :). Ale to předbíhám. Když jsme se přivítali a trochu usadili, tak bylo vidět, že Juli moc Martina nemusí. Vyhýbala se mu a když na ni mluvil, tak hned běžela málem s brekem k nám. Ona ty cizí chlapy prostě nemusí. Vysvětloval jsem to Marťovi, aby si to tak nebral, že to je u ní normální. A až mu udělá cink cink na nos, tak to znamená, že si ho už pustí "k tělu" a má vyhráno. Tak jsme to hned chtěli prubnout a říkám Juli: "Uděláš strejdovi cink-cink na nosík?". "Nene" a už se hrnula za mnou na klín. "S tetě uděláš cink-cink na nosík". Jo, to už jo, slezla a udělala jí cink na nosík. No, chce to asi čas :).

Až teprve v samotném Gentu to začalo být zajímavější, doprava zhoustla a přibyly semafory, všudypřítomní cyklisté, chodci.. Byl jsem upozroněn, že Belgičané jsou co se týká řízení docela prasátka, zássadně nedávajíc blinkry, cyklisté mají absolutní přednost, něco jako u nás šaliny (tramvaje). Takže s těmito informacemi jsem opravdu nebyl vzor klidného budhistického mnicha. Naštěstí jsme ale šťastně dojeli do cíle (náměstí s podzemním parkovištěm). Sice jsme přijeli z druhé strany a musel jsem se otáčet v malé ulici do protisměru, ale rejd má ten Peugeotek slušný, takže no problem. Vylezli jsme jako krtci z nory přímo na náměstí a začali jsme se kochat. Přímo naproti nám Socialistický dům - ale narozdíl od našich soudruhů zde byla budova v podobném historickém stylu jako ostatní, a pěkně sem zapadala. Na druhém náměstí stála dominanta Gentu - katedrála sv. Bavona. zvenku i zevnitř nádherný kostel. Juli uvnitř pobíhala, všechno musela vidět, lezla na židličky, tahala za lana (proti vstupu do určitých prostor).

Venku jsme si dali zmrzku u pouličního stánku, Juli jsme vyptali kornoutek. Stála uprostřed toho náměstí jako malý skřítek v zelené bundičce. Najednou vidím, jak si sní povídají jakési čtyři slečny, rozplývají se a pak se s ní dokonce fotí. Tak jsem se jen tak zeptal, odkud jsou, tak že z Rumunska. Moc se jim Julka líbila, mávali jí a posílaly pusu, ona jim to taky oplatila. Jezdil tam i nějaký boreček na kole freestyle, docel amu to šlo. Koupili jsme si dvě muffinky, raději jsem ani nepřepočítával, kolik to bylo na naše peníze. Byly moc dobré, Julii taky chutnaly.

Po trošku krušnější noci bylo ráno jako by se nic nedělo. 6:21 - tatííí.. áaá... tátí... :) Na chvíli jsem ji umlčel Krtečkem, ale po chvíli začala ďubat prstíkem do mobilu, takže si to pořád vypínala. Ač neradi, tak jsme tedy vstali. Samozřejmě první co bylo, mijaou, kde je?... Chudák Amálka :). Ještě před snídaní jsem jel s Lindou a Martinem nakoupit do Carrefoure. Je vidět, že v Belgii mají odbory asi větší sílu, protože otevírací doba byla od 8:30 do 17:00. Takže jsme ještě asi 5 minut čekali, než otevřou. To u nás jsme pěkně zmlsaní, svátky nesvátky, furt je otevřeno. tady večer a o víkendu docela problém nakoupit. Nakoupili jsme věci na snídani a zítřejší oběd. Takové čerstvé croissanty s BIO jogurtem - lahoda. Po snídani jsme tedy vyrazili směr Lucemburk. Cestou jsme se ještě stavili v Namuru, Martin si tam chtěl koupit tu barvu, co mu včera nevyšla. Namur leží na soutoku dvou největších řek v Belgii, Mázy a Sambry. Nad soutokem se tyčí k nebi citadela (pevnost chránící město). Byla to v minulosti důležitá křižovatka obchodních cest, takže je pochopitelné, že se zde soustřeďovaly mocenské zájmy a s tím i potřeba město chránit. Terezka si šla s Lindou pevnost vyfotit, Martin vyrazil za svým cílem do obchodu a já čekal v autě se spící Juli. Je jako strojek, ví, že jak se sedne do auta a jede se někam na výlet, tak že si má odpočinout a vyspat se... :)

Potom jsme po nábřeží prošli až na hradby. Tam byl nádherný výhled do malebného údolí. Dominanta jednoznačně Neumünsterské opatství - špička kostela byla tak na naší úrovni. Takže dolů to bylo nějakých 40-50 metrů... Silničky na dvou viaduktech, železnice, skály, stará zástavba - jako bysme se dívali na model. Když jsme se dost pokochali, tak jsme to postupně začali stáčet směrem zpátky. Zapadli jsme do cukrárny, či spíše "chocolate shopu". To sousedilo se sýrovým obchůdkem. Tam bylo i WC, kam jsme si chtěli jít s Juli umýt ruce. Sotva jsme vešli, tak se mi srulovaly snad všechny chlupy v nose - od Camembertu, přes Roquefort až po Cheddar. Chyběly jen Olomoucké tvarůžky. Rychle jsme se tedy uklidili zpátky do voňavé cukrárny, kde jsme si dalli vynikající zákusky, horkou čokoládu, kafe... A když jsme chtěli odcházet, zjistil jsem, že návštěva vedlejšího obchodu v Juli asi spustila proces vyprazdňování, takže jsme ještě museli řešit posranďákovanou prcku. Pravda, teď už se to trochu srovnalo s vedlejším odérem :). A Juli to asi tak omámilo, že šla, šla, šla a najednou dutá rána - vrazila do zrcadla :) Chudina si ho nevšimla, ale naštěstí zrcadlo vydrželo a Juli taky, ani nemukla, jenom se podívala, jestli to někdo viděl, my jsme dělali jakože nic a tak pokračovala dál... Vraceli jsme se zpátky kolem inkriminovaného obchodu s rybičkama. Juli ho neomylně poznala, okamžitě chtěla z kočárku dolů. Ale tentokrát se už nechala ukecat, jenom se mrkla, rozloučila a šla. Ještě jsme nakoupili nějakou čokoládu, Martin s Lindou Amláce "bejvák" (kočičí košík s prolízačkama) a vyrazili jsme domů. Tentokrát neusnula, museli jsme i zastavit na odpočívadle na nakojení. V autě dělala blbiny, zacpávala si uši (asi zkoušela vliv přiložených dlaní na úroveň hluku :). Mamka i teta ji skvěle bavily, takže cesta ubíhala dobře. Má teď zase období, kdy všechno oblíbené je nazýváno místo "tati" slovem "bota". Docela se jí už rozvázala pusa, geglala tam něco směsicí francouzštiny, angličtiny a uzbekistánštiny. Další slovo je "papuče".

Usnula asi půl hodiny před Charleroi, přenesli jsme ji do postele. Spala asi do 22:00, pak jsme ji rychle převlekli do pyžamka a znovu usnula. My dospěláci }mimo Martina[ jsme ještě hráli Lovce a sběrače někdy do půl druhé ráno. Huh, to chci vidět to ranní vstávání :)

24.4.2011 (17m+10) - výlet k jezerům, návrat domů

Ráno, když jsem ještě spal, seděla Juli na sedačce s Amálkou a jedla sušenku. Kousla si, potom nabídla kočce, ta si taky hryzla a pak zase Juli. Amálka spokojeně vrněla. Je dobře, že se umí tak dělit ...:). Po snídani jsme vyrazili na krátký výlet k nedalekým jezerům (Lac de la plate taille). Počasí bylo úplně úchvatné, stejně jako celé čtyři dny, sluníčko svítilo, u vody mírně pofukoval větřík, zkrátka idylka. Na jezeru jezdily plachetnice, ale i loďky s pádly, i nějaký ten motorový člun. Na to, že byl všední den dopoledne docela rušno. Juli byla nadšená z kamínků (byla tam kamínková pláž, jenom na jednom místě byla umělá písčitá). Procházeli jsme se po břehu, pak jsme zamířili mezi domky a trochu lesem k takové zátočině, kde se Juli snažila házet kamínky do vody. Protože jsme nechtěli, aby v ní skončila, tak jsem ji vzal a pomáhal jí je tam házet - držel jsem ji v náručí, ona si ze země vzala kámen a já ji rozhoupal, nadhodil nad vodu, ona pustila kámen, ten žbluňknul do vody a Juli jsem zase zhoupnul zpátky. Na fotce to vypadá, jako bych ji chtěl hodit do vody :). V lese zase Juli sbírala lístečky, jehličí a všechno mi to nosila.

Když jsme přijeli zpátky, tak jsme se naobědvali, dobalili poslední věci a vyrazili na letiště. Tam byl trochu problém, že jsme měli nadváhu zavazadel, takže jsme museli vypláznout 35€. Odlet byl 15:45, takže tím, že Juli odpoledne nespala, tak už byla docela jetá. Naštěstí mlíko pomohlo, i letadle hned při startu usnula u prsa a pak spala celý let.

V Bratislavě jsme se autobusem svezli zpátky k hotelu (Juli seděla jako přikovaná a užívala si jízdu). Auto bylo v pořádku, takže jsme se nasedli a vyrazili domů. Jel jsem co to dalo, abych dojel co nejdříve. Juli celou dobu nespala, ale byla moc hodná, dívala se na Ovečku Shaun, povídala a hrála si s mamkou. Cca za hodinu a půl jsme byli doma, rychle jsme se okoupali a šli všichni spát. Závěr dne byl trochu hektičktější, ale zvládlo se to. Všude dobře, doma ...

Jo, když mám vstávat, tak spím a když můžu spát, tak jsem čiperka už o půl sedmé. Stejně jako včera, sotva jsem rozlepila oči: tatíííí, aáa... U táty jsem ale nepochodila, tak jsem to zkoušela na mámu. Ale ta byla otočená zády a taky nereagovala. Až jsem po několikátém tatííí změnila na mamííí, tak se už pohnula a s lišácky se na mě usmála. Ona byla celou dobu vzhůru (ani se nedivím, to moje halekání bylo určitě slyšet až na švédských šancích) a jenom čekala, až ji oslovím mamí. Snaží se mě totiž naučit, že máma je mamí a né tatí... :) Ale stejně je to jedno, teď už není všechno tatí, ale bo-tá, moje další oblíbené slovo. Nakonec jsem si slezla z postele dolů a šla si hrát do obýváku. Táta mi byl v patách. Našla jsem jeho šrajtofli a hned jsem mu z ní vybrala kreditky. Snažila jsem se je narvat do srdíčka na zajíčkovi, ale nějak to nešlo, či co... :) Postavila jsem se do dveří a zahlásila jsem: "mamí, není, ch-pší...". Pak jsem našla vysavač. Vytáhla jsem z něj napájecí šňůru a snažila se ji zastrčit do zásuvky. To se mi sice nezdařilo, ale navinout sňuru zpátky už zvládám levou zadní (doslova, stejně jako mamka jsem sešlápla tlačítko nohou a šňůra byla v cukuletu navinutá uvnitř vysavače).

Dopoledne jsme jeli navštívit babičku do Lověšic. První co mě zajímalo, kde je mijau (kočička). Ale díky Ketynce už k babí kočka nechodí, takže jsem si musela vystačit s ní. Olízala mě fest, já ji zase na oplátku pohladila. Chvíli mě bavilo chodit po schodech nahoru a dolů (to jsem si s sebou táhla i motorku, ale s ní se špatně do těch schodů lezlo, tak jsem ji nechala na 3 schodku), ale pak jsem pořád hledala kočičku. Ještě přišla na skok teta Jana. Dospěláci se bavili a já objevila kbelík plný vršků od piva. Začala jsem je postupně nosit babi do ruky. Jenom jí... Pak jsem se uvolila a pár jich dala i tátovi.. Ale tetě ne, té až po chvíli. Ale zato zgruntu, začala jsem jí nosit celé hrstičky, takže sotva je stačila vysypávat zpátky. Konečně dorazila paní Pojslová domů a já se mohla jít podívat na koťátko. No co mám povídat, byla jsem unešená. Rodiče by mi měli taky takové pořídit. A taky autobus. Ještě jsem viděla i malé králíčky, ale ti mě nějak neoslovili. Když jsme dorazili s tátou domů, máma byla v plném pracovním nasazení, aby dala domácnost do pořádku, hlavně vybalit kufry z Belgie a vyprat prádlo. Samozřejmě první, co jsem chtěla bylo mlíko. Po několika marných pokusech mě uplatit něčím jiným (pitím, polívkou) jsem dosáhla svého a u prsu jsem i vytuhla. Pospala jsem si hoďku a půl. Pak jsem slupla oběd. Postupně a systematicky jsem se snažila z bytu udělat kůlničku na dříví. Až táta zavelel, že se jde ven. Hurá, jdeme na hřiště.

Venku docela fučelo, ale to mi nevadilo. Táta mi vzal motorku, tak jsem chvíli drandila, ale pak jsem ji drapla a táhla ji po chodníku asi 50 metrů. Docela mě to unavilo, tak jsem ji zaparkovala na kraj chodníku a tradá, vydala jsem se na hřiště bez ní. Táta ji tedy musel vzít, pak i mě za ruku (vynutila jsem si to) a konečně jsme došli na hřiště. I přes tak torchu psí počasí tam bylo docela živo. Obrazila jsem všechny atrakce, od kamínků, přes houpačku, skluzavku až po lanovou opičí dráhu (dřevěné hranoly zavěšené na lanech v podobě provazového žebříku asi 10-20cm nad zemí). Bravurně jsem to prolezla, táta hleděl, jak jsem šikovná... Nakonec ještě povozit na kolotoči, ale odsud mě už táta nemohl dostat. Ruce jsem měla studené a hlavně příšerně špinavé od kamínků. Najednou se objevila máma. Byla jsem sundána z kolotoče, což se mi vůbec nelíbilo, chtěla jsem se ještě vozit, ale prý zase někdy příště. ACHJO!!!! Slzy jako hrachy, ale naštěstí jenom na chvíli. Sedli jsme do auta a jeli nakoupit do Hypernovy. Dostala jsem malý vozíček. Hned jsem pochopila, co se ode mě čeká. Jela jsem k regálu a v potu tváře vytáhla krabici se zvlhčovačem vzduchu. Šup s ní do vozíčku. Pak jsem si všimla čokoládových zajíčků. Vzala jsem jednoho a přidala ke krabici. Pak jsem se zamyslela a strčila tam pro jistotu ještě jednoho :) Pak ještě dva kartáče na boty. No rodiče nestíhali vracet věci zpátky, jinak by jim kreditka nestačila. Pak už mě museli i nosit, protože moje nakupovací mánie se začínala vymykat kontrole a já byla jako neřízená střela středního doletu.

Nakonec jsme tedy zaplatili - já jsem dostala od táty hrozně důležitý úkol: celou dobu, co paní pokladní markovala nákup, jsem důležitě držela kreditku a čekala, až si o ni řekne. Pak jsem jí ji podala. Táta naťukal PIN a dovolil mi ho potvrdit zeleným tlačítkem. Paní pokladní se málem udusila smíchy. Pak jsem si vzala kreditku i s potvrzenkou. No problem, příště už to zvládnu i se zadáním PINu :)

Doma jsem si pak ještě chvíli pohrála, rozloučila se s tátou, který šel na floorbal a pak už jsem šla spinkat. bylo toho dnes docela dost, takže mám co zpracovávat, tak sladké sny!

27.3.2011 (17m+13)

Jů, to je paráda. Houpu se, kolotočuju a hlídám Filípka. Nechci jít domů na oběd, máma mě unáší, ani se nestíhám naobědvat a padám za vlast. Odpoledne jdu opět na hřiště tentokrát s tátou. Jejda, na hřišti je nějak plno. No jo, pěkný slunečný den, tak jsou všichni venku. Kamínky. Písek. Ještě že mám ten kyblíček. Za chvíli jsem zaprášená od hlavy až k patě a písek mám úplně všude. A jsem spokojená jako želva. Houpu se na "dospělácké" řetízkové houpačce, poctivě se držím. Ale pak se jednou rukou pustím a najednou jsem na zemi :) Naštěstí jsem se druhou rukou držela a jenom jsem se svezla. Přemýšlela jsem, jestli mám brečet nebo ne, ale nakonec jsem si to rozmyslela a hned se zase škrábala na houpačku. Pro velký úspěch jsem si to dala ještě jednou, to jsem už začala nabírat, ale táta mi to rozmluvil a šli jsme na velkou houpačku (kládu). To je taky moje oblíbená, akorát táta je potom nadřený, jak mě musí jednou rukou houpat. Ale co by pro mě neudělal, že jo. Potom jsem se vydala směrem k horolezecké stěně a chtěla jsem ťapťap nahoru. Táta mi pomohl a s jeho pomocí jsem vyšplhala a nahoru. Jů, paráda. Jenomže nahoře jsou vysoké stěny, přes které jsem neviděla. Táta musel vylézt za mnou a vysadit mě. Téda, to je ale rozhled. SUPER. Pak jsem opatrně sehla hlavu, abych se vlezla pod tyčkua táta mě sundal dolů. Samozřejmě repete. Když jsem vylezla nahoru, najednou vidím, že za náma přišla máma. Konstatovala, že mě táta učí pěkné věci, ona že nahoru určitě nepoleze :). Táta pak odchází na floorbal. Trénuju chůzi po kladině, houpání na houpačce- kládě a pak už se popelím v kamínkách a písku. Máma nemá pochopení pro mé kulinářské zapálení. Koštuju písek a kamínky a máma z toho má hysterický záchvat. Měla by se léčit s nervama a nebo si dát se mnou, je to super. Takže olizuju hrabičky a bábovičky a cumlám kamínky. Pak jdu ještě ochutnat kolotoč. Mňamka.

Opět mi není moc milé, když mě máma láká na krtečka a vanu i když je ještě světlo. Je mi jedno, že je už skoro sedm hodin. Cestou si domů půjčuju na hraní Toba a Váju. Dávám si koupel i s vláskama, máma zatím vaří krupicovou kaši. S tátou i děckama je taková legrace, že z toho chytám škytavku. Přece jen jsem už unavená a tak svorně usínám já i táta.

31.3.2011 (17m+17)

• • návštěva u Pročků ve Křtomili - holky jely autobusem a klasika, Juli byla nadšená

  • na procházce pro Křtomili byly na hřišti, kde Juli lozila po horolezcké stěně (s dopomocí mamky) a moc se jí to líbilo. Vypadá to, že by snad z tělocviku nemusela mít špatné známky :)

  • přijel jsem pro ně autem, protože jim ujel autobus.

1.4.2011 (17m+18)

Tak jsem si vyrobila další šrám, tentokrát na čele :). Táta by si tu krabici od počítače měl uklidit... A celý dnešní den byl takový zvláštní. Usnula jsem dopoledne místo po obědě, plánovali jsme, že nechceme strávit den nakupováním a nakonec jsme jenom chodili a jezdili po obchodech. Ale postupně. Ráno to přitom nevypadalo nijak neobvykle. Jak je zvykem byla jsem první vzhůru (už kolem šesté) a úspěšně jsem se postarala o to, aby i ostatní neměli výhodu spánku. Venku nebylo nic moc počasí, zataženo, tak nějak to vypadalo na déšť. Původně chtěl je táta do Šternberku na floorbalový turnaj, ale nakonec se rozhodl zůstat doma s námi. Hrál si se mnou, dal mi snídani, zkrátka se o mě staral a nechal mamku spát. Ta se vykolébala z postele někdy kolem půl deváté a divila se, že je táta doma. Ten jí vysvětlil své pohnutky a mamka byla moc ráda, že je s námi. Táta přemýšlel o tom, že bysme vyrazili někam na výlet, ale vhledem k již zmiňovanému zamračenému počasí to odpískal.

Mamka nakonec rozhodla, že jdeme ven! Potřebuje nové rifle a nějakou kosmetiku, takže pršení nepršení, jde se. Už jsem byla oblečená, nachystaná, ještě jsem si vynutila mlíko a u toho jsem - usnula. Hehe, máma myslela, že ji omejou. Ale byla pevně rozhodnutá, takže mě snesli dolů do kočárku a vyrazili jsme. Já spala spánkem spravedlivým, ani to se mnou nehlo.

Sotva mě tedy naaranžovali do kočárku včetně pláštěnky, tak zjistili, že venku už neprší :). Nevadí, tím líp.... Když jsme dojeli do Wilsonky, tak tam šíleně řvaly nějaké děti, co se tam honily a to mě probudilo. No, aspoň půl hoďky jsem spala, takže co. Máma si koupila rifle, potom jsme zamířili do DM drogerie. Neomylně jsem se domáhala malého vozíčku a už jsem nakupovala. Tlačila jsem ho před sebou a postupně tam ukládala sortiment různé kategorie a i ceny. Nicméně táta postupně vše zase vracel zpět, což mi naštěstí nevadilo. U pokladny jsem dala paní pokladní kreditní kartu, táta zadal PIN a nechal mě zmáčknout zelený čudlík na klávesnici. Super :) Pak už jsme spěchali domů rychle uvařit oběd. Odpoledne totiž plánujeme jet za Davídkem Přikrylem do Olomouce. Ale než se oběd uvařil (tedy než ho uvařila mamka) a než jsme pojedli, tak bylo něco po jedné hodině. A to je můj standardní spací čas. Sice jsem dopoledne spala, ale nakonec jsem usnula i s tátou. Já se po hodině probrala a odkráčela za mamkou, táta spal dál. O půl čtvrté jsem ho ale už šla probudit, asi půl hodiny jsme už měli být v Olomouci :))

No nic, jak je zvykem naší rodiny, dorazili jsme sice pozdě, ale přece :). V půl šesté jsme byli u Přikrylů jako na koni. Než jsme se totiž vypravili a nachystali, tak zase nějaký čas utekl... A těsně před Olomoucí jsem usnula. Takže mě dnes podruhé přenášeli, protentokrát z auta směr postel. Přivítal nás usměvavý Davídek s rodiči. Mě uložili do postele v ložnici a už se věnovali drobkovi. Stejně jako já kdysi má teď období "mamánek". Ani u táty moc nechce být, takže nějaká teta či strýc ho taky nějak nenadchli. Spokojený byl jen u mamky. Ale i tak byl kouzelnej. Na svůj věk (3 měsíce) je dost dobrej, nejradši by už běhal, seděl, pořád se šponuje, krásně drží hlavičku. A já si v klidu spala a spala. Pak se malý rozbrečel, že mě to trochu probudilo, ale táta si ke mně lehl, já se chvíli koukala kolem sebe, pak jsem se k němu otočila, vystrčila prcku a spala jsem dál.

Jenže jsem se tím nějak rozespala tak, že kolem sedmé mě už šel táta zase naopak budit. Čučela jsem, kde to jsem, nějak jsem to nemohla pochopit a poznat, ty skříně, ta postel, nic z toho jsem neznala. Ale táta byl u mě a to mi stačilo. V kuchyni mě přivítali a já si hned u mámy dala "mamo". Pak mi ukázali křečíka a Buba (činčilák). Zvířátka, to je moje. Pořád jsem lákala Bubu ven z domečku, ale ten byl zalezlý a nechtěl ven. Už bylo moc hodin, tak jsme se rozloučili.

Vstávááát. Je ráááno.... Já jsem vzhůrů.... Tak se dá přeložit: "Bo, bo, bo, bo, bo, bo, bo...". Sotva Juli rozlepí oči, už chce pustit Krtečka na mobilu (Bo). A neúnavně to opakuje dokud jí to a) nerozmluvíme b) nevyměkneme. Vzhledem k absenci spánku je ráno většnou za b). Juli se usádlila, já ji pustil Krtek a vajíčko a oddával se dál spánku. Pak už začala bušit do telefonu, tak jsem jí ho zabavil. I jsem ji plesknul přes ruku. Jejda, to byl jekot. Ale rázně jsem jí vysvětlil, že takhle teda ne, přestala ječet, jenom provinile vzlykala a pak už byla hodná. Všichni jsme vstali, posnídali jsme mazanec s višňovým jogurtem, mňamka. Ještě před snídaní tady Juli lítala nahatá a samozřejmě se to neobešlo bez nehody, ale co už :)´Třeba se jednou naučí, že se čurá do nočníčku a ne na koberec... :) Po snídani dala mamka Juli malé plyšové kačátko. První, co Juli zkoušela, tak ho mačkala, jestli nevyloudí nějaký zvuk. Nic nedělalo, tázavě se tedy na mě obrátila. Vzal jsem ho, zmáčkl bříško a vyloudil jsem zvuk jako kačátko: "kač, kač, kač...". Juli hleděla a hned ho mačkala taky :). Ale můj podvod nakonec prohlédla :).

Vyrazili jsme na hřiště na písek. Juli už pěkně nabírá kamínky nebo písek na lopatku, dává do kyblíku a hrozně ráda to vysypává na sebe. Užila si to, dokonce se mi podařilo ji odtud dostat bez pláče, stačilo se rozloučit a spěchali jsme domů. Převléct, vysypat písek z botů a rychle do kostela. Přišli jsme jen o 5 minut později, docela úspěch, standardně máme sekeru tak 15-20 minut. Čekal jsem, že Juli bude zase lítat a bude jí všude plno. Ale ne, seděla v kočárku, prstík v puse a čučela do jednoho místa. A za chvíli už spala. To ji to ranní hraní teda utahalo. Spala celou mši. Když jsme šli zpátky domů, mamka se dívala do vitríny realitky a já jel s kočárkem napřed. Najendou slyším z kočátku hlas, Juli se vzbudila. "Není" hlásila hned absenci mamky. Otočil jsem kočárek, aby viděla na mámu. "Tam je" říkám jí, aby se uklidnila. "Tady šůů" volala na mámu :))

Doma jsme poobědvali a pak zkoušeli na nočník, ale jenom si vyseděla kolečko na prcině. Venku bylo náádherně, sluníčko svítilo, takže půjdeme zase na hřiště. Oblíkli jsme ji do pískového oblečení a vyrazili jsme. Mamku jsme nechali doma, že musí dát trochu dokupy domácnost.

Napadlo mě, že bysme se stavili za babi do Lověšic. Tak jsme sedli do auta a jeli. Babi byla moc ráda, že nás vidí. Juli se hned hrnula za Ketynkou na dvůr, kde seděl děda na lavičce a slunil se. Ketynka nás všechny přivítala, pak si trochu sjednala pořádek se sousedama, kteří na vedlejší zahradě trochu hlučeli (zaštěkala na ně až chudák Juli nadskočila). Pak si Juli vylezla nahoru na sklep a dělala hop do mé náruče. To ji bavilo. Blbiny, to je její. Ještě se naučila mlaskat na pejska. Volal jsem tam Ketynku a najednou Juli dělala ten samý zvuk co já. Jo, stačí ji málo, tomu našemu malému záznamníčku... :) Ještě jsme šli za klukama k Janě a Peťovi, ale nikdo nebyl doma. Pak jsme viděli Davču, jak k nám jde od zahrádky. Oni byli totiž tam. Juli si hned kecla do záhonků a už se hrabala v hlíně. Pak si dokonce i lehla a prohrabávala prstíkama zeminu. Pohoda. Ale písek je lepší. Tak jsme šli k nim na dvůr, kde mají pískoviště. A bylo vymalováno. Juli byla ve svém živlu, dělali jsme bábovky, sypali jsme písek do otáčecí mašinky. Pak jana vytáhla houpačku, tak se i pohoupala, no mnohem lepší, jak na hřišti. Za chvíli dorazili i kluci, tak jí dělali sparinkpartnery.

U babi jsme ještě povečeřeli, Juli se sama krmila a moc jí chutnalo. Domů jsme dorazili kolem šesté, mamka už byla celá netrpělivá, už jí bylo smutno. Juli hned valila do vany sundat tu tunu písku a špíny. Užila si to fest. Už jsem ji musel vytáhnout, protože měla studenou vodu. Bylo ještě brzo na pyžamko, tak jí mamka dala normální oblečení na doma, ale během kojení si to Juli rozmyslela a usnula. Takže jsme ji spící převlékali do pyžamka. I dnešek teda co se týká režimu tak trochu mimo, ale užila si to maximálně.

A ještě tady je Jůlinčina "rozprava" s autem:

04.04.2011 (17m+21)

• • když něco chce, tak to "řekne" a hned za tím začne dokola říkat jo, jo, jo... aby tím dala najevo důraz a hned si to tím potvrdí (jako že opravdu jo!)

05.04.2011 (17m+22)

• • byla tak přetažená, že jsem neuspěl s uspáváním a poprvé od prosince, kdy uspávám já, musela přijít mamka (celou dobu po ní zoufale volala až jsme "vyměkli". Po dvou cucnutích padla za vlast)

06.04.2011 (17m+23)

• • dnes bylo po dlouhé době plavání (náhrada). V pátek to vypukne, už zase pravidelné plavání v jarním kurzu.dnes začala používat tázací "jo?" místo "jóó" - povypráví nám, co chce (většinou krtečka, nebo nasadit krokoušky) a hned si to potvrdí "jo?".

  • spala jen krátce (asi půl hodinky), pak se objevila ve dveřích ložnice

  • celý den byla jakási podrážděná, zlobivá. Asi rarášci

  • začíná být svéhlavička a neposlucha. Slyší a poslouchá jenom tehdy, když chce

  • sama se krmila polívkou a docela jí to šlo.

  • odpoledne šly holky na hříště, tam se potkali s Narvátilovýma a šly k ním na návštěvu

  • domů přišly kolem půl sedmé, ještě jsme si hráli, dali večerníčka, ale už byla unavená, tak jsem převekl do pyžamka a šel zkusit uspat. Venku světlo, něco málo po sedmé hodině, nedával jsem tomu moc velkou šanci. Ale po chvíli povídání a volání po mamce se Juli otočila na bok, hladil jsem ji po zádech, zazpíval Holku modrookou a usnula jako když ji do vody hodí.

  • kolem jedenácté se probudila a zavolala si "tatí". Přišel jsem a zeptal se, jestli chce mamí. Jasně: "jóó". Tak jsem ji uklidnil, že mami hned přijde, že už pro ni jdu, a že vůbec nemusí plakat. Seděla jako oukropek na posteli a trpělivě čekala, až mami přišla. Docela pokrok, doteď ječela jako pardál, dokud nedostala prso do pusy. Už se s ní dá docela dobře komunikovat a i domluvit.

08.04.2011 (17m+25)

Potom jsem je vyzvedl a zavezli jsme babi do Chropyně, kam jela pomáhat uklízet po malování. My jsme jeli domů, cestou jsme ještě nakoupili pečivo. Já jsem šel na florbal a holky osaměly. Chvíli si hrály a pak si Juli začala listovat knížkou o krtečkovi, kterou jsme dostali půjčenou od tety Jany z Lověšic. Juli u toho vydržela hodinu. Zkrátka, krteček, to je teď všemocná a jedinečná "modla". Krteček ráno, v poledne, večer, nepřejí se v jakémkoliv množství. Podle hudby už poznám snad všechny díly, co máme na DVD. Juli nehnutě sedí, případně když to prožívá, tak gestikuluje a ukazuje zároveň s patřičným komentářem na obrazovku. Některé díly má už tak nadívané, že dopředu říká či naznačuje, co bude (v Krtek a vejce chodí krteček s vajíčkem k jednotlivým zvířátkům, jestli to není jejich, a u zajíčku vždycky zavrtí hlavou a řekne: "není" - jakože jim vajíčko nepatří :). Nebo hned na začátku se vajíčko skutálí z krtičince, to komentuje slovy: "bum")... Při koupání si zase vymyslela novou hru, dal jsem si totiž nohy k ní do sprcháče a začala mi lít vodu na nohy a pokaždé se tomu děsně zachechtala. pak mi začala palce u nohou zalívat z nové konvičky a taky se tomu hrozně chlámala. Za chvíli ji z té vody nedostaneme už vůbec... Večerní usínání nebylo nic moc, asi byla přetažená, takže to dne rovnou vzala za své mamka. Juli pořád ječela, když jí sebrala mlíko, ale nakonec usnula. Nicméně asi po hodině se probrala a pak zase po další hodině a půl. A to už s ní mamka zůstala, či spíše neplánovaně usnula. Jenom doufám, že si dnes v noci dá malošek pohov a bude chrnět, ne jako doteď, kdy se už týden každý den budí v noci asi na hoďku (většinou kolem 3-4 hod) a chce si povídat a hrát. Zítra vstávám do práce (jedu na Vsetín), tak by mohla mít slitování :)

14.04.2011 (18m+0)

Takže dnes mám rok a půl. Konečně jsem nechala už druhou noc rodiče trochu vyspat, i mě se spalo dobře. Ráno jsme si dali suprovou snídani (vánočku a čajík). Nakrmila jsem se úplně sama - měla jsem to nakrájené na malé kousky a to mi vyhovuje. I následní jogurt jsem chtěla rezolutně jíst sama. Táta to sice jistil, ale během půl minuty jsem ho dokázala zaměstnat na plný úvazek... Pořád jsem žadonila, že chci Krtečka, ale rodiče byli nějací neoblomní. Naštěstí jsem na tom nějak extra netrvala, jenom jsem to občas zkusila, jestli nevyměknou, ale drželi se statečně. Pak jsme vyrazili k paní doktorce.... Čekali jsme asi půl hodinky u ní v ordinaci, ona mezitím něco řešila v druhé. Prošmejdila jsem to tam všechno, zvážila jsem se - poprvé na velké stojací váze - 11,4kg. Pak jsem se postavila k obrázkovému "výškoměru" a sestřička mi naměřila 83cm. Je to trochu pokles oproti křivce předpokladu, ale to je prý dáno tím, že je to první měření ve stoje a tam se ty obratle smrsknou cca o 2 cm než když ležím. Pak už konečně přišla i paní doktorka, pochválila mě, jak jsem šikovná. Sice nožičkama trošku našlapuju vnitřkem, ale možná to nic nebude. Ono, já jsem taky byla docela vystrašená, vždycky mi totiž paní doktorka něco píchne. Ale dnes ne. Jenom mě prohlídla, poslechla, podívala se do pusy (zhodnotila, že už mám tolik pěkně prořezaných zoubků) pokecala s rodičema a šli jsme.