22. měsíc

Ráno nás nechala celkem vyspat, probrala se až kolem osmé hodiny. Protože jsme s mamkou v noci trochu ponocovali, tak nám to bodlo. Ale nechali jsme s Juli mámu ještě spát, nějak ji bolela hlava, asi od zad. Nachystal jsem snídani, Juli jedla nahatá v židličce. V současných vedrech je to nejen příjemné, ale i účelné. Když se krmí sama, tak to potom můžeme oblečení rovnou hodit do pračky i s ní, protože má máslo i marmeládu (či jinou pochutinu) až ve vláskách. Dnešek nebyl výjimkou, poctivě si utírala ruky do vlasů, bříška, uší .... Asi pozůstatek od našich dávných prapředků, aby na ni nechodili komáři a podobný jiný obtížný hmyz :) Po snídani jsem ji nechal běhat nahatou v rámci bezplenkového výcviku. Jen tak ze srandy jsem se zeptal, jestli chce jít čurkat na hrneček. Odpověděla kladně a už se hrnula pro nočník. Sedla si a za chvíli udělala grimasu jakože tlačí a výsledkem byla načuraná asi polévková lžíce. To bylo radosti, tleskala rukama a hned hlásila, že se jde dělat "pápá boba". Za zvuků fanfár byl slavnostně proveden akt "pápá boba", což komentovala nad záchodovou mísou asi pětiminutovým proslovem. Pointa toho všeho je, že asi za hodinu se ukázkově vyčurala na dlažbu před koupelnou a uklouzla jí na tom nožička a natloukla si. Tož asi tak o jejím aktuálním bezplenkovém "boji".

Díky mamčině stavu jsme šli do kostela sami. Tedy nešli, ale jeli autem. Jednak jsme měli zpoždění a hlavně ještě nebyl opraný potah na kočárek, takže nebylo v čem jet. V kostele se pořád chtěla nechat nosit na rukách. Po deseti minutách začala hledat mámu, takže jsme raději vypadli ven, aby jsme nerušili ostatní. Venku se chtěla taky pořád nosit, ale já jsem nechtěl, tedy nastal konflikt. Slzy jako hrachy, prošení, nic nepomohlo. Snažil jsem se jí odvést pozornost pomocí výkladní skříně knihkupectví, kde byly dětské knížky, což zabralo asi na 5 minut. Pak nanovo. Vysvětloval jsem jí, že má svoje nožičky, ale bez úspěchu. Vypadal jsem jako krkavčí otec, jedna paní se ji dokonce snažila uklidňovat. Nakonec jsem se s ní (s Juli, ne s tou paní) domluvil, že ji na chvilku vezmu a pak zase půjde po svých. Vzal jsem ji do náruče. "Hehé," zasmála se šťastně a najednou bylo po pláči. Hérečka. Doma mezitím mamka ukuchtila moc dobrý oběd, rychle jsme se najedli a vyrazili pro přerovskou babičku. Vymysleli jsme na odpoledne výlet na brněnskou přehradu. Sotva jsme vyjeli od našeho domu, tak v první zatáčce usnula a spala až do příjezdu na místo. Značka Ideál. Počasí nám hrálo do karet. Sluníčko svítilo jako o život, díky čemuž byla na přehradě asi půlka Brna. Naštěstí před náma odjelo z parkoviště auto, takže jsme okamžitě zaparkovali na uvolnivší se flek. Byla to pořádná náhoda, některá auta tam jezdila dokola a nemohla najít místo docela dlouho.

Juli kupodivu neusnula, i když v jednu chvíli zavřela oči a vypadalo to, že spí. Ale jenom to na nás hrála, za chvilku mrkla okem a už byla "vzhůru". V Tošovicích se honilo trochu víc mraků než v Ostravě, ale pořád bylo fajn počasí. Koupili jsme si kredit na vstup na bobovku a už jsme stáli ve frontě. Dojíždějící vozíky dělaly rámus (každý bouchnul ten předchozí). Už jsem s Juli seděl ve vozíku a najednou zezadu bum. Juli spustila pláč, jak se lekla, bum, bum. Vypadalo to, že mi vystoupí, ale nakonec jsem ji uklidnil a za chvilku jsme už konečně vyjeli na trať. To už byla v klidu, protože jak sama říkala, už "není, bumbum". Šťastně se tomu smála a užívala si jízdu "vlekem" nahoru. Mamka nám mávala z vozíku před náma. Nahoře jsem uvolnil brzdu a už jsme fičeli dolů. Julce se jenom míhala hlavička ze strany na stranu, měl jsem strach, že se jí to nebude líbit, ale dolů jsme přijeli oba rozesmátí, což podpořilo tetu Janu. Ta první jízdu vynechala, aby si ověřila, jak to funguje :) Podruhé už jela taky. Juli tentokrát seděla s mámou a já je natáčel na kameru. Podařilo se mi je dojet, pak jsme "čekali" na rozvážně jedoucí tetu. Zbyla nám ještě jedna jízda, ale dali jsme si pauzu v nedaleké restauraci. Kafe, zmrzka, pohoda. Poslední jízda byla taky supr. Už jsme se chystali do auta, ale Juli zmerčila trampolíny. Nedalo se svítit, mamka šla doplnit kredit na kartičku, teta si mezitím s Juli sjela velkou nerezovou skluzavkou dolů k trampolínám. Juli lítala po trampošce jako zběsilá, skákala jak opička, válela se, schválně zakopávala a házela držkopády. Rozesmátá, spokojená. Ale všechno jednou končí, tak i přes prosby a protesty jsem chtě nechtě musel ukončit tento happytime. Do Lověšic jsme dorazili kolem šesté, vysadili jsme Janču doma a rozloučili se. Hned jak jsme jeli kolem babiččina domu, tak Juli volala: "babi, babi", tak jsme se tam na hodinku stavili na návštěvu. Hned ve dveřích vítala rozesmátá Juli babičku, jakoby se neviděly půl roku. Babička vyfasovala od tety Jany nějaké hračky po Lukáškovi a tak se hned Juli bavila pro ni novýma hračkama. Podívali jsme se na večerníček, pomalovali pár papírů, pozdravili se s Ketynkou. Juli našla Ketčin kousací balonek na provázku uprostřed dvorku.

"Haf-haf, mňam, mňam kuli... hají." položila ho Ketynce k boudě a spokojeně odešla do domu :)

Doma zase při koupání vytopila koupelnu, dostala večeři a hurá do postele. I díky absenci odpoledního spánku usnula celkem rychle, i když škrabakací a hladící procedura musela proběhnout :)

24.7.2011 (21m+10)

• • tak dnes si po mši poprvé sama vzala obrázek od kněze - ale asi taky díky Kulíškovi, který ji držel za ruku. Když jsme jeli autem od kostela, tak celou cestu a pak i občas přes den hlásila: "není Kuli, není Boba". Má je ráda, hlavně Kuldu, dělá s ní blbiny...

  • stejně tak odpoledne na posezení u babičky už bez problému zvládla "prastrejdy" - všem podávala ruku (všechno nejlepší), dokonce i poslala pusinky. Začíná se čím dál víc otrkávat

  • přinutila kreslit všechny zúčastněné, dokonce i slepého pradědečka.

  • v podvečer opět pokřtila koberec asi 5 minut po tom, co byla na nočníku. Sotva se vyčurá, hned ukazuje na koberec a volá: "au... blé... au". Vždycky jí vysvětlujeme, že dělá koberci "au", když ho počurá, že se to má dělat do nočníčku... Už mi připadá, že to někdy dělá naschvál ... :)

  • večer opět hodinové usínání, při kterém jsem ji nechal i chvíli "vyřvat", protože už jsem ji po půl hodině nechtěl škrabkat. Demonstrativně jsem odešel, po chvíli se vrátil, vysvětlil, znovu odmítl, zase odešel a pak už si dala říct. Za odměnu jsem ji po chvilce začal škrabkat sám, přitulila se, strčila mi ruku pod tvář a usnula. Ale asi jsem si to u ní trochu pohasil....

25.7.2011 (21m+11)

• • dnes jsem ji vzal odpoledne na bazén. Když jsem si pro ni přijel k babičce, kde byla celý den s mamkou, málem se zbláznila radostí, už se nemohla dočkat. Na bazéně si to užívala, ale ne tak, jako tenkrát v Hranicích

  • pak jsme vyzvedli mámu a ještě jsme se stavili za druhou babi v Lověšicích a hned ve dveřích se jí vrhla do náruče a bylo to samé "babí, babí..."

  • jak jsme přijeli, tak hned do hajan, ale po chvilce mě ukecávala, že ještě nechce dělat hají. Stála u dveří, já jsem ležel na posteli: "tátí, ne hají... tátí...." tahala mě z postele. Tak jsme ji ještě nechali půl hodinku s náma v obýváku, ale pak už opravdu chtěla dělat hají a usnula do 5 minut.

26.7.2011 (21m+12)

• • dnes mi Juli dala košem, chtěla jít spát s mamkou. Byla tak utahaná, že usnula do 5 minut.

26.7.2011 (21m+13)

• • nové slovo "díra"

  • spravovali jsme kolečko u kočárku a Juli kolem něj (kočárku) pořád kroužila a litovala ho: "au... bebí, jo... au..". Hladila kočárek "malá, malá, není bebí".

  • před spaním se úplně "zbláznila", rozdivočila se tak, že jsem už měl strach, aby si neublížila, jak s sebou mlátila o sedačku

  • dnes se poprvé sama sprchovala a děsně ji to bavilo. Strčil jsem ji sprchovou růžici do ruky a bylo vymalováno. Problém byl ji vysvětlit, že se bude sprchovat zase zítra, museli jsme dávat jeden přídavek :)

  • při večeři napřed snědla pomazánku (lučinu) a chleba nechtěla. Tak jsem zavelel, že bude bez večeře. Stačilo ale napojit tu naši žabičku a už futrovala chlebík jako po másle. Měla jenom žízeň a tak nějak to nevěděla dát najevo

  • dnes mi Juli dala znovu košem, zase chtěla jít spát s mamkou. Asi se jí to včera zalíbilo.... :)

28.7.2011 (21m+14)

Dnes neměla Juli vůbec den. Dopoledne jela s mamkou a tetou Ferkou do Křtomile za tetou Petrou a jejíma dvěma capartama - Terezkou a Dominikem. Hned první setkání s Terezkou skončilo fiaskem, Terezka jí začala mávat rukama před obličejem a Juli se jí lekla a od té doby stačilo, aby se přiblížila na víc jak 2 kroky a už ječela jako pardál. Byla tam nervózní, uplakaná, pořád se smolila po mámě, místo aby si hrála s ostatníma dětma.

Odpoledne přijely kolem páté a že půjdou ještě na procházku. Já jsem přišel k autu a vidím, jak Juli stojí u dveří jako oukropek a nervózně si hraje s prstíky, zase si dělala záděrky. Evidentně byla ve stresu. Pak mi mamka vyprávěla výše uvedenou story a bylo mi to jasné. jenže to mělo mít ještě pokračování.

K večeru, když jsem je vyzvedával v prioru u Aničky ve zlatnictví, tak se taky pěkně projevila. Chtěla dělat houpy, houpy, ale říkala si o to ne moc hezkým způsobem. Válela se po zemi, kroutila se v náručí, ječela, brečela, vytýkala z náruče, zkrátka ostuda jako Brno. Potkali jsme tam i tetu Janu S., tak jsme jí nabídli, že jí zavezeme nákup domů. Venku totiž lilo jako z konve. Jana mezitím dojela k nim domů na kole. Vyložili jsme nákup a Juli mávala jako o život a projevila zájem jít na návštěvu. Tak jsme se tak trochu pozvali, ale vůbec to prý nevadilo.

Raději jsme asi ale měli jet domů. Protože se jen protáhlo utrpení nás všech. Juli měla novou hračku - magnetickou kreslicí tabulku s posuvným mazáním. Klárinku to samozřejmě zaujalo a chtěla si taky malovat a tisknout obrázky, ale Julča to nerozdýchala a chtěla dát hračku hají (tedy do krabice). Než aby se dělila, tak raději ať si s ní nehraje nikdo. Teta Jana nosila Jůlince obětavě hračky, které samozřejmě zaujaly i Klárku. Na chvíli byl klid, každá měla svoje, ale pak se Klárinka dovolila přiblížit a hrát si s tabulí. Juli zase začala ječet. Za chvíli zase Klárka chtěla knížku, co měla Julka. No bylo to docela o nervy :)

Večer se ale doma uklidnila, známé prostředí na ni pozitivně zapůsobilo. Už byla taky unavená, takže jenom jsme ji opláchli, dali kaši u videí s mašinkama, vyčistili zoubky a mamka ji šla uspat (já jsem šel na badminton). Opět klasické "tady to-tó, ... totó... totó..." ukazovala snad na všechny části svého tělíčka, kde ji má mamka všude hladit a škrabat. Přitulená k mámě pak v klidu usnula. Tak snad si tu špatnou náladu vybrala na hodně dlouho.

jo a dnes si taky zkoušela v hračkářství korálky a zalíbily se jí tak, že se hned naučila je vyslovovat: "koa-ky".

29.7.2011 (21m+15)

• • hned po probuzení jí mamka dala z poličky všechny plyšáky a Juli s nima krásně hrála a pořád jim něco povídala.

  • poprvé konečně hezky řekla balón namísto bab-bum, babóm. Hned vzápětí se vrátila ke svému ba-laá.... :)

  • dopoledne udělala z obýváku hrací zónu, vykramařila snad všechny hračky, co má

  • pak jsme jeli k Jarkovi pro meruňky. Když viděla, že jdu s ním do sklepa, tak začala plakat, asi si myslela, že mě strejda unese a zavře :)

  • cestou k přerovské babičce usnula v autě, spala dál i po přenesení do postele.

  • zůstal jsem pracovat u babi

  • Juli šla s babi ven na procházku, před barákem se ráchala v kaluži a pokřikovala na celé sídliště

  • pak jsme s Juli jeli na bazén, mamka šila. Vůbec si ho ale neužila, po půl hodině sama zahlásila: "pápá, jó, mamí". Tak jsem ji dál nestresoval a jeli jsme k babi pro mámu.

  • při večeři, aby dostala "koky" (kokino), tak si hned vzala rohlík do pusy. Dostala kokinko a spořádaně pak jedla večeři dál...

  • začíná být pěkně vyčuraná. Aby nemusela spát, tak si vymýšlí různé záminky. Že chce dělat ble. Takže rychle do obýváku, všechno dolů, sedne na nočník a za 10 sekund s úsměvem vstává: "není".

  • večer usnula až kolem půl desáté (po bazéně spala hoďku v autě) - opět jsem vzat na milost, uspávala jsem já, ale máma nás musela jít aspoň doprovodit ke dveřím ložnice.

30.7.2011 (21m+16)

• • je čím dál víc náladovější a protivnější, když se jí nevyhoví, nebo když není po jejím. Budeme muset zpřísnit

  • dopoledne jsme se prdolili doma

  • jeli jsme na oběd u přerovské babi

  • ještě před ním jsem ale šel s Juli krmit kačenky k tenisové lávce. Mrkli jsme se i na hrající tenisty, spíš ji ale bavilo lozit po sedačkách na tribuně. Polovinu cesty jsem ji musel táhnout, nechtěla šlapat.

  • něco málo pojedla, ale byla už unavená, tak jsem ji uspal, spala skoro 2 hodiny

  • pak šly s babi ven, ale za chvíli se vrátily, že Juli chtěla domů za mami

  • vymýšlela kravinky, ale i si pěkně hrála

  • k večeru jsme jeli ještě do Staré Vsi, tam byla vylepená v okně a pokřikovala na kočičku a pejska. Když jsem jí pustil Zorinku zpoza plotu, tak plakala, že chce kočičku. Prostě mijau je Number One.

  • dostali jsme i večeři, domů jsme dojeli až o půl deváté

  • už si mě zase vyžádala na spinkání. Usnula skoro hned, však bylo taky skoro půl desáté

31.7.2011 (21m+17)

....

9.8.2011 (21m+26)

• • jízda vlakem do Hranic za Jančou Kňurovou a Michalkou

  • supr den, na zahradě si hrály na pískovišti, houpala se na houpačce

  • přijel jsem si pro ně a jeli jsme ještě na bazén v Hranicích

  • Juli to tam má moc ráda, dětský bazének má akorátní hloubku, takže může chodit pod dně a vodu má tak pod ramínka.

  • Když jsme šli venku k autu, tak tam bylo jedno stejné jako naše. Stálo napravo od nás a bylo trochu blíž. Chtěl jsem vyzkoušet Juli, tak se ptám: "Kde je naše auto?". Juli se neomylně rozběhla levým směrem, ale já ji ukázal to co stálo v pravo. Zastavila se, zírala na něj, přišla blíž, jako by si četla SPZ. Po chvilce se otočila a valila k našemu autu. Takže si pamatovala i místo, kde jsme zaparkovali. Přiběhla k autu z levé strany, zarazila se a hned sama od sebe ho oběhla na svou stranu, kde má sedačku :)

  • domů jsme přijeli až kolem půl deváté, jenom jsme vyčistili zuby a šup do hajan. Byla přetažená, nakonec ji musela uspat mamka, mě utekla, že ještě nechce dělat hají, ale přitom cestou z auta sotva tahala nožičky. Mamka zazpívala pár písniček a už byla v limbu.

10.8.2011 (21m+27)

• • zumba se moc nevyvedla, Klárka a Lukášek to proječeli, Juli byla s babičkou

  • odpoledne návštěva u Spáčilů - máma musela holky (Juli a Klárku) držet od sebe, každá chtěla zrovna tu hračku, co ta druhá :)

  • k večeru jsem šel za nima na hřiště, Juli se houpala a pak mi ukázala, jak se sama zavěsí na tyč a houpe se za ruce. Začali jsme se honit kolem prolézaček, Juli z toho měla záchvaty smíchu, když jsem projet zavěšený na tyčce až k ní a zabrzdil o kamínky těsně u ní.

  • večer při usínání to zase několikrát zkoušela, vymýšlela si pití, dělání ble a další, aby nemusela spát. Nakonec se mi ji v 9 podařilo uzpívat (opět prosila, že mám zpívat pomocí jejího magického slůvka "ma")

  • kolem jedenácté se probudila, asi nechtěla být v ložnici sama, tak přišla do obýváku, myslel jsem, že má problém v plínce, ale nic tam nebylo, tak jsem ji posadil na nočník, ale taky nic... Asi se jen probudila a nenašla nás u sebe....

13.8.2011 (21m+30)

Dnes byl moc fajn den. Naplánovali jsme si výlet do Drahanovic, kde jsme se chtěli podívat na zahradní železnici. Počasí se ráno zdálo v pohodě, chvíli dokonce svítilo sluníčko, pak se ale schovalo za všudypřítomné mraky. Nás to ale nezlomilo v našem odhodlání. ještě padl návrh na Lednici, ale ta je docela z ruky, takže jsme nakonec zůstali u původního plánu.

Po nezbytných ranních procedurách jsme tedy vyrazili pro Danušku s Lukáškem, kteří jeli s námi. Šupli jsme dozadu sedačku, naskládali se do auta a vydali se směr Olomouc. Děcka si vzadu docela padly do noty, nadšeně komentovaly auta okolo nás, projíždějící autobus a další zajímavosti. Počasí si s nás dnes dělalo jenom srandu, chvílemi jsme projížděli deštěm, pak zase sucho a svítilo slunko. Holky už pomalu propadaly panice, že bude celý den pršet, ale já je chlácholil, že prší tady, ale ve Střížově (Drahanovicích) pršet nebude. A jak jsem řekl, tak se i stalo :D.

Přijeli jsme tam, a jako když utne. Pár kapek sice spadlo, ale než jsme vyšli ven z auta, tak jako by nás to pršení obcházelo obloukem. Zahradní železnice byla (je) nádherná. Je to kolejistě na dvoře u rodinného domu. Pan majitel ji má vymazlenou do posledního detailu, přednádraží, depo, budovy, rostliny, jezírko, viadukt, tunel, zkrátka naprostá krása. Bylo tam několik rodin, všichni to nadšeně obdivovali s náma. Pan majitel tam seděl ve velíně (na židli :)) a jezdil s jednotlivýma vláčkama. Občas bylo nutné ruční zásah na trati, takže pořád pobíhal, přepojoval vagónky, posunoval, přehazoval vyhýbky. Bylo vidět, že ho to baví a že to nedělá pro peníze, ale pro radost ostatních, hlavně dětí. Sice se tam platí, ale vstupné je spíše symbolické.

Děcka lítala kolem, Juli nadšeně ukazovala na vláček: "šš, hú". Pak jsme si si koupili lístky, děcka si na ně zezadu narazila razítka. Napsali jsme vzkaz do knihy návštěv a ač neradi, museli jsme se rozloučit. Chtěl jsem ještě udělat poslední záběr vláčku, jak přijíždí ke kameře. Dal jsem kameru skoro až na kolejiště a těsně před mašinkou jsem kameru zvedl... Pěkný záběr. Pan majitel mi pak nabídl, jestli si nechci natočit cestu přímo na vláčku. Paráda. nainstalovali jsme kameru na plochý vagón a vlak vyrazil na cestu. Výsledek se budu snažit sestříhat do videa, ten průjezd tratí z pohledu vlaku je super.

Jak jsem psal, ač neradi jsme museli už jet. Bylo dvanáct hodin a chtěli jsme se někde najíst. Nedaleko byl pěkný opravený penzion, dokonce s bazénem, venkovním posezením, tak jsme tam zamířili. Nicméně měli zrovna nějakou oslavu, takže jídlo až za 40 minut. Naštěstí nám aspoň donesli polévku, což byla spása pro naše dva hladové mrňousy. Už asi měli hlad, protože byli oba dva protivní, každý chtěl něco jiného. Juli chtěla udělat "šup" do vody, Luki zase lítal všude okolo, takže Danuška byla taky pořád ve střehu, aby nespadl do vody.

Podle předpokladu, sotva jsme nasedli do auta, tak Juli usnula, Lukášek asi 3 minuty po ní. Aktuálně jsme se na mamčin popud rozhodli, že si zajedeme do nedaleké Náměště na Hané podívat se na zámek. Sice jsme tam už s mamkou i babi byli 24.4.2010 (viz. deníček), ale tenkrát byl zámek uzavřen, takže jsme byli jen venku. Jako při cestě do Drahanovic, i cestou do Náměště se střídal déšť s "nedeštěm". Jak jsme ale přijeli na místo, tak nám opět nepršelo, ba co víc, dokonce pálilo sluníčko. Holky se už smály, jak to mám dobře zařízené :). Malošci spali v autě, my si sedli ven na venkovní posezení, abysme na ně viděli. Dali jsme si oběd a uživali si chvilku klidu. Asi za hodinu se Juli probrala, chudina celá zpocená (ale úplně durch, vlásky, triko, až i sedačka byla mokrá). Lukášek asi 5 minut po ní.

Sbalili jsme se a vydali se do zámku. Tam na nádvoří prodávali ve stánku domácí cukroví, marcipánové figurky a další dobroty. Jelikož načež tudíž a protože to vypadalo úplně úchvatně, tak jsme neodolali a usadili se s vybranými dobrotami ke stolečku. Juli mi statečně ujídala tiramisu: "tady toto, jó... mňam, mňam, papat Nina... jó...." :). Byla kouzelná. Ukecaná je už jako mladá Blažková, hlavně když něco chce. Mamka si chtěla prohlídnout zámek, malošci by z toho ale asi moc neměli, tak jsme se domluvili, že půjde sama a my si zajdeme na dětské hřiště, které jsme viděli dole ve vesnici. Juli si našla novou zábavu, lítala pořád dokola po trávníku. Pak se otočila na mě a natáhla ke mě ruce: "Poď". Chtě nechtě jsem se musel s ní jít honit. Výskala radostí na celé kolo, okolostojící a okolosedící se jen dobře bavili, jak jsem tam s ní trdloval. Na chvíli se k nám přidal i Lukášek. Pak jsme si prohlídli jakousi obrovskou hlásnou troubu v rohu nádvoří a že už půjdeme na to hřiště. Juli se ale rozběhla zpátky na trávník a zase na mě: "Poď!" Chtěla zase běhat a honit se. Snažil jsem se jí vysvětlit, že teď půjdeme na hřiště dělat houpy, houpy, na skluzavku a apod. Ne, chtěla zůstat tam. Tak jsem ji vzal do náručí. Jejda, to bylo pláče, Řvoucí jsem ji dotáhl ve před zámek, Ona furt šmydlikala ručkama a prosila, že chce zpátky. Snažil jsme se ji uklidnit, ale bez valného úspěchu. tak jsme udělali obchod, ona přestala plakat a jí ji slíbil, že se ještě vrátíme. Sotva jsem to dořekl, tak začala kývat radostně hlavičkou a obrovským úsměvem volala: "joó".

I Lukášek si to začal hasit směr nádvoří, ak jsme se tedy ještě vrátili, chvíli si zablbnuli a pak už se Julka nechala v klidu odvést ven a pokračovali jsme směr hřiště. Sotva jsme dorazili, tak jsem viděl Juli, jak počapla v kolínkách a bylo mi to jasný. Tlačila. Hmm, a byl tam. Nevadí, přebalíme. V tom ale začaly klinkat šraňky u nedaleké silnice. "ŠŠ, húu" zavelela bez zaváhání Juli. Šli jsme se tedy dívat na vláček. Hned vedle bylo i nádraží, tak jsme šli až tam. Chtěla jet vláčkem, málem to oplakal, ale slíbil jsem jí, že si někdy někam vláčkem zajedeme. Zamávala mu a šli jsme zpátky.

Pořešil jsem tedy ten "drobný problém" v plíně, a za chvíli už malá běžela na skluzavku. Byla udělaná jako domeček i se zavíracími dvířky na petlici. Juli se tam usadila a Luki, že půjde za ní. Vystavila mu neúprosnou stopku, tam bude jen ona! Pak se mrkla na mě: "tatí, tady... jó" a ukázala dovnitř. Musel jsem se tedy nasoukat za ní. To už přijela i mamka, tak jsme na ni kukali z domečku. Pak zase začaly klinkat šraňky, vláček. Juli vystřelila jako šipka a už stála u plotku a zběsile mávala motoráčkovi. Vlakový maniak :)

Okolo nás se pořád honily mraky, až jsem zpozoroval první kapky. Nevěstilo to nic moc dobrého, tak jsem zavelel "do auta v auto". Pohoda klídek, žádný spěch, až najednou začaly kapky houstnout a hlavně zvětšovat svůj objem. Mamka to sihla na poslední chvíli, dovírala dveře a menší průtrž mračen. Však nám to nevadilo, už jedeme domů, tak ať si leje. Cesta domů byla podobná té první, pršení se střídalo se suchými cestami a svítícím sluníčkem. Prostě Apríl v srpnu.

V Přerově jsme si ještě zašli do cukrárny U cylindru. Juli to tam má ráda, je tam hrací koutek, takže děcka si našla zábavu a my dospělí si dali zmrzku. Juli dostala oplatek, jako obvykle si přišla pro trochu zmrliny, ale dnes jí moc nechutnala, mamka jí dala pak trochu sama od sebe, ale Juli se zašklebila, že je to ble. Pak mě začala dokonce tahat za ruku, že chce jít už pryč. Tak jsme šli do auta, tam si hrála na řidiče. Holky s Lukim došly asi za 5 minut a že půjdou ten kousek k Danušce pěšky. My s Julkou jsme tedy objeli blok, ale během minuty se navalila mračna skoro až k zemi a sotva jsme dojeli před jejich dům, tak začal slejvák jako kdyby vypustili rybník. Naštěstí jsme rychle stačili přehodit sedačku k ním do auta, mamka se rychle nasoukala do auta a jeli jsme domů.

Cestou jsme se ještě stavili v Pennymarketu a pak jsme před domem seděli asi 15 minut, protože venku se čerti ženili. Takovou průtrž jsem dlouho nezažil, vypadalo to, jako kdyby mělo pršet aspoň dva dny. Naštěstí se mračna rychle přehnala s my mohli vylézt z plechového vězení. Juli si vyžádala gumáčky a chvíli se venku brodila kalužema. Pořád ale ještě pršelo, i když ne tak intezivně a hlavně hřmělo a občas se i zablesklo. Díky tomu jsem raději ze vchodu domu mamku zavolal, ať Juli drapne a jdou domů. Neradno se pohybovat po venku za bouřky. Juli samozřejmě chytla vztekací záchvat, sebrali jsme jí její kaluže. Musel jsem jí uplatit Krtečkem. To zabralo. Doma sjela 4 díly za sebou. Závisláček, musíme to omezit. Když jsem jí ho vypínal, tak se zase vztekala, že chce ještě "Krt-ká"... Na otázku, jestli se chce jít koupat (její oblíbená činnost), tak že ne. hmm, sotva jsem ji postavil do koupelny, už se sápala po hra4k8ch a natahovala, že chce sundat tričko, aby mohla do vody. Hérečka :)

D9ky tomu, že nemáme vanu, tak se spolu nemůžeme koupat. Snažil jsem se tedy vecpat za ní do sprcháče i s vaničkou. Juli na mě hleděla, co jako dělám a nekompromisně mě "vyhodila"... "tatí, né... tady" a ukázala na dveře... :))))). Nu což, potřebuje svlj klid na hraní, já bych tam byl jen rušivý element. Zavřel jsem ji tedy sprcháč a ať si tam řádí jak chce.

K večeři jsme jí pustili dnešní záběry z kamery a pak už jen zoubky a spát. Byla utahaná, takže si jen řekla o "má" (abych zpíval) a za 10 minut už bylo hotovo. Celý dnešní den byl supr, ač jsme nic podrobně neplánovali, tak nám vyšlo vše na jedničku. Ani ten déšť nám nevadil, i když už je ho poslední 2 měsíce dost a dost. Snad bude zítra pěkně, jak slibují už asi 14 dní ...:)

14.8.2011 (22m+0)

Oproti včerejšku bylo dnes konečně nádherné slunečné počasí. A ve stejném duchu se nesl i celý den. Dopoledne si mamka s Juli moc hezky hrály, zpívaly si, stavěly komíny z kostek. Kolem desáté jsem vzal Juli ven na hřiště. Nadšeně se vrhla k lezecké stěně, a už prosila, aby jsme šli nahoru. K její velké radosti jsem jí vyhověl a už jsme nahoře řádili. Točil jsem s ní kolem dokola, ťapali jsme po dřevěné podlaze. Malá byla spokojená do doby, než jsem ji chtěl sundat dolů. Nakonec jsem ji ukecal a šli jsme se houpat. Pak pověsit na tyč. Sklouznout na skluzavku.

Přišel tam kamarád Petr s Emičkou. Ta povyrostla, ale ne tak, jako Juli, jak poznamenal Petr. Prý se i úplně změnila v obličeji, prý by ji vůbec nepoznal. Pokecali jsme o dětech a životě, mezitím jsme koordinovali drobotinu. Sluníčko pálilo ostošest a už se blížil čas oběda, tak jsem zavelel k ústupu směr domov. Juli ještě stála pod lezeckou stěnou a mocně prosila, že chce jít ještě nahoru. Já byla neoblomný, nemůže mít všechno, co si zamane. Hned po prvním prošení se dala do srdceryvného pláče, takže nezbývalo než ji po chvíli drapnout do náruče a vysvětlit, že takhle tedy ne. Postupně se uklidnila a na schodech už jsme se honili. Tedy spíše Juli mě, schoval jsem se jí vždycky v mezipatře a než se vyškrábala ke mně, tak jsem (pro ni) srandovním způsobem přeběhl na další schodiště a utíkal před ní. Mohla se počůrat smíchy a těsně před cílem jsem se "nechal" chytnout.

Doma jsme poobědvali výborný oběd, co mamka mezitím uvařila. Juli zbodla polívku. Pořád ukazovala do talíře, že ještě tady totó. Moc jí chutnalo. Protože jsme chtěli jet po třetí hodině na výlet vláčkem, zavelel jsem k akci "hají". I se zlou jsem se potázal. "Ne-ci hají, ne...." odporovala s pláčem Juli. Zkoušel jsem zpívat, povídat, nic nepomáhalo. Je to asi týden, co je problém ji po obědě uspat. Po skoro půl hodině pláče přišla pomoct mamka a společnými silami jsme ji uzpívali. Bránila se spánku jako čert kříži, ale přitom už byla unavená ze hřiště jako kotě.

Asi za půl hodinky jsem si za ní přišel lehnout i já, protože pokud takhle špatně usíná, tak se většinou probudí předčasně a pak je uplakaná či protivná celé odpoledne. Vzbudila se pláčem asi za hodinu a půl. Lehl jsem si k ní do její postele. Na její polštář. Vyhodila mě z něho a když jsem položil hlavu mimo něj, spokojeně zase usnula. No a já s ní. Původní plán vzal totiž za své, bylo nějakých 15:07 a vlak nám odjížděl 15:36. Tedy nemožné stihnout. Proto jsem to odpískal a spali jsme dál.

Pak jsme se probudili někdy po čtvrté hodině. Juli se probudila usměvavá, hned mě hladila po tváři a snažila se mě probudit. Slezla si z postele a šla za mamkou. Ta mezitím udělala puding, uklidila kuchyň. Šikulka. Nakonec jsem se vykolébal i já. Akčně jsme změnili plán, místo abysme jeli do Hulína normálním vlakem a odtud tím parním, jak jsme chtěli původně, tak jsme to otočili. V Přerově nasedneme do parního vlaku a pojedeme do Olomouc, odtud pak normálním vlakem zpět. Domluveno, v pět nám to jede. Sice trochu s odřenýma ušima, ale přece jsme dofuněli na nádraží. Naštěstí měl vláček asi 3 minuty zpoždění, takže nakonec jsme tam ještě i čekali.

Juli byla jako u vytržení, nadšeně mávala všem projíždějícím vlakům. Parní mašinku viděla poprvé takhle z blízka a docela jí asi překvapila její hlučnost. Přece jen v televizi to vypadá jinak. Takže byla ve vlaku docela zaražená, dokonce pak už i chtěla jít ven z vlaku. Ale nakonec to vydržela až do Olomouce. Tam jsme si ještě mašinku pořádně prohlídli z blízka, vyfotili se u ní a za velkého rachotu odjela do depa. Na Juli bylo vidět, že si oddechla. Šli jsme si koupit lístek nazpátek do Přerova. Juli dostala i svůj dětský lístek. Hrdě držela oba dva, když jsem se jí snažil ten náš vzít, abych ho schoval, tak neexistovalo. Musela mít oba dva.

Vlak nám přijel za malou chvíli, mezitím jsme si ještě koupili ovocné nanuky, tak jsme se pak cpali v kupéčku. Juli byla o poznání víc v pohodě, tady ten vlak už znala, takže si jízdu užívala. Navíc to byl rychlík, než jsme se nadáli, už jsme byli v Přerově. Rozloučili jsme se s vláčkem a vyrazili přes autobusové nádraží do Hypernovy. Jak ale Juli viděla autobusy, už prosila, že chce hačí. Jinými slovy, že chce hačí do autobusu. Zrovna jela sedmička na Kopaniny, tak jsme jí udělali tu největší radost. Nasedli jsme a obkroužili jsme půlku města. U bazénu hned nadšeně začala mávat rukama, jakože plave. Museli jsme jí slíbit, že si zase zajdeme na bazén, ale někdy jindy. Nechali jsme se svézt až k Prioru, kde jsme vystoupili. Být to na Juli, tak jede až do Lověšic a zase zpátky, dokud by ji pan řidič nevyhodil. Ale naštěstí to vzala v pohodě, zamávala (ač nerada) autobusku a šli jsme do Tesca na pečivo. Tam klasicky při placení zmáčkla zelené tlačítko na potvrzení PINu (při platbě kartou). Ještě si poseděla v autíčku. Zkrátka dnešní den si nemohla stěžovat vůbec na nic.

Doma jsme ji jen opláchli, dali večeři, vyčistili zoubky a šel jsem ji uspávat. Vzala si s ebou malování, tak jsme ještě asi 5 minut kreslili. Asi jí bylo horko, tak se chvíli převalovala na svém polštářku, aby mě posléze vyhodila z mého místa. Já šel na jí postel, ona na můj flek. Prohodila nám polštáře a za chvíli už spala. Myslím, že zážitků dnes měla plný kufřík.

Co si chceme zapamatovat:

• • začíná být pěkně přidrzlá, přičítáme to rostoucí stoličce, občas má chování "na zabití"

  • nové označení pro "ble" - "boba"

  • dělá pšt (prstík před pusinku)

  • usíná po hraní a povídání v posteli, někdy po 10 minutách, někdy i po hodině a půl

  • už se víc otrkává, když jí nějaké dítě bere hračku, tak ho odstrčí a řekne "můj"

  • zdá se, že už nepíchá do očí prstíkem a nenadzvedává víčka, aby zjistila, jestli jsme vzhůru :)

  • když v noci udělá "boba", tak ho přijde ohlásit. Ale pořád jsme v té fázi, že napřed vykoná a pak teprve informuje :)

  • začíná si sama pěkně hrát

  • kouše si nehtíky a dělá si záděrky :(

  • zásadně nechodí na nočník, vždycky když z něho sleze (a samozřejmě nic nevyplodí), tak po 5 krocích se vyčurá na koberec. Mrška...

  • moc ráda se dívá na videa s mašinkama, nejlépe s historickýma, je to taký druhý večerníček na dobrou noc :)

  • pokřikuje po nás "mamí, tatí" dokud se jí jeden z nás nevěnuje:)

  • chodí sama po schodech nahoru i dolů bez držení

  • v noci se nebudí, jen když má divoké sny, žízeň nebo bobana. Spinká celou noc.

  • začala říkat "papat" (cca 6.8.)

  • ráno má po probuzení rituál, probudí, svleče si pyžamko i plínku, obejde postele a donese mi to. Pak si vezme mobil a kýve hlavičkou: "krtká, jo... jo?". Lapne mezi nás do postele na zadek a dívá se na krtka. Už si vybírá, který díl chce a který ne (cca od 1.8.).

    • Až ji to omrzí, tak sama řekne hají, ťukne do mobilu, já ho vypnu, sleze z postele a se slvoy mňam, mňam jde do obýváku.

    • Druhá varianta je, že se chce pořád dívat na krtka a já už nechci, pak je trochu boj a jekot... Postupně se ale učí to, že když neječí a pěkně poprosí, tak dostane co chce (ale i tehdy ne vždy, to se pak začne vztekat, takže znovu vysvětlování...)

  • druhý varianta ranního rituálu - po probuzení si hraje na posteli, pak si jde pro nějakou hračku do krabice. Až ji to omrzí, tak jde ke mně, vezme si mobil a chce krtka, viz. výše :)

  • začala se škrábat po tělíčku, asi jí svědí ty pupínky

  • když je trpělivá a není zbrklá, tak složí 3 puzzlíky (z 6)

  • když jí není jedním z nás vyhověno, tak si jde s brekem stěžovat za tím druhým

  • už pije sama ze skleničky, aniž by se polila (samozřejmě pokud dělá blbiny, tak ano)

  • je to kalužový nadšenec, s gumi botama neobstojí žádná kaluž :)

  • babi ji naučila točit se na rotačním disku - cvičební nástroj ještě z dob komunismu :). Ale jde jí to na tom na jedničku...

  • "Juli, jaký je to venku, když prší?"... "mok-rý" :)

  • umí se najíst a napít

  • svlékne si kalhoty, někdy i tričko, pyžamko, boty

  • snaží se oblékat i obouvat

pokračovat na 23. měsíc --»