15.10.2012
ráno se Juli vzbudila kolem půl páté a vypadalo to, že už bude vstávat. Nakonec usnula a pak zase spala jako dudek, nemohl jsem ji v sedm hodn probudit. Museli jsme vstávat do školky. Celou dobu jsem raději nic neříkal. Juli byla veselá, prozpěvovala si. Pak jsme šli na zastávku, celou dobu štěbetala a hopsala. U školky zjistila, že nejdeme k babi Lidě, ale do školky, tak začala naříkat, že tam nechce. Snažila se mě ukecávat, chvílema se mi ji při převlékání dařilo i rozesmát, ale byla zase ve stresu. Předal jsem ji paní učitelce a rychle zmizel.
Odpoledne ji vyzvedávala mamka. "Já veselá a šťastná ve školce," hlásila hned mamce. Ubrebentěná byla až za roh.
Jeli jsme pak do obchodu (boty, Kaufland). Byla rozjívená, dělala naschvály, no prostě školkový móresy.
večer zahlásila: "Já mám hlad, zpívá mi pupík, povídá, že má hlad" :) Dostala večeři a šup do hajan, ráno se zase brzo vstává.
16.10.2012
"já jsem loďka" (když slézala z postele)
"to je o fous"
"napřed vykakat Míša... kaky, kaky, kaky..." :-))
ráno jsme vstali kolem sedmé, Juli by vyspávala.
Cestou na autobus jsem se neprozřetelně prokecnul, kam jedeme: "Do školky". "Já nechci do školký... bééé" a už to jelo. Slzavé údolí.
Ujel nám autobus, tak jsme čekali na další. Přitom to Juli prokládala pláčem, až se mi ji podařilo rozebrat a naháněli jsme se v kapkách deště kolem sloupů, které jsou u zastávky. Juli na chvíli aspoň zapomněla na školku. Slečna "trhovkyně" se po nás dívala a usmívala se. Pak Juli nabídla balonek - zadarmo. Juli se styděla a nechtěla si ho vzít. Tak jsem jí ho vzal a zrovna jel autobus. Poděkovali jsme a nastoupili do autobusu. Tam jsem ji pochválil, že si to nevzala sama a vysvětlil jí, že od cizích lidí si nic nemá brát, jen od maminky, tatínka, babiček a strejdy či tety, které zná. (Juli to pak odpoledne líčila mamce :))
Přijeli jsme do školky skoro až o půl deváté a dostali jsme spucuňk. Dnes bylo divadelní představení a děti měly být ve školce nejpozději v 8:00, aby se stačily v klidu najíst.
odpoledne ji vyzvedávala mamka. "Juli hodná ve školce, šťastná a veselá," hlásila Juli :)
17.10.2012
ráno jsme zavedli nový režim - vstávání v 6:00, aby jsme byli ve školce na 7 hodin
už při oblíkání - kam jedeme. Snažil jsem se odvést pozornost na jiné téma, ale visela mi na rtech a pořád dokola se ptala, kam jedeme. Když jsem řekl, že já musím jet do práce, tak správně odtušila, že ona tím pádem jede do školky: "Já nechci do školky, béééé"... Sem tam tou ještě zkusila, u školky zase začala plakat naplno, i v šatně, ale už si sama obula papučky. Spíš už to jen tak ze setrvačnosti hrála.
Potkali jsme zrovna pní učitelku, ta nás pochválila, že jdeme takhle brzy, to že si Jůlinka hezky pohraje před svačinkou a líp tak zapadne do kolektivu, než když chodila až na 8. To ranní hraní jí prý chybělo. Tak snad jsme nastartovali režim správným směrem.
odpoledne ji vyzvedla babička Lida, chvíli si hrály doma a pak šly ven čekat na tátu.
šli jsme se podívat na Kolečářův byt
doma pak hledala mamku (ta byla na návštěvě u kamarádky), aby jí ukázala obrázek, který dostala k narozeninám ve školce od paní učitelky. Když mamka přišla, hned letěla a obrázek ji ukazovala. DOkonce s ním šla i spát, měl čestné místo hned vedle ní, i já jsem byl vykázán. Když usnula, tak jsem jí ho vzal, aby se jí nepomačkal. Asi za půl minuty, co jsem odešel z ložnice se otevřely dveře a v nich uslzená Julka, kde že má obrázek. Tak jsem jí ho vrátil, narovnala si ho zase vedle sebe a usnula jako dřevo. Tak jsem jí ho tam nechal :)
ještě vsuvka - v podvečer k nám přišel něco řešit Honza SPáčil ohledně bytu a vzal s sebou i Klárinku, tak si holky moc hezky pohrály - malovaly, hrály si s plastelínou atd.
19.10.2012
ráno při buzení - "já chci ještě spinkat... Kam jdeme?". "Snídat"... "aha"..
při snídani jsem ji oblíkal tričko: "Kam jedeme? Do školky?". "Ano," povídám... "Bééé, já nechci do školky.. Já budu hodná, po spinkání vyzvedne tatínek ze školky... bééé". Spíš už jen propagačně. Pustil jsem jí na mobilu Krtečka a byl klid.
Před školkou to samé, ale pak už v šatně vzala i papír, co jsem měl pro paní učitelku, že jí ho vezme. A ve třídě se sice po mě dívala a posmrkávala, ale už ji paní učitelka vedla za ruku ke stolečku, aby si hrála... Ono to půjde :) Zítra je sobota, takže bude mít na 2 dny pokoj, příští týden jsou podzimní prázdniny, to bude s babičkou, takže to bude mít zase trochu rozhozené.
21.10.2012
Ráno jsme si přispali, protože včera šla Juli spát až o půl jedenácté (odpoledne jsme všichni svorně spali od dvou do půl šesté). Mamka je od pátku jakási nachlazená, včera celý den ležela, dnes už je to torchu lepší, ale pořád to není ono. Chystali jsme se tedy s Juli do kostela sami. Juli se hned ptala: "Kam jdeme?" A mě nenapadla blbější odpověď. "Do školky". Ach jo, nejraději bych si pusu nafackoval. Chudinka začala plakat, že nechce do školky. Tiskla se k mámě a nakonec se nechala utěšit, že tam půjde až zítra, dnes jedeme do kostelíka za Klárinkou dát jí ten dáreček, pak za babi Lidou na oběd a potom s Lukáškem a tetou Danuškou za zvířátkama do Zoo. Tak mi to pak bylo líto, že jsem ji tam zbytečně vystresoval. Jedno přísoví říká: "Slovo vypustě, vodu rozleje, ani párem volů nepochytáš...". A tak nějak to i je... :-/
Nicméně v kostele Klárinka nebyla. Juli jí děsně chtěla předat dárek (bodejť, když ho pomáhala mamce i balit) a popřát jí všechno nejlepší- Na to je poslední dobou "kadet", přeje nám i 5x do hodiny. S takovou mi bude 100 let do týdne :)) Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsme po kostele jeli k nim domů, kde jsme jí narychlo popřáli. Hned si dáreček rozbalila a už zkoumala všechna udělátka a vykrajovátka. Snad se jí kuchyňská sada s plastelínou bude hodit k její nové kuchyňské lince.
U babičky jsme pak dostali super oběd, Juli si dokonce přidala rýži. Ona je takový "přílohožout", dokáže sníst jen pů kastrolu studených brambor apod :). Kolem jedné hodiny jsme vyrazili pro tetu s Lukáškem. Snažili jsme se je ukecat, aby si odpočinuli a prospali se, ale ti dva byli jak z divokých vajec. A tak když jsme ve Zlíně v Lešné vystoupili a děcka si rozbalila lízátka, tak Lukášek (tím jak byl nevyspaný) nerozchodil to, že Juli lízátko kousala místo aby ho lízala. A dle Danušky bylo odpoledne "v háji". Teď už bude ukňouraný celý výlet, povídala. A měla 100% pravdu. Malý byl protivný, provokoval Juli, kterážto si nic nenechala líbit a šla tvrdě do Lukiho. Třeba Lukášek začal vybuřovat, že jsem jeho tatínek. Rozběhl se a chytil mě za nohu: "To je můůůj tatínek". No Juli měla rudo před očima: "NE, to je MŮJ tatínek," a začala Lukáška masírovat. Ten začal ječet a oplácet jí to. No málem se tam dorvali. Takhle provokoval celou dobu. Jednou taky cosi zahlásil, co se Juli nelíbilo, otočila se a vlepila mu takovou facku, až se mu málem hlava zatočila. No snažili jsme se je korigovat co to šlo, hlavně chudák Danuška se snažila co jí síly stačily, ale prostě nevyspané dítě je vážně někdy na zabití. Juli byla naprosto v pohodě, chodila bez reptání, poslouchala. Jen když mě či sebe bránila, tak to jsem teda hleděl, kde se v ní bere ta bojovnost, až jsem jí musel krotit, jinak by byla schopná chudáka Lukiho zmydlit jak špinavé prádlo. Takže Danuška z toho byla taková zdrblá, ale jinak počasí vyšlo naprosto super. Cestou všude inverze a mlha, ale v zoo byla nádherně modrá obloha, všude barevné podzimní stromy.
Cestou zpátky jsme chtěli, aby zůstali vzhůru, protože už bylo po páté hodině a kdyby teď usnuli, tak co s nima večer, že ano. Luki byl v pohodě, ale Juli byla unavená a dvakrát usnula. Ale vždycky se ji podařilo rozebrat. Jednou Luki použil sám od sebe těžký kalibr: "To je můj tatínek". Jak to Juli v polospánku slyšela, tak byla najednou čilá a ječela: "nééé, to je MŮŮŮŮJ tatínek!!!!". A už po sobě ječeli, jak dvě potrefené husy. Na potřetí Juli usínala těsně před Přerovem, Lukášek ječel, že jsem jeho tatínek, ale Juli už byla tak utahaná, že měla zavřené oči, mávla rukou a dle Danušky zahlásila klidným hláskem: "Ale prosím tě, to neřeš.", otočila hlavu a spala dál. Ale pak se probrala zpíváním písniček a konečně jsme dorazili do Přerova.
Ještě jsme v rychlosti nakoupili v Albertu pečivo, rozloučili se s Danuškou a jeli domů. Tam se jen okoupala, povečeřela krupicovou kaši a šup do hajan. Nechtěla spát, že není unavená, ale už byla tak přetažená, že bylo ještě maličké umravňování. Nakonec si dala říct a za chvíli už spala jako dudek. A zítra zase do školky :-/. To bude ráno "veselo". Tento týden ale jen 3x, ve čtvrtek a v pátek jsou podzimní prázdniny a bude s babi Lidou. Tak dobrou noc.
22.10.2012
ráno jsem Juli budil: "Vstávej, Jůlinko". "Ne, ještě spinkej, je noc, tati!" Posadila se: "Kam jdu?" ptala se hned. "Do obýváku." "Aha, tak jo"
při snídani se hned ptala, jestli jde do školky. Nelhal jsem jí a že ano. "Já půjdu do školky, budu hodná a po spinkání přijde tatínek pro Jůlinku". Dnes snad poprvé byla v pohodě, akorát cestou drkotala zubama, že je jí zima a to byla nevlečená jak cibulka. Až ve školce ve třídě, když jsem ji postavil na zem a poslal za paní učitelkou, tak zkřivila pusu a začala plakat, ale myslím, že to nemělo dlouhého trvání.
odpoledne ji vyzvedla mamka a babi hlídala u nás doma, my jsme byli na bytě.
večer jsem přišel kolem osmé, jsem v koupelně jen v proužkovaných trenýrkách: "Jéé, takový proužky," hladila mě po zadku, "to jsem ještě neviděla."
měla se jít koupat, ale pořád měla jiné činnosti, pak se po mě smolila a lezla mi na klín. Jenže jak se chtěla chytnout desky stolu, ujela jí ruka a než jsem jí stačit chytit, tak narazila obličejem na hranu té desky. Rozražený ret, naštěstí to nekrvácelo, ale rána je to teda hluboká. Zaledovali jsme jí to, chvílema se i smála, ale muselo jí to děsně bolet. Ani moc nenaříkala, už byla i dost unavená, tak mi chudina pak vysílením usnula v náručí. Stáhli jsme jí to mašličkou, ale v noci se pak probudila a volala, že mám jít za ní. Dal jsem ji vyčurat, otočila se a spala dál. Snad jí tam nezůstane jizva :(
25.10.2012
dnes nejde do školky - jsou prázdniny. školka sice funguje, ale babička Lida se nabídla, že bude oba dva dny hlídat. Takže kolem čtvrt na sedm přišla k nám, my s mámou jsme jeli do práce.
26.10.2012
ráno jsme vstávali s Juli sami (mamka jela na 6 do práce) - "Kde je maminka?". "V práci"..."?? Já jedu do školky," ptala se plačtivě. "Ne, dnes ne, jedeme za babičkou. Do školky půjdeš, až se 3x vyspíš".
celý den si hrály, byly venku, vystřihovaly z papíru různé tvary (hrušku, houby, jablíčko, ježka atd) a barvily je vodovkama.
odpoledne přišla babiččina kamarádka s malým 2,5 letým vnoučkem Dainelkem. Takový správný péráček. Když jsme s mámou přijeli pro Juli, tak nás vítala dvě rozesmátá a spokojená děcka. Juli by bráchu, nebo ségru potřebovala jako sůl.
prý usnula až před třetí a vstávala po čtrvté, takže večer asi nebude moc spát. A taky že jo, šli jsme uspávat až kolem půl desáté. Ale bylo to moc fajn - šli jsme všichni tři, přeříkali jsme si snad všechny říkanky, co známe a Juli už tak dobrou půlku odvykládala sama. Nakonec usnula, ruku kolem mého krku a držela si mě, jak největší poklad :). Ještě večer, když jsme si hráli v obýváku, tak říkala, že jí bylo smutno po tatínkovi. "Malinko, po tatínkovi... Po mamince hodně..." :).
28.10.2012
večer jsme si hráli na aportujícího pejska - musela zavřít oči, hodil jsem jí někam plastovou kostičku a musela ji hledat. Pomocí přihořívá, zima a hoří jsem ji navigoval. Z počátku to moc nechápala, ale postupně pochopila princip a děsně ji to bavilo
29.10.2012
po školce ji vyzvedla babička. Juli nedala jinak, než že musí mít s sebou i papučky ze školky
doma jsem si s ní pak hrál skoro 2 hodiny v kuse - bylo to moc fajn. Vymýšlela různé hry (na krále a královnu, na pejska (já), kterého vodila na vodítku, musel poslouchat). Nasadila si na hlavu pytlík a dělala princeznu.
"podívej, tady je koupelna, záchod, pokojíček... to je všechno vyřešený"
ještě mě dostala: "Tak, pejsku, stoupni tady, zavři očička, já budu házet a ty doneseš, ano?". Sedl jsem si, zavřel oči, hodila mi kostičku: "a hledej... néé, špatně, tam, tam...". Pomohl jsem jí a připomněl jí "zima, přihořívá" a za chvíli už po mě hulákala: "néé, tam né, zima, zima, zima... pšihožívá, pšihožívá.. ano, správně... šikovný pejsek." hladila
večer máme takovou rutinu - sedne mi do klína k počítači a píše na klávesnici písmenka. Potom vybarvuje obrázky. Už zvládne napsat BRAMBOR (jen jí říkám písmenka a ona je hledá a mačká na klávesnici). Stějně tak i TATI, MAMI, JULI, BABI, MASO, VLAK, atd...
30.10.2012
takže dnes poprvé šla Juli do školky bez "pláče". V posledních dnech to bylo vždy už jen symbolické a jen při předávání ve třídě. Dnes se dokonce smála a asi se možná už i těšila na kamarády. Dal jsem jí "důležitý" úkol (hlavně na odvedení pozornosti), měla předat paní učitelce penízky (školné). Hned k ní běžela a dávala jí to. Já jsem čekal, až mi paní učitelka přinese lístek. Pár dní zpátky by už malaá slzela, že chce jít se mnou, ale dnes nic, čekala na místě a jen se koukala. Zamával jsem jí a už se k ní hrnula holčička, brala ji za ruku a šly si hrát. Je to prostě supr holka, krásně to zvládla.
ještě při cestě do třídy mi povídala: "Ty směješ ve školce". Snažil jsem se vždycky ve školce být veselý, abych ji dobře naladil a aby nebyla smutná. Přitom mi došlo, že doma se moc nesměju (práce, problémy na bytě atd). Ptám se jí "a doma se nesměju". "Ne-e," povídá... Hmm, musím se nad sebou zamyslet a víc se smát i doma. Děcka se nedají ošulit...
školka jí moc prospívá, naučila se tam sundávat si tričko (podrží si rukáv, vsune ruku k tělu, potom si spodem podrží druhý rukáv a zase vytáhne ruku a pak si přes hlavu sundá. Kozačky si umí obout i sundat, jen se zapnutím je ještě trochu problém. Ale jinak je už samostatná a když chce, tak se umí svéknout i obléknout úplně sama!
odpoledne jsme ji s mamkou vyzvedávali oba dva
doma si pak hrála, pořád mě zapojovala do hry, i když jsem musel ještě pracovat, ale snažil jsem se jí vyhovět, bylo vidět, že chce být s náma.
pak jsem odjel na florbal a během té doby měla svou zlobivkovou chvilku. Trucovala, zlobila, ale nakonec si to s mámou vyříkaly a bylo fajn
večer jsem s ní ještě povečeřel, chvíli si pohrála s plastelínou a šup do hajan
3.11.2012
Ráno vstávala brzo. Je sobota, takže proč ne, že jo? :) Přes týden ji nemůžu probudit a když může spát, tak "pabózňá". Dopoledne si hrála a poprvé začala psát písmenka - resp. hieroglyfy. Popsala celý papír několka řádky jednotlivými znaky. Potom jsem si k ní sednul a naučil ji písmenko T. A tím popsala zase celý papír. Snažil jsem se o další, ale nechtěla, chtěla psát jen Tatínkovo písmenko. Každé máme nějak pojmenované: K - Kráva, J - Jůlinka, M - maminka, T - tatínek atd. Večer pak většinou píšeme na počítači a podle toho si to pak líp pamatuje.
Kolem půl jedenácté jsme všichni vyrazili něco vyřizovat za panem stolařem do Loděnice. Tam od něj dostala Juli dva staré rohlíky pro kačenky. Ještě jsme něco řešili a po chvíli vidím, že půlka rohlíku chybí :). Vůbec jí nevadilo, že už byl asi 2 dny starý. Kačenkám taky chutnal. Udělali jsme pár fotek v listí. Šli jsme Michalovem do restaurace na oběd. Sluníčko svítilo, krásný podzimní den, všude popadané listí. Cestou zpátky jsme se zastavili pod velkým Jinanem dvojlaločným a rozhazovali jsme popadné listy. Juli to děsně bavilo.
Máma dorazila se spící Juli domů a spaly až do půl šesté. Večer si pak hrála, psali a vymalováli jsme na počítači (obrázky). Pak jsem jí vytisknul pejska (černobíle) a ona si ho přemalovala barevnýma fixama :). Jinak měla dnes docela vztekací den.
4.11.2012
dopoledne byly s mamkou v Jungli s Lukáškem a Danuškou
pozdní oběd a spánek
kolem půl čtvrté jsme jeli za Davídkem do Lověšic (měl narozky).
5.11.2012
V noci se Juli probudila asi o půl druhé a plakala, že ji bolí hlavička. Držela se někde v oblasti nad ouškem. Mysleli jsme, že se třeba praštila, ale nebyla k utišení. Pak na chvilku usnula, ale znovu se probudila a to samé. Zhruba do půl čtvrté. Teplotu neměla, možná dutiny, nebo ucho? Pak jí mamka dala Panadol baby. Sotva to spolkla, tak se vyvrátila na polštář a spala až do osmi do rána. Hmm.
Nebudil jsem ji, domluvili jsme se s mamkou, že ji raději vezmu k doktorce, přece jen už chrble 14 dní. Zrušil jsem školku a objednal nás k paní doktorce. Tam jsme čekali ještě další půl hodiny. Juli vysávala, hráli jsme si s králíky v klobouku. Její monolog: "Ahoj Bobku, já jsem Jůlinka. Ahoj Jůlinko, já jsem Bobek". U paní doktorky mi seděla na klíně a moc se jí to nezdálo, ale nakonec si nechala poslechnout srdíčko. Potom foukala do větrníku (aby zhluboka dýchala a doktorka mohla poslechnout na zádech). Dostali jsme dvoje kapičky (zatím žádná antibiotika, zkusíme to jen podpůrnými léky) a Juli dostala obrázek.
Pak jsem ji zavedl k babičce Lidě, kde byla celé odpoledne až do večera, kdy jsme si pro ni přijeli (ještě jsme jeli něco vyřizovat do Olomouce). Juli byla moc hodná, spala od půl čtvrté do půl šesté, takže nás čekala "noční". Malovaly si, trhaly jahody.
6.11.2012
Ráno jsem jel do práce na Vsetín, Juli se probrala ještě před mým odjezdem, tak mi stihla dát pusu na cestu. Dopoledne byly na procházce, odpoledne doma. Malovaly si, vystřihovaly, Juli mi namalovala několik obrázků. Děsně se na mě prý celý den těšila. Když jsem přijel, tak mi objala a opusinkovala nohu :) Jenže já se jen vytočil a jel na florbal. Domluvil jsem se s ní, že za hodinu přijedu a pak si s ní budu hrát na pejska. A taky jsem ji uplatil Ferdou mravencem. Když jsem přijel, tak jsme si hráli, moc fajn večer. Spát šla až někdy k desáté hodině, byla zase vyspaná z odpoledne. Přeříkali jsme si v postýlce všechny říkanky, objala Méďu i mě a usínala. A já taky. Otevřel jsem oči, ona se na mě dívala, usmála se na mě, pohladila mě, zavřela oči a spala. To bylo tak krásný!
7.11.2012
V noci se začala nadavovat a zvracela - asi jí dráždily hleny. Pak usnula a ještě jednou asi po hodině, pak už až do rána dobrý. "Já chci radši krabičku," tak oznamovala, že potřebuje zvracet.
Na oběd jsme jeli za babičkou Lidou, odpoledne si pospala skoro zase až do večera. Doma si potom s mamkou malovala s barvičkama na okno. Pak jsme si hráli spolu a učili se psát písmenka. A dnes se po Tatínkově písmenku (T) naučila napsat své jméno JULI! Pak jsme ještě vybarvovali na počítači a když mi seděla na klíně, tak si všimla zalepeného prstu:
"Co to máš?". "Říznul jsem se". "Doma říznul? a proč? ... Nešikovný? a kde, doma? Už se to hojí?"
9.11.2012
dnes přijela nová autosedačka (KIDDY Cruiserfix Pro - N79) v krásné černo červené barvě. Juli přišla k autu a zůstala čučet. "Kde je moje sedačka? Já chci svoji sedačku!". Tak jsem jí musel vysvětlit, že toto je sedačka pro velkou holku. Tak se zamyslela a že ji teda vyzkouší. Prý se v ní moc dobře sedí. Asi za 5 minut už spala jak dřevo, takže si hned testla i se spaním.
večer psala na tabulku: "ATMI" - "jů, hele, já napsala TATI" :)) Motá písmenka a čte si v tom, co se jí hodí :)
11.11.2012
odpoledne šla Juli s mamkou do loutkového divadla na Červenou karkulku. Já jsem mezitím spal jako dudek (šel jsem ji uspávat po obědě, já vytuhnul, Juli si chvíli hrála a povídala s hračkama, pak to zabalila a šla za mamkou. Přitom byla unavená, ale asi nezabrala, tak ji mamka vzala do toho divadla).
Když se vrátily, tak mi líčila, co všechno tam bylo za postavičky, čekal jsem, že se bude bát, ale vůbec. Nevětší prču měla z vlka: "udělal chramst a spapal babičku... hehe, měl červený jazyk...".
včera i dnes po mě "střílela". měla krabičku, u té držela plastový párek a vyhodila ho směrem ke mně. Na otázku, co to dělá se mi dostalo neviného: "sčílím". "A kde jsi to viděla?" ptám se udiveně (leda ve školce, přemítám, doma nic takového v TV ani v pohádkách neviděla). "Tady, na počítači," ukázala na svůj dětský počítač. A tam kromě procvičování písmenek, hudby atd jsou i jednoduché hry a mimo jiné i sestřelování kamínků - taková kulatý puntík a z toho vylítávají střely do těch kamínků. Akorát jsem jí tedy vysvětlil, že do lidí se nestřílí, jen na plechovky či kamínky.
večer jsme šli spát spolu, tím že nespala odpoledne byla už nalomená. "Ještě povídat a zazpíváme, jo?". Začal jsem teda říkanku, aby ji dokončila, ale ona mě hned ručkou zastavila: "Ne, teď zpívej". Tak jsme si zapěli všechny songy, co jsme si vzpomněli. Nedozpíval jsem Na tom pražským mostě (nemohl jsem si vzpomenou na druhou sloku). Začal jsem další písničku a hned mě stopla. "Ne, ještě jít tam, zalívat a trhat!!" připomněla mi druhou část :) Tak jí to dozpíval a byla pokojená jako želva. Přeříkali jsme si další říkadla, pomodlili se Andělíčku (to už taky umí) a že je už unavená a jde spinkat. Pohladil jsem ji po vláskách, že ji mám moc rád, opětovala mi to pohlazení a "já tě mám taky moc ráda, tatínku". Dali jsme si pusu na dobrou noc a za minutku už spala jako nemluvně.
12.11.2012
Juli ještě zůstane raději do středy doma, takže dnes přišla babi Lida a celý den ji hlídala
šly na procházku, potom oběd, nechtěla spát, čekala na mámu
večer pak usnula kolem osmé, spívali jsme si všichni v posteli, moc fajn
sama se probudila kolem jedenácté na čurání
13.11.2012
celý den byla s babi Lidou, prý bla taková nemastná, neslaná, asi se už nudila, je vidět, že jí kolektiv chybí. však zítra už půjde do školky
prý se těší do školy. :)
objevila u babičky bonbonieru a že chce kokinko. Babička už jí nechtěla dávat (protože už čokoládu měla), tak hledala důvod. A že Juli dostane čokoládku až přijede maminka z práce. Za chvíli volala mamka a Juli jí hned do telefonu "ukazovala" bonbonieru - aby to urychlila a mohla dostat kokino hned :) Ta dětská logika je prostě super. Když zjistila, že to nepomohlo, tak se vzala a až do odpoledne vydržela (žádné vztekání, nic). Jakmile přijela mamka, dostala kokino a byla spokojená. Dokonce vzala i mě do sáčku. Cestou jsme se stavili u tety Aničky v Prioru. Juli třímala sáček s čokoládama a chtěla ho rozvázat, abych si mohl vzít. Šeptal jsem jí do ucha, jestli taky nabídne tetě - že prý ano. A dala tetě bonbon. Pak sáček mamka schovala a Juli si ani nevzala a ani nechtěla žádný bonbon. Docela jsem hleděl... Já na jejím místě bych sfutroval celý sáček. Hmm, oceňuju... :)
14.11.2012
ráno se probrala sama o půl sedmé: "Kde je maminka?". "V práci"... "Už zas?!"
cestou do školky začala pofňukávat, že nechce, že chce být doma. Zvykla si teď zase být jen doma, tak tak trochu nanovo. Ale během našich rituálů (zvonění na zvonek, kontrolu obrázků v šatně, šup do náruče a hlazení Sluníčka na stěně) se uklidnila. I když ve třídě pak posmutněla, když jsem zase odešel, ale fungovala.
Odpoledne ji vyzvedla babička, prý byla celá happy, že byla zase ve školce.
opětovně chytá školkové manýry (vyplazuje jazyk, bezdůvodně mě nebo mámu plácá rukou atd), ale jinak poslouchá jako hodinky - když se jí řekne, že už měla dost kokinek, tak poslechne a už si další nevezme. Nebo sama od sebe vypne televizi, že už skončila pohádka
Přehled:
začala kreslit "hlavonožce" - obličej, oči, nos, pusu, vlásky a ruce a nohy včetně bot a prstíků (bramboroidy :)
začala se ptát proč a protože (už taky umí zdůvodnit, proč něco dělá, nebo ne). Když neví, co by odpověděla, tak řekne "nevím"
už zvládne na klávesnici napsat 2-3 písmenka za sebou
organizuje virtuální hry - ukazuje, kde co je (koupelna, pokojíček), hrajeme si na jako, na krále a královnu, princeznu, pejska... super období... :)
školka už je v pohodě, sice ještě pofňukne, když ji předám ve třídě, ale už se sama hlásí do zvonku, aby nám otevřeli, máme rituál, kdy zkontrolujeme všechny pověšené obrázky v šatně a hledáme ty Jůlinčiny, po převlečení ji vezmue do náruče, jdeme pohladit mlitanové sluníčko a pak sluníčko na dveřích (takový varhánkový papír). Pomáhá jí to být víc v pohodě.
školka jí moc prospívá, naučila se tam sundávat si tričko (podrží si rukáv, vsune ruku k tělu, potom si spodem podrží druhý rukáv a zase vytáhne ruku a pak si přes hlavu sundá. Kozačky si umí obout i sundat, jen se zapnutím je ještě trochu problém. Ale jinak je už samostatná a když chce, tak se umí svéknout i obléknout ´úplně sama!
když je naprdnutá, či má svou zlobivkovou chvilku, ohrne spodní ret a tváří se jak kakabus.
sama se vyčurá, obleče i svlékne, obuje i vyzuje, nají i napije
mluví v rozitých větách
tak naám seriózně začalo období "a proč".... :)
umí se podepsat (JULI)!
má teď období, kdy píše dopisy (jednotlivé znaky ala rozsypaný čaj, ale taky se snaží o normální písmanka. Na 100% umí písmenko T, J a U.
před spaním se obklopuje plyšáky či oblíbenými hračkami
před spaním si zpíváme písničky a říkáme říkadla - má paměť jako slon - už zvládá Skákal pes, Pec nám spadla, Na tom pražkým mostě, Holka modrooká, Kalamajka,... Říkadla - Foukej, foukej větříčku, Spadla hruška zelená, Koulela se brambora, s pomocí Polámal se mraveneček...
má teď období, kdy skoro vůbec nechce jíst, dostat do ní pár lžiček polívky, či druhé jídla je problém. Mám podezření, že za to tak trochu může babička Lida, která jí docela hodně dovoluje. Nechceš jíst? Nevadí, nemusíš... Ale oplatek jí za 10 minut dá :((( Chjo.
pokud se něco udělá či řekne jinak, než je zvyklá, hned protestuje a snaží se to dát do pořádku
školku už bere jako normální součást, má tam už kamarády (jedna holčička se taky jmenuje Jůlinka)
co je ve školce, tak se přestala počurávat, v noci ji dáme cca po 2 hodinách od uspání vyčurat a pak vydrží až do rána
občas se sama probudí v noci, že chce čurat
když se jí řekne, že už měla dost kokinek, tak poslechne a už si další nevezme. Nebo sama od sebe vypne televizi, že už skončila pohádka