5. měsíc

Dnešní ráno bylo buď velmi brzké nebo hodně pozdní, jak se to vezme :) Terezka šla spát s Julkou ve 20:00, takže kolem půl druhé ráno byla vyspaná a nemohla zabrat. Raději se dívala na olympiádu, dopisovala deníček a usnula až kolem páté. Zrovna se probrala Jůlinka a začala se svou pravidelnou ranní operní árií. Asi po hodině jsem přestal hrát mrtvýho brouka a začal jsem si s Jůlinkou povídat. Byla moc hodná, až podezřele, jal jsem se proto zjistit stav její plínky a hned bylo vše jasné :) Kalamitu jsme zlikvidovali a přesunuli jsme se do obýváku, aby se Terezka mohla v klidu trochu vyspat. Hráli jsme si cca do 8 hodin, pak se dostavilo "hladisko" a tak jsme šli za mamkou do postele. Při krmení obě ještě usnuly, nechal jsem je v klidu spát. V 9:00 se holky vykulily z postele a hned bylo veselo.

Další přebalení, to je jasná věc, dnes máme "kakací" den :). Kolem desáté mamka vypravila Jůlinku ven do kočárku a vyhnala mě nebožáka do toho mrazu (bylo asi -2 °C :-)). Během korzování s kočárkem jsem si v hlavě třídil myšlenky, na tohle je vycházka v mrazu skvělá... Stavil jsem se do několika elektroprodejen pro rady ohledně nové TV. Potvrdil jsem si, že naše stará televize bude ještě sloužit dále. Vždy se najde nějaký zádrhel, díky kterému si řeknu, že ještě chvíli počkám na vychytanější model :)))

Mé rozjímání přerušil telefonát od bráchy. Říkal že by naši po- třebovali na 13 hodin zavézt na hřbitov, z čehož jsem nebyl moc odvázaný. Malá krásně spala a vůbec se mi nechtělo ji budit. V půl jedné jsem byl doma a chtěl jsem Julíka předat, ale Terezka vařila a pekla, tak jsem si řekl, že ji vezmu s sebou do autose-dačky. Kupodivu se Julka nebránila, takže jsme mohli v klidu vyrazit do garáže pro auto. Terezka ani nepostřehla, že jsme se vypařili, zmátli jsme ji natolik, že mi zoufale telefonovala, kde má dítě :) Vysvětlil jsem jí situaci, také z toho moc odvázaná nebyla. Jů-linka měla papat, ale těch 20 minut to snad ještě vydrží.

Vyzvednul jsem naše a zavezl je na hřbitov k obřadní síni. Ze-ptal jsem se, jestli budou chtít vzít i zpět, odpověděli kladně a tak jsem přemýšlel, co následující půl hodinu budeme dělat. Jestli jet domů a předat Jůlinku Terce, nebo někde jezdit... Pak mě napad-lo stavit se u Spáčilů. Janička byla naštěstí doma, tak jsme se tam nasáčkovali na mininávštěvu. Aspoň si mohla Jůlinka pokecat s Klárinkou :).

Po 10 minutách začala být Jůlinka nervózní, asi se dostavil hlad. Začal jsem se balit, když tu Janča nabídla, že malou nakojí, pokud to teda nebude vadit Terezce...Nažhavil jsem drát a nakonec Terezku přemluvil. Po telefonickém povolení byla Jůlinka nakojena :) Pak už jsme se zvedli a jeli pro naše. Ti si ale mezitím zajistili odvoz s jedním známým z Lověšic, tak jsem s Jůlinkou valil domů, protože začala probrekávat. Než jsem ale dojel domů, tak se uspala. Nakonec doma v autose-dačce u otevřeného okna spala ještě půl hodinky

Odpoledne přijela Terezčina kamarádka Lenča (mimojiné i kolegyně z práce), odkud dovezla nejnovější drby, informace a taky dáreček pro Jůlinku - krásnou pokladničku ve tvaru berušky i s nějakým finančním základem. Malá byla totálně happy, pěkně si hrála, smála se na nás, zkrátka předváděla s v tom nejlepším světle. Lenča z ní byla nadšená. K večeru jsem zdrhl na fotbal a po návratu přišel ke zrovna uspanému mimču. Takže se vše zdálo být v pohodě. Ale Jůlinka se pořád budila, něco ji trápilo, až když jsem ji položil na bříško a příčina bolesti a neklidu (prdík) se dostala ven :)) Pak už krásně spala ....

16.2.2010 (4m+2)

Jako každé ráno, bylo i dnešní započato budíčkem ve formě tuvanského hrdelního zpěvu v podání Jůlinky (více informací o tomto hudebním "stylu" viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Khoomei). Naše žabička asi pilně trénuje na slavíka, co dávají pořád Gottovi. Jinak to nevidím :). Ale je kouzelné, když vám štěbetá do ucha a když se na ni podíváte, tak se na vás "dásní" tím svým lišáckým úsměvem. V tu chvíli je to ta nejlahodnější rajská hudba na světě. Vzhledem k tomu, že jsme zaregistrovali nějaké akční slevy v Globusu, vydali jsme se za naší "oblíbenou" činností, a sice naku-pování. Původní plán byl odjet kolem 10 hodiny, kdy má Jůlinka spací čas, ale tak nějak se to semlelo, že malá krásně usnula v posteli, a bylo nám ji líto budit, proto jsme ji nechali spát. Nakonec spala jen asi půl hodinky, ale i to jí dostatečně dobilo baterky. Než jsme se vypravili, tak už pomalu odbíjelo 11 hod. Ale co už, dítě se naprogramovat nedá a to je na tom kouzelné, člověk si může plánovat co chce, a stejně to nakonec má v rukou někdo jiný...

Ranní sněžení nakonec ustoupilo a cesta do Olomouce proběhla v klidu. Jůlinka pěkně usnula, tak se nám i dobře naku-povalo. Vzbudila se asi v půlce nákupu. Oči navrch hlavy a všechno bedlivě sledovala. Tolik věcí, lidí, to je něco pro tu naši zvědavou opičku. Ke konci už toho na ni bylo přece jen trochu dost, tak Terezka vzala malou do auta nakrmit a já jsem me-zitím zajistil logistiku okolo nákupu.

Cesta zpátky byla taky dobrá, hehe. Jůlinka se ze začátku vztekala, ale naštěstí je Globus hned u dálnice, takže po na-jetí na dálnici se zklidnila a klasicky se uspávala "mrčením". Za chvilku byla ťuhýk a chrněla jako starý chlap, to teda měla co podědit :)) (no asi jí tam zavazel nějaký chrchlík v krku, to bude asi tím...).

Po návratu domů ještě chvilku spala v autosedačce. Protože se přes den moc nevyspala (přerušovaný spánek moc v obli-bě nemá), tak ji Terezka ještě nasáčkovala do kočárku a vyrazila na procházku. Já jsem spěchal na floorbal. Tento týden si teda užívám :). Však zítra jde Terezka na badminton, tak si taky zasportuje. Když jsem přišel zpátky, slyšel jsem Terezku, jak telefonuje, ale nemohl jsem ji v našem obrovském bytě 2+1 najít. Všude rozsvíceno a prázdno. Až po chvíli jsem holky našel v koupelně. Malá byla vysmátá jak lečo, nahatá a vykoupaná se válela na podložce. No, co víc může přát? :)

Večer usnula celkem pěkně, zato v noci si to vybrala....

17.2.2010 (4m+3)

... a to doslova. Od 3:00 do 5:00 měla svůj čas, takže se jí mamka musela věnovat. Hrála si s ní, zpívala, no já myslel, že vykvetu, vysemením a znovu vyrostu. Po 4 dnech volna jsem totiž ráno vstával do práce, takže jsem se nutně potřeboval trochu vyspat, přece jen hodinu řídit na Vsetín není žádný med. Večer jsem dostal instrukce, abych Terezku vzbudil, jak budu vstávat, že se potřebuje nachystat na ten badminton. Když jsem v 7:00 odcházel a šel ji tedy "vzbudit", chtělo se mi zůstat doma a vlízt si zpátky do postele. Juli se mým příchodem napůl probudila (ó, díky naše vrzající parkety), opileckýma a po-lozalepenýma očičkama se podívala na mou stranu. Tam ale ni-kdo nebyl, otočila se na tedy Terezku (ta tam byla a spala jako dudek) a když zjistila, že je na svém místě alespoň ona, tak se "zavrtala" do její peřiny a znovu usnula... Neměl jsem to srdce je budit, zvláště po Terezčině ranní šichtě...

Terezka si na badmintonu perfektně zahrála s Martinkou (švagrovou), šla na oběd k mamce a pak valila domů. Kolem páté jsem dorazil z práce. Malá si hrála v postýlce a měla svůj "total happy time". Ležela na bříšku a nemohla se nabažit zvířátek, co má okolo sebe. Potom ji Terezka položila na záda a to teprve začalo rodeo. Jůlinka se cíleně a docela efektivně snažila nohama strefovat do šňůrky, která je zavěšená na lampičce nad postýlkou a na které jsou navěšené různé hračky. Nahoře u lampičky se houpalo sluníčko a těmi kopanci se vždycky otočilo na ni a to ji přivádělo skoro do extáze. Potom se zase setrvačností pootočilo od Julky a tak pořád dokola, no vydržela takhle asi 20 minut. Nedalo mi to, vzal jsem kameru a natočil to. Takový energetický výdej, přesnost zásahů.. uff. :)

Ráno bylo opět v režii zpěváčka, kdy si od půl paté do půl šesté cvičila hlasivky. Už to bereme jako takový malý ranní rituál. Zpěvem se unavila a usnula, až do půl osmé jsme o ní nevěděli. Na 9 hod jsme šli na plavání, malé se v bazéně docela líbilo, i když ke konci už z toho byla docela unavená. Ale to bylo spíš z toho, že mamka byla nervozní z toho, aby něco neudělala špatně a Julka její nervozitu vycítila.

Po vaničkování dostala Julka masáž. Dnes to byl tedy servis se vším všudy. V herně se batolilo spousta dětí, Jůlinka nevěděla, kam se dívat dřív. Byla tam asi dvouletá holčička, ke které měly ostatní děti velký "respekt". Taková malá "ražoňka". Zkrátka byla na ostatní moc hrr a měla svérázný způsob vyjadřování lásky. Ale je pravda, že v dnešní době je potřeba ostré lokty, aby se člověk prosadil. S ničím se nepárala, najednou vidím, jak se hrne ke mě, natáhla ruky a vyhoupla se mi na klín a usadila se, jako bychom se znali už léta.

Naopak tam byl zase 5 měsíční chlapeček, kterého mamka položila na odkládací podložku, asi půl hodiny něco řešila s tetou chotničkou (přišla pozdě na plavání) a po celou dobu chlapeček jen ležel jako plazmerko, pomalu se ani nehnul. Takhle nechat Julíška, tak se už za chvíli vzteká, že se nudí a že nic nevidí... :)

Venku bylo takové "polojarní" počasí. Terezka vyrazila za Jančou Kňurovou na návštěvu, pochodily kolem Bečvy a při tom si pěkně poklábosily. Po procházce šla Terezka na oběd k babi. Já mezitím "papíroval" doma.

Kolem půl čtvrté jsem si Jůlinku venku převzal a ještě s ní šel na podvečerní procházku. Jak jsem už psal, bylo téměř jarní počasí. Ptáčci už začali zpívat, sluníčko se snažilo vystrkovat paprsky a člověk hned pookřál. Jezdilo se moc hezky bez sněhových závějí a namrzlých chodníků :). Kolem 17:00 byla Jůlinka dosyta vyspaná. Předal jsem ji tedy mamce a odjel na floorbal.

Po floorbalu jsem našel holky v super idylce. Jůlinka si hrála na bříšku (četla si, žužlala si ruce a spokojeně si vrněla), maminka po očku sledovala olympiádu. Dal jsem si rychlou sprchu, abych se mohl věnovat malé. Mezitím se nakrmila a přesunula do ložnice na spaní. Julka měla super náladu, tak jsme dělali blbiny, malá se mohla zbláznit smíchy a my taky. Jenomže ji to rozebralo ze spaní, ale to nevadí, tatínek šel spát s ní už v 8 hodin, protože ráno ve 4:000 vstává na hokejový zápas ČR-Lotyšsko....

24.02.2010 (4m+10)

...vstávání ve 4:00 bylo díky včasnému odchodu na kutě bez problémů. Holky slastně spaly. Až kolem páté jsem slyšel nějaké známé zvuky a "Ja natürlich", Jůlinka štěbetáček začala svou ranní serenádu. Vzal jsem ji k sobě do obýváku, aby Terezka mohla dál v klidu spát. A tak jsme spolu fandili. Konsternovaně pozorovala TV celou první třetinu, vysvětlil jsem jí pravidla a asi i díky tomu ji druhá třetina už moc nebavila. Tak jsme si hráli a povídali a táta po očku sledoval vývoj. Ono taky ta druhá třetina byla docela nuda, vedli jsme 2:0 a vypadalo to, že je rozhodnuto... Ale jak se ve dveřích objevila Terezka (už jí asi bylo samotné smutno), tak jsme dostali góla... A potom druhého a najednou bylo drama až do prodloužení. To už ale holky šly ještě spát. Nakonec jsme teda Lotyše udolali v prodloužení, ale byly to nervy až do konce. Takže se mi pak i jelo dobře do práce :)

Dnes se ještě naučila novou věc, "prdět" na pusu - nafoukne pusu a vyfoukne vzduch přes vyplazený jazyk a má z toho strašnou bžundu, jaké to vydává zvuky.

Z práce jsem přijel docela brzo. Vyfasoval jsem kočárek a vyrazil na podvečerní procházku (mamka doma připravovala večeři). Stejně jako včera, krásné počasí, sluníčko už hřeje čím dál víc, měli jsme s sebou krmení pro kačenky, tak jsem zamířil k Bečvě. Jůlinka celou cestu od domu nespala, nemohla se nabažit světa okolo ní. Nevěděla, kam se dívat dřív, pořád s sebou v kočárku mlela, jak si chtěla kopkat, ale ve fusaku se jí nějak nedařilo. Nakonec jsem jí u Bečvy musel i vytáhnout, protože začala dělat takové zajíkavé dýchavičné zvuky, jako by se dusila. Ale to jenom hrála, chtěla se dostat ven z kočáru, jak mi potom i potvrdila Terezka! Tak jsem s Jůlinkou v náručí házel kousky starého pečiva kačenám a Julce se to moc líbilo. Kačeny dělaly nálety, praly se o kus žvance, mlelo se to tam pěkně. Jůlinka na to fascinovaně hleděla a bylo vidět, že si to užívá. Potom jsem jí i přes protesty nasáčkoval zpátky do kočárku a po krátké chvíli se mi ji podařilo uspat.

Terezka se doma mezitím činila. Upekla kuře s kuskusem, jako zákusek pudink, trochu pouklízela, zkrátka využila volné chvíle. Naštěstí i večer Julka brzy v pohodě usnula, takže jsme mohli povzbuzovat naše lyžaře ve štafetě, kde si dojeli pro bronzovou medaili. Potom ještě Martina Sáblíková fantasticky vyjela zlatou medaili na 5km trati, zkrátka paráda. Akorát to skončilo o půlnoci a ráno je zase hokej ve 4 hodiny.... uff..

25.02.2010 (4m+11)

Dnes a zítra mám 2 volné dny :). To znamená, že si ráno můžu pospat. Ale dcerka byla mírně proti. Budíček v 6 hod opět zařídil náš malý zpěváček. Dnes to vypadá na náročný den. Kontrola kyčlí v Kroměříži, potom měla v 11 hod Terezka domluvený badminton s Martinkou a já na 14:20 zubaře... Takže asi i to v nás způsobilo mírné napěti, které Jůlinka asi vycítila. Cesta do KM byla v pohodě. Juli v autě spala, vyšetření dopadlo dobře, naštěstí jsme ani nečekali a vzali nás hned. Cestu zpátky sice taky prospala, ale byl to jen takový krátký spánek. Když jsme ji tedy v Přerově předělávali do kočárku, tak se začala vztekat, že v kočárku být nechce. Vztekání nepřestávalo, dokonce muselo dojít i na vytažení z kočárku, no nakonec si holka dala říct, ale to už usnula spíš z únavy.

Terezka se tedy odpojila na badminton a já si to drandil směr Michalov a Osmek. Prošel jsem si vilovou čtvrť v ulici U žebračky, potom zpátky na Černou Horu. Terezka s Martinkou ještě hrála, tak jsme šli fandit, protože jakýsi čoklík před vchodem neměl nic lepšího na práci, než štěkat jako o život na každého kolemjdoucího a tím budit Juli. Na badmintonu se Jůlince líbilo, stejně jako další vybavení posilovny a hlavně rybičky, které tam mají ve velkých prosklených stěnách. Pak jsme si zašli na meníčko dolů do restaurace.

Pak jsem se odjel k zubařce. Odtud jsem jel domů a projížděl jsem kolem autoservisu, kde si občas nechám umýt auto. Protože bylo pěkně, tak jsem autíčko nechal umýt, abych po zimě zase viděl jakou má naše auto barvu. Cestou nahoru jsem se ještě stavoval u Navrátilů. Prý máme přijít na koupací návštěvu (nemáme vanu, jenom sprcháč a Jůlinka tak nemůže trénovat na plavání a proto jsme si domlouvali, že bysme k nim někdy přišli na "bazén"). Takže jsme se k nim "vsomrovali", napustili vanu a do koupelničky 1,5x1,5m jsme se všichni narvali (4 dospělí, Tobiášek a Vája + Jůlinka jako lord ve vaně :)). Malé se to moc líbilo, a asi i unavilo, protože to hned potom zabalila a usnula... Dala si zdravotní dvacetiminutovku, mezitím jsme se už posbírali a šli nahoru, kde jsme ji dali spát do postele... A spala jako dudek... Přece jen těch zážitků bylo asi dost...

02.03.2010 (4m+16)

Uááá, budíček v 6:30 opět formou hrdelního zpěvu prolnutého s chrčením. Ještě jsme se asi tak hodinku povalovali v posteli, pak jsme si šli hrát do obýváku. Na 11 hodin jsme měli naplánovanou návštěvu kožní doktorky v Olomouci. Cestou samozřejmě Julka usnula, tak jsme ji po příjezdu vzali s sebou v autosedačce. V čekárně se probrala a absolvovala povídání u paní doktorky s náma. Culila se na paní doktorku jako prasklá veka, ale pak se začala vztekat. Ordinace byla totiž moc pěkná a Juli se chtěla po ní rozhlížet, ale nemohla, protože byla připoutaná :). Naštěstí už byla Terezka hotová, tak si ji vzala do čekárny, kde ji zacpala pusu mlíkem.

Pak jsme sedli do auta a jeli přeparkovat někam, kde se nemusí platit, protože jsme chtěli, aby se malá trochu prospala v kočárku. Ale naše oblíbené místo, kde se neplatilo, už bylo taky zpoplatněné, tak jsme chvilku jezdili kolem dokola a hledali volný parking. Nakonec jsme to ale zabalili a jeli k Bille, kde se sice platilo, ale co už.

Julka samozřejmě usnula, tak jsme ji museli předělat ze sedačky do kočárku - byla tak jetá, že se ani moc neprobudila. Potom jsme jezdili po centru a sem tam nakoukli do obchodu, nakoupili jsme nějaké oblečení mamince, protože ona pořád kupuje jen na Jůlinku a sebe zanedbává :). Začalo nám žgrundat v břiše, takže se pojedeme někam najíst. No jo, ale kam?V téhle restauraci se kouřilo, tam bylo zase moc lidí a hlasitá hudba, onde schody dolů, jinde málo místa, že by se tam s kočárkem nedalo vjet... No, asi v páté restauraci jsem šel omrknout a docela by to i šlo. Byly tam 3 volné stoly a kočárek by šel taky upíchnout tak, aby nezavazel... Ale jen tak ze zdvořilosti jsem se zeptat číšníka, jestli sem můžeme i s kočárkem. Odpověď mi trochu vyrazila dech... Teď se to moc nehodí, ať přijdeme později... !!!??? Nějak jsem to nepochopil, tak jsme šli pryč...

Nakonec jsme si neplánovaně prošli i historickou část Olomouce (cestou jsme totiž chtěli jít do restaurace Anděl, ale tam hrála hudba hodně nahlas, tak jsme nechtěli riskovat, že by se Julka probudila), až jsme narazili na restauraci U kejklíře... Nebylo to tam nejhorší, tak jsme tam zapadli a najedli se.

Po obědě jsme se vydali už směrem k autu, Jůlinka ale pořád spala. U auta při předělávání do autosedačky se probrala a tak si při cestě zpátky zpívala až zase usnula... hehe.. Doma si konečně pokopkala na hrací dece. Jejda, jak ta z toho měla radost... Večer jsem šel na badminton. Když jsem přijel domů, malá už byla nachystaná do hajan a po puse na dobrou noc hezky usnula...

03.03.2010 (4m+17)

Klasika, ráno budíček v 6:00 (vlastně kecám, dnes se atomovky předběhly o 6 minut). Tedy v 5:54. Potom hraní, chvíli spaní, a pak cesta do kostela. Během ní usnula, ale po 10 minutách se probudila. Koukala z kočárku a asi za 5 minut zase usnula a spala a spala a spala. Po kostele jsem šel krmit na most k Sokolovně kačeny a racky. Terezka mi nabalila dalamánky, co včera pekla. Prý se jí moc nevydařily vlivem nepříznivých povětrnostních vlivů při pěstování obilí (což se dá přeložit jako: mouka stála za houby:). Když jsem je ale lámal kačenám, a ochutnal, tak mi chutnaly. Terezka je na sebe moc kritická. Ale co už, úkol zněl jasně, tak jsem statečně krmil. No spíše než kačeny to byli rackové, kteří se houfně slítávali a vyzobávali chutná sousta. Chvílemi jsem si připadal jako přímý účastník Hitchcockových Ptáků - tolik racků a z takové blízky jsem ještě neviděl. Supr bylo, že naletěli těsně přede mě, drželi výšku a čekali. Jakmile jsem hodil kousek pečiva, tak vystřelili šipkou dolů mezi kachny a už se s nima mydlili o kus žvance.... Začal jsem ji to tedy vyhazovat do vzduchu před sebe, až se mi podařilo dostat je k sobě tak na metr. Byl to docela dobrý adrenalin, užil jsem si to :)

Po obědě jsme si hráli, až se podařilo Julku uspat v posteli. Tzn. že jsem mohl spát s ní a dohnat tak deficit ze včerejší noci. Přidala se i mamka, nedělní siesta tak byla dokonalá...Ale asi po půl hodině začala odkudsi hrát hlasitě hudba a rytmické dunivé zvuky nás probraly. Julka z toho byla celá nervní, takže už neusnula. Ujal jsem se tedy role detektiva a šel pátrat po hříšníkovi. Nakonec jsem ho vypátral o dvě patra níž a řádně jsem mu vyhuboval (tedy jen v mé hlavě, v reálu jsem ho slušně poprosil, jestli by to neztlumil, že nám kvli tomu nespí dítě). Sice to ztlumil, ale to neměnilo nic na faktu, že Jůlinka už nezabrala a tím pádem jsem musel jít ven. CHjo! V kočárku se snažila uspat svým "mrčením", ale byla už tak přetažená, že jí probouzely jakékoliv zvuky (klapání podpatků v prázdné ulici, halasící dítě atd...).

Zakoupil jsem mlíko v automatu a otočil to zpátky k domovu, protože už začínala nabírat do pláče. U finančního úřadu se zničehonic srdceryvně rozplakala, jako by se něčeho bála. Musel jsem ji dokonce i vytáhnout z kočárku a uklidňovat, byla řádně vyděšená. Pak mi to asi došlo - zřejmě má strach ze tmy, protože už bylo k šesté hodině a to už byla skoro tma. Nakonec se uklidnila, dokonce se nechala položit do kočárku. Rychle jsme mazali domů za mámou. Ta mi pak potvrdila, že se Juli opravdu asi bojí tmy. Aby se Jůlinka zklidnila a uvolnila, tak jsme nachystali koupání. Zacákala si a byla v pohodě :)

08.03.2010 (4m+22)

Budíček v 1:48 a až do 2:50 bylo hraní na vojáky (noční bojový výcvik :). Ráno vstávačka v 7:00 - hraní, v 11:00 vyrazila Terezka na procházku z Jančou Spáčilovou a Klárinkou. Po ní jsme se sešli na obědě u babičky Lídy (byly meruňkové knedlíky, mňamka). Maminka koupila nový míček a hrací myšku, moc se líbíla, hlavně míček. Babička ho držela nad Jůlinkou a ta se na něj snažila dosáhnout, moc pěkně si s ní hrála. Potom cestou domů usnula, tak jsme chodili ještě po městě. Pak jsem musel s Aničkou odjet za dědou do nemocnice. Po návratu 18:30 - pusto prázdno, jen pračka prala, asi šli spát -... a ono ne, našel jsem je zavřené v ložnici - Jůlinka byla po koupeli a maminka ji zrovna sušila, mazala a chystala do hajan... Prý celou dobu "plakala" po tatínkovi :)

Večer táta zmizel na badminton. Když se zničený a zplavený vrátil domů, už obě holky spaly a tak přidal taky.

12.03.2010 (4m+26)