20. měsíc

V noci jsme spali s Juli spolu na zemi na matraci, mamka spala nahoře na válendě. Snažil jsem se Juli nezalehnout, takže jsem se pořád budil, a tak jsem se moc nevyspal. Taky i díky tomu, že se pořád rozvalovala po celé šířce. Jo, naše letiště to nebylo :) Takže ráno jsem byl rozlámaný a zbitý jako pes, zato Juli v 6:30 - tátí, budíček... probudila mě mlaskavou pusou - už mi nepíchá do očí prstíkama a nenadzvedává oční víčka :). Chvíli jsem ji zabavil Krtečkem v mobilu. Pro mě chvíle, nakonec z toho byla skoro hodina. Čas vstávat, ostatní se už taky vykolébali z postelí. Postupně se snídalo, hlavně děti se statečně živily. Nachystal jsem Juli rohlík s máslem a se sýrem - tentokrá jsem jí to nenakrájel na kousky, ale krmil jsem ji já, ukusovala z celého rohlíku. Když už tam zbyly kousek tak na 3 kousnutí, tak jsem jí řekl, ať už se krmí sama. Mrkla na mě a rezolutně zahlásila: "ne, ty!". Hehe, Tak po "já", už používá i "ty".

Pak jsme se vypravili do kostela, ale naše rodina se nějak zdržela, takže nám ostatní utekli. Já s Juli jsme šli napřed, mamka že nás dožene. Stejně jako včera jsem jel do kostela sv. Alžběty, Juli v kočárku byla podezřele hodná a před kostelem jsem zjistil proč - usnula :). Stejně jsem ale zjistil, že mše je v v kostele sv. Petra a Pavla. Aha, tak oni ho už opravili :) (Když jsme byli v Čáslavi naposledy, tak byl zavřený kvůli opravě a proto byly všechny mše u sv. Ažběty). No nic, nevadí, Juli stejně spí, tak jsem to procházkou došel až ke kostelu. Nakonec jsem šel i dovnitř, Juli spala celou dobu jako zabitá. Mají tam dětský koutek, kde si děcka kreslili a hráli. Koutek byl ve vedlejší lodi za sloupama, takže nerušili průběh mše, naprosto super. Jak jsem psal, Juli vydržela spát celou mši, probudila se až úplně nakonec. Venku jsme potom pouštěli bubliny, stačilo namočit tyčinku, vytáhnout a vítr foukal bubliny sám :)

Po obědě si děti hrály, ale Juli byla protivná a pořád kvůli všemu brečela. Takže jsem ji sbalil a šel si s ní lehnout. Volala mamku, nechtěla jít spát, ale nakonec usnula - včetně mě. Spali jsme od 13:30 až do 16:00. Huh, paráda, docela jsme se prospali.

Kolečářovi mezitím odjeli (kolem druhé hodiny), takže jí zmizela Eliška, se kterou tak trochu "bojovala a bála se jí". Díky tomu a taky díky dobrému odpolednímu spánku už byla i lépe naladěná a hezky si hrála s ostatními, ale vystačila si i sama - telefonovala s dětským telefonem s utřženým sluchátkem, šplhala po žebřinách (s mou pomocí). Venku pršelo, takže jsme nemohli ven, tak jsme pouštěli bubliny a různě se snažili děcka zabavit. Postupně se venku vytrácely dešťové kapky a v přímé úměře s tím začaly být děcka čím dál víc rozjívenější. Bylo vidět, že je potřeba jít ven na procházku. Tak jsme šli krmit kačenky k rybníku. Nafasovali jsme pečivo, nechali rodiče Přibylovy doma a hned u baráku jsme na dvě kačeny narazili. Prý tam chodí často, rybník je nedaleko, takže si takhle chodí po sídlišti mezi barákama a hledají si pamlsky. U rybníka jsem vyházely celý arzenál pečiva, kačeny se poměly. Zpátky jsme přijeli až kolem osmé, tedy už docela pozdě. Okoupali jsme Julku a šup spinkat.

Dnes poprvé spala celou noc v postýlce bez probuzení až do rána. Ráno otevřu oko, a vidím, jak se na mě z postýlky culí střapatá hlavička. To bylo něco kolem osmé hodiny. Chvíli si hrála v postýlce, pak ji máma přesvědčila, aby si přelezla za náma do postele. Měl jsem zavřené oči, tak si mě přišla (přilezla) "probudit" mlaskavou pusinkou na nos :) Chtěla Krtečka, ale neměl jsem nabitou baterku v mobilu, takže jsme jí "za odměnu" pustili Krtka na TV. Po snídani jsem se s ní vypravil po 2 týdnech na plavání. Máma chtěla dát do pořádku domácnost, takže s náma nešla. Nevadí, zvládneme to sami, mamky tam jsou taky samotné s ratolestmi, tak proč bych měl mít nějaký problém já. Nicméně drobný problém byl v tom, že šatna je jen jedna, tak jsem byl trochu v nevýhodě, čekal, jsem, až se převlečou maminy a díky tomu jsme přišli do bazénku o chvíli později. Juli byla hned ve svém živlu, ale za chvíli už volala mámu. Skákat do vody sama? Nehrozilo. Vždycky jsem ji musel do vody stáhnout a to se jí vůbec nelíbilo. Pak se i praštila trochu ze zadu do hlavy. Takže to dnes bylo takové veselé.

V herně se pak zase dožadovala mamky, tak jsme jí aspoň co chvíli volali, během hodiny asi 4x :). Už si ji umí sama vytočit - přes ťuknutí na její fotku na mobilu. Pak jí cosi sáhodlouze vyprávěla a když jsem se přiblížil, že chci mámě taky něco povědět, tak mě odstrkovala, že teď mluví ona. A když jsem jí už mobil vzal, tak ztropila scénu, že chce ještě mami... Utahaná z plavání, před obědem... blbá kombinace. Ještě při obouvání sletěla z malé židličky, spíš se jen lekla, ale ječela znovu. Pak si tam všimla růžových sandálků, vylezla si s nima na velkou plastovou židli (já jsem mezittím balil věci k odchodu). Sytrašně se rozčilovala, že jí nejdou sundat boty, chtěla ty růžové. Ona má modré. To si celkem nechala i vysvětlit, že za prvné nejsou její a za druhé že by jí byly malé. Tak se aspoň nasoukala do mých plážových nazouváků - a samozřejmě po pár krocích opackla a spadla. Znovu jekot, to jsem ji už vzal do náručí a vypadl co nejrychleji, pro dnešek už stačilo :)

Vyzvedli jsme doma mámu a zavezl jsem je k babi na oběd. Já jsem pak jel pracovat. Poobědvaly a Juli si schrupla až do půl čtvrté. Sotva rozlepila očička, tak volala po tatí. Na plavání chtěla mámu, když měla tátu, u babi zase naopak... Ona nás chce asi oba pohromadě, závisláček jeden. Pak šly s babi ven na písek. Tam vyvstal problém, nemohly najít žlutou lopatku! Tragedie! Babi lítala, hledala, Juli po ní plakala. Nakonec babi našla zelenou, ale to nebyla žlutá! Juli za chvíli na písku našla jakýsi žlutý kousek a vesele hlásila: "tady jéé"... Už mi mamka volala, abych šel koupit novou, ale nakonec ji přece jen našly. Uff... :)

Kolem šesté jsem si pro ně k babi přijel, Juli celé odpoledne volala po tatí, tak se mohla zbláznit, že jsem konečně přijel naživo. Hned jsme se pomuchlali a začali se kočkovat. Rozloučili jsme se s pradědou i s babi a jeli domů spinkat.

Jako každé ráno v posledních dnech je 6:27 a Juli halasí: tátí, mámí, haó.... včera budila mamku mlaskavou pusou, dnes vzbudila mě dožadováním se Bou. Slíbil jsem Lověšické babi, že ji zavezu do nemocnice a holky, že pojedou se mnou. Takže dnešní brzké probuzení nevadilo, právě naopak.Nicméně máma by spala ještě minimálně 2 hodiny. Rychle jsme vstali a snažili se nasnídat a nachystat, aby jsme mohli kolem čtvrt na osm vyrazit. čas byl ale proti nám, takže jsem nakonec vyrazit pro babi sám s tím, že holky vyzvedneme cestou z Lověšic. Když jsem přijel před babiččin dům, prozvonil jsem mamku, jakože už vyrážíme (čekal jsem, že jako vždy už bude babi čekat netrpělivě ve dveřích). Nicméně okna zatemněná žaluziemi, ve dveřích prosvítaly závěsy - něco bylo špatně. Zazvonil jsem, a nic. Odemknul jsem si a vybafla na mě Ketynka. Uff, trochu jsem se lekl. Nakouknul jsem do kuchyně. Babi nikde. Zkusil jsem to v obýváku a vidím zachumlaný obrys v posteli - babi spala :). Chudina vyskočila, že si jenom na chvilku ještě ráno lehla a usnula. Nevadí, rychle se dostrojila, věci měla nabalené, takže jsme vyrazili.

Holky už čekaly před barákem, jenom jsme je naložili a už jsme frčeli do Olomouce. Tam jsme "ubytovali" babi ve fakultní nemocnici a vyrazili na snídani do naší oblíbené kavárny a cukrárny Mamka. Jenže tam nás čekalo mírné nemilé překvapení - změna majitele. A tím i nabídky, trochu i prostředí, zkrátka už to nebylo ono. Tak jsme si dali aspoň čaj, banánovou palačinku, Juli si chroupala svoje sušenky a hlavně se válela po kožené sedačce. Aspoň jsme si poseděli a popovídali o naší bytové situaci, probrali možnosti a další věci. Z Mamky jsme jeli do Olympie do C&A na nějaké 3/4 kalhoty, protože mi všechny tak nějak postupně "vypověděly smlouvu" :). Před obchodem bylá dětská autíčka - a Juli se už sápala nahoru a nebylo možné ji odsud dostat. Takže mamka šla projít obchod, a já hlídal. Užívala si jak 4 místný "autobus", tak autíčko či vrtulník. Mačkala knoflíky, komentovala palubní desku, všechno si osahávala, no prostě ve svém živlu. Pak přišla mamka, že tam na mě něco mají, tak že si to půjdu vyzkoušet. jenže Juli nebylo možné odsud dostat. Bylo nutné ji nalákat na něco zajímavého v obchodě, takže nakonec se zadařilo a za chvilku se už proháněla mezi stojany s oblečením. Dělali jsme na sebe baf, Juli se prohlížela v zrcadle a dokonce se i pusinkovala (spíše tu druhou holčičku :)).

Šel jsem si zkoušet věci do kabinky a Juli čekala s mami před kabinkama. Dlouho to samozřejmě nevydržela, hned volala tatí a už se hrnula zpoza závěsu za mnou a dělala na mě baf. Nakonec jsme vybrali a šli zaplatit. Podala paní pokladní kartu, já jsem zadal PIN a Juli ho potvrdila zeleným tlačítkem. Dobrá souhra :). Pak si ještě ale mamka našla nějaký hadřík na sebe, tak šla zkoušet ještě i ona. A Juli jak ji hledala, tak vlezla do kabinky nějaké cizí paní. Naštěstí měla smysl pro humor, takže to vzala v pohodě. Ještě jsme se cestou k autu stavili v obchodě s botama (u Deichmana). Juli si hned vyhlédla dvoje (různé) botičky a už je nechtěla dát z ruky. Jenže si nevybrala zrovna ty, co jsme potřebovali. Mamka vybrala sandálky a nastal problém, že je Juli nechtěla vyzkoušet, držela si svoje úlovky zuby nehty. Nakonec se nám ale podařilo ji přesvědčit. Vykračovala si vnich jako madam, moc se jí zalíbily. Takže bylo rozhodnuto, nakonec jsme tedy sandálky koupili.

Cestou domů v autě usnula - jak jinak než těsně před Přerovem. Takže jsem Juli přenesl k babi do postele. Vzbudila se a plakala na celé kolo, nakonec se ale utišila a po chvilce usnula. Opustil jsem holky a jel domů. Jak se Juli vyspala, jely do Újezdce za Bobkem a Anežkou, kteří tam byli u babičky a dědy. Juli ale neměla asi moc náladu. Pořád poplakávala, plazila se po mámě, asi jí vadil děda, který na zahradě sekal trávník. Přijel jsem na mamčinu telefonickou žádost za nima. Hráli jsme fotbal, na hoňku, na schovku. Juli se trochu uklidinila, ale pořád byla taková všelijaká. Až na písku se uklidnila a úspěšně nám kazila pokud o vytvoření hradu. Nakonec jsme ale vytrvali a přes Julčin bojkot se hrad i s tunelem podařilo vystavět.

Jenže čas se nachýlil, museli jsme se posbírat a vyrazit domů. Okoupali jsme a šup spinkat. Jako obvykle v posledních dvou dnech jsem s ní vytuhnul :)

Dnes jsme jeli na dětský den "zkumavčátek" do Zlína. Konal se jako tradičně v zahradě a vile Tomáše Bati. Dětí tam bylo jako smetí, a to jsme přijeli až kolem jedenácté hodiny (přece jen než jsme se ráno vypravili, tak to chvíli trvalo). Juli byla z auta vyspaná, takže měla dost sil na všechny atrakce. Hned u první - kolotoče - jsme se zasekli asi 10 minut :). Byla tam docela mačkanice, hodně dětí, málo vozítek. Ale nakonec jsem Juli protlačil do žlutého taxíku. Seděla v něm jako vosa na bonboně, držela se volantu a pozorovala ten šrumec okolo. Bylo to vlastně poprvé, co jela sama na kolotoči. Ale byla naprosto v pohodě a jízdu si užívala. Sotva kolotoč zastavil, už se tam hrnula další masa dětí. Raději jsme tedy vyklidili pole a přešli vedle na vláček. Sotva ho Juli uviděla, už volala "šš, húú". Nemohla se dočkat, až zastaví a bude moct nastoupit. Byly to 3 dvojsedadlové vagonky, z toho první mašinka. Juli byla u vytržení, seděla v zadním vagonku, takže měla dobrý přehled. Uvázal jsem jí tam v rychlosti i balonek, který jsem jí stihl vyzvednout.

Když se nabažila vláčku, tak jsme postupovali zahradou dále. U klanů si zaházela míčkama do plechovek, pak si tam tančila na hudbu linoucí se z nedalekých reproduktorů. Já jsem šel vystát frontu na jídlo a Juli s mamkou si ve stínu stromů hrály s bublifukem. Pojedli jsme a cestou zpátky ke vchodu jsme si ještě zatančili na prostranství před vyhrávající kapelou. Juli se to moc líbilo, dokonce pak přehnaně otevírala pusu jako zpěváci skupiny. Pak jsme zakotvili na kolotoči, odkud jsme ji nemohli dostat dobré půl hodiny. Posadil jsem ji na koníka. Sotva se kolotoč rozjel, začala ukazovat na žlutého taxíka, kterého si všimla před sebou. Ještě dvakrát se kolotoč otočil dokola, když pomalu začala slízat. Musel jsem zakročit a za jízdy jsem ji vysadit z koníka a po druhé otáčce vsadil do taxíku. Pak byla spokojená jako želva. Při další jízdě chtěla do vrtulníku a v poslední jízdě se přesunula na motorku (tříkolku). Tam byla i pobyblivá řídítka a spousta funkčních přepínačů a tlačítek, takže měla co studovat. Nakonec se nám ji podařilo sundat dolů, ale jen výměnou za vláček. Tam zrovna dojely všechny děti a žádné jiné okolo nebyly, tak Juli jela sama :). Po přistoupení dalších dětí ale vyfasovala pomalovaného kluka (vypadal jako pirát, taky bych se lekl), takže jsme opustili atrakci s brekem. Ale to už byla i únava nejen ze sluníčka, ale i čas pokročil, takže jsme vyrazili k autu. Parkovali jsme u Kauflandu a chtěli jsme si koupit ještě nějaké pití na cestu do Brna. Po půl hodině jsme konečně vyrazili směr Brno. Díky nové dálnici jsme hned za Zlínem najeli na autostrádu a valili až do Brna. Tedy spíše do Vyškova to byla dálnice, odtud klasika - drncadlo jménem D1. Ale holkám to vůbec nevadilo, obě dvě vytuhly a já tak měl co dělat, abych se k nim nepřidal. V Brně jsme dorazili do centra Špalíček u Zelného trhu, kde jsem měl v C&A odloženou košili. Byly tam jezdící schody - droga! Museli jsme jet nahoru a dolů a pak ještě jednou. V Přerově jsou v Prioru schody jen nahoru, tady byly i dolů! No paráda. Ale ten řev,když jsme zamířili pryč. Rychle jsme pořešili košili a už zase zpátky na schody. Jenže jsme zaregistrovali (tedy mamka), že dcera nějak nelibě voní, takže ji šla na záchod odbobanizovat.

Holka hodná, už druhý den vstávala v 8 hodin ráno. Suuuper. Pravda, včera šla spát až kolem deváté, takže si to asi potřebovala dospat, ale je to supr, když "nepabózňá" už v šest hodin :). Byla moc dobře vyspaná, vymýšlela kraviny - dávala si ponožku na hlavu a čekala, až jí spadne dolů, případně tomu pomáhala. Kašpárek malej :). Snídani trochu odflákla, jablková přesnídávka jí moc nejela, spíš se cpala piškotama, ale nakonec jsem za použití všech známých fint docílil toho, že nakonec snědla i tu přesnídávku a dokonce si i dala přidat! Mamka dnes v poledne vyráží na školní sraz, takže dopoledne nám chce navařit a nachystat se. Tudíž načež jelikož a protože jsem dostal papírek se seznamem, co mám koupit a s Juli jsme vyrazili do světa. Teda jenom do Hypernovy. Či spíše Alberta. A dyť je vlastně jedno. Juli samozřejmě hned chtěla řídit auto (=sedět za volantem a mačkat čudlíky), ale podařilo se mi ji ukecat. V obchodě jsme rychle sjeli věci z nákupu, potom mi "pomáhala" dávat věci do košíku, které jsem zase musel druhou stranou vytahovat a dávat zpátky na místo. Pak zaplatila kartou - podala ji paní pokladní, já vyťukal PIN, Juli ho zeleným čudlíkem potvrdila a vzala si kartu zpátky - to už máme nacvičené dobře :)). Zazvonili jsme na mámu, ať si dojde dolů pro nákup, že rovnou půjdeme na hřiště. Vzal jsem si ovocného nanuka na cestu a samozřejmě to Juli okamžitě zmerčila a už se třepala na ňami, ňami.

Na hřišti se zase uklidila do kamínků, potom na písek, houpačka, skluzavka - klasika, je tam spokojená jako želva. Chtěl jsem jí ještě na odpoledne koupit banán, tak jsme zamávali hřišťátku pápá a šli k Prioru na tržnici. Zaskočili jsme i za tetou Aničkou do Zlatého slona. Juli byla jakási zaražená, styděla se, ani nějak nekomunikovala.. Hmm... asi má nějaké stydlivé období :). Já jsem si povídal a Juli si tam skotačila, pak si čapla a byla hodná. Což jsem pochopil asi po půl minutě, když ke mně dorazil závan koko chanel No. 5. Tak jsme se rozloučili s tetou, která stejně musela řešit zákazníkův problém.... Pospíchali jsme tedy domů, aby jsme jednak ještě stihli mámu a jednak aby jsme odbobanizovali maloška. Julík šel rovnou do vany. Nechtěla. Chvíli si tam cákala a pak zase nechtěla ven. Aj, to jsou problémy :) Máma lítala jako šús, ještě toto, ještě tamto, dej jí oběd, zabal jí prcku, táhne na ní, kde mám tu halenku ... Crrr. Zvonek. Kamoška už přijela. Hehe, nechali jsme ji vyklusat ty 4 patra, bo mamka nestíhala. Tak si Lenka chvilku sedla - jednak aby nevynesla spaní a jednak aby se vzpamatovala z té vysokohorské turistiky. Juli z ní byla celá zaražená, schovávala se za mě, plazila se po mně, zase se styděla. Ale nakonec jí i nesměle zamávala a náznakem poslala pusu :). Za chvilku už byla máma konečně dovypravená, tak se rozloučila s Juli a spěchaly dolů. Juli hned začala rečet, mami je pá.. mami je pá... není... Ale ještě jsme jí zamávali z okna a pak jsem odvedl pozornost na ptáčky, co leteli nedaleko.

Bylo už kolem půl jedné, takže jsme zrovna zůstali v ložnici a za chvíli už Juli chrupkala. Spalo se jí evidentně dobře, protože spala až do půl třetí. Ohřál jsem jí polívečku a pak jí dal druhé jídlo - sekanou s bramborem. Zkusil jsem jí dát lžičku, jestli se bude krmit sama. A jo, drapla ji a ze začátku jsem jí trochu pomáhal, až si to vzala sama do vlastních rukou (doslova). Chvíli s tím bojovala, nabrala brambor na lžičku, cestou k puse jí to spadlo, tak si to rukou dala zpátky na lžičku a šup do pusy. Když jí to spadlo asi potřetí, tak se vykašlala dávat to na lžičku a strčila to rovnou do pusy. A pak si už se lžičkou jenom hrála a krmila se rukama :) Chutnalo jí tak, že si dala nášup a i celou druhou dávku zbodla jako malinu. Přitom jsem jí pouštěl její video, to má ráda, ráda se na sebe dívá. Nachystal jsem věci s sebou a vyrazili jsme do Staré Vsi za rodinou. Původně mi ještě volal brácha Petr, jestli nechci s malou přijet na dětský den v Lověšicích, ale vzhledem k pokročilému odpolednímu času jsem to odpískal a jel rovnou do Vsi. Tam jsme našli kluky, jak jezdí s modelama autíček před barákem, Juli se to líbilo, i když některé drifty ji naopak "rozrušovaly", bála se, že se autíčku ublíží. Stejně jako když včera máma vysávala auto. Zajímavé. Uvnitř nás už čekali, Davídek se zrovna trošku rozčiloval, ale mámina náruč to všechno spravila. Špatně se probudil, tak neměl moc náladu. Ta se mu ale spravila, když s ním šla mamka (Markétka) ven. To se chechtal pusa od ucha k uchu, spokojenej jako želva. Juli byla ze začátku trochu stydlivá, ale teta už ví jak na ni, takže ledy byly prolomeny díky Zorince a posléze i kočičkou.