28. měsíc

Dnes jsme vyrazili směr Orlické hory do Mladkova. Dopoledne jsme se sbalili, vyzvedli Lindu a cestou ještě nakoupili v Globusu v Olomouci. Juli se cestou do Olmika kladla na spánek, ale ještě jsme ji ukecali, aby vydržela. Po nákupu jsme najeli na dálnici, sluníčko svítilo, po sněhu ani památky, takový skoro jarní den. Ale už za Mohelnicí se začaly objevovat sem tam kupky sněhu a s rostoucí nadmořskou výškou ho přibývalo.

Juli to zalomila tak na půl hodinky, probudila se asi kilometr od ubytovny. Otevřela oči a zírala z okna. Jakoby se probudila so jiného světa. Venku bílo, všude sněhu nad kolena. "Jéé, snížek" zahlásila a už se těšila, jak bude dělat "kuli". Poslední úsek, mladkovské serpentýny, jsme zvládli v pohodě a kolem druhé hodiny jsme dorazili na místo.

Tam nás přivítal pan správce slovy, že až se ubytujeme, tak si máme natočit pivo :) Zdarma. (prý nečekaně odjelo nějaké vojenské vedení a zbyla tam skoro celá bečka piva. Tak jsme měli celý víkend co pít). Venku docela fučelo, ještě jsem jel vyzvedával Kolečáře do Petrovic na autobusovou zastávku, no zážitek to byl pěkný. Cesta zafoukaná, autobusák to zabalil v Petrovicích, že na Kašparovku (kašparova chata) nejede... Oblast bez signálu, takže jsme se asi půl hodiny naháněli, ale nakonec jsme se našli.

Mezitím se na ubytovně děcka i my ostatní aklimatizovali, pak přijeli i "lyžaři". Po společné večeři si děcka hrála, prostoru tam bylo dostatek, takže se rozprchli po celé budově. Pak jsme jim pustili hudbu, tak všichni tancovali. Juli nejvíc pařila s Lukáškem, je to nerozlučná dvojka. Je pohybově docela nadaná, rychle odkouká pohyby od ostatních, ale taky si vymýšlí svoje kreace. Přišla za námi do chodby, kde jsem seděl v křešílku, držela ruce založené na bříšku, točila se sem a tam a ty ksichtíky, co u toho házela, no k popukání. Večerka byla u Juli kolem desáté večer, usnula jako když ji do vody hodí.

21.1.2012 (27m+7)

• • ráno jsem je zavezl na náměstí, kde čekala Linda

  • pochodily po městě, potom doma uvařily oběd, dívaly se na fotky, Juli si hrála s plastelínou

  • k večeru šly do Jungle, ale ta byla otevřená jen do 18:00 a Juli stejně usnula (po obědě nespala, takže se není čemu divit)

  • v Jungli byla teta Danuška, tak šly k ní na návštěvu, domů přijely až kolem půl deváté.

  • Napustil jsem Juli vaničku a tak se ráchala. Došlo i na mytí hlavy, zase chudina vyváděla, nemá to vůbec ráda (vodu v očích)

  • ještě povečeřela - krásně snědla rohlík a "sýk" (sýr), pak si řekla, že jdeme hají. ještě ale vyčistit zoubky, napřed sama, potom jsem jí pomáhal: "spolu" komentovala to s přehledem. A tak jsme čistili zoubky spolu - oba jsme drželi kartáček a "šmydlikali" sem a tam. Pak jsem jí vysvětlil, že se půjdeme rozloučit s maminkou do kuchyně, kde umývala nádobí. Že má práci a tak že za ní nebude z ložnice chodit. Juli to odsouhlasila, dala mámě pusu a skutečně: v ložnici žádné " 'mami není' a šup z postele pryč". Lehla si a čekala na pohádku. Četl jsem jí z velké pohádkové knížky (mezi námi, Němcová i Erben teda nic moc; morbidněji napsané pohádky mají snad už jen Grimové). Mamka dokonce přišla do ložnice pověsit nějaké povlečení, ale Juli byla v klidu. Mechlila se vedle mě a poslouchala. Pak se otočila na bok a během 2 minut spala jako dřevo. taky se není co divit, bylo skoro deset hodin a k večeru spala v kočárku jen asi 20 minut... No, asi se blíží doba, kdy už nebude spát po obědě :(

24.1.2012 (27m+11)

• • k narozeninám jsem dostal knížku o skládání papírových letadýlek, ptáčků apod. Tak musím natrénovat a skládat i s Juli

  • dopoledne byly na procházce s Káťou - težká dámská jízda - 5 ženských :)

  • pak přišly holky k přerovské babi na oběd (přijel jsem tam na oběd taky) a pak si tam hrály

  • k večeru Jungle, odkud jsem je vyzvedával. Lukášek při loučení plakal, že chce být ještě s Juli - je to nerozlučná dvojka :)

  • večer jsem četl pohádku Kocour v botách, poslouchala s velkým zájmem, ale nedoposlouchala :) Nová metoda uspávání je zatím skoro 100%, jenom jednou zdrhla z ložnice pro mámu, ale čím dál víc si zvyká na tento způsob a už to bere jako usínací ceremoniál

25.1.2012 (27m+12)

• • dopoledne cvičení ve Sluníčku

  • oběd a odpoledne u babi v Přerově

  • vyzvedl jsem si Juli a jeli jsme za babi do Lověšic, kde dělala kotrmelce (kokonec = kotrmelec), hrála si s kostičkama, fazolkama a povídačkama bavila babičku

  • večer jsem četl pohádku o Perníkové chaloupce, vydržela sotva do poloviny a spala

26.1.2012 (27m+13)

• • dopoledne měly cvičení a hraní v Jungli - Lukášek nedorazil, asi je nemocný. Juli z toho byla celá špatná, těšila se na něj. Místo toho ji tam "osahával" Alex (seděli vedle sebe a držel ji za kolínko). Juli sice nic neříkala, ale zrovna dvakrát z toho odvázaná nebyla. Luki je Luki, i když taky je to "nevěrník", který lítá za ostatníma děvčatama :).

  • po obědě u babi jsem je vyzvedl a dovezl domů, kde Juli přes veliké a plačtivé protesty usnula a mamka s ní. Probudil ji až bobek, který mi halasně hlásila ve dveřích, ale už byl v kalhotkách.

  • k večeru šly na návštěvu k Navrátilům

  • po návratu dostala extra pěnivé koupací "pivo". Já šel na badminton, tak jsem se asi po 15 minutách loučil: "Táta jde dělat pink, pink, pusu...". Juli jen zvedla oči, nastavila pusu a řekla "jo". A dál si hrála s pěnou...

  • Pak si hrála s plastelínou a vůbec to nevypadalo na spaní. Najednou se zvedla: "mami, moc tiktak, hají" a stepovala v předsíni čekajíce na mámu :)

27.1.2012 (27m+14)

• • večer před spaním jsem jí chystal pelíšek, Juli dostala od mamky plínku, aby mi ji donesla a Juli přišla do ložnice: "tati, chytej" a hodila mi plínku do náruče :)

  • uspával jsem Juli a usnul jsem s ní :)

28.1.2012 (27m+15)

Ráno vstávaly holky beze mě. Já jsem se po včerejším uspávání probudil o půl druhé ráno a pak jsem nemohl zabrat, tak jsem šel dělat něco na počítač. Takže jsem šel spát kolem páté hodiny. Z postele jsem se vyhrabal až po deváté (po několika mamčiných urgencích a Jůlinčina vyčvávání: "tátí, stávej"). Mám uklízela kuchyň, Juli si hrála a já se snažil dostat ze stavu polomrtvého do stavu položivého. Naštěstí si Juli vystačila sama, stačilo jí, že jsem ležel na pohovce a hrál si s ní takhle z vrchu (ona seděla na koberci). Pak jsem se odešel zkulturnit do koupelny a když jsem se vracel, tak slyším, jak mamka Juli chválí - úplně sama od sebe krásně naskládala magnetky přesně na podkladové obrázky. Mamka nám nachystala snídani - chleba s máslem a šunkou, k tomu papriku. Juli má poslední dobou zvyk plivat jídlo. Pokouše šunku a za chvíli ji vyplivne. To samé papriku, mrkev. Dnes dokonce postoupila o level dál, kdy okusovala chleba jen ze středu a kůrku nechávala :(. Brzo chytá "školkové móresy". Mamka slíbila babičce, že jí přijde pomoct s vařením dnešního společného oběda (jakože oslava mých narozenin), takže spěchala. Šla už napřed se smetím, já jsem dooblíkával Juli. Ještě vyčurat. Seděla na záchodě a opět řešila, že pejsek není (asi přes týdnem jsme měli toaleťák s prolisem pejska a teď máme jiný, s lístečkama, tak to pořád řeší :)). Utrhla si jeden kousek, čichla k němu: "čmuch, čmuch, jéééé, voní". Pak jsem se obléknul i já. Juli ke mně přišla a zhodnotila můj outfit: "Tati, sluší!" pochválila mě. "čmuch,... voní, jééé." Prďolka moje malá :)

Mamka už čekala dole v autě, ještě jsme se stavili na rychlý nákup a pak už rovnou k přerovské babičce. Snažil jsem se Juli zabavit, aby měla babi čas dovařit v klidu oběd, ale občas Juli odběhla a babičku nutila, aby si vzala králíčka (maňáska) a šla si s ní hrát. Pak jsem ji ale zabavil hříbečkama (dělali jsme mozaiku - kytičku) a to nám vydrželo až do oběda. Už jsme seděli u stolu a Juli do sebe tlačila polévku, když přijela i lověšická babička. Jé to bylo radosti. Juli hned vyjmenovávala, kdo tam všechno je: "tati, mami, Juli, babi, druhá babi". Ťukli a připili jsme si dětským šampaňským a dali si výborný oběd - svíčkovou. I Juli se statečně krmila, měl jsem obavy, že zase nebude moc chtít maso, ale furtrovala, až se jí dělaly žbuliny za ušima. Ke konci jídla si řekla, že chce dělat hají, tak jsem ji šel uspat, ale v posteli dělala jen hloupoty a po čtvrt hodině se zvedla a šla zpátky do kuchyně.

Tak jsme si chvíli hráli, povídali, ale nakonec si lehla a společně s mamkou jsme ji uspali. Vůbec jí nevadilo, že si tam povídáme, spala jako dudek. Mezitím přišli i Jakoubci s paní Vyhnánkovou, tak jsme šli za něma do kuchyně. Lověšická babi šla na návštěvu za dědou do domova. Kolem třetí jsem šel zkontrolovat našeho spáče. Začala se trochu vrtět, tak jsem si lehl k ní. Otevřela oči a asi půl minuty zírala z vytřeštěnýma očima do stropu, pak se posadila jako čamrda: "tati, hají" a buchla s sebou vedle mě. "šimry, šimry" loudila, abych ji hladil po zádíčkách (po páteři). A po chvilce hlazení zase spala jako kotě. Jenomže jsme babičce zapomněli říct, aby nezvonila, až se bude vracet. Takže zvonek ji probudil a hned valila ke dveřím, kdo to přišel. Nevadí, však se prospala dost, aspoň si pořádně s ostatníma pohraje.

Dnes jsme si udělali krásný výlet na Hostýn. V půl desáté jsme vyzvedli babičku v Lověšicích, poté i druhou babi v Přerově a tradá ze zašedlého Přerova do horského vzduchu. Měli jsme štěstí a v Bystřici na Městské policii ještě měli povolenky, takže jsme mohli autem vyjet až nahoru. Čím výš jsme autem šplhali do kopce, tím více sluníčka se ukazovalo. Nahoře bylo nádherné slunečné počasí, stromy zasypané sněhem, nějakých -4,5°C, nefoukal vítr, prostě paráda. Juli jsme posadili na sáňky a nechali s přerovskou babi venku a šli jsme do kostela na mši. Babi se snažila přes louku dostat na uježděný svah, ale moc to nešlo, bořila se do sněhu. Juli chtěla domů, tak za náma přišla do kostela. Po skončení mše jsme se podívali na jesličky a šli na oběd.

Na čerstvém vzduchu Juli pořádně vyhládlo, otevírala pusinku jak ptáček zobáček. Polívka jí jela, bodejť, byla docela dost slaná. I druhé jídlo jí chutnalo, panenka s bramborem, špenát na smetaně.. mňamka. Juli si pak nasazovala moje sluneční brýle a dělala na nás kuk. Začala si zpívat, babičky se přidaly, až se na nás od vedlejšího stolu dívali, ale co :) Ještě jsme si dali kafe a zákusek, dali jsme vyčurat Juli a hurá ven sáňkovat.

Jenže Juli si u oběda kreslila se svou oblíbenou knížkou s fixkou a chtěla si to vzít s sebou na sáně. Když jí byla knížka odebrána a vysvětleno, že půjde spinkat do auta, nedala si říct a ztropila scénu jako z hororu. Nakonec si dala říct. Když jsme dorazili ke svahu, začali se odkudsi rojit lidi s dětma. Takže jsme si rychle párkrát sjeli pidikopeček a pak spěchali na velký kopec, kde ještě nebylo tolik lidí. Nachystal jsem se a už jsme s Juli fičeli dolů. Mám nové zimní boty na hory, které už nekloužou jako ty staré. Takže je nemůžu využívat jako lyže, drhly mi. Asi v prostředku svahu byla docela velká prohlubeň a my jsme nabrali docela slušnou rychlost. Chtěl jsem přibrzdit, jenže se zvedl obrovský oblak sněhu a kompletně nás ohodil. Juli to chudina nerozchodila, obličej měla celý pokrytý sněhem. Ale ještě se mi ji podařilo přesvědčit, abysme ještěě jeli. Při druhé jízdě jsem si už dával pozor, abych to tak nepustil a přibržďoval jsem nohama. Jenže se mi levá noha trochu "šprajcla" a už jsme se váleli ve sněhu. Juli jsem držel v náručí, jenže si zamotala nožičku do saní a tak jí to asi bolelo. Takže dvě jízdy, dva karamboly. Naštěstí si nahoře ještě dala říct s mamkou, ale pak už chtěla domů. Byla úplně hotová, unavená.

Já jsem tedy šel pro auto, cestou jsem se stavil koupit Juli prstýnek, který jsem jí včera večer při uspávání slíbil (hrála si s mým prstýnkem a byla smutná, že "Juli není pstýnek"). Než jsem přijel, tak Juli usnula babičce v náručí. Jenže se i počurala a máma ji v tom nechtěla nechat celou cestu domů. A při převlékání ve studeném autě se probrala natolik, že neusnula celou cestu. Měla takové vlny, napřed trochu zhasínala, aby pak zase začala zničehonic spávat jako na lesy (ala Pepin v Postřižinách). Vysadili jsme obě babi u nich doma a jeli domů. Tam to vypadalo, že už spát nebude, ale nakonec se nám ji společnými silami podařilo uspat. Původně jsem si chtěl zdřímnout s ní, ale nějak mě to přešlo. Čekali jsme, že bude spát max. půl až třičtvrtě hodinky, ale převezla nás. Spala jako šípková růženka.. A spala a spala a spala. Po páté večer máma zavelela, že se musí vzbudit, jinak bude vzhůru do půlnoci. Jemně jsem ji vzbudil, jestli si půjde hrát. Posadila se: "Jóo, hlát" a už lezla z postele. Dostala tvaroháčka na sváču a pak jsme si hráli. Mamku napadlo, že bysme se mohli zajít podívat k Navrátilům a tak jsme si ještě zašli na návštěvu.

Večer jsem opět usnul při Julčině uspávání, nicméně jsem se na tuto alternativu předem připravil (vyčistil si zuby), takže jsem se vyspal až do rána. Juli měla sice trochu akčnější noc (docela se budila, pořád se chtěla přikrývat: "zimá", aby se vzápětí odkopala :)), ale mě to vůbec nevadilo. Zato máma prý kvůli tomu špatně spala.

• • ráno vstávala kolem osmé, my s mámou jsme byly úplně ko - tak si šla sama hrát do obýváku. Nakonec se mamka ukecala a šla za ní.mě přišla Juli vzbudit kolem deváté a celé dopoledne jsem si s ní hrál

  • lupala si bublinkovou folii - s děsným zaujetím - před týdnem jsem jí to ukázal, ale moc jí to nešlo, dnes už se jít dařilo a systematicky lupala jednu bublinku po druhé.

  • na oběd přišla přerovská babička. Juli krásně papala jak polívku, tak rýži s masem

  • vypadalo to, že je už unavená, ale když jsem sis ní šel lehnout, tak jsem já usnul a Juli zdrhla za mami a babi, kde si s nima hrála

  • kolem čtvrté se ji mámě podařilo uspat.

  • vstávala v sedm hodin, přišla i s plyšákem, celá zpocená, ale pěkně vyspaná. Ještě se mi chvíli tulila v náručí, pak jsme dali svačinovečeři (přesnídávku s čokokuličkama)

  • za chvíli zarachotily klíče a přišla máma z kina.

  • ještě jsme Juli pustili Klubík, seděla na židli, sluchátka na uších a jen jsme slyšeli: "myška, muška, miky maus!" a rozhodila rukama - to je kód pro otevření klubíku :). Za chvíli ukazovala na monitor, kterou myškavěc má Mickey použít a hlasitě to komentovala. Prostě to prožívá na plné pecky :)

• spát jsme šli kolem půl jedenácté, napřed já s Juli, mamka přišla později. Juli byla vyspaná, tak jsme si ještě chvíli povídali v posteli, za chvíli se zvedla, že pití není. "donesu, m?" povídá. "Jasně," odpovídám jí, "ale moc pak zase přijdi za mnou, jo?". "Jóó...". Za chvilku přicupitala i s pitím, zavřela za sebou dveře a šup do postele. Jak přišla mamka, tak už se taky uvelebila a za chvíli jsme všichni spali jako budulínci.

6.2.2012 (27m+23)

Budeme muset zapracovat na vypravování se, do terénu. Už mi z toho tečou nervy.Honzík jel dnes do práce a pak na oslavu narozenin. Jůlinka si pěkně hrála, při snídani se podívala na kouzelnou školku a ještě radila kamarádům z Mickeyho klubíku. Když jsem Juli začala oblékat a česat, vše se zvrtlo v klasickou hru kdo z koho:-/ Stále vítězí Julík, mám slabé nervy. Je mistrem kliček, úskoků a vytékání z náruče. Po půl hodině marného přesvědčování, slibování, uplácení a vyhrožování jsem to opět vzdala. Už to máme jako náš rodinný sport. Nakonec se oblékám sama, zavírám dveře a odcházím. V lepším případě Juli zpozorní, utíká, otevírá dveře a chce jít také. V tom horším případě se vracím a nacházím Juli jak si v klidu sedí v ložnici v křesle a čte si mou knihu. Má mě už na háku. Hezky se na mě usměje a jsem už úplně v háji.

Dnes jsme se takto vypravovaly na návštěvu za Janičkou a Klárkou S. Opět jsme měly téměř hodinové zpoždění. Vadí mi, že jsem za paní nedochvilnou, ale Julík je tvrdohlavec. Venku je pěkná sibiř, vzali jsme kočár a tradá. Jak jsem byla v ráži tak ani Juli neměla chuť se ptát mami hačí do kočáru. Pěkně ťapala v tom vichru, pomaloučku, však žádný spěch. Skřípala jsem už zuby, protože našla klacíček a zajímal jí nepošlapaný poprašek sněhu. Ale říkala jsem si ať si to užije, však už ten časový skluz nedoženeme.

Dorazily jsme jak dva kusy ledu, Juli statečně ťapala celou cestu. Hned si s Klárinkou začala hrát. Vzaly se za ručičky jako dvě ségry a šly spolu po schodech do pokojíčku. Zpívaly jsme písničky a Klárinka nás doprovázela na xylofonek. Už taky víme, o co napíšeme Ježíškovi na Vánoce. Zalíbila se nám kuličková dráha. Měli by jsme trénovat mozečky, tedy hlavně já (máma), protože rozebrat stavebnici je jednoduché, ale dát ji opět dohromady je horor :)

Když už dráhu poskládala, nemohla jsem ji vyzkoušet, protože Juli se zrovna líbily modré kuličky. Plakala, když jsme si je s Klárinkou chtěly půjčit. Naštěstí už nás Janička volala na oběd. Holky už měly všeho dost a já upřímně tak. Nejraději bych zalezla do pělíšku. Byla jsem i dost smutná z....

11.2.2012 (27m+28)

Hodina rychle uběhla, víc času jsme neměli, museli jsme spěchat domů, abysme stihli pooobědvat a vypravit se do Zlína. Naštěstí to mamka měla všechno zmáklé, takže jsme rychle poobědvali a vyrazili. Na místě jsme stihli poslední dvě místa na zaparkování, což značilo, že v galaxii bude asi docela narváno. No, bylo tam živo, ale naštěstí je to docela rozlehlé, takže se to množství dětí průběžně rozložilo mezi všechny atrakce. Trochu jsme se rozkoukali a nechali se vtáhnout do toho dětského víru. Děti "poletovaly" úplně všude. Malí špunti, větší školkaři, ale i pomalu začínající teenageři. Míša už tam byl, takže to znal, tak už tahal Klárku na známé a oblíbené atrakce. My s Juli jsme napřed prošli kus, než jsme našli cestu ke skluzavce - později naší druhou neoblíbenější atrakci. Ta první byla o trochu později mega velká trampolína, byly tam čtyři a tím o ně byla docela bitka, či spíše byly pořád obsazené, ale nakonec se mi tam podařilo Juli na chvíli upíchnout. Modrá skluzavka byla suprová, dvojitá se třemi "zhupy" - tzn. že jsem mohl jet vedle Juli a případně ji postrčit, když se zasekla. Na červenou "smrťačku" jsme šli asi až dvou hodinách, dvakrát jsem ji s Juli v náručí sjel, ale podruhé se už Juli vyjádřila, že "toto né..." a zůstala věrná své favortice modré.

Taky si zkoušela jezdit na odrážecí tříkolce a potom i na šlapací. Byla to dvojsedadlová verze, Klárka si sedla za ní a hned dirigovala a ukazovala, kam má Juli jet. Juli ještě neumí šlapat, takže jsem je postrkoval, sem tam Juli šlápla. Když stály, tak Klárka dloubala Julce do zad, aby jela :). Ještě tam byly elektrické tří a čtyřkolky. Ty byly na žetony a Juli by to ještě nedala (nedosáhla ani na stupátko, kde byl pedál s plynem). Míša jezdil bravurně jako starý mazák, však už je to taky předškolák. Kroužil v dráze jako zkušený motorkář, krásně si najížděl do zatáček, fakt je dobrej. Juli jak to viděla, tak okamžitě chtěla jezdit taky. Tak ji v dalším kole Míša svezl. Seděla před ním, oči rozzářené, moc se jí vyjížďka líbila. Zkrátka ráj pro děcka. Strávili jsme tam 4,5 hodiny (14:00 - 18:30) a upřímně jsem toho už pak měl "plné brejle". Cestou domů jsme se snažili udržet Juli v bdícím stavu, i když byla taky úplně vyřízená. Tím půlhodinovým spánkem v autě by se nabila na další minimálně 3 hodiny. Takže jsem jí pustil na mobilu Ovečku Shaun a vydržela až k babičce do Lověšic. Dnes podruhé jsme se s ní viděli, dělala koblížky a psala nám SMS, abysme se stavili. Pustli jsme si Ovečku Shaun na TV (v poledne na ni nedošlo, protože jsme spěchali domů). Zdrželi jsme se taky jen asi třičtvrtě hodinky, přece jen už bylo po půl osmé.

Doma si Juli dala ještě pivo, umyli jsme vlásky (dnes poprvé, kdy skoro nebrečela při namáčení hlavy - nesnáší to, jak jí teče voda do očí a pusy. Řekl jsem jí, ať zakloní hlavu a sprchoval jí vlásky tak, aby se jí voda nedostala do obličeje. To držela v pohodě. Při oplachování ale už nevydržela a sklonila ji, čímž s ejí samozřejmě voda dostala do inkriminovaných míst a začala trochu naříkat, ale spíš to bylo podle mě ze zvyku. Rychle jsem ji opláchnul a už bylo dobře). Pak klasické "raz, dva, tři áá hop" z vaničky do ručníku. Vysušili jsme vlásky, namazali, převlíkli do pyžamka a chudina usnula máme v náručí. Úplná hotovka. A vůbec se nedivím, my dva s mámou jsme byli taky docela zralí do postele.

13.2.2012 (27m+30)