Embedded Files
«-- zpět na 8. měsíc
18.6.2010 (8m+4)
Ach jo, ta moučnivka jedna hnusná, v pusince se mi nadělala krupička, takže máma musela sáhnout po razantním řešení - po fialce. To tu už pár měsíců nebylo. Pusu jsem měla fialovou jako od borůvek. Úspěšně jsem přebarvila bílý lísteček u bryndáku na fialovo, ale to je jedno, hlavně že to pomůže. Táta v noci dělal do 4 do rána, takže ráno byl nepoužitelný. Aspoň jsem mu v posteli zpívala a řehnila se na něj fialovou pusinkou. Lepší probuzení si táta přece nemohl přát :) Nakonec tedy vstal (kolem 9 hodiny). Sice musel ještě něco dělat do práce, ale vzal si mě na klín, já se postavila na nohy a divoce mávala na všechny strany. Ještě jsme se začali točit na židličce, jako na prvního máje :)
19.6.2010 (8m+5)
Dnes jsem se vyspala do růžova! Máma i táta byli poránu nějací zpomalení. Táta šel spát pozdě a máma byla po noci víc utahaná, než když šla spát. Ale to mi nevadilo. V posteli jsem se zabavila sama a když mě to přestalo bavit, tak jsem si zábavu hned našla - máminy vlasy. Nevím proč, ale nějak se jí nelíbila moje vlasová masáž, tak jsem se přesunula k tátovi. Tomu jsem zase provedla dentální prohlídku dutiny ústní. Nejvíc mě zaujal jazyk a zuby. Jazyk sice mám a dokonce ho umím i pěkně vyplazovat, ale tolik zubů? Huh, já mám jenom 2 a ještě ke všemu takový malinkatý. To je ale NESPRAVEDLIVÝ! No snad mi brzo dorostou a pak tátu pěkně rafnu, hehe.
Protože má dnes teta Janča Spáčilová narozeniny, tak k ní jdeme na návštěvu. My s mámou jsme dorazily kolem 11, táta o hodinku později. Klárinka je pořád napřed, ona totiž všechno okouká u bráchy Míši. Je to velká šikulka, už skoro sama sedí a dokonce se i postaví. Ale ještě to taky není ono, nožky jsou vratké. To se ale dožene a za chvilku už budeme spolu běhat jako srnky. Zatím má tedy Klárka trochu navrch. Dloubala mě do očiček, brala mi hračky a já, protože já jsem byla nevyspalá, tak jsem to řešila pláčem. Ale počkej, ja ti to jednou "vrátim" :) Mamka s tátou nabídli tetě, že nás obě vezmou do kočárku a i s Míšou půjdeme na procházku. Teta byla ráda, po probdělé noci si prý ráda trochu odpočine. Vyrazili jsme směr hřiště. Bylo pod dešti, takže do trávy se moc jít nedalo. Byla mokrá a tak si táta s Míšou kopali balonem na asfaltovém plácku u hřiště. Byli tam i 2 cizí kluci, kteří se k nim přidali. Za chvíli už všichni hráli fotbal. My s Klárinkou jsme si užívaly čerstvého vzduchu a spinkaly jako dvě princezny. Spaly jsme dobré dvě hodinky, dobrá siesta...
Doma jsem si potom hezky hrála - rodiče o mě skoro hodinu nevěděli (dopisovali si po Skype s ostatními spolčáky ohledně dovolené). U táty se pak projevil spánkový deficit, šel si tedy se mnou lehnout: on usnul, já ne.. Takže máma mě okoupala, dala mi kašičku a zanesla znovu za tátou. Jenže kaše mi dodala novou sílu, takže to, co jsem potom prováděla v posteli, se ani moc dobře popsat nedá :) Nožkama jsem kopkala takovým způsobem, až mi kaše v bříšku žbluňkala... Zpívala jsem si, výskala, převalovala, zkrátka dělala blbiny místo toho, abych spala. Hehe, to tak, ještě abych spala... Táta potom "utekl" a máma se mě snažila uklidnit a zpíváním uspat. Nakonec se zadařilo obvyklým způsobem, usnuly jsme svorně obě dvě.
Když jsem oba otravovala dost dlouho, tak se mi je konečně podařilo z té postele vystrnadit. V obýváku na mě čekaly hračky, pěkně srovnané u skříněk. No to je něco na mě, okamžitě jsem začala úřadovat a asi po 10 minutách to v obýváku vypadalo, jako kdyby se tudy prohnal tajfun Eda. Rodičové snídali (táta se vypnul k výkonu a udělal volská oka, nakrájel zeleninku, k tomu rohlíček). Pane jo, ti si debužírovali a já na ně mohla jenom zírat a tiše závidět.... Nedali mi... ani kousek... lakomci... ani moje házení očkem nepomohlo... vůbec... hmmm... achjoooo....
To mi ale náladu pranic nepokazilo, dělala jsem na ně "BAF" zpoza stolu a děsně jsem se tomu řehnila. Po jídle nám máma četla z časopisu zápisky z deníčku jednoho chlapečka. Já jsem ale najednou nebyla ta, kterou je slyšet nejvíc, tak jsem to musela napravit. Zatímco máma v potu tváře ze sebe dolovala slova, já jsem jí do toho zpívala, či spíše pískala ze všech sil. Po chvíli už máma smíchy ani nemohla číst. Na chvíli ztichla... a já taky, přece nebudu plýtvat silami, že jo..?:) Táta si pak šel za mnou hrát a přitom jsem s ním vymyslela novou hru. Táta si nade mě kleknul na 4 a jak mu plandalo triko, tak jsem mávala ploutvičkama ze všech sil a dělala jsem z trička "vlny". V pravidelných intervalech. Bžunda.
Ale pořád mi něco nesedí... A jo, já mám hlad! Tak hurá na přesnídávku. Máma pro ni šla do kuchyně. Hypnotizovala jsem ji celou dobu, jestli nese to, co si myslím. A jo, trefila se! Jablíčko-hrušková přesnídávka, moje oblíbená. Slupla jsem ji bez jakýchkoliv přestávek, ještě by mi ji mohl táta ujídat. Máma si u mě udělala oko. Po přesnídávce mi dala do ploutvičky sunárkový keksík. Mňamka. Ještě jsem si z něj udělala i pleťovou masku. Zkuste to taky, je to príma na stažení pórů.
Na zemi je tolik zajímavých věcí. Třeba drobečky. I když máma vysaje koberec, tak táta párkrát projde a jsou tam šušlíky z ponožek. Pořád dokola, říká máma, ale já jsem ráda. Strašně mě baví je lovit z koberce a ještě víc mě zajímá konec koberce u předsíně. Tam jsem včera našla takový provázek a tak dlouho jsem prstíkem dloubala, až se mi podařilo vytáhnout dobrých 15 cm. No táta z toho moc nadšený nebyl, vzal nůžky a ustřihl ho. Taky musí člověku hned pokazit zábavu. Rozhlédnu se kolem a ejhle, vlhčené ubrousky, má nejoblíbenější hračka posledních dní. Dokonce možná předčí i lístečky na hračkách. Na ubrouscích je totiž taková samolepka, na které je moc dobré lepidlo. I když se mi táta ten balíček snaží neustále točit na druhou stranu, abych to lepidlo nežužlala, tak nepochodí, nejsem přece hloupá. Stačí si ho otočit a paráda, už to valím do pusy. Jéé, to je dobrota. Jako obvykle, nesetkává se má aktivita s kladným ohlasem. Musím si zase najít něco jiného. Postavený sušák u zdi! Taky neprošlo :o(! Řetízek u žaluzií! To je ono. Řetizky mám taky moc ráda, tady ten se sice neblyští, ale je z takových malých kuliček, stejně jako na špuntu do umyvadla. To se mámě taky moc nelíbilo, takže si mě táta vzal k sobě na klín a pomáhala jsem mu sepisovat deníček.
Mamka vaří oběd, i pro Navrátilovy. Dnes k nim totiž jdeme na společný oběd. Ale ještě předtím nás vyhanala na procházku. Venku je tak krásně. Takže jsme nasedli do kočárku. Tedy jenom já, samozřejmě. Jenom jsme vyšli ze dveří domu, zavřela jsem oči a už jsem spala. Pokus o mou dedudlikaci pokračuje úspěšně, už druhý den jsem "dudlík free", neboli bez dudlíku. A zatím víceméně v pohodě, večer usínám s mámou u prsu a přes den v kočárku usnu sama, max. si dudlám palec nebo šňůrku od deky.
Táta se mnou zašil na hřbitov, huhů, já mám pro strach uděláno! A hlavně spím, takže mi to vůbec nevadí. On je tam totiž z celého města největší klid. Spala jsem hezky celou hodinu a půl. Pěkně jsem se i probudila, takže jsme domů dorazili s velkou slávou a v dobré náladě akorát na oběd.
Já dnes měla květáček, sjela jsem 3/4 skleničky. Vzhledem k tomu, jak poslední dobou mizerně jím, tak je to úspěch... Rodičové a Navrátilci měli kuřátko s rýží a okurkový salát, jako polévka byla servírována rajská s písmenky. Já jsem si to tam užívala, i když jenom s Tobikem. Valentýka dnes odjela na týden do školky v přírodě. Je to pro mě sice známé prostředí, ale ještě pořádně neprobádané a hlavně s tolika novými věcmi. Takže jsem si hrála na mop a pořádně jsem jim tam vycídila podlahu.
Po dobrém obídku jsme si šli domů s tátou lehnout. Tedy napřed to zkoušela máma (uspat mě), ale s tou jsem jenom dělala blbiny a chtěla mlíčko. Táta ještě něco dělal do práce a jak to dodělal, tak se vyměnili. Asi 10 minut jsem ještě vzdorovala, ale pak jsem zalehla na bříšku do polohy "v zákrytu v krytu" (viz. fotka), táta mě hladil po zádíčkách a už jsem zařezávala. Ty jo, spali jsme až do 5 hodin. Dobrý odpolední spánek mě nabil další energií. Navíc jsem dostala přesnídávku z ovocného pyré s jogurtem, mňamka. A ještě jsem to zajídala dětským suchárkem. Potom jsme si ještě chvíli hráli: opět jsem s velkým zájmem provedla tátovi zubní prohlídku, já asi fakt budu zubařka. Ještě jsem si i zacvičila - poloha na boku a zvedala jsem nožku nahoru a dolů, případně krouživými pohyby opisovala ve vzduchu nulu, dále jsem nohou otloukala dveře do předsíně a opět jsem vyřvávala po předsíní :))))
K večeru jsme původně chtěli jít ven na procházku, ale nakonec jsme zůstali doma, dali jsme kaši a hurá do postýlky. Dobrou noc!
21.06.2010 (8m+7)
Dnes byl tedy docela plodný den, odpoledne jsem si moc krásně sama hrála... výskala jsem na chodbě (v předsíni), objevila jsem kuchyni a snažila se sundat obrázek z ledničky. Přitom jsem poslouchala ozvěnu z mého hlásku. Pak jsem objevila nachystaný tříděný odpad (pet lahve a sklené lahvičky) - samozřejmě jsem to musela prolustrovat, to jinak nešlo a našla jsem tam víčko od přesnídávky. Jako kočka s myší jsem si s tím vydržela hrát dobrých 5 minut. Táta mě u toho natáčel a hrozně se tomu řezal. Pacholek jeden.
Po dopoledním posilujícím spánku s tatínkem v posteli, jsem se probudila do naprosto skvělé nálady, broukala jsem si a vyřkla své druhé "slovo": Papua. První bylo někdy před 14 dny: Mamba.
Hurá na plavání! Dneska s tátou! Hehe, to bude sranda...
Na plavání byl táta doslova hozen do vody. Všechny maminky už to perfektně zvládaly, všechny ty cviky a pojmy. Táta se snažil srovnat vůbec s tím, aby mě neutopil a ještě ke všemu nějaké kolotoče, svislá poloha, temínko, had apod. termíny. No ale bojoval statečně. Přežila jsem! Nakonec to nebylo zase tak špatné, na to, že to dělal prvně, tak co celkem šlo. I jsem si to docela užívala. Táta už méně, pořád se snažil dávat na mě pozor, ale stejně nezabránil tomu, abych se co chvíli nenapila. Dnes tedy mám pitný režim splněn! V sauničce jsem si to pak užila, táta mě před všemi pochválil, že už jsem řekla ta dvě slova. Nevím proč, ale sklidilo to velký úspěch a i smích. Pche, si dělaj srandu z malýho človíčka...
Máma pak k večeru šla s tetou Janou na Zumbu, takže táta hlídal i večer. Dnes to byl vyloženě "Dady Day" :)) Vycítila jsem, že máma je pryč, tak jsem si žádala pozornost táty. Ten mě po chvíli vzal do postele, protože jsem začala být ospalá. Ale nedal mi kaši, ani mě nepřevlíknul do pyžamka..??!! No usnula jsem asi po 5 minutách převalování, ale za půl hodinky jsem na něj už volala. Takže mě vzal, dal do obýváku a chtěl jít dělat do kuchyně kaši. No ale jak mi zmizel z dohledu, tak jsem začala plakat, cítila jsem se tak sama! Takže jsem dělala kaši s ním v kuchyni. Spapala jsem ji pěkně, vydatně ji zapila vodou z hrnečku (no co už, když není mlíko, tak aspoň to), dostala jsem pyžamko a už mě zase lifroval do postele. To jsem ale už protestovala trochu víc, pobrekávala jsem, převalovala se, šponovala jsem prcku nahoru s obličejem zabořeným do matrace, zkrátka mi chyběla máma. Dnes jsem s ní moc nebyla, a chybí mi! Naštěstí za chvilku klaply dveře a to štěstí, máma se objevila. To byla taková radost, že jsem se až zajíkla štěstím, že ji vidím. Dostala jsem mlíčko a ze samé radosti jsem pak další půl hodinu nemohla usnout. Ale nakonec se podařilo... Ostatně jako vždy, že jo :)
22.06.2010 (8m+8)
Máma že mi dá ještě kaši - což o to, to já ráda, ale ona do toho přimíchala zbytek odpolední svačinky - broskvou přesnídávku s hruškou. No to neměla dělat.. Vůbec mi to nejelo, i oběd jsem ošidila a snědla jenom 3 lžičky. Máma ze mě byla úplně nešťastná, že nic nejím. Tak si mě převzal táta, že to zkusí on. Taky nic, nepochodil, chlapec. Ovšem táta je fištrón, napadlo ho zkusit mi dát jenom holou kaši. A to bylo ONO. Tu jsem sjela na posezení jako malinu. Už jsem byla tak na spaní, tak že dnes mě uspí táta. Vzal mě do postele, ale ze mě se stává mamináč. Začala jsem plakat, pořád jsem se dívala ke dveřím, nepomohlo nic, než přišla maminka a ta mě po asi 20 minutách uspala. To máte, rodičové, za tu "dedudlikaci".
24.6.2010 (8m+10)
v noci jsem si zase trochu pozlobila, maminka už nevěděla, co má se mnou dělat, abych usnula. Ale já si chtěla jenom hrát...
Takže ráno jsem vyspávala, táta se chystal vstávat do práce, když mu máma sdělila, že jí vypadla plomba... Takže táta si domluvil na dnešek volno a máma valila k zubařce. Já jsem mezitím slastně vyspávala, občas jsem se slastně protáhla, pohladila se. Spinkala jsem ještě hodinu po tom, co máma odešla. Kolem osmé jsme s tátou vstali, za půl hodinky dorazila máma. Celou dobu jsem si hrála, to bylo tím raním super spánkem. Ještě jsme s mámou popřáli tátovi k dnešnímu svátku, dostal od každé z nás pusinku.
Kolem půl sedmé zavolali Navrátilovi, jestli nechceme přijít na večeři - na žebra. To se neodmítá, jenom doufám, že mi taky dají ochutnat. Nedali, mizerové. Sami se tam nacpávali, jenom funěli a mastnostu měli málem až za ušima. Táta ještě skočil naproti do hospody pro točené pivko do džbánku - jé, ti si debužírovali a mě tam odbyli kůrkou chleba. Táta mě měl na klíně, tak jsem v nestřeženém okamžiku hrábla do té dobroty, ale byla jsem odchycena a deratizována od mastnoty. Ale nakonec i ta kůrka chleba nebyla zase tak špatná. Na ty dva moje zuby akorát. Pak jsem si tam pohověla na podlaze, bavila jsem osazenstvo svým pérováním na čtyřech, zpívala jsem si u toho, byl to fajn večer. Jenže osmá hodina udeřila a tak hurá domů do hajan.
Dnes mají rodiče domluvený badminton na 15:00, takže jsme poobědvali, chvilku si pohráli a pak už přišla babička, aby mě vozila. Rodiče si badminton prý užili, máma prý málem vypustila duši, ale uběhala to, táta ji zpočátku šetřil, ale pak chtěla, aby hrál "normálně", takže pak si teprve zaběhala... No a já?? Já jsem prosím celou dobu spinkala. Pak přišli rodiče před dům, kde babi seděla na lavičce a já pořád spala. Tak že babi bude vozit dál. A pak že se ozve... Ozvala se až za hodinu! No já spala 2,5 hodiny v kuse, to je po dlouhé době zase rekordní čas. Hmm, akorát co budu dělat večer, když jsem takhle vyspaná o půl šesté??? No uvidíme.
Ráno bylo díky noční etudě takové ospalé, z postele jsme se všichni vykodrcali až kolem deváté hodiny. Máma se mě snažila naučit nějaké říkanky jako Paci, paci, nebo Bramboru, Kolo mlýnský - no hleděla jsem na ni jako na svatý obrázek, docela se mi to líbilo... Kolem jedenácté jsem byla nasáčkována do kočárku (doslova, korbička je mi už malá, musíme už konečně nainstalovat ten sporťák). Sotva jsme vyšli ven, už jsem spala, tohle já umím, v kočárku spím hned jak dudek. Asi po půl hodině, kdy se táta usádlil v cukrárně u Sumu, donesl si 2 zákusky a sedl si, jsem se probudila :)) Takže si to nechal zabalit s sebou a tradá ven, ale bane, já už nezabrala. Takže jsem toho moc nenaspala. Tak jsme se aspoň stavili u tety Aničky ve zlatnictví. I ta půlhodinka mi stačila na dobití baterek, měla jsem dobrou náladu, takže jsem bavila nejen tetu, ale i její kolegyni.
01:30 ráno. No a co? Já jsem vyspaná! Táto, mámo, já si chci hrát... Hodina sem, hodina tam, však je to všechno jedno, zítra je taky den.Naštěstí táta nemusí ráno vstávat do práce, takže mě drapl do náruče a šel se mnou do obýváku, protože jsem v posteli docela surovým způsobem usurpovala maminku - tahala jsem ji za vlasy, kopala jsem do ní, zkrátka jsem si vyžadovala její pozornost. Táta se mi snažil vysvětlit, že se to nedělá, ale pche... Úspěšně jsem ho ignorovala. Začínám být pěkná svéhlavička.
Chvílema jsem si pěkně i hrála, ale pořád jsem musela mít někoho na blízku, ideálně mámu. Hehe, táta se děsně řehnil, když jsem se šinula v předsíni, vždycky jsem se "posadila" na bok a rukou jsem se škrábala na stehně, případně na zadku na plínce a přitom dělala grimasy :)).
Nakonec mi máma dala cucnout mlíčka a já u toho usnula. Takže mě dala do postýlky, jenže to jsem neschválila. Musela mě nechat v posteli a táta si šel lehnout za mnou. Máma mezitím dovařila tátovi oběd, a šla ho vystřídat.
Mámě potom zavolala teta Martina, dali si scuka u Prioru, jenže máma už mě nesla ke dveřím, když zjistila, že jsem posranděná. Hehe, vůbec jí to neulehčuju. Takže vybalit, přebalit, oblíct a hurá ven. Pochodily jsme po venku, teta pak musela do práce a máma se stočila k domovu, že se vystřídá s tátou. Než táta přišel dolů, tak jsme se potkaly s tetou Janou s Klárkou a Míšou - šli ze školky. Domluvily se na zítřejší cvičení na balonech.
Moc jsem toho nenaspala, jako včera, tak ani dnes jsem tomu moc nedala. Takže doma se máma snažila uvařit oběd, ale já jsem už mamináč jako vyšitý. Plazila jsem se s pláčem za ní, dokud mě nevzala do náruče. Jakmile mě zvedla, tak pusa od ucha k uchu, hehé.... no hérečka, ale to není nic nového, že ano.
PS: Jinak mi zlátnou vlásky, na sluníčku mají úplně úžasnou barvu, vlásků mám plnou hlavu. Lozím už i s podporou nožiček, takže už je jen netahám, ale pořádně je zapojuju. Dnes se mi taky podařilo přelézt tátovy nohy. Ještě kousek a už ze mě bude to správně batolící se batole. Zatím jsem jen lezec :)
26.6.2010 (8m+12)
Ten se rychle najedl a šel znovu za mnou, máma totiž měla domluvenou masáž. Já jsem krásně spinkala s tátou a když máma odcházela, trochu cvakly dveře, tak jsem se probrala, zvedla jsem hlavu, ale viděla jsem vedle sebe tátu, tak jsem si položila hlavu na jeho rameno a znovu jsem usnula. No prostě idylka. Po hodince jsme se oba probrali, táta měl strach, že začnu tesknit po mámě, ale naprosto v pohodě. Dobře jsem se vyspala, takže i hraní mi šlo samo, ale táta se snažil sepisovat deníček a tak jsem čas od času vyžadovala pozornost a chtěla za ním. Na chvíli mě pochoval a pak mě zaujal nějakou hračkou... No má se mnou ale svatou trpělivost :) Táta potom našel vzkaz od mámy, že mě má nakrmit. Zbytek přesnídávky a jogurt. Ze začátku jsem se na to dvakrát netvářila, ale pak jsem celkem jedla. Asi 5 lžiček. Pak utrum... Hmm, tak mě táta nechal, násilím to do mě cpát nechtěl... ALe asi za 10 minut se začal něčím živit on a to mě zaujalo... Tak si mě vzal na klín a zkusil mi dát lžičku jogurtu.. A to už mi to jelo, dal mi ještě k tomu keksík, no lahoda. Splivla jsem to jak malinu. Táta byl rád, protože opravdu toho moc poslední dobou nepojím...
Než dorazila máma, tak jsem to tady stačila všechno prošmejdit, včetně řetízku u žaluzií - u balkonového okna jsem pak vydržela hodnou dobu pozorovat život venku - máma má na balkoně zasazené rajčátko, tak jsem pozorovala, jak se chvěje ve větru.
Potom přišla máma, jej to bylo radosti. Táta pak zmizel na badminton a já hurá do hajan... Tož tak.
Přemýšleli jsme, co podnikneme odpoledne, když jsme tedy doma. Nakonec táta našel na Intermetu zajímavou kešku - Pramen řeky Moštěnky, je to kousek od Podhradní Lhoty, takže bysme si zajeli tam. Stavili se u nás Navrátilci a že pojedou s náma. Šli se tedy chystat a Tobík s Vájou zůstali u nás. Pěkně jsme si hráli a najednou jsem přehodila nohu a skoro jsem seděla, jenom jsem se opírala o levou ruku... Valentýnka mě lákala na zvářátkový klavírek a to bylo takové lákadlo, že jsem se po chvíli odhodlala a tou rukou se pustila. Poprvé jsem si sama sedla!!! Ej chuchu, to bylo radosti, táta byl pohotovej a všechno to natočil, takže se na to můžete mrknout. Sice jsem se ještě klátila jako osika ve větru, ale to se postupně vyladí...
ahojky, dnes jsem se vyspala do růžova. Rodiče jsou ale nějací vyšťavení, no jo, táta zase ponocoval a máma je utahaná permanentně, v noci jsem se docela budila, takže jsem ji moc nenechala odpočinout. Ale zato já mám energie na rozdávání. Měli jsme jet do Čáslavi za Přibylkama kolaudovat pozemek na jejich nový baráček, ale volal strejda Jenda, že Bobek má teplotu a kašle už třetí den, takže to asi odpískáme. Takže výlet nebude. I když rodiče si myslím rádi odpočinou, představa 2 hodinové cesty do Čech teď, na začátku prázdnin, hmm, hmmm... Dostala jsem přesnídávku, ale vůbec mi to nejelo (meruňka s banánem), sotva 3 lžičky do mě máma dostala. Ale mlíčko to jo, to jsem si dala... A začala jsem u toho usínat. Tak si mě máma vzala s sebou do postele, že si dáchnu... Hehe, máma skoro usnula a já se probrala. Vykládala jsem si s chobotničkou (papapapa) a vůbec to nevypadalo na spánek. Takže hurá zpátky do obýváku za tátou. Ten mi znovu zkusil dát přesnídávku, ale opět bez úspěchu. Tak máma na tátovu žádost zkusila donést hruškovou. No konečně jim to docvaklo, ta mi jela úplně sama, hruškovou prostě miluju!!!
Máma tedy operativně šla na Zumbu s tetou Janou a my jsme původně chtěli vyrazit na procházku do Michalova. Hehe, ale jak se rodiče chystali, tak já jsem usnula uprostřed obýváku - nachystaná, oblečená, šátek na hlavě a spala jsem jako princezna. Táta mě teda přenesl do postýlky, ani jsem s sebou nehla, jak jsem byla tuhá. Tak si lehl vedle na postel a byl tam se mnou. Čekal, že moc dlouho spát nebudu a půjdeme ven. Po půlhodině jsem se probrala (trošku s brekem), tak si mě vzal k sobe do postele a já se začala znovu uspávat (mrčením). A za chvíli jsem spala zase jako dudek dál. Tak si lehl vedle mě a usnul taky. No spali jsme další hodinu a půl, až cvakly dveře - máma přišla. Táta trochu nespokojeně mručel, zrovna se mu něco zdálo a nevěděl, jak to dopadne, ale za chvilku ho to přešlo...
Konečně jsem se tedy vybatolili a vyrazili směr Bystřice p. Hostýnem, Loukov, Podhradní Lhota. Tam jsme u hotelu Zubříč nechali auta a vyrazili. Cesta byla docela kamenitá, ale pak jsme se napojili na asfaltku, tak už to bylo lepší, přece jen s kočárkem je to trochu složitější. A stejně jsem v kočárku nechtěla být, tak mě táta nesl. Jéé, to byl výhled. Ale přece jen už byl můj spací čas, tak mě máma dala mlíčko a zkoušela mě uspat. Ale bez šance. Děcka mezitím našly posed, tak ho s tátou a se strejdou hned museli všichni prozkoumat. Vzhledem k tomu, že jsme si ještě zarezervovali místo v restauraci v Osíčku na 18:00, tak jsme kešku nakonec vzdali, protože bysme to nestihli (necháme si to na příště) a postupně se stáčeli zpátky k autům. Táta s děckama házeli šiškama na stromy, hráli na "Co žije/nežije v lese" a další hry, aby se Tobek s Vájou nenudili. Když jsme došli k autům, naskákali jsme do nich a tradá na véču do Osíčka.
28.6.2010 (8m+14)
Cestou jsem samozřejmě usnula, tak mě převezli v sedačce dovnitř a já si v klidu spala dál. Rodičové si dali pěkně do frňáčku, je to vyhlášená restaurace široko daleko, hrozně dobře tam vaří a obsluha je taky strašně fajn. Dostali jsme jako pozornost podniku předkrm - česnekové pizza tyčinky, no jenom se po nich zaprášilo. Ještě dorazili i Pročkovi s Terezkou, takže nás tam na to bylo dost. Byl to moc příjemný podvečer, ale už bylo kolem půl osmé a nejvyšší čas vyrazit domů.
Doma mi máma nachystala koupel, táta se mnou zase blbnul, nechal mě potom i samotnou sedět a já si hrála s kačenkou (umí sama plavat po natažení klíčku). Když byl táta dostatečně mokrý, tak usoudil, že bysme mohli skončit, jinak bysme vytopili sousedy pod náma :). Máma si mě převzala na večerní pokoupelové předspací procedury a táta mi mezitím udělal kaši na dobrou noc. Splivla jsem dvě dávky a vzhledem k tomu, že už bylo skoro půl desáté tak hurá do hajan. Bez protestů jsem usnula a se mnou i maminka, která byla utahaná jako kotě. Ani se nedivím, takový rarášek jako já jí dává pěkně zabrat.
Dneska to vezmu jenom krátce. Po včerejší prospané neděli (2 hod. s tátou dopoledne a 2,5 hod s mámou odpoledne), kdy jsem si asi pořádně nadespala, jsem dnes přes den skoro vůbec nezamhouřila oko! I když ráno, když táta odcházel do práce, tak to jsem spala krásným, hlubokým spánkem. Spokojeně jsem se rozvalovala s mámou v posteli, táta nám tak záviděl! No a spali jsme tak až do 9... Ale to bylo pro dnešek finito co se týká spánku...
Máma má dnes tanečky, Zumba volá. Takže to bude na tátovi. Ale to už je starý mazák, nachystal koupání a já se pořádně vyřádila (jak je vidět na videu:)), hlavně jsem kontrolovala sprchovou růžici, trochu nám zlobí hadice, tak jsem se na to musela mrknout, než to přijde zítra strejda Hony opravit.
Před polednem jsme šly s mámou ven a pak za babi na oběd. Tam jsem jí zase po 14 dnech pořádně opravila počítač, babi byla ráda, že se jí na to konečně někdo podíval :) U babi byla na návštěvě teta s Rumburku, včera jsme ji byli vyzvedávat na vlakovém nádraží. Hehe, jo to musím taky zmínit. Včera jsem poprvé viděla vlak! Teda vlaky. No čučela jsem jako vyoraná myška, takový šrumec, tolik lidí, vlaků a vůbec. Ale co se mi teda vůbec nelíbí je pištění brzd, když vlak zastavuje. To mě i rozplakalo. Naštěstí mě táta utišil a když přijížděl další vlak, tak mě přitiskl hlavičku k sobě a druhou rukou mi zakryl ouško. Vůbec jsem se nečílila, že mi drží hlavu, naopak vděčně jsem držela jako hluchý dveře než vlak dobrzdil. Ale jinak se mi vlaky líbily, hlavně jedna červeno oranžová lokomotiva... Táta mi slíbil, že někdy určitě vlakem pojedejeme... Už se těším!!!
Ale to jsem odbočila, to bylo včera, dnes jsme si tedy s tetičkou popovídaly, už jsem ji znala ze včerejška, takže jsem byla v pohodě. Začalo se mi chtít spát, tak mě máma naložila do kočárku a jela kolem Bečvy domů... Hmm, ale já nějak nemohla zabrat. Už jsem to prostě přetáhla. Docela jsem mámu vyřvala, tak to stočila k domovu.
Když máma zacinkala klíčema u bytu, tak nám otevřel táta. Mezitím přijel z práce a hned se se mnou přivítal, jako by mě neviděl snad týden. I já byla ráda, že ho vidím.
Potom mě namazal, vyčistil a vysušil ouška, dal kapičky a nachystal večerní kaši. Já jsem byla tak hotová, že jsem jen automaticky otevírala pusinku, krásně jsem to spapala, zapila vodou a už se mi zavíraly oči. Tak jsme se přesunuli do postele, kde jsem se uklidnila svou hrou (rukama si tlačím na bříško, případně nějakou hračkou) a u toho jsem usnula tak do minuty. Táta chvilku počkal a pak mě šupnul do postýlky. Ani jsem s sebou nehla, jak jsem byla hotová. Asi za hodinku jsem se ale probudila a hledala jsem mámu. Táta mě zkoušel ještě uspat, ale já chtěla mlíčko. Takže nezbývalo, než jít do obýváku a zkusit mě zaměstnat nějakou hrou, než dorazí máma. Ta naštěstí dorazila za chvilku, jé to bylo radosti a štěstí, když jsem ji spatřila. Pravda, trochu mě to rozebralo, ale moc ne, únava byla přece jenom velká, takže jsem za chvíli spala znovu. Ale jenom na 20 minut, ono bylo docela i teplo, takže asi se mi nespalo moc dobře. Tak šla máma za mnou a jako tradičně se mnou usnula :) Ale mě to neva, naopak, jsem ráda, že je se tu mnou...
Hehe, jak se tam dívám, tak jsem se zase trochu rozkecala... no jo, ženská, to už asi lepší nebude... :)
29.6.2010 (8m+15)
Tááákže, vzhledem k tomu, že táta dnes neplánovaně nejede do práce, musela jsem vstávat brzo, aby mi něco neuteklo. Jo, když jede do práce, to vychrapujeme s mámou do 9, ale jak je doma, tak musím být čilá co nejdřív :) Ale tátovi to nevadí, on je zvyklý. Chvíli jsme se batolili v posteli, ale vzhledem k tomu, že jsem byla šikovná a udělala bobek, tak mě šel táta přebalit do obýváku a nechali jsme mámu ještě chvíli spát.
Dopoledne jsem si hrála a táta mezitím dával ve sklepě dohromady kočárek - sporťák. Dal si s tím záležet, pořádně ho umyl, přece jen po zimě a jaru už to docela chtělo, sešteloval brzdy, namazal kolečka, je to šikula. Máma z toho měla velkou radost a co teprve já, když jsem ho viděla a když mě položili dovnitř. Tolik prostoru, jak na spaní, tak na hraní, opěrátko tak akorát, abych na něho dosáhla nohama, takže jsem si je okamžitě hodila nahoru a už jsem se tam cítila jako ryba ve vodě. Rodiče měli strach, jak budu reagovat, ale naprosto v klidu. Takže jsme s mámou vyrazily směr město, táta musí doma pracovat.
Tam jsme se postupně všichni sešli, přišla máma, potom strejda a nakonec děcka. Máma se strejdou a tetou vařili dobrou večeři, smažené žampiony, brambůrky, salátek, no dávali si zase do nosu. Já se mezitím proměnila v zemovku a pořádně jsem vysmýčila byt. Po večeři jsme si ještě chvilku hráli, ale už bylo na mě docela pozdě, takže jsme zaveleli k ústupu. Doma se se mnou táta osprchoval, růžice i hadice vyměněná, takže už nám voda nestříká všude okolo. Potom večerní kaše, u které jsem usínala a pak už jenom postýlka. Dobrou noc.
.
1.7.2010 (8m+17)
dnes v 18:10 řekla táta. Už druhý den má chraplavý hlásek,asi nachlazení.. Lození se vypilovalo z ručního na poloruční, už zapojuje více nožky. Je už docela "užvaněná", když má náladu, tak si žvatlá ostošest... Jinak se bojí vysavače. Staví se na zadní (sama ještě ne, s pomocí), péruje na nožkách, tancuje.
2.7.2010 (8m+18)
Venku bylo příšerné vedro, ale v kočárku byl pěkně stín. Za chvilku jsem zabrala a máma se uvelebila na lavičce. Toto bylo prý poprvé, kdy si to vození užívala - seděla na lavičce, já jsem chrupkala v kočárku, sluníčko svítilo, zkrátka pohoda, nic neřešila... Hmm, za 10 minut projela sanitka s houkačkou a už měla co řešit... Jsem se úplně vyděsila, tak mě musela klidnit. A samo, že jsem už nezabrala.. Tak jsme jeli domů za tátou...
Obývák už je mi docela malý, v klidu už dolezu za mámou až do kuchyně, pořád jsem něco chtěla objevovat a máma neměla klid na vaření obědu, táta zase potřeboval pracovat, no dávala jsem jim zabrat. Zabavit mě už začíná být fuška, chvilku neposedím, všude šmejdím, hrozně ráda objevuju nové věci a nová zákoutí.. Máma tedy v potu tváře vyrobila oběd, rodiče se najedli pozdního oběda a po chvíli táta zavelel, jde se do kočárku. Já neprotestovala, nechala se narychtovat do sporťáku (naštěstí jsem zvyklá z autosedačky být připoutaná, takže tady mi kšandy nevadí, naopak, je to pro mě známé a důvěrné zařízení, vždycky si chytnu popruh a tradá...) Táta měl strach, jak to budu zvládat, protože na mě neviděl (máme sporťák, kterému nejdou přehodit madla). Ale já jsem celkem v klidu ležela, jenom když zastavil (kupoval nějaké ingredience na večeři na trhu), tak jsem se trochu čílila. A za chvilku se na mě táta mrknul a já jsem spala... Hmm, dobrýýý... Tak zamířil na naše oblíbené tiché místo - 3. urnový háj na hřbitově... Tam se tak suprově spí, ticho je tam, lavečka ve stínu pod stromem, tam jezdíme rádi. Hodinku jsem si pospala, ale asi se mi zdálo něco škaredýho (asi mě honil ve snu zlý vlk z pohádky, musím říct tátovi, ať mi vykládá něco míň krvelačného než je Červená Karkulka), takže jsem se probudila s pláčem. Ale za chvíli jsem se u táty zklidnila, utrhnul mí trojlístek a já byla šťastná jako blecha. I jsem se usmála. Vyrazili jsme směr domov, resp. Navrátilovi.
Ráno jsem se hezky probudila a dokonce jsem ani nelikvidovala rodiče, pěkně jsem si hrála s prstíky. Pak jsme s tátou přebaili prcku, za chvíli přišla máma. Táta pak něco řešil do práce a kolem 10 jsme vyrazili ven do kočárku. Stavili jsme se za Aničkou, potom jsme zavítali do Michalova. KOnečně je otevřený. Usnula jsem okamžitě, nový kočárek mi svědčí. Po probuzení jsem byla happy, pořád jsem se snažila si sednout, tak mi táta narovnal opěradlo... juchů, to je rozhled... Jela jsem jako paša, držela jsem si frajersky kšandičku a házela jsem oči na všechny okolo - to čučíte, jaký mám krásný kočárek, co? :) Když jsme dorazili domů, tak jsme dali oběd a pak jsem byla šoupnuta do vaničky. Je dnes zase vedro, jojo, léto udeřilo, takže jsem se radostí málem zbláznila. Cákala jsem, stříkala vodu všude okolo, zkrátka jsem si to užívala. Pak přišla babi, máma pověsila prádlo a pak jsme jeli zpátky k babi na návštěvu - má totiž narozeniny.
3.7.2010 (8m+19)
Cestou v autě jsem usínala, takže táta vyfasoval kočárek a tradá vozit. Koupil si noviny a Torpédo (supr ovocný nanuk, osvěžující) a uklidil se na lavičku pod strom mezi baráky. Jenže asi po 10 minutách tam na balkonu začali vyřvávat děcka, takže mě to probudilo a už jsem nezabrala. Sice se se mnou snažil jet k Bečvě, kde je klid, ale já jsem měla žízeň a ani pitíčko jsme s sebou neměli. Takže jsme zamířili k babi. Tam jsem dostala pití a hurá hrát si s babi. Postupně přicházeli ostatní - strejda Honza s Marťou, dokonce přijela i babi z Lověšic a paní Vyhnánková. Měla jsem obecenstvo, takže jsem se předváděla v celé své kráse. Předvedla jsem svůj lezecký styl, hulákala jsem v předsíni a jako obvykle jsem vyřvala strejdu Honzu. Nevím proč, ale nějak mi asi nesedl a je z toho chudák celý špatný....
Večer jsem už usínala u prsu, táta udělal kaši a sotva jsem ji dojedla, už jsem spala....
Hohou, dnes jsem vstala pravou nohou :) Rodiče pilně v noci pracovali, takže šli spát až kolem 1 ráno, ale táta už byl v 6:30 čilý "jako rybička"... No musel, protože já jsem se královvsky vyspala. Táta mi totiž večer nachystal naprosto fantastickou kašičku (takovou husťačku), takže jsem spala jako budulínek skoro celou noc. A ráno jsem zářila jako sluníčko, co se na nás venku smálo z oblohy. Žvatlala jsem si, hrála si s rukou, potom jsem se přesunula pacifikovat tátovy vlasy, občas jsem prohrábla i oči, jestli ten spánek náhodou nepředstírá. Nespal, potvora, jenom to na mě hrál :) Šli jsme tedy společně do obýváku, že mi dá snídani. Dneska vybral jablko a banán... Sice jsem se moc netvářila, ale nakonec jsem pusu povolila z krokodýlího sevření a ochutnala to. Začíná ze mě být docela vybíravka a už vím, co mi chutná a co ne. Kupované konzervičky na oběd? Ani náhodou, jedině zeleninka a maso namixovaná od mámy. Domácí strava je domácí strava, nu ni?
Ale zpátky ke snídani, samozřejmě, že jsem se chtěla krmit sama, takže táta se mnou bojoval o lžičku, což vyřešil šalamounsky - dal mi do ruky pohankovou křupku. Ty miluju. Za prvé je můžu jíst sama, za druhé je můžu jíst sama a za třetí mi děsně chutnají. Takže se to proměnilo ve vyčkávací taktiku, kdy táta těsně před tím, než jsem si strčila křupku do pusy, mi tam vrazil lžičku s přesnídávkou. Takhle jsem snědla 3/4 dávky, takže aspoň to. Ona totiž pak už došla křupka, resp. zbylo z ní jen torzo a já jsem si s tím už spíše hrála. Ale nevadí, já jsem byla spokojená. A to dokonce tak, že jsem po deratizaci rukou a obličeje (ne jen pusy, ale celého obličeje, měla jsem to totiž úplně všude) byla vypuštěna hrát si na koberec. Po chvíli pozorování táty, jak datlí deníček, jsem se vydala na průzkum předsíně. Hulákala jsem jako na lesy, děsně mě baví ta ozvěna... Cestou jsem našla nachystanou hromádku prádla do kufru na dovolenou, tak jsem si vybrala podprsenku... Pravda, sice je mi trochu větší, ale hned se mi zalíbila. Až budu větší, tak si ji od mámy určitě "pučím"... :).
Máma se přikolébala za půl hodinky a okamžitě zjistila, proč jsem tak spokojená... Takže následovala debobanizace a větrání s holou prockou na přebalovací podložce. Táta mě hlídal a dělal na mě ksichty a všelijaké blbiny, až jsem se z toho samozřejmě počurala smíchy. No byla jsem mokrá až na zádech, takže mě napustil umyvadlo a já se rochnila. Byla jsem tam vyvalená, jako na pláži Costa Brava, jenom ten drink a slamák mi chyběl. Začala jsem být jetík, takže táta mě vzal s sebou do ložnice, lehnul si se mnou, škrabkal mě na zádech a já asi během dvou minut usnula jako špalek. Pak mě přendal do postýlky. Spala jsem dobrou hodinu, táta mezitím jel pro cestovní postýlku ke známým.
Pak se k nám stavili Přibylovi, řešila se dovolená, já jsem si mezitím hezky hrála na zemi, poté i se strejdou Jendou, s tím jsem si padla do oka.
Odpoledne máma vyrazila na nákup, aby mi mohla navařit papání a táta mě vzal do kočárku. Usnula jsem skoro hned, takže táta měl pohov. Opět se uklidil i se mnou do 3. urnového háje a četl si noviny, potom si i zdříml na lavičce, taky šel spát pozdě, tak ať si odpočine.
Probudila jsem se usměvavá jako to sluníčko, co na nás celý den svítilo. Cestou jsme potkali tetu Janu s Klárinkou, tak jsme za nimi šli na chvíli na návštěvu. Klárinka je větší než já a mám z ní respekt. Ta mě bere jako hračku a jede mi po očičkách, tak ji museli oba rodiče vždycky zarazit. Nakonec jsem se ale zklidnila a pěkně si i s Klárkou hrála. To vedro je úmorné, takže za chvíli jsme byli obě zralé na spánek, tak jsme vyrazili domů, táta doufal, že ještě usnu, ale v tom vedru jsem nemohla zabrat. Doma jsem si dala papu a hrozně mě zaujalo světýlko, které dopadalo na koberec. Byl to odraz sluníčka, mě fascinovala hra se stíny mé ruky. Pak jsem si našla telefonek (je pomalu větší než já:)), lehla si na záda a telefonovala babi - telefon jsem se snažila narvat na sebe, u čehož jsem se trochu čílila, ale nakonec se zadařilo :) Dneska jsme měli jet do Želivy, ale nakonec jsme to odložili na zítra, máma mi ještě musí navařit papání, protože dnes zjistila, že v té kuchyňce není sporák. Ale mě to nevadí, aspoň nemusíme jet v to múmorným verdu, zítra ráno vyjedeme kolem 8 a to bude ještě celkem fajn. Teď večer ještě povalíme k Přibylům na makrelky, to si rodiče zase dají do frňáčku......
A taky že jo, makrelky byly super, táta se vyráchal v bazénu s ostatníma děckama, já jsem šla z náruče do náruče, naprosto v pohodě. Dokonce jsem i na půl hodinky usnula a jak jsem se probrala, tak hurá domů. Kaše, mlíko, rychlá sprcha a tradá spinkat, byla jsem utahaná jako čertík a zítra nás čeká dlouhá cesta do Želivy. Tak zase za týden AHOJ!
DOVOLENÁ Želiv 2010
4.7.2010 (8m+20)
Dnes odjíždíme na dovolenou do Želivi do kláštera. Ráno jsme se nějak nemohli probrat, Jůlinka spala jako nemluvňátko až do půl osmé. Vůbec se nám nechtělo vstávat, ale nedalo se nic dělat. Zbývaly dochystat nějaké věci na cestu, nasnídat se, dobalit a tradá. Sice s hodinovým zpožděním, ale přece jsme vyjeli. Cesta trvala nějaké dvě hodiny a Jůlinka ji kompletně prospala. Jak jsme vyjeli z Přerova, tak to zalomila a probrala se až když jsme zastavili. No co více si přát, cesta byla díky tomu naprosto v pohodě a bez komplikací, dálnice poloprázdná, suchá, pohoda...
Dojeli jsme s půlhodinovým zpožděním, takže mši jsme nestihli úplně od začátku. Julka dostala v autě ještě mlíko na posilněnou a za chvíli se už rozhlížela po kostele. Všechno musela vidět, všechno ji zajímalo. Byla připoutaná kšírama a když jsme ji chtěli vytáhnout ven, aby měla lepší rozhled, tak neexistovalo. Držela si šráčky zuby nehty a nechtěla. Líbilo se jí to tak, jak byla. OK, no problemo :)
Po mši jsme se šli všichni ubytovat a pak rychle na oběd. Pokoje byly velké, vysoké stropy, zkrátka klasické klášterní "cimérky". Měli jsme okna na severozápadní stranu, takže tam bylo příjemně chladno, což bylo díky venkovním vedrům velice příjemné. Takový přírodně klimatizovaný pokoj (metrové cihlové stěny udělají svou práci velmi dobře).
Cesta, změna prostředí, oběd, to vše dohromady nás tak nějak unavilo, že jsme to s Juli zabalili a schrupli jsme si. Děcka Navrátilova sice běhala po chodbě a dvakrát nás tak probudila, ale i tak jsme si pěkně odpočinuli. Sbalili jsme věci a vyrazili na procházku na nedaleké dětské hřiště. Venku panovalo úmorné odpolední vedro, ale hřiště bylo naštěstí pěkně ve stínu, tak nám to až tak moc nevadilo. Děcka se tam vyblnula na prolízačkách, Juli se zase batolila s nahatou prckou na látkové pleně (nemáme žádnou deku, musíme koupit). Pořád má chudina tu opruzeninu, tak musíme větrat, větra, větrat, nedá se svítit.
Po návratu zpátky jsme si zašli na večeři. Pak Julka usnula (kolem sedmé, osmé), takže jsme měli volný večer před s sebou. Měli jsme s sebou cestovní postýlku od Kolečářů, chůvičky od Spáčilů, takže jsme se nemuseli strachovat, že by nám spadla z postelí (které jsme mimochodem museli samozřejmě srazit k sobě, pokoj byl rozložen a zařízen v kolejním duchu, postele po stranách u zdí). Julka spala jako po makovém odvaru, až se mamka divila, ale chladný a i vlhký vzduch, cestování a i zážitky dnešního dne udělaly své. Jenom jednou nás vyrušila z hraní karet v jídelně na kojení a pak spala až do rána.
5.7.2010 (8m+21)
Ráno jsem si užíval toho, jak malá slastně spí. Bylo půl osmé a Šípková ruženka se ne a ne probudit. Doma by už vyzpěvovala, ale tady se jí dobře spí. Vrněla jako koťátko, ruku měla hozenou přes čelíčko. Pak se postupně probudila, vysmátá, vyspaná do růžova. Rychle jsme posnídali, aby jsme mohli vyrazit směr ZOO Jihlava.
Juli na chvilku usnula. U Zoo bylo narváno, jak na parkovišti, tak u pokladen. Takže na začátku byla trochu bojovka, ale nakonec jsme se všichni šťastně dostali dovnitř. Poprvé jsme použili náš rodinný pas, což obnášelo slevu 20%. Ušetřili jsme tedy celých 32Kč, což obnášelo asi jednu 3dl vodu. No, draho je všude. Juli všechno sledovala z pohodlí svého kočáru, chtěla sedět, aby měla přehled. Prohlédli jsme si zvířátka, děcka si prolezly velkou dřevěnou prolézací loď, nafotili jsme spoustu fotek a asi po dvou hodinách jsme se stáčeli k východu.
Už byl čas oběda, tak jsme zajeli do nedalekého penzionu V Podhradí, kde jsme si dali "meníčko". Docela dobře tam vařili. Odpočinuli jsme si a pak vyrazili směr nákupní centrum. Vája si totiž totálně rozbila boty, takže jí museli koupit nové. V centru jsme se rozdělili, protože Juli usnula, tak ať se neomezujeme. My jsme zapadli do Intersparu, kde jsme koupili deku, aby se malá mohla batolit na trávě. Počasí nám ale moc nepřálo, protože se honily mraky a docela se i ochladilo, takže jsme nakonec původně plánovaný Aquapark odpískali a jeli zpátky do Želivi.
Juli spala zase celou cestu, probudila se až když jsme si dávali zmrzku v Želivě. Byla dobře naladěná, tak řádila na posteli jako černá ruka, kopkala si, výskala, smála se až se z toho posranďákovala :). Po přebalení ale pokračovala vyluzováním různých zvuků. Maminka to nazvala Pavián Jůliškovitý. Pustil jsem jí pohádku na mobilu, ale spíš než dívat se ho chtěla osahávat a matlat po displeji, mačkat čudlíky. To jsem jí ale nedovolil, takže se u toho trochu rozčilovala. Mamka si dala sprchu a pak jsme šli na večeři.
Po večeři jsme si ještě chvilku hráli. Juli vyvalená na nové dece mastila pexeso (žužlala a mačkala ho :)). Pak jsme napustili vaničku, dali ji na stůl a okoupali toho malého draka. Cákala na všechny strany, takže za chvíli jsme měli náhražku aquaparku. Vždycky zacákala, pak se podívala tím směrem, jestli tam na zemi ta voda je. Běda tam dát ručník. To hned spustila protestní nótu, stejně jako když jsme ji chtěli vytáhnout ven. Hrůza, slzy jako hrachy, ještě chce dělat cáky, cáky. Nedalo se ale svítit, musela se podvolit silnějšímu. Ne vždy dostane, co chce. Pak dostala kaši, u posledního sousta zavřela oči a usnula jako špalek.
6.7.2010 (8m+22)
7.7.2010 (8m+23)
8.7.2010 (8m+24)
9.7.2010 (8m+25)
10.7.2010 (8m+26)
11.7.2010 (8m+27)
12.7.2010 (8m+28)
První den po dovolené byl úmorný, celý den vedro na padnutí, odpoledne mě povozila babička v kočárku, tak jsem aspoň hodinku byla venku, ale jinak se tam nedá existovat... Když dorazil táta z práce, tak jsme se jen minuli, zrovna jsme šly s mámou k tetě Ferce na návštěvu, táta za námi za chvíli přišel. Ale bylo to jen na skok, teta musela odjet, takže jsme se konečně uvelebili doma. Měla jsem velkou radost,m že ho vidím, i jemu se moc stýskalo. Bylo mi příšerné vedro, takže jsem sice nebyla nějak extra protivná, ale přece jen občas jsem si "posteskla". Chvíli jsem si krásně hrála sama (nejvíc s drobečky, či nitkami, co najdu na koberci), potom jsem se vydala na průzkum kuchyně - je to paráda, jak ty dlaždice krásně chladí, ale chvílema jsem si i vyžadovala pozornost. Takže mě táta drapnul, sundal bodyčko a plenu, mezitím mamka nachystala vaničku a hurá do vody. Odměnila jsem rodiče úsměvem č. 5 (viz. fotka), no to bylo blaho... Řádila jsem jak černá ruka, táta se uplně svlíknul, protože v koupelně bylo tak centimetr vody, takže to nemělo cenu nějak řešit. Když jsem se dosytosti vyblbnula, tak tradá na kaši a mlíko. Nicméně vedro bylo takové, že jsem nemohla usnout. Máma se snažila asi hodinu, větrák mi dali do ložnice, ale já nemohla za nic na světe zabrat. Tak se prohodili s tátou, ale já jsem to prokoukla a hned jsem začala volat mámu. Ta to psychicky moc dlouho nevydržela a po chvíli přišla za mnou. Z vděčnosti jsem částečně usnula, dokonce mě položila do postýlky a já spala... Jenže, když odcházela, zavrzaly parkety a já se probrala. Ale přes šprušle postýlky jsem uviděla tátu, že leží vedle. Začala jsem se na něj potichu řehnit, skrz šprušle jsem ho oždibrávala, výskala ve vlasech, potom mě zaujal čudlík na posuvu postýlky, no zkrátka oči jako tenisáky, jako kdybych spala 3 hodiny. Táta se mnou chvíl hrál hru na mrtvého brouka, ale já jsem nejevila známky spánku, takže si mě vzal do postele, mezitím dorazila znovu i máma a konečně jsem po 2 hodinách zabrala. Samozřejmě, že máma usnula se mnou. No dnes to bylo výjimečně s takovými obstrukcemi, jinak spinkám i usínám krásně....14.7.2010 (9m+0) Tak je to tady, dnes mám 9 měsíců. Stárnu a moudřím. Všichni mi pořád říkají, že mám takový přemýšlivý výraz ve tváři, že ani nevypadám jako miminko, ale jako dospělá holka. Tak nevím, jestli to mám brát jako kompliment, nebo urážku, ale pravdou je, že všechno musím pořádně zanalyzovat, to mám asi po tátovi. Hehe, asi si to rozdělím, hezká po mámě, chytrá po tátovi... No nic, to jen tak na okraj. Dopoledne jsme se s mamkou vydaly ven na procházku s tetou Olou a Adámkem. Ten má už přes dva roky, takže starý mazák, ale choval se ke mě moc hezky. Pochodily jsme, mamky pokecaly a pak se stavily na meníčko na oběd. Potom jsme šli k tetě na návštěvu, koupala jsem se v jejich vaně, s Adámkem šili všichni čertíci, organizoval to tam všechno, mamku dokonce plesknul mokrým hadrem, ta ho potom "prohnala" až do pokoje, no sranda tam byla. Když jsem se vyřádila ve vaně, tak jsme si krásně hráli s Ádou... Bylo to moc fajn. Byl čas jít domů, tak jsme se rozloučili a zamířily k domovu. Meizitím dorazil táta z práce. Jé, jak já byla ráda, že ho vidím. Jenom mě pozdravil a hned zase z obýváku někam zmizel. Tak jsem ho vyřvala. Jak to, že si dovolil odejít a mě tam nechat. Ale on si šel jenom umýt ruce. Hned si mě pak vzal a já byla spokojená. Přece jen se mnou byl týden skoro pořád a dnes si klidně zmizel do práce. Tak jsem si ho pořádně užívala a on mě. Nechal mě pak dokonce lozit po stole, a mě se to tak zalíbilo, že když mě chtěl sundat, tak jsem ječela jako Viktroka u splavu... Večer bylo koupání, to jsem si užívala v maximální míře. Táta mě nechal, ať se prdlolím po vaničce, jak chci. Takže jsem si sedala na nožičky, čučela jsem přes okraj vaničky, snažila se dosáhnout na hadici od sprchy, cákala jsem na celé kolo a u toho jsem si vykládala svá nová slova: a ťaj, ťaj, ....Co si chceme zapamatovat:
fascinace drobečky, dloubá do nich prstíkem
honí po zemi mravence :)
nová slova: ťaj, ťaj
je ukecaná jako stará Blažková
zpívá (ať už dlouhé táhlé skřehotání, tak už i pěkné kultivované melodie)
sedí ve sporťáku jako paša - ruku frajersky jako v autě na okýnku, rozčapený nohy na madle.
polohy při spánku: plavec naznak na zádech, parašutista (totéž na břichu), ruka přes oči (to má po tátovi), na bříšku s kolínkama pod sebou, na boku (levém i pravém)
sedí už mnohem lépe
více používá kolínka
používá palečky u nohou jako odrážedlo
somruje jídlo, když někdo něco jí, umí pít z hrnečku
snaží se u překážky stavět na nožičky, pokud ji držíme, tak stojí na nožkách, péruje na nich, tancuje.
napodobuje zvuky a říká slabiky: hauó (haló do telefonku), ma-ma, ta-ta, ba-ba
umí si perfektně předávat hračky z ruky do ruky, poradí si i s nohama (přidržovat předměty)
má přemýšlivý výraz ve tváři, většinou v neznámém prostředí, kde analyzuje nové věci.
když je v sedačce nebo sporťáku přikurtovaná pásy, tak si ho vždycky drží, aby jí ho nikdo nevzal. Je problém ji potom ze sedačky dostat, to se drží pásu a nechce ven. Musíme vymyslet nějakou výměnu za jiný předmět :)
už "vymýšlí blbiny", snaží se napodobovat
Oblíbené činnosti:
plácání rukou do jakýchkoliv předmětů, ideálně takových, které vydávají pleskavé zvuky (dlaždice, břicho, zrcadlo...)
řádění ve vaničce - plácání rukama do vody, kopání nohama
hraní si na BAF
strkání prstíků do očiček panenky, občas i rodičů
tahání za vlasy, postupně i výskání ve vlasech své "oběti", už není tak "brutální" a když se řekne "pusť", tak vlasy pustí.
ráda žmoulá kůrku chleba
umí se napít z hrnečku
dělání indiána.
zpívání
Page updated
Report abuse