27. měsíc

• • vstávala v 5 ráno, "rohlika, sýk, mňam, mňam". Měla hlad, pak jsme si vzpomněli, že vlastně moc nevečeřela. Takže máma se obětovala a šla ji nakrmit. Pak přišly a spali jsme všichni až do půl deváté.podívali jsme se na Kouzelnou školku, pak se holky vypravily ven

  • venku se setkaly s Danuškou a Lukáškem, šli na náměstí na kolotoče, mamky si daly punč

  • oběd si dali v Michalově, pak šly holky k babičce, kde Juli usnula a spala jako dudek, až ji mamka musela kolem čtvrté budit, jinak by zase řádila do půlnoci. Juli měla obličej zabořený v polštáři, nechtělo se jí vstávat. Zrovna jsem volal, tak se ukecala mi aspoň říct pár slov do telefonu.

  • když jsem za nima přijel, tak se mi vrhla kolem krku. Babička koupila živého kapra, tak jsme čekali na Julčinu reakci. Nachystal jsem si kameru a zavolali jsme ji do koupelny. Ze začátku na něj civěla a pak začala ukazovat a volat "ryba, ryba". Mamka jí říkala, že to kapr Pepík a Juli na něj hned začala pokřikovat "Pepík, pépík... " :). Měla z něj ale trochu strachm pohladit ho moc nechtěla, nakonec se nechala ukecat, ale to zase uhýbal Pepa. Rozloučila se s ním: "ahoi, Pepíku"

  • sedli jsme do auta, hodili jsme mamku domů, babičku k výstavišti ke známé, vyzvedli jsme ořechy u Lehkých a nakonec jsme zaparkovali u bazénu, kam jsme si jeli s Juli zaplavat. Měli otevřeno až od 18:00, tak jsme museli ještě 20 minut čekat. Sotva jsme vlezli do vody, Juli se mi vrhla kolem krku: "tati, plavat!" a už jsem musel "fritovat". Pak se mě chytla za ruku a táhnul jsem ji vodou přes bazének. Pak jsme si zašli do vířivky a nakonec do dětského bazénku. Měli jsme i míček na házení. Dvakrát si řekla, že chce čůrat, je to šikulka.

  • Doma si potom dala Lipánka s koláčkem, splivla ho jako malinu, měla už velký hlad. Po různých peripetiích nakonec usnula.

24.12.2011 (26m+10)

Máma si dala noční, nějak se zabrala do vánočních příprav, balení dárků, výzdoby apod, že ani nešla spát. Já jsem šel včera uspával Juli a jako obvykle poslední dobou jsem s ní usnul. Vzbudil jsem se a nevěděl, kolik je hodin. Šel jsem si šel vyčistit zuby, že půjdu ještě spát (měl jsem zato, že je tam jedna hodina). Hehe, to bylo překvápko, když jsem zjistil, že je 5 hodin :). Rozebral jsem se tak, že jsem už na spaní neměl náladu. Navíc asi za půl hodiny přišla Juli, takže jsme dnes měli brzký budíček. Posnídali jsme a hráli si. Dopoledne jsem ještě jel na drobný nákup pití a dalších drobností na podvečerní posezení. Letošní Štědrý večer totiž budeme dohromady s babičkama (u přerovské babi). Juli si mezitím doma dávala své oblíbené kočičí kluky na videu. Když jsem přijel, tak jsem zjistil, že budu muset ve městě ještě něco zařídit. Juli se už doma nudila, tak jsem ji vzal s sebou. Vyzvedli jsme u strejdy vytištěný kalendář (dárek pro babičky) a jeli jsme ho nechat svázat. Jenže cestou mi Juli usnula (už bylo k poledni, auto je 100% uspávadlo). Musel jsem ji tedy nechat v autě, naštěstí spala tvrdě a neprobrala se. Asi za 10 minut jsem byl zpátky, zavezl jsem ji domů, přenesl do postele a spala dál.

Toho jsme využili a rychle jsem nainstaloval stromek do stojanu a začal zdobit. Pak cvakly dveře a přišla malá rozmaruška, očička jako krteček, ještě by spala. Tak jsem ji ještě uspal, ale už měla slabý spánek a když mě po 10 minutách nenašla v posteli, tak zase přišla. Ještě jednou se zadařilo ji uspat, ale zase jen na chvilku. Pak už si všimla stromku a bylo po spánku. "Jéé, stlom"... Sice nebyl celý nazdobený, ale hlavní základ už tam byl. Pak mi i pomáhala zdobit.

Mamka ještě rychle skočila na hřbitov zanést prababičce věnec, co v noci vyrobila. Juli se za chvíli ptala, kde je mami, ale naštěstí si dala vysvětlit, že za chvíli mamka přijde. Hráli jsme si s kostičkama a pak si dala Lipánka na jídlo. Jak cvakly dveře, hned letěla za mámou, jako kdyby ji neviděla 14 dní :). Rychle jsme dochystali potřebné věci a vyrazili jsme do Lověšic pro babičku. Ta už netrpělivě čekala, měli jsme trochu zpoždění. Cestou jsme ještě předali dárečky Danušce (pro ni, Pavla i Lukáška), ona zase na oplátku dala igelitku pro nás :). U přerovské babi už byli všichni - strejda Jarek s holkama, Honza s Martinou. Juli tolik lidí najednou zaskočilo, i když je všechny znala, tak přece jen taková kumulace ji trochu vyvedla z míry. Ze začátku se trochu ostýchala, ale jen chvilku, za 5 minut už řádila jako černá ruka. Povídali jsme si, pojídali dobroty, zkrátka jsme si užívali rodinného setkání. Kolem páté se osazenstvo rozprchlo do svých domovů a my po dochystání sváteční tabule zasedli ke štědrovečerní večeři. Připili jsme si dětským šampusem, Juli děsně bavilo si se všema ťukat skleničkou. Hlavně, že měla ve skleničce to, co ostatní!

Dostala polévku a sama ji pomalu zdolávala. Už asi týden, dva jí sama. Sice je ještě víc kolem ní než v ní, ale snaží se a chce jíst sama, nechce se nechat krmit. Nahýbá se nad talířek, ale lžičku nedrží vodorovně, tak má vždycky všechnu polévku hned zase zpátky v talířku, ale jí jako dospělá a to je pro ni nejdůležitější! Nakonec uznala, že polévky už stačilo (snědla víc než půlku) a dostala bramborovou kaši s telecím řízkem. Jenže babička jí to moc ohřála, tak aby jí to zchladila, tak že jí tam dá trochu studené kaše. To ale neměla dělat, Juli viděla, jak dává část horké kaše do talířku se studenou a chtěla to zpátky. Nakonec to dopadlo tak, že si vzala jen ten talíř se studenou kaší a původní talířek s masem nechtěla. Takže se na štědrý večer krmila jen studenou brkaší :) Ale její volba, ona má někdy takové chutě, kdy jí chutnají třeba suché těstoviny, nebo studené brambory přímo z hrnce...

V noci klasicky zase cestovala po posteli, k ránu mě prachsprostě vyhodila z mého polštáře: "tatí, můj popopáš, pyč" (tati, můj polštář, běž pryč). Chtě nechtě jsem musel kapitulovat, jinak by byla schopná ječením vzbudit celý barák. Lehla si na něj a spala jako dudek. Ráno pořád hledala zvoneček na stromku, aby cinkal a aby zase byly dárečky na rozbalování :). Nakonec se spokojila s tím, že si vysypala 130dílkovou sadu ovoce, zeleniny a dalších pokrmových plastových ingrediencí na hromadu a sedla si doprostřed ní. Jednou jsem jí ukázal kukuřici a už to věděla, když jsem ji chtěl za chvíli podat. Vařili jsme různé pokrmy, pak jsme přesedlali na vláčkodráhu. Postavil jsem ji celou, Juli si sedla do kruhu, který vznikl uprostřed, já kolem ní jezdil mašinkou a do toho zpívala "kolo kolo mlýnský".

Mamka byla na nákupu věcí na oběd, pozvali jsme obě babičky na oplátku k nám na oběd, takže měla o zábavu postaráno. Já si vzal na starost Juli, ať na to má klid. Venku bylo sice nevlídně, ale Juli se musela proběhnout, jinak by v bytě zvlčela. Obléknul jsem ji a vyrazili jsme ven. Na schodišti chtěla jako obvykle "tuli-tuli", což značí, že chce vzít do náruče a snést ji po schodech dolů. Jenže já měl ještě i odpadky, tak že bude ťapat sama. Hned začal usedavý pláč č. 48 (pečlivě trénovaný a nacvičovaný). Jenže to na mě neplatí, po zvyšující se intenzitě přidala i slzy. Já však neoblomně stál za svým, tak nakonec pomalu začala scházet schody. Venku to samé, ale nakonec se rozešla. "Tatí, tady koše" plakala a stála u kontejnerů čekajíc, že po vyhození odpadků ji konečně vezmu do náruče a ponesu ji. Jenže já měl tříděný odpad a to jsou kontejnery asi o 100m dál. Sdělil jsem jí tuto informaci a hned zareagovala: "tady né koše, tam suníčková!". Ano, byl tam sluníčkový (žlutý kontejner), tak jsme to tam šli vyhodit a protože už bylo moc hodin (spěchal jsem na autobus). Tak jsem ji vzal za krk. Jéje to bylo radosti.

A když přijel autobus, tak ještě větší. Dala panu řidičovi penízky, vzala si lístek a za chvíli už seděla na sedadle. Jeli jsme si pro babičku do Lověšic. Ta měla radost, že nás vidí. Juli se hned usádlila v obýváku, babi donesla cukroví a Juli ho spořádaně futrovala. Poprosila o ovečku Shaun, tak jsem ji pustil. Dívali jsme se společně a řehnili se na celé kolo. Po třetím díle jsem řekl, že toto je poslední. A opravdu, když to skončilo, tak jsem se ptal Juli, jestli chce ještě ovečku a ona prohlásila: "néé, tačí" (stačí). Vypli jsme TV a šli jsme do krabice pro dřevěné pexeso. Vyskládali jsme všechny kostičky ven a Juli hledala stejné. Když je našla, skládala je zpátky do krabičky. Hledala pejska: "Pejsku, kde si?... Á.. tady jé... šup (do krabičky)". Když jsme přijeli domů, tak tam už na nás čekala přerovská babička. Juli mi v autobuse těsně před vystupováním začala klást hlavu na ruku - usínala. Venku jsem ji nesl a i doma jevila známky spaní. Tak mě obě babičky pomohly vyzout z botů a já šel uložit Juli. Usnula a já odešel. Jenže nespala moc tvrdě, za chvíli klaply dveře a tak jsem to zkusil ještě jednou. Ne, tam si nemám lehat, mám si lehnout tam, né tam taky ne... "Mám jít pryč, chceš spinkat sama?" "jóoo.." Hmm, tak jo, odešel jsem z ložnice a čekal co bude. Možná usne a opravdu chce spát sama... Hehe, ani náhodou, za chvíli se objevila ve dveřích a už nechtěla spinkat, chtěla za babi, kterou slyšela v obýváku. Když zjistila, že jsou tam obě dvě, tak jí oči svítily jak dvě žárovky.

U polévky ale začala být zase taková vláčná, masu moc nedala, chvíli se plazila po babičkách, ale nakonec ji babička Lida vzala do ložnice a uspala. na hodinku si odpočinula a kolem třetí přišla, vlezla mi do klína, přitulila se a ještě dospávala. My se dívali na Jak dostat tatínka do polepšovny. Napřed odešla přerovská babi a po půl hodině i lověšická. Juli si v tu chvíli vzpomněla, že chce dělat boba. Posadil jsem ji na záchod, vzala si časopis: "číst" a listovala si časopisem. "Ne, ne, tati" prostestovala proti mému dotazu, zda už hotovo. Pak že mám zavřít dveře... Hmm, tak poprvé, co chce mít soukromí na záchodě. Zkoušel jsem se jí ptát, jestli už hotovo, ale pořád nic. A tak se s ní babi musela rozloučit na záchodě :)). Za chvíli si poručila, že už "stačí". hehe. Kolem šesté jsme se vypravili na procházku ven. "Tuli, tuli" prosila opětovně Juli. Tentokrát jsem ji vzal do náruče a Juli to náležitě ocenila: "tati, pusu" a vlepila mi hubana. Venku už jsem ji ale nechal ťapat, což opět ocenila jekotem, ale naštěstí mě napadlo řešení - ulomil jsem jí klacík: "tati, kaký" (tj. že i já si mám vzít taky klacík). A už ťapala. Šel jsem s rukama roztaženýma, jako kdybych šel po laně, hned to opakovala po mně. U silnice se vždycky zastavíme, podíváme se doleva (už ví, když řeknu, aby se podívala doleva, tak se správně podívá doleva), pak doprava a pokud nic nejede, tak přejdeme. Ptám se jí vždycky a až mi to ona odsouhlasí, tak teprve přecházíme silnici. Chceme jí tak naučit, aby se nevrhala bezhlavě do silnice a taky že přes silnici vždycky musí jít s někým za ruku. Na nádraží zrovna odjížděl vlak, oplakala to, že chce taky hačí do vlaku. Sice dostala slíbeno, že pojede zítra i s babi, ale klasika, chtěla hned. Naštěstí si dala vysvětlit, že vláček, co tam stojí dělá hají. Za chvíli přijel a odjel další. Vydržela by se tam dívat celé hodiny. Cestou zpátky jsme zjistili, že jede autobus sedmička, tak že se svezeme ke hřbitovu. Když zjistila, že pojede autobusem, tak se málem zbláznila štěstím. Jásala, hned běžela k zastávce a netrpělivě vyhlížela "bus". "Není bus" hlásila pořád smutně. Asi za minutu konečně přijel. Dala pánovi korunku a už seděla. Spokojená jako želva potom dokonce došla ze zastávky až domů a dokonce vyšla až do 4. patra.

27.12.2011 (26m+13)

• • "tátí, boba, honééém" bylo naše dnešní probuzení

  • v 9 hodin jely holky s babičkou Lidou do Chropyně na hřbitov a za "prababičkou"

  • odpoledne zůstaly u babi v Přerově

  • večer se se mnou vítala, jako kdyby mě neviděla týden - "tátí, pocém" roztáhla ručky, dala mi dlouhýho hubana, přitulila se ke mně a držela se jako klíště

28.12.2011 (26m+14)

• • ráno v 9:04 odjezd směr Olomouc pro opravené auto. Vlak měl mírné zpoždění kvůli nehodě na trati, ale stáli jsme jen asi 10 minut.v Olomouci, když zjistila, že pojedeme tramvají, tak se málem zbláznila radostí - začala poskakovat jako čertík a kvičela blahem jako podsvinčátko v žitném poli

  • V tramvaji seděla jako pěna, jenom komentovala "čevená - tůj, zenená - jeď" (červená stůj, zelená jeď)

  • nechal jsem je v Centru Haná a skočil do nedalekého servisu pro auto. Juli se mezitím vozila s novým kamarádem na kolotočích. Jednou hodil korunku tatínek Danečka, jednou my :) A děcka se povozily za polovic. Pak jsme si dali zákusek a šli se podívat do hračkářství na nějaké dárky pro Navrátilovic děcka

  • Juli byla jako u vytržení, všude samé hračky, nevěděla, kam se dívat dřív. Líbily se jí figurky zvířátek, nadšeně komentovala každý nalezený kousek: "Jéé, daněk, jéé, šlon, bůůů, tučák...". Pak si strčila ručky do kapsy riflí a jako děsný frája se procházela mezi regály. Pak jsem zakotvili u vláčkodráhy.

• • mamka se šla mrknout o patro výš, za chvilku jsme šli za ní, ale ona mezitím sešla druhým schodištěm zase dolů. Juli nahoře zase šmejdila, až našla plátěný domeček s balónky: "tátí, pocem, balónky" hlásila. Jenže já mezitím hledal mámu a než jsem za ní přišel, tak vidím, jak má jednu botu sundanou a s druhou zápasí. Nakonec sundala i tu druhou a už byla v domečku. Šikula, že si sama sundala boty a že ji vůbec napadlo si je sundat. Chvíli si tam hrála, ale pak začala chodit i po koberci. Chtěl jsem ji nasadit boty, ale zase dostala svůj "poloepileptický" záchvat, no ostuda na celé kolo.Cestou zpátky k přerovské babičce, kde jsme měli domluvený oběd, samozřejmě Juli usnula, takže jsem ji jen přenesl a spala dál v posteli u babi.

  • po spaní si hrály s babi, nechtěla obědvat, nakonec se ale nechala ukecat, nicméně muselo to být s bramborovou tyčinkou, jinak si nedala říct.

  • pak šly krmit kačenky a já si pro ně kolem páté přijel

  • nachystali jsme malé občerstvení a po šesté hodině přišli Navrátilovi. Děcka si rozbalila drobné dárečky pod stromečkem, pokecali jsme, děcka si pohrála (na obchod, s vláčkama...).

  • večer si Juli dala zase pěnovou koupel, rochnila se v ní dobře půl hodiny a nechtěla jít ven. I na záchodě mě už zase razantně poslala "pyč" (pryč), protože si musela "čít" (číst časopis). Důležitě si v něm listovala a seděla jako královna na trůně.

  • večer jsem šel uspat, řekl jsem jí pohádku, ještě si poprosila o pití a než jsem ho donesl, tak přiběhla, že chce za mami. Vylezla si za ní na sedačku do klína a nechtěla se od ní hnout, nakonec ji musela jít uspat máma. Holt, už přestávám být asi v kurzu, poslední týden raději usíná s mamkou.

Silvestr Nové Město na Moravě 2011:

doplnit

zatím jsou zde fotky:

• • tak dnes Juli připravila mámě krušné chvilky. Narvala si lentilku do nosíku. Pak plakala, že ji tam má a pořád si tam dloubala prstíkem, čímž si lentilku cpala pořád dál a dál, až ji tekla i krev... Máma se už pomalu chystala do nemocnice, ale lentilka se nakonec rozpustila a Julce tekla z nosu místo krve čokoláda :)pak jely za babi na oběd a strávily tam i odpoledne

  • když večer přicházely domů, tak Juli usnula v kočárku

  • máma ji vynesla nahoru a já ji uložil do postele. Jenže se probudila a když mě uviděla, tak hned spustila: "Jééé, tátí... Juli hop hop, áá bum, bééé". Čímž mi sdělila (s mamčiným pozdějším vysvětlením), že byla na trampolíně dělat hophop, potom se u babičky bouchla do hlavy až plakala :))))

  • Samozřejmě už nespala, tak jsme si šli hrát. Mě už od včerejška bolela záda, dnes v práci jsem myslel, že se zblázním bolestí, potom ještě hodina v autě domů :-/. Šel jsem s talířkem do kuchyně, když mě tak píchlo v zádech, že jsem se skácel k zemi a nemohl jsem vstát. Juli ke mně přiběhla a pořád se ptala: "tatí, co je... tátí, co je... co je?" Ten starostlivý tón v jejím hlase se nedá popsat. Hladila mě po zádech a po hlavě a pořád se ptala, co mi je. Snažil jsem se ji moc neděsit a tak jsem říkal, že mám jenom bebi a že to bude v pořádku. Mamka mi záda namazala mastičkou a Juli hned taky přiložila ruku k dílu. Moje malá samaritánka.

  • Juli si pak užila pěnovou koupel, klasicky nechtěla ven z vody, dostala kaši a šli jsme spát. Řekl jsem jí pohádku a přesně dle svého rituálu, sotva pohádka skončila (zazvonil zvonec a pohádky je ... "konec") se vytratila za mámou. Jenže za chvíli přišla sama, lehla si vedle mě a vypadalo to, že bude spát. Docela jsem se divil, že netrvala na mámě. Ale za chvilku se zase svezla z postele a už si mámu skutečně dotáhla. Zazpívaly si pár písniček a za chvíli už chrupkala. Ještě předtím jsem se pohnul a zacinkala kravička, co jsem měl u sebe na polštáři. "Tati, prosím bůůů" viděl jsem nataženou ruku přes mamku. "Na, tady ji máš" hodil jsem kravičku přes mamku Jůlince přímo do ruky. Zpoza mámy se jen ozvalo "Díky". :))

5.1.2012 (26m+22)

• • takže bojácnost Juli v dětském kolektivu je pořád docela problém. V Jungli se proti ní rozběhla nějaká akčnější holčička, Juli před ní začala couvat a pak se s pláčem vrhla mámě kolem krku... :-/

  • při uspávání a povídání pohádky o Perníkové chaloupce už Juli zná a povídá základní kameny: v chaloupce bydlí "tati, mami, J-níček a Maženka"

6.1.2012 (26m+23)

• • dnes ráno o půl sedmé zemřel v nemocnici v Kroměříži pradědeček Jaroslav Sypěna.

  • dopoledne jsme se to dozvěděli od babičky, tak jsme hned jeli za ní. Byl tam i prastrejda Jarek, v poledne přijel druhý prastrejda Karel ze Slovenska.

  • odpoledne byli zařizovat pohřeb. Juli usnula v kočárku, ale spala jen asi 20 minut

  • když se vrátili k babičce, tak si malovala vodovkama - to je teď její veliká vášeň....

  • já jsem si pro Juli přijel kolem půl šesté a ještě jsem s ní zašel na hodinku do Jungle. Tam bylo dětí jak smetí a Juli kupodivu hned zapadla. Trampolína byla volná, takže šup, a už hopsala. Chvíli mi dala pauzu, ale za chvíli už na mě pokřikovala a nakonec si pro mě i přišla, abych šel za ní. Naštěstí jí stačilo, že jsem seděl u vstupu a díval se na ni (minule jsem musel hopsat s ní a to by se moc neslučovalo s mým aktuálním stavem zad). Stabilitu má teda dobrou, skákala a točila se dokola, pak vy vystřihla ukázkový kotoul, ty další už byly jen takové převalování, ale je vidět, že ji to děsně baví. Pak se tam přidal jakýsi chlapeček, tak opět raději vyklidila pole a šli jsme na skluzavku.

  • vyzvedli jsme mamku a doma klasické večerní procedury. A dnes se mi podařilo Juli uspat, aniž by mi po pohádce zdrhla pro mámu! Daní bylo škrabkání na zádech a neustálé povídání Polámal se mraveneček :)

7.1.2012 (26m+24)

Dnes ráno a dopoledne jsme si užívali "válení" a dívání se na pohádku. Juli si u toho hrála. Sem tam něco vařila a hlavně si kreslila na magnetickou tabulku. To je v posledních dnech její oblíbená činnost. A večer potom kreslila mimo jiné sluníčko (asi teda, bylo to kolečko, ze kterého směřovaly 4 čáry od kolečka až po okraj tabulky. Vždyzky to smazala a nakreslila znovu). Asi měla nějakou múzu, protože kreslila s čím dál větším zanícením a když se jí něco mimořádně povedlo, tak nám to hned ukazovala a museli jsme se podívat: "tatí, podivej...". Ale to jsme odbočil. Nakonec padlo rozhodnutí, že si zajedeme na Tesák na Cvičnou louku zasáňkovat (je tam vyhrazené místo přímo pro sáňkaře). Bylo něco po dvanácté hodině, když jsme vyjeli směr Tesák. Tedy napřed jsme si zajeli do Osíčka na oběd. Juli samozřejmě cestou usnula, takže jsme řešili, co s ní. Vyřešili jsme to tak, že jsme se šli najíst a natočili auto tak, aby jsme na ni viděli z okna restaurace (když jsem si stoupnul na špičky, tak jsem ji viděl :)). Hodinku se prospala, pak to akorát vyšlo, že jsem zahlédnul, jak se probrala, tak pro ni mamka zašla a donesla ji ke stolu. Já s ní raději ještě rychle zašel na záchod, všechno klaplo jak mělo.

Na oběd jsme jí objednali dětské menu, ale měli to docela dost slané. A přesně jak jsem čekal, Juli skončila u suchých brambor. Takže kdybysme jí objednali jenom brambory, tak by to úplně stačilo. Jakékoliv pokusy propašovat do pusy cokoliv jiného se setkalo s těžkou separací a následným vyřazením z kousacího mechanismu :) Ale většinu snědla, zbytek jsem dojel já. Už předtím jsme měli objednané zmrzlinové poháry, ale tím, že se probudila jsme pozastavili jejich výrobu, aby malá obědvala. Takže jsme si je pak nechali donést a Juli si hned zabavila lžičku a vrhla se na šlehačku. I zmrzku kvitovala s povděkem, ale za chvíli už odpadla, je dobře že ví, kdy má dost. Přes Rajnochovice jsme to protáhli na Tesák a zaparkovali u hotelu. Mamčina "nížinná" skepse ohledně sněhu rychle roztála, sotva vylezla z auta - málem s sebou švihla na zledovatělém sněhu. Fučel studený severák, no zkrátka hory. Dole v Přerově a i třeba v Bystřici či Chvalčově pomalu zelená tráva a tady o 10 km dál a cca 200 metrů výš je pravé horské počasí. Sotva jsem vytáhl sáňky, tak už na nich Juli seděla jako přikovaná a čekala až vyrazíme na Cvičnou louku. Bylo něco po třetí odpoledne, takže jsme měli tak hodinku než se setmí. Potkávali jsme promrzlé, ale spokojené děti na bobech i saních, kteří se už vracely i s rodiči k autům. Jenže i na svahu bylo ještě veselo, vše v plném proudu.

Hned jsem si narychtoval sáňky, našteloval Juli a vyrazili jsme dolů. Jel jsem opatrně, abych si ozkoušel trať. Bylo to v pohodě, akorát sáňky mírně táhly doprava, jako by se chtěly zapojit mezi lyžaře :). Juli byla nadšená, dokonce až tak, že chtěla sama ťapat nahoru. Což jsem vzhledem k mým bolavým zádům jen přivítal a také se tak víc unaví. Hned si našla sněhovou "kuli" a mrskla ji po mě. Další si pak schraňovala celou dobu jako malý "hovniválek", ani při čurání ji pomalu nechtěla dát z ruky. Párkrát jsme si to sjeli a na poslední jízdu jsme ukecali i mamku, tak si to s Juli sjela i ona. Už se setmělo a čekala nás ještě půlkilometrová cesta lesem k autu, tak jsme se vydali zpátky. U auta byl problém se sněhovýma koulema, Juli se nedala vysvětlit, že by z nich v teple byla jen loužička vody, nakonec zabral až výměnný obchod - koule za "koky" - kočičí jazýčky. Mrštila koulema na zem a už se sápala do sedačky :))). I když vypadala unaveně, tak cestou domů neusnula. Taky dobře, aspoň bude brzo spát večer.

Dnes byl smutný a zároveň veselý den. Odpoledne byl totiž pohřeb pradědečka Jaroslava. Ale postupně. Dopoledne si Juli moc hezky hrála s plastelínou, vydrží si s ní hrát klidně i hodinu. Naučil jsem ji dělat domeček (plastovým nožíkem ořezávat rozválenou plastelínu), vykrajuje si stromečky, postavičky, pak to všechno "pobije kroupama", jak jsme nazvali její kompletní popíchání nožíkem. Mamka nám chystala věci na odpoledne, přitom ještě vařila oběd, já jsem musel pracovat. Po obědě jsme se oblékli. Juli do halenky a šatečků. Byl trochu problém s mašličkou na halence (už od mala to na oblečení nesnese), ale nůžky to spravily, udělalo se "mik, mik" a bylo po mašličce. Já si obléknul kalhoty a novou košili s černou kravatou, mamka taky černé kalhoty a bíločernou halenku. Juli se chvíli prohlížela v zrcadle a pak pochválila sebe i nás: "Juli, líbí toto... tatí, taky líbí... mami, taky líbí" (jakože se jí líbí naše oblečení).

Dojeli jsme domů k přerovské babi, kde se už scházeli hosté. Juli byla samozřejmě rochu vykulená z tolika lidí, ale už je čím dál víc zvyklá, jenom nechtěla moc mluvit, jinak v pohodě. Vzali jsme krabice s koláčkama a jeli s babi do restaurace a pak na hřbitov. Tam se postupně všichni sešli.

V obřadní síni jsme seděli v první řadě, Juli mi seděla na klíně a poslouchala tklivou hudbu. Líbila se jí, byla hodná, nevrtěla se, poslouchala. Pak si všimla, že maminka pláče, tak si přelezla za ní a chlácholila ji. Pak šla na klín zase ke mně, opřela si hlavu a při smuteční řeči pomalu zavírala oči až usnula. Při gondolenci jsem pak musel sedět, protože vestoje s dítětem v náručí to moc dobře nešlo. Když bylo po všem, tak jsem spěchal k zimnímu stadionu, kde jsem měl auto, abych ji uložil do sedačky. Asi budu muset začít posilovat ruce, jejích 14 kilo mi dalo teda pěkně zabrat :)