Embedded Files
15.6.2011 (20m+1)
výlet do Chropyně - autobusem MHD, potom vlakem, Juli byla nadšená
řádila na zahradě, napuštěný bazének, spokojená jako želva
telefonovala mi asi 5 minut, referovala mi co všechno dělala - že jela vláčkem, že má bazénem s krtkem, líčila to vášnivě a velmi přesvědčivě, málem mi upadlo ucho :) A prý se u toho tvářila děsně důležitě, chodila po chodbě tam a zpátky jak onějaké sekretářka, mobil elegantně u ucha se zvednutým malíčkem, mrkala očima jako mrkací panna - Babi i mamka se mohly umlátit smíchy.
cestou domů se stavily v Prioru na autíčko, tam jsem za nima přišel,
stavili jsme se ještě na chvilku na hřišti, byli tam Tobík a Vája
uspávání - hodinová klasika
16.6.2011 (20m+2)
super výlet do Troubek za Lukáškem
malá byla naprosto nadšená - na trávníku měli napuštěný bazének, kousek bylo pískoviště, lítala nahatá sem a tam, z bazénku ji nebylo možný dostat, i když měla husinu na zadku jako Malé Karpaty, no šťastné děcko se vším všudy.
17.6.2011 (20m+3)
plavání - dnes s mamkoupo plavání usnula v autě, po přenesení do postele pak s dvěma probuzeními spala až do dvou hodin
přišla babi a chvíli poseděla, pak s mamkou odkráčely do města nakupovat ingredience na klobásouvou kytku pro strejdu Boďu, kam zítra jedeme na jeho oslavu narozenin
naobědval jsem tedy Julku, zbodla skoro všechno
po nějaké hodince hraní jsme se vypravili ven na písek - došlo ale i na trucování. Usmyslela si, že chce prupisku a s ní malovat na obrázek Krtečka. Což jsem jí samozřejmě nedovolil. Jekot. Nedala si vysvětlit, že jdeme ven na písek. Nechal jsem ji tedy být, až se trochu vyřvala. Pak jsem dali botičky a já si musel ještě nachystat pro ni pití, tak se zase v čemsi shlédla, co jsem jí zakázal. Opět řev. Tak jsem jakože odešel pryč (stál jsem za dveřmi do bytu). Až se zase trochu uklidnila, tak si konečně dala říct a šli jsme konečně ven.
na hřišti si chvíli hrála na písku, ale pak si šla na skluzavku a hned vedle na řetízkovou houpačku. A tam jsem jí musel houpat v konečném součtu nějaké třičtvrtě hodiny. Držela se jako klíště a já ji rozhoupával výš a výš, což se jí moc líbilo. Ještěže to neviděla mamka, té by hrůzou vstaly vlasy na hlavě. Ale Juli byla naprosto vysmátá. Běda jak jsem přestal houpat, hned začala upozorňovat, že ještě... Upozorňovala tím stylem, že si ukázala na stěhýnko a řekla tady toto, jó.... čímž měla na mysli, abych ji ještě rozhoupával (rukou jsem jí odrážel právě přes nožičky). No a samozřejmě i přes moje zákazky a příkazy, aby se pořád držela se jednou pustila, a žuchla dolů. Naštěsti se jenom tam svezla, spíš se lekla, a navíc to vybrala tak dobře, že si kecla na břicho a ruku si dala před obličej, takže žádné šrámy, nic. Už byla taky z toho sluníčka unavená, ale pořád chtěla zpátky na houpačku
chvíli jsem tedy ještě houpal, ale pak jsem ji ukecal na horolezeckou stěnu. Musel jsem tam za ní 3x vylézt
zrovna zavolala mamka, jestli pro ni nepřijedeme k babi, tak jsme sedli do auta a jeli za ní
babi pekla bábovku. Dostali jsme večeři (veku se salámek, sýrem a zeleninou). Juli samozřejmě hned somrovala, tak se krmila (musela sama, což mělo za následek totální zaneřádení deky na sedačce). Babi tam měla i takový malý nepodarek (z piškotového těsta), tak mi ho dala i s jahodama namačkanýma s jogurtem (v misce). Juli samozřejmě zmerčila, že něco dlabu, tak se hned přiřítila a už mi to tahala, že mňam, mňam. Dal jsem jí tedy kousek piškotu. Spokojila se s utrženým kouskem, i když původně si zálibně osahala celé kolo. Sotva jsem si hrábnul do misky s jahodama, už u mě stála s otevřenou pusou :). Vrazil jsem jí tam jahodu a šel si to raději dojíst do kuchyně :) N, že bych jí to nepřál, ale spráskala toho už tolik, že by ji bolelo bříško, jak jde o jídlo, tak je jí to jedno a valí páté přes deváté...
domů jsme přijeli až kolem osmé, jenom jsme ji rychle osprchovali, zoubky a šup spát. Vypadalo to, že usne hned, oči jako angoráček, ale chyba lávky. Opětovné uspávání stylem, že si hrála, já usnul a ona to nakonec asi taky zabalila, když jsem nereagoval :)
a ještě nakonec video, jak Jůlinka telefonovala mamce:
18.6.2011 (20m+4)
Opička se probudila v 5 ráno a už nezabrala. "Naštěstí" jsem včera u uspávání opětovně vytuhnul, pak si v jedenáct jen vyčistil zuby a znovu šel spát, takže jsem byl díky tomu čilý a vyspaný. Tudíž jsem se mohl Julii věnovat. Po asi půlhodinovém hraní u nás v posteli jsme vstali, protože si vpomněla, že má hlad. Dal jsem jí jahodovýho jogurta s piškotama. Chvíli se krmila sama, ale pak to raději svěřila do mé péče. Když dojedla, odnesl jsem jsem pozůstatky do kuchyně a hledal, co bych si dal na snídani já. Čučel jsem do ledničky jako bacil do lékárny, když to malé stvoření přicupitalo za mnou. Uviděla kravičkový jogurt (bílý Holandia) a už se ho dožadovala. Jakoby tušila, že jsem se na něj zaměřil i já. Nu nevadí, pro své dítě se přece obětuji a navíc sní sotva dvě lžičky a zbytek bude můj. Hehe, chyba lávky, ona zbodla i druhý jogurt na posezení. Teda tohle dítě raději šatit než živit :) Po vydatné snídani (tedy jak pro koho) si začala hrát - vzala si obrázky s Krtečkem, vylezla si s nima na sedačku a začala si je prohlížet. Z hromádky si brala jeden obrázek po druhém, prohlídla si ho a pak ho opatrně dala na druhou hromádku. A pak zase stejným způsobem zpátky. Přitom se jí už začala klížit očička (bylo kolem sedmé hodiny), tak si na sedačce lehla a usnula :)
A spala dobrou hodinu a půl. Mezitím vstala i mamka. Snažila se nás vypravit na dnešní "výlet" do Brna. Jůlinku oblékla do krásných šatiček, mě vyžehlila košili a kalhoty, sebe vystrojila do květované sukně a azurové halenky. No vyfiknutá rodinka akorát na pohledici :). Po jedenácté hodině jsme konečně vyrazili směr Brno, resp. Rajhrad. Juli si v autě pěkně povídala a před Brnem do zabalila a usnula. Takže po příjezdu do restaurace v Holasicích (kousek od Rajhradu) jsme ji ještě nechali spinkat v autě. Všichni byli stejně venku, protože oslavenec ještě nedorazil :). Nakonec ale za chvíli přijel zbytek hostů i samotný strejda Boďa, Juli se taky probrala, takže oslava mohla vypuknout. Nato, že se tam motalo tolik cizích lidí a hlavně chlapů byla Juli naprosto v pohodě. Dostala od Ivanky omalovánky a samoleky s Krtečkem, takže měla hned o zábavu postaráno. Mezitím donesli polévku, pak druhé jídlo. Polévka jí jela, aby ne, vývar má ráda, navíc byl docela slaný, to maj¨ děti rády. Přírodní kuřecí a brambory snědla skoro celou porci. A sama. Mamka nebo já jsme jí to napichovali a už to valila. A pití. Docesli žlutou limonádu, takovou, co dělali snad ještě za komunistů. Žlutou. Paráda. Samozřejmě, že chtěla taky. Napřed brčkem a pak rovnou ze sklenice. No za celé odpoledne vypila snad celé 3 deci. Pila sama a ani jednou se nepobryndala!
Pak šly s babi ven, před restaurací byla skluzavka a houpačka, pak se byly projít. Kreslili jsme tam i křídama na chodník, všechna děcka byla zašvihaná různobarevnýma flekama všude možně, hlavně ruky. Ale spokojenost na všech frontách. Ještě nějaké to společné focení, sem tam dovnitř na nějakou dobrotu. Kolem páté už začala být ospalá, tak jsme se s Juli rozloučili, dala mámě pusu na dobrou noc, usadil jsem ji do sedačky a vyjeli jsme. Ani ne za dva km už spala. Udělal jsem si okruh po nedalekých vesničkách a obloukem se vrátil zpátky. Před restaurací jsem si hodil lehátkovou úpravu a usnul taky. Přece jen jsem vstával v 5 ráno. Asi za půl hoďky mě přišla probudit mamka, že část rodiny už jede domů... Takže jsme se taky rozloučili a vyjeli. Julka se ještě předtím stačila vzbudit a celou cestu ji pak babi vzadu musela bavit, protože už nezabrala. Ale taky dobře, jinak by nespala snad až do půlnoci. I když i tak to stačilo. Doma jsme totiž dali koupel, namazali, dali kaši a ... Juli oči jako tenisáky a vůbec to nevypadalo, že by chtěla spát. A to už bylo něco kolem půl deváté.
No nic, chvíli jsme ji teda nechali pohrát. Hrála si s pokladnou, její nová hračka. Má to i mikrofon s repráčkem, tak do toho volala haló, snímala mi čtečkou čárového kódu celou nohu (asi mám špatný EAN :)). Pak si ještě sedla na sedačku a chvíli se dívala na TV (nějaké sportovní scénky, líbily se jí písničky). Mamka začala dělat bumtarata na buben, kdo je ten. Mě a mámu pojmenovává už dlouho. Ale dnes poprvé řekla sama na sebe: Juli.
24.6.2011 (20m+10)
Dnes je pátek a táta má svátek. Ale to není až tak podstatné, dnes taky vyrážíme na víkend do Krkonoš ke Zlatce. Oslavuje totiž narozeniny a na své chatičce pořádá oslavu pro své příbuzné a známé. Mám ráda výlety. Ale popořadě. Ráno jsem se probrala do dobré nálady, takže i rodiče měli hezké probuzení. Po snídani mamka začala balit na naši víkendovou výpravu. Nechali jsme ji napospas žehličce, kufrům a oblečení a vyrazili jsme s tátou na moje poslední plavání před prázdninama.
Táta už je profík, na bazéně s přehledem zvládá veškeré úkony. Převléknout sebe a mě do plavek, osprchovat nás a šup do bazénu. Dnes jsem si to vyloženě užívala, jako bych věděla, že je to poslední plavání. Sice skákání do vody moc nemusím a první dva pokusy byly takové všelijaké, tak poslední už byl mnohem lepší. Ale pořád mám strach a musí mi do vody pomáhat, sama odvahu nemám. Táta mi ale slíbil, že budeme přes prázdniny trénovat sami svým tempem na normálním bazéně. Tady je to to někdy moc hopem, půl hodiny je docela krátká doba a teta chobotnička do ní musí vměstnat hodně cviků a to mi moc nevyhovuje. Než se rozkoukám, tak pomalu lezeme z vody ven. Ale s ostatníma děckama se sranda. A dnes jsme jezdili i na skluzavce do vody. To se mi docela líbilo, jenom nesnáším vodu v puse. Občas totiž zapomenu zavřít pusu :).
Po plavání jsem dostala svačinku, vysušili jsme vlasy, pohrála jsem si a rozloučila se s ostatními. Mamka doma mezitím zvládla proces balení. Když jsme přijeli před dům, měla už vše nachystané. Naložili jsme auto a vyrazili k babičce. Měli jsme tam vyzvednout nějaké věci a mamka ještě chtěla nachystat pradědovi oběd. Babička totiž jela už včera vlakem, takže praděda byl doma sám. Já už ale byla z plavání utahaná jako kotě, takže jsem byla trochu nevrlá. Táta jednou objel blok baráků a už jsem byla v limbu. Auto na mě působí spolehlivě jako prášek na spaní. Konečně nasedla i mamka a hurá směr Markoušovice.
Cesta byla daleká, přes 3,5 hodiny. Takže po dvou hodinách spánku jsem se probrala, ale myslím, že bych spala klidně dal, kdybych nemusela tlačit bobíka. To mě probudilo. A tak táta zastavil na rošířeném místě kdesi u pole asi 10 km před Rychnovem nad Kněžnou. Při přebalování jsem se rozhodla to mámě trochu zpestřit. Sotva mi otřela zadek, tlačila jsem znovu. Takže to chytala jak se dalo. A znovu a znovu a znovu. Tak nějak jsem dostala kakací náladu :) Táta zbaběle prchnul z auta na čerstvý vzduch. Když jsem tedy konečně dokončila svou potřebu, pokračovali jsme do Rychnova, kde jsme se rozhodli zastavit někde v restauraci, aby jsme se opláchli a dali si případně něco na jídlo.
Původně si rodiče chtěli zajít do pizzerie, kde byli před 6 lety. To je taky příběh na dlouhé zimní večery, ale ve zkratce jim tenkrát přestalo jet auto při zastávce v Rychnově na cestě na dovolenou právě do Markoušovic. Takže ne moc příjemné vzpomínky. Jenže pizzerie byla zrušená, druhá restaurace zavřená, proto jsme se stavili jen v kavárně, aby mi trochu opláchli prcinu a při té příležitosti i přebalili znovu (opravdu mám dnes kakací den). Deja vu se nakonec nekonalo, autíčko nám nastartovalo a vydali jsme se na poslední hodinovou etapu až do cíle, kam jsme dorazili s hodinovým zpožděním oproti původnímu plánu.
Tam už na nás čekala babi se Zlatkou. Táta dostal uvítací štamprli, já se rozkoukávala po neznámém prostředí a cizích lidech. Díky vnukům a vnučkám Zlatky byla chata perfektně vybavena pro děti - hračky, pískoviště, houpačka, takže moje adaptace na prostředí proběhla zdárně a rychle. Jak jsem zahlídla písek, už jsem se tam hrnula. Sice byl mokrý, protože přes den pršelo (a i teď sem tam poprchalo), ale mi vůůbec nevadilo. Jediné, co mi trochu kazilo náladu byla Barborka, přece jen jsem měla trochu respekt. Byla starší a "domácí". Ale nakonec jsme se tam srovnaly a každá si hleděla svého "písečku".
Jenže se rozpršelo už docela dost, takže jsme se uklidili do chaty. Dostala jsem sváču a táta mi pustil Krtečka na mobilu. Ostatní se bavili, připravovali jídlo a sem tam se to proložilo průběžnou štamprlí. Ladík (syn Zlatky zhruba ve stejném věku jako táta) nám pomohl postavit venku stan. Paráda, budeme spát ve stanu! Super. Máma sice tak moc odvázaná nebyla, pořád se spíše přikláněla k původní myšlence jet přespat ke Zlatce do bytu do Trutnova. Ale táta ji nakonec přesvědčil. hlavně tím, že si mamka dala "bouli" a táta už měl v sobě asi třetí "průběžnou". Takže bylo jasné, že řídit nemůže ani jeden (já bych to klidně odřídila, ale nechala jsem si papíry doma :-/... :))). Takže dnes jsem poprvé spala ve stanu! Jupí.
Režim byl trochu více uvolněný, rodiče nějak neřešili, že bych měla jít spát podle harmonogramu, ale já si sama řekla, že chci jít dělat hají. Jak mám svou hodinu, tak se nedá nic dělat. Ocachtali mě trochu v lavorku, oblekli jak ocibulku, aby mi v noci nebyla zima, protože já nesnesu jakoukoliv přikrývku. Což nevadí doma, kde máme stabilní pokojovou teplotu, ale tady v horách bude v noci asi docela zima. Sice bylo světlo, venku si povídali u ohně, ale já byla tak utahaná, že jsem během pěti minut vytuhla jako alík. A táta se mnou. V noci jsem spala dobře, jenom jsem dostala žízeň. Napila jsem se, udělala jsem "a-á...", otočila se na druhý bok a spala dál. Zato mamka se moc nevyspala. když přišla do stanu, měl táta zabavenou větší polovinu část (eh, táta mi do toho kecá, že polovina nemůže být větší ani menší) spojených spacáků. Naštěstí nám Zlatka vnutila dost dek, takže se do nich zachumlala a snažila se spát na tom kousíčku, co jsme jí milostivě nechali. Zkroucená jako paragraf, zmrzlá, částečně i ode mě dokopaná - hmmm, nevím, jestli s náma bude chtít spát ještě jednu noc.
25.6.2011 (20m+14)
...
27.6.2011 (20m+13)
Juli měla ráno velký úklid - vyházela všechny hračky z krabice, aby si pak do ní mohla vlézt :) Což se jí ale nedařilo, tak se pak místo toho vztekala. Nakonec jsem jí tam pomohl a vítězoslavně si tam hověla.
Na 9:30 jsme pak spěchali do Chobotničky na dětský den. Přišli jsme asi o 5 minut později, takže jsme hupsli rovnou doprostřed plavání. Juli si to dnes pořádně užila. Po plavání jsme si v herně udělali z papíru sluníčko. Máma ho nakreslila, Juli pomáhala stříhat bavlnku na paprsky, pak jsem jí připevnil delší bavlnku na nasazení na krk a měla to jako medaili. Splivla dva kokosové zákusky, čokoládu měla až za ušima:). Pak šla naše skupinka do tělocvičny.
Napřed děti lovily rybičky na magnet, docela jim to šlo, pak procházely přes "opičí" dráhu. Tím, že Juli chodí na cvičení, tak už spoustu náčiní znala a tak jí to nečinilo nejmenší problém. Hbitě přelezla minišvédskou bednu, pak si vylezla po žebřinách až nahoru, po nakloněné lavičce jsem ji svezl dolů a nakonec přešla po kladině (s přidržováním se tety a mě) ladně jako baletka. Až jsem hleděl, jak je šikovná. Pak si hopsala na trampolíně, no naprosto šťastné a spokojené děcko.
Cestou zpátky k autu jsem volal p. doktorce, že tu pravou nožičku pořád stáčí dovnitř. V pátek si máme vyzvednout papíry a objednat se k p. doktorce Koudelkové na rehabky. Jak jsem telefonoval, tak jsme šli pomalu k autu. Najednou Juli stojí a udiveně ukazuje: tady jééé... Jak jsme byli s mamkou zamyšlení ohledně toho telefonátu, tak jsme auto přešli a nebýt Juli, tak ho hledáme dodnes :)
Zavezl jsem je k babi. Juli v autě usnula, plavání ji vždycky utahá. Přenesl jsem ji k babi do postele, ani s sebou nehla a spala dál. Poobědval jsem a jel domů pracovat. Mamka si lehla za malou a dospávaly náročný víkend. Odpoledne šly s babi na písek a houpačky...
K večeru jsem je vyzvedl a jeli jsme na zmrzku do Cylindru. Doma si ještě kresila, pak jsme ji okoupali a snažili se uspat. V posteli si prohlížela knížku a popisovala, co vidí na obrázcích. Usnula až po hodině někdy kolem čtvrt na deset, kdy jsem ji nechat asi 5 minut samotnou "vyřvat". Pak poslušně usnula jako špalek. V noci jsem šel spát a málem jsem ji v posteli přilehl, zase nám přelezla z postýlky do postele :)
28.6.2011 (20m+14)
Ráno mi v posteli strkala ruce pod obličej. Je to její novinka asi týden, spí s rukama pod polštářem, nebo zasunutýma pod mé ruce, či jinou část těla. Mamka šla do cvičení. S Juli jsme si z okna prohlíželi sekačky na trávu (traktorky), jak nám sekají trávník před domem. Pak přijel i velký traktor.
Juli si kreslila, já musel pořád kreslit kočičky, snídaně, zavezl jsem ji babičce.
Přes den byla s babi, na písku, oběd, klasika. Babi je naprosto suprová, moc hezky se Jůlince věnuje, učí ji nové věci (no hlavně ptákoviny, ale však na to babičky jsou, ne?)
Večer bylo opět hodinové usínání. V posteli si krásně hrála s obrázkovýma kostkama krtka. Skládal jsem z nich obrázek a Juli jen ukazovala, kam mám ještě dát kostičku, moc ji to bavilo. Po každé umístěné kostičce zatleskala a na otázku, jestli mám dát ještě další byla jasná odpověď: "jo!". Po složení obrázku jsem otáčel kostky po celých řadách či sloupích a měnil tak obrázky. Po každé změně celého obrázku opět zatleskala a hned prosila, že chce ještě. Asi po dvacátém přeskupení jsem už dával kostičky do krabice, protože už bylo pozdě. Mohla si ručky ubrousit, jak prosila, ale jak jsem zavřel krabičku, pochopila, že to je doopravdy, tak začala ječet. Ale byl jsem tvrdý a neoblomný. Dokonce jsem musel odejít z pokoje, ječela jako na lesy dál. Pak jsem přišel, tak hned zmlkla, poprosila, že chce abych s ní zůstal, ukázala na postel: "tatí, tam hají". Říkám: "jen když budeš spinkat". V tu ránu s sebou švihla na polštářek, zavřela oči a dělala jako že spí. Šašek jeden :). Vzal jsem ji k sobě, hladil po zádech, povídal si s ní, pak došlo i na zpívání Když jsem já sloužil a u toho mi v náručí usnula.
29.6.2011 (20m+15)
ráno šla mamka do cvičení, zavezl jsem je k babi, která malou hlídala, já jel na Vsetín
po cvičení jely holky s babi vláčkem na výlet do Chropyně
odpoledne se vrátily, poobědvaly
přijel jsem si pro ně k babi
večer byla Juli úplně vyřízená, ještě
30.6.2011 (20m+16)
ráno jsme jeli do Olomouce, já k zubaři, potom jsme jeli po obchodech
v Olympii v Hervis sportu jsme ji nemohli odpoutat od kol, musel asi všechny vyzkoušet, nadšená cyklistka.
cestou zpátky domů usnula, i po přenesení k babi, spala další hodinu
pak si dala oběd, já jel domů pracovat.
šly pěšky do města, ujel jsem jim totiž s kočárkem. Jako na potvoru začalo strašně lít, tak mamka usadila babi s Julkou v pekárně u Březíka a z této základny pak pořádala nákupy. Chtěly počkat až přestane pršet, ale vypadalo to na déšť až do druhého dne, tak nakonec koupily druhou pláštěnku a Jůlince nové gumáčky. Samozřejmě je nechtěla dát z nohy, takže zkoušela těsnost gumáčků v každé kaluži, kterou potkaly. Tím pádem cesta trvala asi 5x tak dlouho. Ale víc spokojený děcko nebylo široko daleko. Nožičky měla v suchu, ale kalhotky i s prdelkou byly totálně mokré. Poslední kaluž vzala s takovou vervou, že se málem okoupala i s vláskama.
Ještě se stavily ostříhat Jůlinku u paní kadeřnice, takže první stříhání :) Trochu zkrátit ofinku a boky hlavy.
večer jsme si zase hráli s kostičkama Krtečka v posteli. Jenom jsme přišli do ložnice, hlásila hačí, a už jí svítily oči. Sice jsem spěchal na badminton, ale nechal jsem jí chvilku pohrát. Juli se mi zato odvděčila tím, že pak bez protestů zamávala kostičkám, že jdou spinkat a sama taky brzo usnula. Takže jsem nakonec všechno stihl.
DOVOLENÁ Mladkov 2011
1.7.2011 (20m+17)
2.7.2011 (20m+18)
3.7.2011 (20m+19)
4.7.2011 (20m+20)
5.7.2011 (20m+21)
6.7.2011 (20m+22)
7.7.2011 (20m+23)
8.7.2011 (20m+24)
9.7.2011 (20m+25)
10.7.2011 (20m+26)
Absolvovali jsme pak ještě hřiště a houpačky. Bez toho by to nešlo. Cesta autobusem byla lepší, protože zpátky nejelo tolik lidí. Na nádraží viděla Juli poprvé černouška a málem jí z toho vylezly očička z důlků. Chvíli jsme šibovali vlaky. Juli telefonovala s tátou, asi 5 minut mu sdělovala všechny své dojmy, hlavně o mašinkách a zvířátkách. Sotva jsem se dotkla mobilu, že se ještě domluvím s tátou, tak ječela jako tur domácí. Teď telefonuje ONA. Pak přijel ten náš směrem k Přerovu, tak jsme nastoupili a jeli domů. Na peróně už nás čekal Honzík. Zubil se na nás za sklem, Juli se mohla zbláznit radostí, že ho vidí. Hned mu přes sklo drmolila své zážitky. Pomohl nám s kočárkama ven z vlaku a pak už se mu Juli sápala do náruče. Rozloučili jsme se s Danuškou a Lukáškem a nastoupili do auta. Juli řídila celou cestu po parkovišti, točila volantem a troubila jako na lesy. Pak už ale šup do sedačky a jeli jsme domů.
Pořádně se vyráchala ve vaničce, zbodla jogurt a pak si sama řekla, že chce dělat hají. Byla naprosto utahaná, chvíli se ještě motala v postýlce, pak si přelezla za mnou a během chvilky usnula jako špalek.
Oběd byl fantastický, i když nám děcka trochu pocuchala nervíky. Lukášek nemá rád, když se mu zamezuje v pohybu, Jůlinka zas nemá ráda, když musí někomu něco půjčit (a na časopis s krtečkem je obzvláště háklivá). Byla to pěkná mela, která měla jediné rozumné řešení. Sebrala jsem ty dva Řvouny obecné a šla jsem s nimi ven na kamínky. Jů, to byl príma klídek. Stačí pár kamínků a děravej pařez:-) Pak jsme se s Danuškou vystřídaly, ale tam byl trošku zádrhel s Jůlinčinou závislostí na mamíííí. Myslím, že číšníci byli rádi, že jsme už konečně odešli. Julka pak nešla sloupnout z houpaček, hlavně rybičku si moc oblíbila. Lukášek by už chtěl jít a Juli nic. Navrhovala jsem, že se s Danuškou rozdělíme, ale nakonec jsem Julku umluvila na ty žirafy (na druhý pokus to už vyšlo). Žirafy slavily velký úspěch. Moc se dětem líbily a ty opět nechtěly pokračovat. Nakonec jsem Julika ukecala na krmení koziček. Jujda, super. Ale jen do chvíle, než ji jedna potvora kousla do prstíku. Ze šoku při krmení s tetou Danuškou (kdy vlezly za kozenkama a ty je kvůli žrádlu utlačovaly) mi pak rychle usnula. Lukášek to zabalil až u lanáčku. Takže zbytek ZOO děti prospaly.
Vlak jsme ale v pohodě stihli. Jůlinka už je zkušená cestovatelka, hned se uvelebila u okna a komentovala odjezdy a příjezdy vlaků. Lukášek se tvářil dost nedůvěřivě (jeho první cesta vláčkem). Rozebral se až v Grygově, ale pak si cestování užíval stejně jako Juli. Přestup z vlaku na autobus byl komplikovanější, na autobusové zastávce jsme i přes velké světelné tabule trochu tápali. Nakonec jsme ale našli správné nástupiště, ale opět vyvstal menší problém, jak se do toho autobusu všichni vejdeme včetně našich dvou kočárků. Dnes v polovině týdne se asi všechny okolní školy rozhodly jet na výlet na sv. Kopeček. Naštěstí jsme se vešli všichni a trochu úmorná cesta na vrchol dopadla nakonec dobře. Dětem se nejvíc líbily opičky, i když Lukášek spíše preferoval větrací otvory u výběhů. Julka by do výběhu za opičkama nejraději vlezla, vykřikovala "opi, opi" a řvala jak tygr, když jsem ji tahala a lákala na žirafy. Naštěstí jsem ji umluvila a tak jsme pokračovali v prohlídce ZOO ovšem místo na žirafách jsme skončili ve vláčku. Jůlinka se při vyjížďce kochala a občas pronesla ššš a úúúúúúúúúúúúúúúúúú, ale Lukášek by nejraději šel po vlastních. Byly jsme s Danuškou rády, když nás vláček opět vyklopil u žirafího výběhu. Po krátkém focení ve vláčku (pan řidič byl moc hodný, dovolil děckám vlézt do kabiny, točit volantem, troubit a houkat) jsme se přesunuli do restaurace na jídlo.
"Mamí tatí, piti?". Ve dvě hodiny ráno. Vzhledem k tomu, že jsme dnes šli spát opravdu pozdě (kuličkovali jsme ten nádherný rybíz od Ludi), nás Jůlinčino volání nějak nepotěšilo. Nemohli jsme rozlepit oči a nějak reagovat. Naštěstí se pak Honzík ukecal, zvedl se a šel pro vodu. Ani nevím jak to pak vyřešili. Sotva jsem zavřela oči, už jsem byla nucena je znovu otevřít. "Teríííííííííííííííííííííííí, vstávej, je 8:08, no tak, ten vlak nemůžeš tímhle tempem stihnout.". Vážně nebýt toho našeho táty kouče, tak dnes sedíme doma na prcině. Naštěstí jsem měla většinu věcí zabalenou, ale i tak jsem stále pobíhala po bytě jak splašená dezorientovaná želva. Tempo nic moc, fakt jsem se nemohla nějak rozhýbat, pořád se mi chtělo hupsnout zpátky do postýlky. Juli už byla nasnídaná, umytá (i když jsme ještě ve vlaku zjistili, že táta zapomněl na obličej, detail), a také téměř obutá. Zatímco já jsem byla stále v pyžamu, nenasnídaná, a hlavně vystresovaná.
Už včera mě Honzík strašil krupobitím, přívalovými dešti a větry o síle hurikánu. Tak jsem nás ráno na cestu vybavila pláštěnkou, deštníkem a pláštěnkou i na kočár. Nebyl už čas na korekci a převažování zavazadel, ale když jsem viděla co budu celý den tahat na zádech, nebylo mi dvakrát dobře. Neumím balit, vše se hodí. Nalodili jsme Jůlinku do kočáru a hurá na nádraží. Na přechodu u květinářství Anička na nás mávali z projíždějícího auta Danuška s Lukáškem. Cestou jsem ještě vběhla do papírnictví (pro notes a pastelky a do vedle stojící drogerie pro mastičku). Na nádraží jsme doběhly přesně jak Honzík říkal, v 8:55 místo domluvených 8:50. Klasika aspoň pět minut zpoždění.
23.6.2011 (22m+9)
plavání - mimořádně v pondělí, měli jsme náhradu. Dnes jsem plaval s Juli já. Byla do bazénku celá natěšená, na "břehu" při čekání prosila, aby mohla jít do vody :) A docela jí to dnes i šlo, jednou se krásně potopila čelem napřed...v herně si pak bránila svou hračku - ne, né... razantně odmítala holčičku, když se jí snažila vzít kousek dřevěného puzzle. Do obou ručiček si snažila nacpat všechny puzzlíky. Stává se z ní tak trochu sobeček..
hodil jsem je potom k babi na oběd, já jsem jel pracovat domů
Juli skoro hned odpadla, babi nestačila ani dovyprávět pohádku a už spinkala. Bazén, to je tutovka, ta ji utahá na 100%
odpoledne byla s babi na písku, hrozně důležitě tam pracovala, zodpovědně přeorala jak písek, tak i hlínu pod stromem :)
kolem páté jsem si je vyzvedl. Juli se chtěla houpat, pak dirigovala i babi a mě: já jsem ji měl houpat a babi se měla houpat na vedlejší houpačce
za chvíli přišla i mamka, která mezitím u babi šila Jůlince kabátek a jeli jsme do Kozlovic k Luďovi na zahradu
asi si vážně pořídíme domek se zahradou (zahrádkou), protože Julka tam byla naprosto šťastná. Nadšeně reagovala na rybíz - kuli, kuli, volala s očima navrch hlavy. Myslel jsem, že jíto nebude chutnat, ale převezla mě, valila to do sebe jako uhlí do lokomotivy. Pak jsem jí zkusil dát jahodu. Mńam, mňam... A pak ještě třešně - to samé. Napřed ale nechtěla, nicméně viděla, že je jím, tak si sama utrhla (musel jsem ji zvednout) a už jí tekla červená šťáva po pusině. První pecku asi snědla, ale druhou asi 5 minut žužlala a pak ji vyplivla. Zase něco nového.
Začala na mě volat ble, ble, pochopil jsem, ale stejně jsem nic víc dělat nemohl, už to tlačila do plínky. Tak jsem jí nechal dotvořit a vzhledem k absenci náhradních plenek, či nějakých dalších věcí (nechali jsme všechno u babi) jsme jí jen utřeli zadek a nechali tepláčky. Což fungovalo asi 10 minut. Co dvě minuty jsme se jí ptali jestli chce čurat, ale ona to stihla v tom mezičase, kdy jsme se neptali :) Takže menší nehoda, ale naštěstí bylo teplo.
U babi jsme ji osprchovali a jeli jsme domů, už bylo docela pozdě
Doma už jen vyčistit zoubky a šup spinkat. Usnula relativně rychle, měla toho už dost
v noci jsme šli s mamkou spát a co nevidíme - mrňous se nám rozvaluje v posteli - a to jsem ji určitě dával do postýlky. Asi chtěla jít za námi, tak si přelezla přes bočnici a znovu usnula. Hehe, dobrý ... .:)
21.6.2011 (21m+7)
večer jsem ji zkusil uložit do postýlky a odejít (zkusit, aby usnula sama). Nesetkalo se to s úspěchem, okamžitě začala plakat, že chce, abych zůstal. Samozřejmě jsem ji netrápil a lehl si dle jejích instrukcí vedle do postele :) A škrabkání na kolínkách, bez toho by to nešlo :)
22.6.2011 (22m+8)
dnes byly holky dopoledne ve cvičení (s Lukáškem)
Juli měla (dle mamky) světlou chvilku a krásně tancovala - točila se dokola, rukama hezky cvičila, dřep, otočka, ruky nahoru.
skákala na trampolíně, hrála s Lukáškem florbal (fakt, dvě malé branky, malé florbalky a už to tam mydili :)
celé odpoledne byla s přerovskou babi. Na písku si hrály, houpačku si užila, zkrátka babi je cool.
když jsem si je přijel k babi vyzvednout, tak Juli zrovna trůnila na nočníčku, opět se podařilo včas odchytit ten správný okamžik. Juli řekne, že dělá ble, a opravdu už koná, takže by to chtělo ještě o kapánek dřív :)
pak jsem je zavezl do města, kde ještě potřebovaly něco pořešit. Babi zítra jede do Trutnova za Zlatkou, my jedeme o den později, v pátek po plavání. Takže na víkend jsme fuč, budeme slavit její narozeniny.
večer - jen jsem ji položil do postýlky, už se sychrovala: "tatí, tady... hají" ukazovala, kam si mám
lehnout, aby mě zase nenapadla ta ptákovina, že bych odešel. Má pamatováka.
20.6.2011 (20m+6)
Pak jsem už ale zavelel do hajan, přece jen už bylo docela pozdě. Dala mámě pusu, vzal jsem jí za ruku a šli jsme. Najednou cítím závan a říkám si, hmm, tak je to jasný. A Juli jako by mi četla myšlenky říká: "ble". Ptám se jí, jestli udělala "ble". Ukázala do plínky a říká: "tam". Vzdychnul jsem a začal jí sundávat pyžamko, že jí nahlídnu do plínky, jak to teda vypadá. A vidím, že teprve tlačí. Okamžitě pohotovost, rychle na nočník a už seděla a tlačila. No to bylo radosti. První bobek v nočníku, kdy si řekla sama. Hehe, šílení rodiče, ale momentálně je to priorita číslo jedna. Bo za prvé nám dochází plínky a za druhé už jich tam fakt moc není a za třetí se nám mě moc nechce kupovat další :). A kdesik jsem četl, že 21. měsíc je ten správný čas. Takže jsme tedy provedli rozlučku s bobanem, jen oslavné řeči jsme vynechali a už svištěl tobogánem. Znovu rozlučka s mámou a tentokrát už vážně spát. Ještě si vyptala pití a vypadalo to nadějně, že to zalomí. Ale chyba lávky. Pořád s sebou mlela, převalovala se. Bříško měla nafouknuté jako balónek, asi ji hodně tlačilo. A za chvíli zahlásila zase ble a ukazovala do plínky. Ujistil jsem se dvakrát, jestli půjdeme dělat ble na nočníček a dvakrát mi to potvrdila. To byl tedy pádný argument, asi si nevymýšlí, říkám si. Takže znovu do obýváku, sundat pyžo, plínku a šup na nočník. A ja richtik, než si stačila přepočítat tržbu v kase (hrála si s pokladnou), tak byl druhý bobek na světě. Paráda, začátek vypadá slibně, uvidíme, co přinesou další dny :)
Ještě se pak v posteli trochu mlela, ale už to bylo z posledního a za chvíli už spala jako dudek. Přece jen má pár dalších zážitků, co musí zpracovat (viděla i vláček, hned za restaurací byl most, kde jezdily vlaky z a do Brna, kolem jezdily autobusy, malovala si křídama, jela autem]. A já už taky padám čelistí na klávesnici, takže jdu zpracovávat taky. Dobrou noc. :)
19.6.2011 (20m+5)
ráno na dotaz, jestli chce dělat ble, si sedla na hrneček a vyčurala se :)
další dnešní nová slova: moje babi,. moje mami, papat, já
v kostele byla jako rarášek, nepostála, neposeděla, pořád musela něco mamlasit a hlavně vykřikovat a něčeho se dožadovat - jít ven, podívat se na mimi (které spalo), takže jsem ji po půl hodině vrazil do kočárku, což se jí zpočátku moc nelíbilo, ale pak najednou ztichla a do dvou minut usnula. Už byla asi utahaná, zase vstávala v 6 ráno
spala hodinku, doma potom dostala výborný oběd (mamka se "pochlapila", moc se jí to povedlo)
odpoledne byla taková nesvá, evidentně jí chyběl písek, už druhý den byla bez něj a bylo to znát. Sice si chvíli hezky hrála (s pokladnou), ale nebylo to ono. Pokladna se jí moc líbí, pořád do mikrofonu hlásí haló, haló :)
vyrazili jsme tedy (bez mamky, ta si vzala "volno") za přerovskou babi
dostali jsme super zákusek a pak vyrazili na hřiště. Juli dostala od tety oranžovou mega lopatu, takže ji hned musela testnout. Akorát ještě nepochopila, že musí používat obě ruky, tak jí písek pořád sjížděl. Pak nás tak trochu vyhnal déšť.
Přijela druhá babi, tak jsme pokecali a Juli si je obě dvě užívala
ještě jsme pak na chvíli šli ven, Juli se houpala, babi musela taky. Pak i já, Juli nás dirigovala jako ve škole :) No nebylo ji možné odsud dostat, ta by tam nejraději i přespala.
večer po koupání se naučila a pochopila význam slova "můj". Z legrace jsme se tahali o polštářek a já jsem volal, že je můj a Juli to opakovala po mně: můj, můj...
byla i díky brzkému dopolednímu spánku už tak hotová, že usínání bylo vcelku rychlé, během 10 minut spinkala jako nemluvně.
o půlnoci se probrala, asi se jí něco zdálo, mamka si ji vzala k sobě do postele a Juli celou dobu vzlykala: můj, můj.
11.7.2011 (20m+27)
ráno krásně sama posnídala - jogurt a makový rohlík
u babi komandovala celé osazenstvo - všichni museli kreslit mijau (kočku)
večerní usínání je opět "v normálu", napřed si pohraje v posteli (prohlíží si knížku s "balalá", poskládá si dřevěné puzzlíky, musí se napít pití atd) a pak po dlouhém ukecávání "milostivě" usnula.
kolem jedenácté večer se probudila pláčem, asi se jí zdálo něco ošklivého
12.7.2011 (20m+28)
dnes jely za babi autem samy s mamkou
hned jak přijely, tak ji babi vzala na písek za barák
mamka dovařila oběd
po obědě usnula a máma se vytratila - jela hrát s tátou badminton
kolem třetí po hodině spánku se probudila. Asi 20 minut plakala po mámě a tátovi
když jsme dorazili z badmintonu a dalších pochůzek, vrhla se mi do náruče, jako kdyby mě neviděla minimálně týden
koupili jsme jí skicák s papíry a krásné nové pastelky. Okamžitě zapojila i tetu Marťu a strejdu Honzu - všichni museli malovat. A že jim to šlo a jak je to bavilo! Babi se nestačila divit, jaké je ve strejdovi malířské střevo
Juli se rozjela jako parní válec, nebyla k zadržení, válela se a skákala po mě, prděla mi na břicho, já ji na oplátku taky pošťuchoval - zkrátka jsme se kočkovali na plný plyn
když jsme dojeli autem domů, tak jsme stěhovali zbytek věcí z kufru - po dovolené. Mimo jiné i helmičku na kolo. Hned jak ji uviděla, tak chtěla na kolo. Takže jsem vytáhnul kolo, nasadil sedačku a jezdili jsme kolem bloku. Malá zářila jako sluníčko. Pořád chtěla řídit :)
doma jsme ji okoupali, dali kaši a že chce jít dělat hají. Zase si myslela, že si bude hodinu hrát, ale vyvedl jsem ji z omylu. Chtěla si v postýlce hrát s dřevěným puzzle, tak jsem jí dal pusu a šel pryč. Jestli si chce hrát, tak mě k tomu nepotřebuje. Samozřejmě začala brečet, že chce, abych tam byl s ní. Chvíli jsem ji nechal vybrečet a pak jsem přišel. Hned ukazovala na postel, že "tatí tam hají". Vlezla si pak za mnou, přitulila se, ukázala tady totó na kolínko (jakože ji tam mám škrabkat), pak ještě na záda. Povídal jsem jí o Robinsonovi a během 5 minut usnula. Uff. :)
13.7.2011 (20m+29)
Ráno se probudila a táta nikde. "Taní? Tati není, ... tati pá... Tátí?... úu, tátí.". Slezla dolů z postele a zdrhala po předsíni do obýváku. A tam jsem se chystal do práce. Sotva mě uviděla, tak se zastavila: "Tady jé, tati". A začala zavírat dveře od koupelny. Jakoby se za to styděla, že mě tak hledá :)
Vysvětloval jsem jí, že jedu dnes do práce (po 14 dnech doma najednou někam mizím bez ní, takže ji i chápu :)). Motala se kolem mě u mého stolu, najednou povídá "Pa-pá, tati" a poslala mi pusu. Já jsem si teda vzal věci a taky jsem jí zamával a odcházel jsem do předsíně. Jak jsem se otočil, tak si to hned hasila k tiskárně pro papír :) Takže to byl jen zastírací manévr, chtěla se do stat k papíru na pisi-pisi (aby si mohla malovat). Já jsem jí to už totiž zakázal, protože mi zlikvidovala (pomalovala) skoro všechen papír, takže jsem pomalu ani nemohl vytisknout fakturu :). Hned v zárodku jsem ji tedy utnul a přesměroval na stůl, kde měla kupku těch svých malůvek a mezitím spoustu ještě nepopsaných papírů.
Pak už jsem se ale loučil doopravdy a to jí teprve došlo, že opravdu odcházím. Pověsila se mi na krk a začala prosit, že chce se mnou: "Taky boty, tadý." ukazovala na svoje nožičky. Nedala si vysvětlit, že odejdu. Nakonec se mamka rychle sbalila a že je teda hodím autem k babi.
U babi jsem jim pomohl vystoupit i s kočárkem, rozloučil se a jel do práce. Mávala mi div jí ruka neupadla. Kolem desáté všechny vyrazily na výlet do Vinar (autobusem). Tam Juli u lesa usnula, tak si natáhly deku a odpočívaly za šumění stromů. Ve dvě se vrátily k babi, poobědvaly a babi s July vyrazila ven na pískoviště.
Já jsem dojel někdy kolem páté, zazvonil jsem dole a už ode dveří slyším, jak na mě Juli radostně huláká. Vyskočila mi do náruče, přitulila se a sťastně mi "vykládala" všechny zážitky. Dostal jsem pozdní oběd. Juli jsme posadili do jídelní židličky (žvýkala jakýsi oplatek a drobila), tak hned spustila Mńam, že chce taky. Tak jsem jí krmil polívkou. První sousto bylo trochu teplejší, tak hned hlásila au. Další lžičku hned začala foukat a pak prohlásila: "Nepáli, není au.". Pak mi pomáhala i druhým jídlem. A to na oběd prý spořádala celou polívku a i svou porci. Moc jí to chutnalo.
Přitom si hrála si s utěrkou. Pořád ji rovnala na stolečku před sebou. Tak jsem jí udělal jakože kouzlo. Přikryl jsem stoleček, mezitím jsem pod utěrku strčil "nenápadně" ruku a když jsem se slovy "čáry-máry-fuk - á šup" utěrku strhnul stranou, najednou se tam objevila moje ruka. Pořád to chtěla opakovat, pak si utěrku vzala sama a říkala: "áá-šup" a strhla ji :). Babi vykládala, že si odpoledne po obědě malovaly, Juli za hlasitého hlasového projevu načárala několik čas na papír a pak zase znovu. Babi to po ní zopakovala a Juli se rozbrečela. Nevíme proč, nevíme co to měla za svou hru, babi z toho byla trochu vyjevená. Ale pak nakreslila kočičku a bylo dobře. Hmm?....
Chvíli jsme se ještě zdrželi, mamka se mezitím trochu vyspala na babiččině spacím kořínku. Juli ji pak polibkem probudila a začala jí dávat jednu pusinku z adruhou, až pomalu přešla na francouzáka. Pak mámě prděla na břicho a vydávala takové zvuky, až jsme se káceli smíchem. Nechali jsme konečně babi odpočinout a vyrazili domů. Juli asi roste další stolička, protože slintá a pořád si strká prsty do pusy, k tomu to vedro, takže sotva jsme došli domů, tak byl všechno problém. Chtěla si malovat, ale nechtěl jsem jí povolit vzít další papír z tiskárny (měla jich dost rozmalovaných na stole). Takže scéna. Vyřešil jsem to "násilným" odvlečením do koupelny a už byl klid. Ráchala se ve vaničce, spokojená jako želva, málem ji vytopila (má teď novou zábavu, že stříká a leje vodu ven ze sprcháče na dlažbu). To jsem vyřešil zavřením sprcháče. Tak polívala aspoň prosklené dveře. Když se nabažila vody, tak jsme udělali "mimi" (zabalili do osušky a na ležáka přenesli do obýváku). Tam se podívala na večerníčka, pak jsem si ji vzal na klín, přitulila se, já ji hladil po holých zádíčkách a za chvíli byla ťuhýk. Usnula. Tak jsem ji přenesl do ložnice, ale asi za půl hodiny klaply dveře a Juli přišla za náma. Bobek. Nevadí, přebalíme. Uspal jsem ji podruhé. Kolem desáté znovu přišla. Druhý bobek. A to si mamka stěžovala, že už 2 dny nekakala. Tak je to tady :). A původně měla ještě návrh, že ji dnes nechá kvůli tomu vedru spát bez plínky. No ještě že ne :). Ale je dobré, že se na to vzbudí, teď už jen, aby to zahlásila a ideálně v předstihu. Zatím tedy nočník úspěšně sabotuje.
14.7.2011 (21m+0)
Ahoj po dlouhé době. Dnes mám 21. měsíců, tedy rok a třičtvrtě. Když to shrnu do jedné věty, tak jsem ukecaná, občas umanutá, ale jinak stráášně moc hodná holčička, co miluje hraní na písku, malování, kaluže, vlak, prdění komukoliv na břicho, dělání blbin s tátou (na to přece jsou, ne?)...... Je toho další spousta, však v deníčku se táta a máma snaží zapsat všechno, čeho si všimnou. Dnešní den byl opět horko a dusno, nicméně pod mrakem. Takže mě hned ráno nechali lítat nahatou. To bylo príma, plínka už mě nebaví, ale na nočník jim dlabu. Vždycky se vyčurám někde jinde (na dlažbu, na koberec), což rodiče moc neoceňují. U babi už mám taky asi 4 "zářezy" na koberci. Já řeknu, že dělám "ble", ale nějak pořád nevychází to načasování. Rodiče to naštěstí moc nehrotí, trpělivě mi vysvětlují, že to musím dělat na nočník. Já tam sice chvíli posedím, ale pak už mě to nebaví a jdu si hrát, nějak se zapomenu a "je to".
Ale abych se vrátila k tomu ránu. Dnes jsem byla ale šikovná, žádnou loužičku jsem nevytvořila. Zato jsem totálně rozházela všechny moje malůvky (tedy papíry). Mamka se snažila uklidit hračky, nicméně její snaha byla z mé strany úspěšně sabotována a asi během 5 minut jako by nic nedělala. Její slova "že se na to může vyprdnout" naštěstí nevzala vážně, ale zato se mě snažila zapojit do úklidové činnosti. Což mě bavilo asi první tři hračky, ale pak už jsem zase šlapala po desce s puzzlíkama, místo abych ji uklidila do bedny s hračkama. Zasáhl táta, vzal mě "na letadlo" a já ze vzduchu lovila hračky na zemi a pak je pouštěla do krabice. To byla bžunda. Za chvíli bylo uklizeno :)
Máma mě pak drapla, že mi ostříhá nehtíky, táta u toho pouštěl videa s nejlepšími tenisovými výměnami. Když mě máma "dotrápila", tak jsem se vyškrábala tátovi na klín a dívali jsme se spolu. Mamka nachystala věci, vyšňořila mě, udělala mi culíček a vyrazili jsme pak k přerovské babi. Mamka ji pozvala na oběd do restaurace v Michalově za to, jak se o mě krásně stará a kolik mi věnuje času. No nebýt babi, tak to má mamka o hodně složitější. Pohlídá mě, navaří oběd, chodí se mnou na písek, obětavě mě vozí v kočárku, když spím (a třeba i když venku leje jako z konve). A zrovna když jsme se chystaly vyrazit směr Michalov, tak venku spustil slejvák jako blázen. Táta s náma nebyl, jen nás vyhodil u babi a jel navštívit dědu do domova. Při cestě zpátky k autu prý taky zmokl. Jel pak ještě pracovat. Naštěstí moc dlouho nepršelo, byla to taková bouřka z tepla. takže jsme vyrazily směr Michalov. Mamka mi nahodila gumáčky. Jejda, to bylo radosti. Systematicky jsem brala jednu kaluž po druhé a musela jsem se v každé "vyťapkat". Pak jsem objevila jednu obzvláště hlubokou, skoro až do třičtvrtě gumáčků. Nemohly mě odsud dostat, byť se snažily sebevíc. Žádné lákání na dalí kaluž, nic. Takže nastoupil hrubý teror a násilné odvlečení. Ale jako náplast bylo krmení kačenek. Sice jsem kačenám asi půlku toho suchýho rohlíku snědla, ale co, beztak jsou přepapaný, krmí je tam kdekdo. Když jsme docházely k restauraci, tak už na nás z dálky mával táta! Protože se mi poslední dobou moc nechce chodit, tak mě nesla babi v náručí. Jak jsem uviděla tátu, hned jsem po něm natahovala tuky, že chci za ním. Ten ovšem moji hru nebral, postavil mě na zem, že mám chodit sama. Prosila jsem, ale marně. Začala jsem se dožadovat nesení, ale místo toho mě táta začala z legrace utíkat a že prý ho nechytím. Hehe, to tak, chytím. A než jsme se nadáli, tak jsme stáli u stolů restaurace. Peřevezl mě :)
Co si chceme zapamatovat, dovednosti:
pije brčkem
pije sama ze skleničky (bez pomoci)
občas si řekne, že chce na nočník
nová slova: děti, pisi-pisi (chce si kreslit), kuk, niná (kostka)
začíná období negativismu (ne-ne na vše) a období "můj" (všechno je její, nechce se moc dělit)
popisuje v obrázkových knížkách, co vidí: paní hačí, mňau hají, šlon ch-pší.... atd
je to velká kreslířka, hrozně ráda maluje, pokreslí všechny papíry v dosahu a vydrží u toho dlouho. Někdy maluje jenom sama, ale většinou vyžaduje, aby jsme jí tam kreslili kočičky, rybičky, koníky , pejsky atd...
spinká s rukama zasunutýma pod polštářem či částmi našich těl (obličej, ruce). Prostě musí mít ručky někde zastrčené :)
je to malý záškodníček - při trhání rybízu nám sabotovala práci vytahováním kuliček z kyblíku
vymýšlí ptákoviny, drží mě pod krkem a "dusí mě" ala "kravata" a přitom se mi snaží dát uslintanou pusinku.
ráda hraje na honěnou, běhá kolem dokola a snaží se nás chytit, případně naopak zdrhá a snaží se utéct
telefonuje - svou mandarinštinou mi dlouhé minuty něco vysvětluje, vždycky mi málem upadne ucho :)
nočník úspěšně ignoruje, čurá hlavně na koberec a dlažbu :)
sama si sundá boty a dá je na své místo (dá je spinkat - hají)
sama se nají lžičkou (polévka, jogurt), vidličkou (maso, knedlík), rukama (špagety, nakrájený chleba atd).
aplikuje dělenou stravu - napřed si sní sýr a potom chlebík :) Miluje takový ten malý kulatý dětský sýr, spořádá ho jako jednohubku
sama sebe pojmenovala "niná"
miluje jízdu na kole v sedačce
ráda nakupuje, vyskládá věci na pás, podá kreditní kartu, já naťukám PIN a ona ho zeleným tlačítkem potvrdí
je to velká neposlucha, dělá si co chce a poslechne jenom když se jí to hodí. Ale na druhou stranu umí i pěkně poprosit.
nejoblíbenější zvířátko je kočička
miluje jízdu autobusem a vláčkem. Momentálně je jí vzácnější vláček
bojí se prastrejdy Jarka i Karla
na dovolené odkoukala od ostatních děti jeden krásný zlozvyk: šťourá se v nose. A pak si ještě ohryzává nehtíky.
a na dovolené se taky naučila "fotit" - mačkta čudlík na foťáku, děsně ji to baví, hlavně když se otevře blesk.
už má skoro srostlou fontanelu
Sotva jsme dosedli, tak spustil nefalšovaný slejvák rozlejvák. Proudy vody se valily na plátěnou střechu venkovní zahrádky, ale na nás nepršelo, my jsme byli v suchu. Objednali jsme si jídlo a pití. Když donesli babičce malé pivo a trodičům kofoly, hned jsem chtěla taky pití. Dali mi moje pitíčko. He, to vám tak žeru, já chci ochutnat vaše pití. Nakonec se svolili a dali mi cucnout pěny z piva. Jé, to bylo dobré. Ale kofolu mi dát nechtěli, prý bych pak svítila ještě večer. Jednou to mamka zkusila a nespala jsem do deseti hodin. Nakonec to mamka vyřešila tak, že mi objednala džus s brčkem (protože samozřejmě u vedlejšího stolu seděla holčička taky s brčkem a já ji zahlídla, tak nebyla ani jiná možnost). A byl ode mě pokoj. Tedy na chvíli, pak jsem s brčkem začala dělat blbiny, tak mi pití zabavili. Mmmm, zrovna když jsem si tam pustila potápěče. Protože jsem měla mokrou ponožku (trochu jsem si nabrala vody v té super hluboké kaluži), tak jsem byla převlečena. Byla jsem už i unavená, babi mě tedy vzala do kočárku a obětavě se mnou jezdila, než jsem usnula. Naštěstí zrovna přestalo pršet a sotva asi po 10 minutách přišla, tak začala pršet znovu.
Táta se mezitím odporoučel zase domů pracovat, mamka s babi mě vezly k baráku. Tam jsem ještě na chvíli usnula, ale volal táta, takže mě probudil. Babi šla nakoupit a já se zase promenovala po bytě na Adama (eh, na Evu). A navýšila jsem skóre nočník:koberec na stav 0:7. Ano, ano, za tu zhruba hodinu jsem koberec stihla pokořit 3x. Mamka to pak na mě babičce práskla. Babi mi pak v žertu vyhrožovala, že si bude šetřit do prasátka na nový koberec.
Dorazil i táta. Nasedli jsme do auta a jeli do Lověšic za babi. Tam jsem se byla podívat za slípečkama, dokonce jsem si jednu i pohladila. Zajeli jsme babi na kyselku do Moštěnice. Táta si chtěl vyzkoušet nový úsek dálnice D1, co nám tady slavnostně otevřeli minulý týden. Sotva na ni najel, tak jsem byla v limbu. Já mám prostě kočárkový auto syndrom po mamince. Když jsme ale zase přijeli k babi do Lověšic, tak jsem se vzbudila.
Jeli jsme domů. Když jsme přišli nahoru, tak začal táta chystat večeři. Já jsem ale byla děsně unavená a urgovala jsem ho, že chci dělat hají. Dokonce jsem si lehla na podlahu v obýváku. Táta pochopil, že to myslím opravdu vážně, takže mi vyčistil zoubky, pustil večerníčka a já se k němu přitulila jako včera. Hladil mě po zádech, poslouchala jsem tlukot jeho srdce a bylo mi moc fajn. Mamka nám potom ještě donesla pití, vážně je dnes hodně vedro. Větrák jel naplno, já jsem byla úplně horká. A za chvíli jsem usínala. Tátat mě položil na sedačku a během chvilky jsem spala. Pak mě přenesl do ložnice, ale já jsem spala jako dudek dál.
Page updated
Report abuse